A jak to bylo dál? 10

„Joooo vidíš dobře, závora. Ještě jsi nikdy neviděla závoru? Jen zavrtím hlavou a připadám si jak v jiným světe. Ve světě, kde maj lidi svý soukromý cesty a zaměstnance, kteří ochotně udělají cokoli, o co si páníčci řeknou.

A jak to bylo dál? 10

Na všechno jsme se s T-ý vysraly. Doslova. Terapie, povinnosti, naše životy. Sbalily jsme si svý prášky, Jazze plus kočičí záchod a v půl třetí jsme čekaly před barákem na auto.

Cíl? Údajně útulná chatička v horách. Jo, myslíte si správně, čí asi tak je? Toho týpka z baru, svědka mýho mental breakdownu. Vlastně jsem se s ním pořádně neseznámila. Jakože představení typu potřesení si rukama a informace o jménech. On toho viděl víc něž dost, za to já ho měla v mlze. Mentolky a kůže. Hrubší hlas s nesouhlasným podtónem. A smích. Tichej a potlačovanej.

Auto přijelo přesně a k mýmu překvapení za volantem neseděl nikdo jinej než barman z klubu. Křenil se na nás z okýnka tmavý Audiny s cigaretou v ruce. Terez převrátila oči, když to viděla. „Ty vole Jayi, víš, že kluci nesnáší když jim hulíš v autě.„ S rukama v bok se na něj vyčítavě zamračila. Vrásku mezi obočím. „A jéje, T-ý je dneska zase milá, měla jsi už dneska epizodku nebo ještě ne?“ „Ššššš, zmlkni…„ klepne ho po ruce a Jay vystupuje a zároveň ji nabízí cigáro. Terka si bere, já taky. Nasedáme do auta, Jazz vypadá fakt naštvaně ve svý přepravce. Já nechápu anabázi se zákazem kouření v autě, když si tady všichni tři vesele vyhulujeme. „Dámy, tak kam? Terez, jako vždycky?“ „Že váháš…doufám, že je napuštěná vířivka."

Vířivka? Ty bláho, tak to jsem nečekala, že jedem na takovýhle místo. Nemám plavky. I když bych se nedivila, kdyby měla Tereza dvoje, nebo rovnou desatery. Cesta ubíhá rychle. Registruju něco kolem hodiny a půl. Domy kolem silnice vystřídal les. Příjemná změna se koukat najednou na zelenou a sníh než na šeď, šeď a zase šeď.

Když jsme odbočovali z hlavní silnice, po pár metrech Jay zastavil, svižně vyskočil z auta a když jsem zvedla hlavu, abych se koukla jestli už jsme na místě, překvapeně jsem zjistila, že koukám na závoru. Klasickou bílo-červenou.

Automaticky jsem stočila oči k Terce s nevyslovenou otázkou.

Zase ten její výraz kočky, která se chystá sežrat kanára. „Joooo vidíš dobře, závora. Ještě jsi nikdy neviděla závoru?"

Jen zavrtím hlavou a připadám si jak v jiným světe. Ve světě, kde maj lidi svý soukromý cesty a zaměstnance, kteří ochotně udělají cokoli, o co si páníčci řeknou. Třeba jako zavézt dvě… co vlastně jsme? Kamarádky? No já sotva, to je Terez. Vlastně ona je něco jako jejich rodina. Co jsem tak pochopila z těch kousků skládačky, který jsem si posbírala z útržku jejích rozhovorů s klukama. Neptala jsem se.

Mezi mýma úvahama se auto dalo znovu do pohybu…

Nevím proč, ale cítím knedlík v krku, slzy v očích. Panebože. Já celý ty dva roky dřepěla zavřená doma, zatímco život byl tady venku. Svět je venku a já zůstávala uvnitř. Uvnitř pekla. A co hůř… dobrovolně a zcela uvědoměle. Může být něco víc v prdeli než tohle? Těžko. Chtělo se mi nad sebou zase solidně brečet. Moje tragický já proti celýmu světu… přirozeně. Nahmatala jsem Terezinu ruku a snažila se dostat ten obrovskej balvan z hrudi…

Mezi stromy probleskovalo světlo… příjemný a teplý. Před námi se vynořil dvoupatrovej srub ve svahu, se spodním patrem garaží. Vrchní patro mělo po celé délce posuvný francouzský okna s tmavýma kovovýma roletama.

Ocitla jsem se ve filmu. Tady můžem zůstat jak dlouho budeme chtít? Jako vážně? Zadarmo? S kým se musím pro tohle vyspat?

Z kamenných schodů sestupovala postava. Svižně a ladně. Ten pohyb mě upoutal. Rifle a tmavá mikina s kapucí. Ve stejným okamžiku, kdy Jay zastavil, se zároveň otvíraly dveře auta. Na zápěstí draze vypadající hodinky. Rukávy mikiny vyhrnuty do půlky předloktí. Linie svalů. Rýsující se vypracovanej hrudník a pak plný vykrojený rty. Za tyhle rty by modelové vraždili. Nebo spíš… sypali by prachy plastickým chirurgům. Tmavě hnědý oči jako jsem měla já sama. A tvrdej výraz, kterej vůbec neseděl k tomu obličeji s několikadenním strništěm.

Ten výraz mě probral a já se nadechla a pohla.

Terez se s ním líbla na obě tváře, když ji podal ruku při vystupování z auta. Pak vzal za ruku i mě a pomohl mi ven. Lehce si mě přitáhl a zadíval se na mě. „Adam,„ hrubej hlas, kterej jsem znala. Mentolky a kůže. Jakmile jsem stála pevně na nohách, okamžitě mě pustil a přešel ke kufru, kde Jayovi pomohl s věcma. „No tak pooojď bobe, honem… tohle musíš vidět!“

Cupitala jsem za mojí novou kamarádkou a byla mi nad slunce jasná jedna věc… že do tohohle si vážne nemůžu dovolit spadnout.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
152
19.4.21 06:42

Aaaaa pis dal prosiiiim :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1961
19.4.21 08:22

Při každém čtení spekuluju, co a nakolik je fikce nebo skutečná realita. V pozadí mi vždy zaznívá skeptický a varující hlásek, tentokrát mi pořád připomíná, jakou nabídku T prve hrdince udělala (společnice + možná sex?). Tudíž bych se měla na pozoru, co jsou ti dotyční zač a jestli právě nelezu do jámy lvové. Do toho mé romantickými klišé zkažené Já tuší lásku… :D Fakt jsem zvědavá Jak to bude dál :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
9322
19.4.21 09:02

Waaau, tohle bude ještě jízda, a pořádná! :mavam: :think: :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
28819
19.4.21 09:32

@KSŠO @PenelopaW @Jahudka82
Holky děkuju za podporu a že mě čtete. :srdce: Asi to půjde trochu do temna. Ale zároveň vždycky tam bude nějaký světlo na konci tunelu.🙏🏻

  • Zmínit
  • Nahlásit
yse
975
19.4.21 22:13

Kdyz to stoji za to, tak prectu knizku za den a tyto “kousicky” me drti :dance: Vic, vic a driv. driv :pankac:

  • Zmínit
  • Nahlásit
28819
20.4.21 15:41

@yse Budu se snažit :mrgreen: ☀️🌷

  • Zmínit
  • Nahlásit
2226
22.4.21 13:21

No konečně, už jsem myslela, žes to zapíchla… což by mě fakt mrzelo :kytka: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
28819
22.4.21 14:31

@Moringa Nene, dokud to pro mě bude mít význam a dokud bude pro koho, tak budu psát. Děkuju❤️

  • Zmínit
  • Nahlásit