6 měsíců opravdové dovolené

Kdo to dočte do konce, je borec a dostane bludišťáka. Kecám! Shrnutí mých 6 měsíců s prvorozeným synem. Taková procházka růžovou zahradou s opravdovými trny.

Přebalím své usměvavé miminko, nakojím a položím do postýlky spinkat. Chvilku mručí, pak usíná. Slastně na něj koukám, jak spokojeně spinká. Natáčím si budík, abych ho po 3 hodinách vzbudila skrz přebalení, poňuchňání a znovu nakojení.

Uaaaaaaaaiiiiii. Bože, co to je? Probouzím se. Sakra, to byl jen sen. Do háje. Mrknu na hodinky, spala jsem sotva hodinu. Ok. Dobrá hodinka, obvykle spím jen půl za celých 24 hodin. Beru syna do náručí a snažím se zjistit, proč pláče. Na stole mám milion knih a příruček skrz péči o novorozence. Myslím, že v knihovně už není na půjčení žádná jiná, kterou jsem ještě nečetla.

Ok, zkusíme Něžnou náruč. Otvírám stránky a čtu. Synovi je 5 dnů. Nechci udělat žádnou chybu. Chci být DOKONALÁ MATKA, alespoň taková, jakou jsou mé kamarádky kolem mě. Dobře pročteno se synem na prsu. Brečím. Zjišťuji, že jsem asi tak tupá, že vlastně netuším, jak ho chytit. Zkouším to znovu krok za krokem ze slavné brožury, kde na mě zírá přešťastná paní s mimčem v ruce. Já se cítím neschopně. Asi ho holt budu držet jen, jak ukázali v porodnici a jejich spešl chmaty a obraty mi do mozku nikdy nedojdou. No možná až zkončí šestinedělí, ale zatím tomu nefandím.

Zavírám knihu a odhazuju ji pod schody. Tebe už číst nehodlám. Syna beru na odříhnutí. Dobře, spíše spokojené poblinkání mých zad. Vlasy mám mastné, hubu olezlou. Chtěla bych jít do sprchy. Chlap na služebce a já sama. Ukládám mrňouska do lehátka, abych si vymyla zbytky mléka z vlasů. Sprchu nechávám otevřenou a pořád na syna mluvím. Honem, ještě tady. Pořádně namydlit a honem ven. Suším se už opět se synem v jedné ruce a ručníkem v druhé. Ten můj malý kulihrášek asi mamku nepoznává, bo už nesmrdí vším možným i nemožným. Neboj, zítra už zase budu „krásně“ smarádnout.

Kde jsou ty časopisy, kde jsem viděla, jak jsou ty maminky vyšňořené, namalované a spokojené? Jo aha, tady. Koukám a čtu, kde safra dělám chybu, bo když vylezu ven, lidi na mě vyděšeně koukaj. No možná je to tím, že dítě v kočárku řve, jako bych ho někde ukradla.

Volám mamce, ta přece ví víc jak já. Aha, takže nechat vyřvat, říkáš. Že se unaví. Aha ok. Jdu cestou kolem, polí kde není ani živá noha. Dítě řve, já řvu. Oba slzíme jak krokodýli. Říkám si, kdy to proboha přestane. Po půl hodině to balím. Prcka beru na ruky i ve fusaku a jdeme domů. V slzách se mu moc omlouvám. Kočár uklízím na půdu.

Tak šup další kniha. Hmm, Estvilova metoda vyřvání… pročítám… slzím. To jako vážně někdo může dítěti udělat? Opravdu? Ne! Knihu zahazuju! Nebýt z knihovny, tak ji snad rituálně podpálím. Tak toto teda nechápu. Otvírám další knihu. Aha, znakování. Dobře, na to je ještě prcek, ale pročítám a vypadá to dooost zajímavě. Tak tu si budu muset koupit. :)

Další kniha. Aha, málo mléka? Tak že by to byl náš důvod pláče, který neutichá? Slabé mléko? No to bych se ani nedivila, nejsem schopna sníst nic krom suchého rohlíku a k tomu jogurt za celý den. Občas jen ten rohlík, případně něco, co se vleze do jedné ruky, bo druhou mi už obydlilo mládě. Cink. Dveře. Dovezli mi oběd. Ale fuj, to je zas blivajz, to jsou snad ti, co dováží i do nemocnice. Nedá se to jíst. Donáškovou službu ruším. Raději si dám 3 dny starý rohlík. I když den starý je lepší. :D

Další knížka, další a další. Nic, zkusím internet. Ano, miminko hodně spinká, papá, musí mít suchou plenečku. Safra, vše má. Jo prdíky. Aha, tak že by? Poloha tygříka. Cože? Tygra doma nemám. I když sousedi by se mnou asi nesouhlasili. Vytahuju čarodějnou knihu z pod schodů, tak se teď ukaž, Kiedroňko, jak na to. Ok, zas bulím. Tohle fakt ne. Youtube. Honem. Aha, takže takto. Ok. Mládě spokojeno - sláva.

Vigantol vyřazen a nasazen přírodní vitamín D, tuším od firmy Swiss či něco takového. Paní lékarnice by věděla. Je to o chlup lepší. Jen mě už dost bolí rameno a záda. Zadek naštěstí ne. Není nad gymnastický balón. A je tu večer. Mládě okoupáno, nakojeno, ale prý ještě bude hodina zpěvu. Dávám na ruku a houpu. Houpu. Jééé, Horst, tak co dnes nabízíš? Aha, pánve, co nutně potřebuju. Jasné, dám si ju třeba na hlavu místo klobouku, nepůjdou vidět alespoň mé mastné vlasy, a ještě už bude rovnou namazaná, aby se na ní nepřichytl starý rohlík, co bude k obědu.

Dítě spí. Sláva. Uleháme spolu do postele a jen, co zamžourá, hned strkám prso do pusy. Spinkej, prosím. Probouzíme se v 6 ráno. Sláva, spala jsem 3 hodiny v kuse. Bože můj, díky. Kruhy jsou trošku menší, ovšem stále v odstínech noční oblohy plus vaky, za které by se ani klokan nemusel stydět. Přebalím, převleču, nakojím. A jdeme si čistit zuby.

Dávám si za cíl přečíst další knihy. Já na to prostě musím přijít. Volá mi kámoška, co má o 14 dní starší dítko. Říká, jaká je to dovolená. Po 3 hodinkách se jí mimčo samo budí, tož přebalí a nakojí a pak šup do kočárku a spinká další 3 hodinky. Čumím jak puk. Jako opravdu, kde dělám sakra chybu?

Říkám jí, že je u nás doma též vše super a končím hovor, neb dítě opět brečí. Asi chce svůj vlastní mobil, možná potřebuje zavolat do vesmíru, že se spletli a nafasoval mámu, co stojí za starou bačkoru. Je mi do pláče. Volám chlapovi, zda se má lépe jak my. Naštěstí ano. Už se těším, až dojede domů. Hrnky a skleničky by potřebovaly umýt a pračka se zatím sama neumí naplnit. Jak mrzuté.

Beru další knihu. Názvy po mně nechtějte. Fakt jsem jich přečetla mraky a vesměs to bylo vše o dítěti. A další novinka. Šátek. Jako dobrý, ale do města nechodím. Bych tam asi dost lidí vyděsila a karneval je daleko. Jo né šátek na mě, ale na mimčo. Aha. Studuju to, ale tohle vypadá, že se akorát na tom oběsím. Fajn, to asi nebude dobrá volba pro nás. I když píšou tunu výhod. Nic, jdu usednout na pohovku a strčit mrňouse k prsu.

Hmm, nosítko. Aha. Manduca. Aha. Zapínám internet. Zjišťuji, že zde máme obchod. No tak to abych se zkulturnila a vyzkoušíme. Dokojím, nechám se pozvracet, převleču dítko, dám do lehátka ke sprše. Tentokrát rychlovka. Klidně mi to stopni, bude to přesně 3 minuty. Během chvilinky si čistím zuby, aby prodavačka případně neomdlela, dávám si řasenku, která naštěstí ještě nevyschla, i když ji používám po 5 týdnech. Doobleču mrňouse, aby vypadal co nejvíc slaďoučce a jdeme.

Mrňous miluje auto, takže okamžitě usíná a já mám slastnou chvilku ticha. Dokud nějaký blb zamnou netroubí jak smyslů zbaven. Safra, takové lidi by měli přinejmenším zatknout. Jsme v cíli. Paní mi ukazuje, jak vše funguje. Zkouším nejdřív na manipulační panence a až když se tomu dostávám pod kůži, dumám, že vyzkouším na synovi, který se už stejně budí. Přebalím, nakojím a jdem zkoušet. No světe div se, syn spokojen. Jsem tak udivena, že ani nevnímám lidi kolem sebe. No myslím, že jsme jasní. Ano, bereme. Krabičku si klidně nechejte, tohle už ze sebe nesundám.

Po 5 dlouhých týdnech. Přečtení spousty knih, probrečených spousty hodin se syn konečně zdál být tak moc v klidu. Čert vem rady lidí kolem mě. Stejně nic nefungovalo a já se cítila čím dál hůř. Přitom stačilo poslouchat instinkt. O týden později se dozvídám, že jedna z mých kamarádek také nosí, ale v šátku. Vše mi ukazuje a vypadá to, že to není až tak těžké. Zkouším a světe div se, jde to. A ty šátky, to je taková krása. Vatanai Solsbury mi ulpívá v mozku. Nádherný šátek. A už jsem jasná.

Doma už sedím na netu, nacházím na FB nosící skupinku (před 3 roky byla ta skupinka úplně jinde, než je nyní…teď už by mě tam nikdo nenašel. Ale kdysi nás bylo pár a opravdu to bylo někde jinde). Kupuji svůj první zanošený šátek Elleville Aubergin 100% bavlna. Láska na první pohled. Byl dokonalý. Už to vypadalo na idylku, ale pak nadešel opět pláč.

Fajn, na diskuzi čtu o laktační poradkyni. Říkám si, za zkoušku nic. Pozývám si tu, na kterou jsem dostala vizitku v porodnici. Oj, jak špatná volba to byla. Dorazila. Voněla tak, že jsem to větrala další týden. Ano, ukázala mi fajn polohu, prcka mi zavinovala jako malou larvu do kukly a řekla, že se ruší ručičkama.

Já bláhová ho před každým kojením svazovala, až si ke kojení našel odpor. Nechtěl mateřské mléko, ani odstříkané. A tak se stalo, že v 6 měsících mi skončil na umělém mléku. Je to už 3,5 roku a já se s tím ještě pořádně nesmířila. Možná proto máme na cestě druhé mrně, abych si zahojila šrámy na duši.

Teď se ke mně dostala i úžasná kniha Koncept Kontinua. A vše se mi krásně vysvětlilo. Ano, kdybych jen přestala hledět na okolí a víc věřila sama sobě, mohlo to být jinde. Ano, částečně mohl za vše vyvolávaný porod a to že jsem měla na sebe sakra vysoké nároky. Byla jsem nesvá, že nemám uklizeno, že nejsem schopna se najíst a že nevypadám jak maminky z časáku. Na vše bych se teď vyprdla.

Jsme dokonalé maminky! Jen si musíme věřit! Nedat na okolí. Neposlouchat, jak to mají kamarádky a myslet si, že děláme někde chybu. Každá máme jiné dítko a to jsem taky poznala časem. Syn je úžasný, chytrý, vnímavý… prostě dokonalý. Prvních 6 měsíců bylo opravdu u nás doma masakrální. Až když čekám nečekaně druhé, bo po tom všem jsem řekla, že si dělohu vyrvu klidně zaživa z těla, si uvědomuji, čím jsme si prošli a jak silná jsem byla a jsem na sebe pyšná. Buďte také. I když se vám nedaří, věřte, že jste úžasné maminky! Nepochybujte o sobě. Přeji vám moc štěstí a pevné nervy.

P. S.: Když jsem slavila, že už jsem na vše přišla,… omyl. Přišel růst zoubků, ale to je na jiné povídání.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
28.9.17 02:55

Nelze než souhlasit, výborně napsáno. Teď už mě to pobavilo, ale taky si na pár takových krušných a i slzavých momentů vzpomínám a kolik jich teprve přijde…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1098
28.9.17 06:54

To je naprosto uzasne a ctive napsany denicek! Nadhera. Hodne pobavilo u ranního odstrikavani MM :potlesk: Mam sedmitydenniho, tak presne vim, o cem mluvis… :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
28.9.17 07:10

Fakt moc dobre se to cetlo :palec: Mala byla tez andelicek mimino a ted zazivam to, co maj nektere maminy s prdochem od narozeni. U nas zuby a tyden neutuchajici rev…popravde klobouk dolu pred temi, co urvane decka zvladli. Nastesti jeste porad ukazkove spi a ja se spunty v usich to tez celkem davam :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
211
28.9.17 09:12

Jako kdyby jsi psala o mě a o mém synovi :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.9.17 09:23

Tvé deníčky se hezky čtou. :palec: Můj syn byl od narození a zatím stále je (skoro 2 roky) pohodar, tak si ani neumím představit čím jsi si musela projít.

  • Nahlásit
  • Zmínit
859
28.9.17 09:30

Skvělý důkaz, jak je ta naše výchova k dokonalému výkonu (matky) a nabušená mateřská knihovna povinností na palici :D :D.

  • Nahlásit
  • Zmínit
192
28.9.17 09:42

Super deníček :palec: Docela jsem se po ránu zasmála :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
678
28.9.17 09:50

Docetla jsem a tes chci toho bludistaka :mrgreen: ne, naprosto úchvatném napsané. Vtipné a krásné napsané. Ty bys měla psat :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3786
28.9.17 09:54

Deníček pěkný vtipný, dobře se četl. Jen nesouhlasím s chválou na knihu Koncept kontinua. Ode zdi ke zdi, extrémy popsané, nelíbila se mi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
28.9.17 11:15

Konečně normální den matky - ne vlastně super matky v novém obrazu. Už mě unavovaly ty supervýkonné matky, které jednou rukou vaří a druhou háčkujou a do toho kojí dítě :mrgreen: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3886
28.9.17 12:10

To je super denicek, uplne, jak kdybys popisovala nas. Akorat ja na ten satek prisla az ve 3 mesicich.
Ted cekame druhe a jen doufam, ze se to cele nebude opakovat :-) Druhe dite ma pak byt preci za odmenu ne? :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
793
28.9.17 13:45

Nechces neco publikovat kazdy den? Nebo nemas treba blog? Ze bych se vzdycky po ranu posmala, pobavila a uklidnila, ze nejsem jedina, ktera neni dokonala a nema dokonale dite. PS: je super, ze i s narocnym ditetem ti vydrzel smysl pro humor! :D @belladonna na ten Koncept kontinua uz jsem slysela tolik rozdilnych nazoru, ze si to asi taky prectu ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2698
28.9.17 14:20

Holky vy jste skvele :* ja zatim napsala jen toto :-D bo uz zas vecer spim :-D jinak zas mi tu ten andilek jeci do ucha :-D jak prima stravrny svatecni den :-D jinak humor mam az ted :-D tenkrat mi moc do smichu nebylo :-D ale dekuju moc za pozitivbi ohlasy. Mozna zvazim nejaky ten blog :-) jo a koncept kontinua zalezi co si kdo z toho vezme :-) ja si z kazde knihy co prectu neco odnesu :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
185
28.9.17 16:07

Moc se mi Vaše psaní líbilo… :potlesk: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.9.17 19:18

Jee, jsi z Napajedel ze? Ted jsem se divala na profilovku a zname se ze skolky. Super napsane, muselo to byt narocne.

  • Nahlásit
  • Zmínit
476
28.9.17 20:07

Super napsané. Ty jo já nečetla ani jednu knihu a nevyspaná jsem byla jen první týdny, to se budila snad po hodině. Takže obdivuji holky, jak to zvládáte ;) Ale prdíky nás taky trápily.
Teď taky rostou zuby a naštěstí se to obešlo bez řevu zatím.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3886
28.9.17 21:33

@Edita2 mam pro Tebe nadejnou zpravu :-) Synovi je uz 19 mesicu a uz si to opravdu uzivam! Vsichni mi rikali „jen pockej, az zacne… (lezt, chodit, splhat na zidle…), to bude teprve neco!“ Bylo! To pro me vysvobozeni :-) Ted mam nejvetsiho smiska na svete, do 6 mesicu to byl ocistec, do roka o kousek lepsi a po tom roce se to zlomilo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2698
29.9.17 06:25

@Limi123 dekuji, taky bych te chtela uklidnit syn uz ma 3,5 roku jsou dny kdy je k sezrani a jsou dny kdy bych ho nejradeji vratila :-D

@fialka27 no vidis :-D ja jak nevidim fotku tak nevim, ale je fakt ze taky nemam pamet na lidi :oops: kolikrat me nekdo zdravi a ja vubec nrtusim odkud se zname :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
158
29.9.17 08:02

Tve denicky jsou moc hezky a vtipne napsane. Vzdy si je rada prectu.
Oproti tem ostatnim se mi ale tento libil nejmene :(. Vzhledem ke svym zkusenostem z porodnice bohuzel nemam uplne pochopeni pro maminky, kterym se pece o jedno zdrave dite zda narocna a k nevydrzeni. Ja to opravdu nemyslim spatne, ani utocne, ani zle.
Jen jsem se setkala i mimo svou vlastni zkusenost se spoustou maminek deti se zdravotnimi problemy, nebo dokonce dvojcat se zdravotnimi problemy. A to byl mazec, muzete mi verit.
Proste mi mozna v denicku chybi trosicku vic pokory.
Ale jinak se uz ted tesim na tve dalsi denicky :mavam:

Příspěvek upraven 29.09.17 v 08:04

  • Nahlásit
  • Zmínit
7383
29.9.17 11:30

Skvele!!! :palec: :potlesk: Druhe ditko uz bude v pohode, protoze ty budes v pohode, mas uz vsechno srovnany. Preju ti zdrave mimi a krasne zazitky :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.9.17 12:13

No co dodat..dnešní svět na nás chrlí tuny pouček, knih, článků a rad jak správně kojit, uspávat, vychovávat…až trochu zapomínáme na to nejdůležitější co vlastně máme od přírody..na svůj mateřský instinkt. Já jako jednu z nejdůležitějších rad, co jsem do mateřství dostala, beru tu od mé tety…„hlavně nečti žádný chytrý knížky“ :) Naštěstí na to s dvojčaty fakt nebyl čas :lol:
Zakladatelce přeju, ať to s druhým dítkem jde už lépe :)
PS: Hodně tu čtu, že druhé dítě pak už bývá za odměnu..ono je to možná taky trochu tím, že matky už nemají tolik času „řešit blbosti“ jako s prvorozeným a k mateřství přistupují už od začátku trochu jinak :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3786
29.9.17 14:04

@Popokatepetla To nebude matkama. Mám kamarádky, co měly první dítě hodné a až druhé draka. Co vidím kolem a ze svých zkušeností, je to hodně v tom dítěti.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12714
5.10.17 12:05

Parádně napsané!!! Budeme sdílet a těšíme se na pokračování. :dance:

Monika

  • Nahlásit
  • Zmínit
2698
6.10.17 08:41

Moc všem děkuji :) hned jak mě chytne psací střevo hodím další :) :srdce: :kytka: jste úžasné :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
732
8.10.17 07:37

Jako bych cetla své sestinedeli s dcerou, nebýt satku byly jsme v bohnicich..kojila jsem do dvou.let ale bojovala zas s odstavenim. teď u druheho syna si to užívám. on je úplně jiný, odlozitelny, spi je usměvavý. dcerka po každém probuzení plakala spala s nami v posteli…člověk míní život mění a nejlepší rádce je dítě samo. krásný ctivý denicek :potlesk: :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit