A kdy plánujete rodinu? III

Ten pravý je uloven, před námi nový společenský úkol.

*

Nebudu vás napínat. Nakonec jsem se přece jen vdala. Tetičky si oddechly.
Oddych ale netrval dlouho. Pár měsíců po svatbě jsem si všimla zvídavých pohledů skenujících můj pupek. Nepatřím zrovna k vychrtlinám a břišní pekáč s Jill se mi vybudovat nepodařil, takže se mi bříško pěkně klene. Tu více, tu méně - podle množství zkonzumovaných dobrot a cvičebního nasazení.

Zpočátku se okolí spokojilo s okukováním. Když zjistilo, že vypoulený pupek nemůže značit těhotenství (protože bych musela být už rok těhotná), začalo sondovat. „Tak co? Kdy do toho praštíte?“ - „Už byste měli začít uvažovat o miminku. Nejsi nejmladší.“ Těžší kalibr: „Podívej na maminku. Jak se těší na vnoučátka. Měli byste jí udělat radost.“ - „Vykašli se na kariéru! (jsem učitelka, ehm… Neaspiruji na post ministryně školství). Rodina je přednější.“ A tak dále. A tak dále.

Zpočátku jsem se snažila být vtipná. Nicméně mé vtipné odpovědi provokovaly nové a nové otázky. Po několika letech už vtipná nejsem. Na blbou otázku blbá odpověď.
Rozněžnělá, starostlivá tetička / sousedka / spolužačka na srazu: „Tak co? Kdy bude miminko?“ Bezdětná, nerozněžnělá dotazovaná: „Víš, nikdy nevím, co na takovou, v mém věku naprosto nevhodnou, otázku odpovědět.

Většinou to stačí. Příliš starostlivé typy se ale nedovtípí: „Ale no tak. Dítě je to nejlepší, co tě může potkat. Měli byste děti mít.“OK. Přichází na řadu drsná pravda: „Zkrátka děti mít nemůžeme.“

Načež přichází jedna z těchto reakcí:

a) No, ono vlastně není o co stát. Já bych s tebou hned měnila. Máš takový klid! Vlastně ti závidím. Načež po pár minutách vytáhne dětná nešťastnice mobil a začne pyšně předvádět extrémně roztomilou Ráchelku na besídce, s babičkou u moře či s výtvorem z kroužku keramiky.

b) Ále. Nehaž flintu do žita. Ono to přijde. Máš ještě spoustu času (je mi 39 - fakt si myslíš, že mám spoustu času?) Hlavně netlačte na pilu a nemyslete na to. A budeš těhotná, ani nevíš jak.

c) Ježíííš. To je mi líto. A děláte pro to něco. Moje známá byla u výborné léčitelky. Předepsala jí detoxikační kůru a najednou měla dvojčátka. Dám ti kontakt. (Ne, neděláme nic, zlatíčko. Sedíme na gauči, držíme se za ruce a vysíláme přání do vesmíru.)

d) Teda, já tě strašně obdivuju. Já bych bez dětí nemohla žít. Děti jsou smyslem života. To bych se snad radši otrávila. Musíš být strašně silná, že to dokážeš snést. (Takže mi tím vlastně říkáš, že žiji bezcenný život a měla bych si jít hodit mašli, protože jsem nepřispěla k obohacení populace…)

e) Reakce nejlepší - žádná. Změna tématu.

Chápu všechny šťastné matky, že to se mnou myslí dobře. Že by mi chtěly dopřát všechno štěstí, které samy prožívají. Ale možná by neškodilo, aby si při kontaktu s bezdětnou ženou pořádně promyslely, co říkají. Ne každá bezdětná je se svojí situací úplně srovnaná a jakýkoli komentář může pořádně bolet.

A taky se nám, vy dětné kamarádky, nemusíte vyhýbat. Měly jsme spolu spoustu témat před narozením vašich dětí. Najdeme je snad i teď…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
15.2.18 13:40

Výborný deníček, jeden z nejlepších, co jsem zatím asi četla… Napsaný s humorem a nadhledem, což v dané situaci hodně obdivuji :) Super :potlesk: Hlavně si z lidí nic nedělej.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
15.2.18 13:53

Autorko, poraď mi, jak tedy s lidmi ve vaší situaci mluvit. Mám jednu kamarádku, která, jak jsem se dovtípila z různých narážek, má taky tenhle problém. Musí z toho být v háji, protože vím, že děti chtěla, ale nejde jim to. Co dělat? Jak o tom mluvit? A mluvit? Ptát se? Nebo dělat, že nic? Mluvit o vlastních dětech? Nechci jí nějak ranit, nechci dělat, že je vše ok, když není, chci, aby věděla, že se o tom můžeme bavit, nechci se ale vtírat. Prostě bych chtěla, aby věděla, že jsem tu pro ní, když bude potřebovat, ale nejsem v tomto úplně „obratná“. Navíc jsem ten typ, co otěhotní napoprvé, mám doma tři malé děti a jsem v období, kdy ničím jiným moc nežiju…

  • Nahlásit
3545
15.2.18 14:08

Poučný deníček, vtipný a taky trochu smutný… Pěkně píšeš. Trochu mě ale mrzí, žes nenapsala, jak jsi potkala toho pravého. Snad se to ještě dozvíme. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
15.2.18 14:27

:kytka: Píšeš skvěle, krásně se tvoje deníčky čtou. A moc ti přeji, aby bylo pokračování šťastné a jak byl uloven ten správný muž, aby přišlo i vytoužené dítě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21363
15.2.18 14:50

:potlesk: Pěkné.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
15.2.18 15:26

Tedy, musím říct, že skoro pláču. I když je to tak pěkně s humorem napsané. Ne, jednodušší lidé se bohužel nedovtípí ani kdybyste to měla napsané na čele. Bohužel s tím se nic dělat nedá. Ale nadhled si určitě uchovejte, jste určitě skvělá ženská, věřím, že máte skvělého manžela a to je velká životní výhra :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3201
15.2.18 15:54

U mě bylo na žebříčku TOP5:
„Víš, děti nenosí čáp.“
„A souložíte?“
„Určitě sexujete špatně.“
„To je takovej zbytečnej život.“
„Hm, to je blbý, že vám to nejde. To já otěhotněla jen jsem se podívala chlapovi na trenky.“
A další a další chuťovky. Drž se. Já už se to za ta léta naučila pouštět jednim uchem dovnitř, druhým ven. Široce se usmát, přikývnout a myslet si něco o zadní části těla. :-D
Tvé deníčky jsou bezva. Piš dál. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.2.18 17:04

No jo, proto raději říkám, že děti prostě nechci. Tím většinou otázky ustanou.

Anonymní - až bude vhodná chvíle, tak se prostě kamarádky zeptejte, jestli si o tom chce popovídat nebo ne a uvidíte. Já mám třeba dvě kamarádky, se kterými občas proberu novinky a pocity, ale s ostatními se o tom nebavím nikdy.

  • Nahlásit
  • Zmínit
497
15.2.18 17:43

Lidi jsou všude stejní :mrgreen: Aspoň už nemám pocit, že žiji v jiném vesmíru :mrgreen: Nám bylo po otehotneni svagrove rovnou oznámeno tchánem, ze chce vozit dva kocarky a co s tim hodlam delat.. :nevim: :mrgreen: Jako radu ostatnim bych rekla, ze je nejlepsi az zacne mluvit dotycna, ktere to napriklad nejde.. Poznate jestli a v jake rovine chce o problemu mluvit… :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
216
15.2.18 18:13

Drzim pesti! Je fakt, ze kdyz se potkam s kamaradkami, ano uz ve 40+ nemaji deti a nektere ani partnera(a vim, ze by chtely) je mi blbe si „povidat“. Dost casto zkusim temata, na kterych se chytnem a uvolnime se…je fakt, ale ze z obou stran tam je trochu smutek (mne je jich lito, ze se nevede to, co chtej a nemuzu nijak pomoct) a jim je lito, ze jak mne vidi-tak vidi, co jim utika (byly jsme stejne a bavily se o tom, ze bysme rodinu/partnera chtely). Je mi trebas blbe si na neco stezovat atd, protoze vim, ze ony by klidne braly napr. postavu nanic…Proste to tak je. Ale vetsinou si pokecame, kdyz prijmem ten smutek…

  • Nahlásit
  • Zmínit
216
15.2.18 18:22

Ps: jo a taky kdyz mi prijde, ze se mi spis bezdetne kamaradky vyhybaj. A to nemluvim jen o detech a naopak me velmi zajimaj novinky/vztahy v praci, znamych…proste to, co jsme mimo touhy po rodine resily predtim, nez jsem se vdala… :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 19:03

Jojo, mě vždycky dostane tento: A děláte pro to něco?
Ne, sedíme na gauči a držíme se za ruce, to nestačí??? :jazyk:
A vy už jste „přešli“ na druhou stranu, nebo ještě čelíte dobře míněným dotazům?

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 19:16

@anonymní To je asi hodně individuální… Mě vždycky mrzí, když si kamarádky stěžují, jak jsou utahané, protože musí psát s dětmi úkoly atd… Protože já bych utahaná byla ráda… Ale na druhou stranu si ten zápřah nedokážu vůbec představit…
Nevadí mi, když mluví o svých dětech, ráda si vše vyslechnu. Myslím, že Tvojí kamarádce to taky vadit nebude…Ta moje nejlepší mi někdy i dceru (která už je ale slečna) „půjčí“ na víkend. Takže ona si odpočine, já si užiju…
A co se týče toho o tom mluvit… Nejdřív jsem o tom mluvit nechtěla. Styděla jsem se, že jsem jako ženská zklamala, že si nemůžu s ostatníma vykládat o těhotenství, nevyspání, připadala jsem si blbě, když jsem mohla jít cvičit nebo si přečíst knížku. Ale když jsem se osmělila, většina kamarádek o tom nechtěla mluvit, hned změnily téma. Takže mi chybělo vypovídání se.
Když kamarádka téma nakousne, tak se jí zkus zeptat, jestli o tom chce mluvit víc a řekni jí, že kdykoli bude chtít, tak jí vyslechneš. Stejně se tady nic jiného dělat nedá. Hlavně jí neraď, co má ještě vyzkoušet.
A mě osobně nejvíc chyběla možnost popovídat si s někým, kdo je na tom stejně. Tak kdyby kamarádka chtěla, klidně ji odkaž na mě, ráda si s ní popovídám :kytka:
A hlavně - Tvá kamarádka má bezva kamarádku, která se o ní zajímá. A to určitě cítí a to taky hodně pomáhá! To je asi hodně individuální… Mě vždycky mrzí, když si kamarádky stěžují, jak jsou utahané, protože musí psát s dětmi úkoly atd… Protože já bych utahaná byla ráda… Ale na druhou stranu si ten zápřah nedokážu vůbec představit…
Nevadí mi, když mluví o svých dětech, ráda si vše vyslechnu. Myslím, že Tvojí kamarádce to taky vadit nebude…Ta moje nejlepší mi někdy i dceru (která už je ale slečna) „půjčí“ na víkend. Takže ona si odpočine, já si užiju…
A co se týče toho o tom mluvit… Nejdřív jsem o tom mluvit nechtěla. Styděla jsem se, že jsem jako ženská zklamala, že si nemůžu s ostatníma vykládat o těhotenství, nevyspání, připadala jsem si blbě, když jsem mohla jít cvičit nebo si přečíst knížku. Ale když jsem se osmělila, většina kamarádek o tom nechtěla mluvit, hned změnily téma. Takže mi chybělo vypovídání se.
Když kamarádka téma nakousne, tak se jí zkus zeptat, jestli o tom chce mluvit víc a řekni jí, že kdykoli bude chtít, tak jí vyslechneš. Stejně se tady nic jiného dělat nedá. Hlavně jí neraď, co má ještě vyzkoušet.
A mě osobně nejvíc chyběla možnost popovídat si s někým, kdo je na tom stejně. Tak kdyby kamarádka chtěla, klidně ji odkaž na mě, ráda si s ní popovídám :kytka:
A hlavně - Tvá kamarádka má bezva kamarádku, která se o ní zajímá. A to určitě cítí a to taky hodně pomáhá!

Příspěvek upraven 15.02.18 v 19:37

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 19:20

Trochu jsem se ztratila v tom, jak reagovat na jednotlivé příspěvky, ale už jsem na to došla. Tímto se omlouvám editorkám… Příště už zmatek nenastane!

Příspěvek upraven 15.02.18 v 19:41

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 19:27

@AjejdaTohle je hodně velký test přátelství. Protože, a to se Ti přiznám, kamarádkám s dětma trochu závidím. Teď je jedna hodně blízká kamarádka těhotná. Strašně jí to přeju a prožívám to s ní, ale někdy nemám zkrátka odvahu jí vidět. Protože mě zrovna žerou moje problémy. Ale jsem vděčná všem holkám s dětma, že jsou ochotné se se mnou scházet. U jedné příbuzné jsem se setkala s postojem - když nemáte děti, nemá cenu se s vámi stýkat, nic nám nepřinášíte. Naštěstí mám dobré kamarádky.
Nemyslím, že by se Ti ty bezdětné vyhýbaly. Jen to možná v určitou dobu tak vychází, že se vídáte méně. Možná si taky potřebují ten svůj smutek zpracovat a zase se začnete více stýkat. :kytka:

Příspěvek upraven 15.02.18 v 19:29

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 19:29

@krispyna Příbuzní umí být milí, co :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 19:34

@Martina D. To nebyla žádná romantika… Nudně, přes známé :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 19:39

@Dechtire Tak to máš kliku, že tím otázky ustanou U mého okolí zaručeně vyvolaly příval rad a vysvětlování, jak je bezva mít děti. Teď už říkám rovnou „Děti mít nemůžeme.“ To zabírá :P

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.2.18 19:46

Jen jednu poznámku k tomu poslednímu:
Ano, témata „před dětmi“ byla a jsou dál. Nicméně: když máte děti, stejně se k tomu diskuse stočí.
S prací souvisí, jak se ji daří skloubit s dětmi a jejich kroužky.
S politikou souvisí, že nemáme čas sledovat zprávy, protože večer děláme úkoly a koupeme a čteme a uspáváme.
Vztah s mužem na dětech samozřejmě visí do značné míry.
Oblečení nebo dovolená se vybírá s ohledem na to co dovolí míry (po dětech), peněženka (při dětech) a organizační možnosti (s dětmi).
A tak dále.

Pokud se nesejdete ve dvou, pravděpodobnost, že se udržíte mimo děti, se blíží nule. Pokud ve dvou, dávám přinejlepším 50 na 50, protože pokud se nemá mluvit jen o Tobě, výše uvedené platí taky.

A teda když se tu bavíme o neohleduplnosti k bězdětným - já mám zase zkušenost s několika, které byly samy nesnesitelné, při jakékoli zmínce o dětech se tvářily kysele a po třetím naťuknutí naštvaně odcházely. Nemohl by toto být důvod, proč maminy - kromě omezených časových možností - pokec s bezdětnými nevyhledávají?

Příspěvek upraven 15.02.18 v 19:46

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 20:25

@Slečna Ferka Trochu z toho cítím, že jsem se Tě asi dotkla. Tak to nebylo myšleno! Není to útok na bezohlednost matek! Chápu, že každá životní etapa přináší svá témata a ráda si s kamarádkami o jejich dětech povídám, často i pohlídám. O sobě mluvím minimálně, rozpovídám se jen v anonymitě sociální sítě..
Možná ty „kyselé“ tváře byly jen obranou, protože většinu holek, co se jim „nedaří“ to fakt mrzí a občas je těžké emoce ukočírovat. Zkus si představit být na jejich místě… Ale také asi záleží na věku. Já už jsem se, bohužel, přesunula do kategorie 35 hodně plus :D Takže mě vyprávění o dětech neotravuje. Ale kdyby mi bylo dvacet, možná bych to viděla jinak.
A není pro maminky občas osvěžující vypadnout z bubliny rodina a pokecat i o jiných věcech než těch, které se pojí s domácností?
Spíš jsem se chtěla vypsat z toho, jak mě zraňují ony dobře míněné rady okolí. Nikdo neví, co ta druhá má za sebou, a pak rada typu - a zkusila jsi Gynex, když jsem vypila za život už asi deset litrů, je trochu mimo mísu. :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
216
15.2.18 20:50

@karjak Hele,ja trebas vim, ze jsou vycerpane a makaj karieru a nemaj cas. Pro me je to ale skoro svatek, kdyz se sejdem a pohovorime. Ja jsem mela jednu kamaradku, co mela dite asi o 5let driv nez ja. Vzhledem k memu „busy“ zivotu a nejakeho ostychu ze ja jsem. single jsem za ni byla jen parkrat-az jsem sama vypadla z kolotoce a zustala s mimcem doma, tak jsem si uvedomila, jak moc jsem byla sobec a vubec si tehdy neuvedomila, ze bych ji mohla pomoct - aspon mimco povozit, at si odpocine. Taky ale chapu, ze si trebas musi nekdo doresit sebe sama a videt me, kdyz jsme na tom byly stejne (v 35 bez chlapa a deti a vidiny zlepseni), ted po 40 ja s dvema kouskama a ona stale stejne…je dost narocne. Nekdy jsem i ja pak smutna a taky rozcilena, protoze mi prijde vysoce nespravedlive a nefer, ze tak skvele holky nemaj rodinu. A ze nemuzu nic udelat… Mam kolem.sebe bezdetnych nebo i bez partnera vic..
Jo-mimojine, ja taky resim co obcas odpovedet, kdyz mi nadhodi, at jdu do dalsich deti -jsem se dvema stastna, po spont potratu jsem byla znicena a ac bych i dalsi dite chtela, fyzicky me to posledni tehotenstvi dost znicilo a nemam. odvahu ani silu na to jit do dalsiho a pockat dva tri roky je uz v mem pripade dost. Rikat co prozivam-ze se tim trapim, ze jsem stara a vycerpana a neschopna - mam pocit, ze rict to, je necitlive, zvlast pro stejne stare nebo starsi bezdetne kamaradky.. No, mila pisatelko denicku-preju hodne stesti! Je fajn, ze jsi se „neromanticky“ seznamila s manzelem a preju, at si uzivate romantiky a skvelych dni! A mas se proste fajn-fakt je super, ze mas partnera, co se mate radi a muzete planovat cokoliv ;-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
216
15.2.18 20:56

@karjak Jo a jeste-s pribuznou a „nemate deti nema cenu se stykat“…ponekud mesuge. Preju, at mate kolem.sebe dobre lidi s pratele ;-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.2.18 21:03

@Ajejda Jojo, mezilidské vztahy jsou komplikované :lol: Ale aspoň je o čem drbat, no ni?! :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
15.2.18 21:43

@karjak Díky za reakci :kytka:
Ještě mě napadlo… Pamatuji si na situaci, kdy jsem odcházela z porodnice s nejmladším dítětem, bylo to u Apolináře, já jsem tam čekala se všemi dětmi na manžela, který šel přeparkovat. Udělalo se mi najednou špatně a potřebovala jsem si sednout, no a kde jsme zrovna byli - před CARem. V tu chvíli jsem to neřešila, sedla jsem si, dala hlavu mezi kolena a snažila se neomdlít. Když se mi udělalo líp, tak jsem zvedla hlavu a z CARu zrovna vycházela plačící paní s pánem a někdo v bílém, asi doktorka jí utěšovala. Seděla jsem tam na lavičce, vedle mě z jedný strany tříletý syn, z druhý dvouletá dcerka a v autosedačce mimino. A ta paní se na mě podívala s takovou strašnou nenávistí, že i teď, když si na to vzpomenu, tak se mi chce brečet. Racionálně vím, že byla určitě zoufalá a není to nic osobního, že to nebylo na mě, ale na situaci, ve které byla, ale stejně, myslím, že ještě na smrtelné posteli uvidím ten její pohled. A možná proto mám strach s tou mojí kamarádkou o těhle věcech mluvit, protože v ní nechci tohle vyvolat. Je mi moc líto, co prožívá, kdyby chtěla, snad bych jí to dítě i odnosila, ale nemůžu za to, že jim to prostě nejde. Možná má někdo podobný pocit/strach a proto se straní a nechce se o tom bavit…

  • Nahlásit
Myssicka
15.2.18 22:48

Denicek super :lol:. Mrzi me ten konec, protoze nekdo tak inteligentni a vtipny by deti mit mel. Jestli nechces odpovidat, pochopim, zajima me ale tva diagnoza. Protoze „nemuzu mit deti“ ma mnoho podob od „zatim se nedari“ po „nemam delohu“. O adopci uvazujes? Sama nevim, zda bych do toho sla :think:

  • Nahlásit
3545
15.2.18 22:57

@karjak To nebyla žádná romantika… Nudně, přes známé :srdce:
To nevadí, že to nebyla romantika, stačí, když to vtipně podáš. ;)
Tuším, že nemáš chuť svůj problém rozebírat, tak mě klidně ignoruj, ale napadlo mě, jaký máš názor na adopci, pěstounství nebo náhradní mateřství?

  • Nahlásit
  • Zmínit
1083
15.2.18 23:42

Jo, jak dobre to znam…Ale nenapsala bych to tak vtipne. :lol: Muzem, spolecne doufat, vekove jsem na tom steje.
Ja nejcasteji po pravde odpovidam, ze se nam nedari. obvykle je to lidem trapne a zmeni tema. Ale rad, jak na to, uz jsem taky slysela :roll:
Vztah bezdetnych a „detnych“ kamaradek je v tomhle tezky. Obecne mam problem s tehotnymi a miminky. Muj prvni CAR byl v porodnici a priznavam, ze cestou jsem musela koukat stranou. Kdyz uz treba dite chodi, uz me to moc nedrasa a klidne se s kamaradkou i s ditetem stykam ( tedy cilene se stykam i s tehotnymi, ale stoji me to dost premahani).
Pokud bezdetna kamaradka sama tema nakousla, neni duvod se bat v tu chvili o tom mluvit. Ale treba ja nemam moc rada, kdyz o tom detne kamaradky samy zacinaji a ptaji se, jak se to vyviji, co nas dal ceka atd. Hlavne to asi chce nebrat si nase nalady osobne, nekdy o tom mluvit chci sama a jindy se me stejna otazka strasne dotkne ;)
Mne treba potesilo, kdyz mi kamaradka prinesla bez velkeho vyptavani talisman pro poceti. To jsem vnimala, ze tu proste pro me je, kdybych ji potrebovala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9422
16.2.18 08:18

To jako fakt-ty body a), d) jsi fakt zazila? To si skoro myslím, že jsou tupý, že zlý snad tak být nemohou. Ty budou asi pěkně neoblíbený, protože jestli je to tupostí, tak ta se musí projevit nejen v neempatii ohledně neplodnosti.
A jinak, držím palce a na lidi se, pokud možno, vykašli.

jo a ještě, na otázku, proč se bezdětné nekamarádí s dětnými? To je přece jasný jako facka, protožee (už) si nemají co říci- vždyť je to přece o úplně jiném životním stylu!!

Příspěvek upraven 16.02.18 v 08:29

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.2.18 09:58

Proč by si bezdětné a „dětné“ kamarádky neměly o čem povídat?
Jasně, že děti zabírají obrovskou část života své mámy, ale přeci i tak má pořád své zájmy, koníčky, práci… Ne každá máma má „místo mozku s mlíka kostku“. A stejně tak to, že nemám děti neznamená, že předstírám, že neexistují.
Když mi kamarádka vypráví o rošťárnách svých synů, vytasím se s historkou, co jsem jako dítě prováděla já, když začneme u problémů s chováním, skončíme u psychologie, když začneme u školních potíží, skončíme u vzdělávacího systému, když začneme o alergiích skončíme u výživy, atd., atd..
Jsem ráda, že si mám co říct s holkama s dětmi i bez, s manžely i bez, s těmi kterým je 25 i 55. Jsou to přeci kamarády proto, že máme něco společného, že si rozumíme, a to se těhotenstvím nezmění.

  • Nahlásit
  • Zmínit
79
16.2.18 11:23

Moc pěkný deníček hezky napsaný :) držím pěsti v dalším životě. a ty tvé „příbuzné“ nebo co to je s blbými dotazy, takovým já říkám krůty nebo slepice…případně kravěny nebo kozy…ale stejně mi připadá, že tím dotyčná zvířata dosti uražím :jazyk: takhle vymaštění můžou být totiž jen lidi :jazyk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1819
16.2.18 12:19

Jo, znám to taky úplně přesně. lidi si zkrátka do pusy nevidí a když už fakt nevím, jak z toho ven, tak řeknu, že to prostě nejde a hotovo :)

ještě k těm bezdětným a dětným - mám nejlepší kamarádku, ta mám skoro 3 letou holčičku a když si jdeme někam posedět, tak právě říká, že jí z tý mateřský hrabe, že chce mluvit o ničem jiným, než o dětem a že je to se mnou pro ní osvěžující :D já mám vždycky radost za druhé, když se jim to podaří… ale někde v koutku srdce taky smutním :?

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.2.18 13:51

@karjak Ale ne, nedotkla ses mě, ale trochu mě štve, že toto není první deníček, který se týká toho, „jak by dětní měli být ohleduplní když mluví s (nedobrovolně) bezdětnými“. A i když je asi vždycky za tím deníčkem přání „když to takhle pojmenuju, tak se třeba neomaleně nebude chovat tolik lidí“, cítím tam já i takové to „já jsem bezdětná a vy byste na mě měli brát ohled“. Což mi přijde podobné jako „jak (ne)mluvit/zacházet s těhotnými“, „jak (ne)mluvit/zacházet s rodiči (možná) postižených dětí“ atd. Aby se člověk bál otevřít pusu, jestli se někoho nedotkne.

A navíc opravdu z vlastní zkušenosti vím, že dětné ženy prakticky nemůžou z konverzace vynechat potomky - a pokud se sejdou s nějakou „dotýkavou“ bezdětnou (a není jich málo), tak je konverzace „o před-dětných“ tématech stejně kontaminovaná… a tudíž může být zdrojem problému. Na druhou stranu to znamená, že s „nenávistnou“ snažilkou matky prakticky mluvit nemůžou.

Možná jsem divná, ale mně by přišlo mnohem užitečnější naučit VŠECHNY, aby v případě nepříjemné konverzace uměli říct „promiň, o tomto se nechci bavit“, a aby si to ani jedna strana nebrala osobně („já jsem nemožnej, neumím se chovat, chudery jsem se dotknul“ nebo naopak „koza nafrfňaná, dyť ví, že jsem to nemyslel zle“). Kdyby toto lidi zdravě uměli, tak se nemusí sepisovat seznamy, co dělat nebo nedělat…

Čili tohle je ten důvod, proč jsem na deníček reagovala - myslím si, že „máslo na hlavě“ mají obě strany. Ale myslím, že Ty si to uvědomuješ, máš to dobře srovnané a je skvělé, jak o tom umíš s nadhledem psát. Doufám, že Ti to vyjde - a když ne „normálně“, tak třeba adopcí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
16.2.18 14:21

Upřímně - někdy nevím, jak mám reagovat zase já - matka dvou dětí, které vznikly pomalu na první dobrou, když se bavím s někým, kdo nemůže počít, má s tím problémy, případně vůbec děti mít nemůže. Snažím se mluvit o jinách tématech, ale vždy se to stejně k těm dětem stočí :nevim: snažím se být empatická…

Po porodu prvního syna mi taky došlo, kolik mám skutečných přátel :think: 90% se už neozvalo (a je to již přes 2,5roku), určité % neodpovídá na smsky, ikdyž doručenka příjde, jiní ani nepozdraví…Jako bych byla prašivá, když mám děcko :think: Přitom se ráda pobavím i o něčem jiném, než jen o plenách, příkrmech a porodu, na což se mě ptají maminky v herničkách, plavání a pod aktivitách pro prcky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4780
16.2.18 17:34

@Slečna Ferka Zajímavý. Mám kamarádky s dětmi, ale s většinou z nich děti v 90 % případů neprobíráme, protože jsou naopak rády, že mohou mluvit o jiných věcech. Jejich vztahy s muži na dětech nevisí, politiku sledují, když děti usnou a věnují se i vlastním koníčkům (to, jak je kloubí s dětmi, nijak extra nerozebíráme, prostě hlídáním, v tom není nic na probírání). :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3545
16.2.18 17:38

@ASAndrea - někdy nevím, jak mám reagovat zase já - matka dvou dětí, které vznikly pomalu na první dobrou, když se bavím s někým, kdo nemůže počít, má s tím problémy, případně vůbec děti mít nemůže. Snažím se mluvit o jinách tématech, ale vždy se to stejně k těm dětem stočí :nevim: snažím se být empatická…
Po porodu prvního syna mi taky došlo, kolik mám skutečných přátel :think: 90% se už neozvalo (a je to již přes 2,5roku), určité % neodpovídá na smsky, ikdyž doručenka příjde, jiní ani nepozdraví…Jako bych byla prašivá, když mám děcko :think: Přitom se ráda pobavím i o něčem jiném, než jen o plenách, příkrmech a porodu, na což se mě ptají maminky v herničkách, plavání a pod aktivitách pro prcky.*

Mně přijde trochu otravné, jak některé ženy, které počaly na první pokus, mají tendenci tohle přidávat k dobru před skoro cizími lidmi. Já mám děti na první šťouch, já těhotním, jen se na chlapa podívám apod. Vlastně to není vůbec zajímavá informace a cítím za tím zbytečné čechrání peří. To mi nepřijde zrovna moc empatické, když už se zajímáš o to, jak se bavit s někým, kdo nemůže počít.
Ohledně té ztráty přátel jde asi o to, že jsou tví vrstevníci mladí a matky s dětmi je prostě nudí. Pochybuju, že 90 % tvých přátel nemůže počít, a tak ti závidí syna. :nevim:

Příspěvek upraven 16.02.18 v 17:40

  • Nahlásit
  • Zmínit
3502
16.2.18 17:44

Já mám nejlepsi kamarádku, její 33let a děti by chtěla, ale její o deset let starší chlap má stále ještě čas. Sama mám dvě děti a nejradši bych ji řekla, co blbnes? Na co cekas, az vám to nepůjde? Ale mlčím, nechci o ní přijít. Vím, ze ostatní do ní celkem valí, a že ji to trápí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
16.2.18 17:55

@Slečna Ferka Máš pravdu, že často ony „snažilky“ bývají dost citlivky… Ale stejně jako neradím maminkám, jejichž dítě brečí v tramvaji, jak by ho měly utišit, tak nechci, aby mi někdo radil, jak počít :D Zkušenosti obou stran jsou nepřenositelné a souhlasím s Tebou, že je třeba umět slušně říct, že o tomhle se mi mluvit nechce. Určitě to znáš i sama, že někdy se najdou lidi, kteří mají pocit, že Ti MUSÍ poradit, jedno čeho se rada týká.
A obecně, když jsem o všem začala s okolím mluvit narovinu, tak rady odpadly. Někdy máme tendenci myslet si, co si myslí ten druhý a pak ho chceme z jeho bludu vyvést, i když to ten druhý tak nemyslí. Ty poslední věty byly spíš reakcí na některé holky v mém okolí, které se mě trochu bojí a záměrně se tématům o dětech vyhýbaly. A pak to bylo divný. Ale už jsme si vše vyříkaly a je to OK :)
A děkuji za přání, uvidíme, jak se to vše vybarví!!! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2343
16.2.18 17:58

Musím si přečíst ještě ty předchozí..

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
16.2.18 17:59

@Mallorka A stojí ten chlap zato? Někdy chlap nechce a nechce, a pak když to nejde, najde si mladší… Jenže to kamarádce říct nemůžeš. :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
16.2.18 18:02

@ASAndrea Pak ale ti „přátelé“ nestáli za nic a je čas najít si nové. S chováním takových lidí bych si vůbec nedělala hlavu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
16.2.18 18:04

@allluck Přesně tak. Pěkně napsáno.

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
16.2.18 18:14

@tasa Neberu si to nijak osobně, vím, že je to myšleno dobře. Že mě chtějí povzbudit. :) Kamarádka měla otřesný zážitek, když šla na vyčištění dělohy. Na pokojí s ní byla dáma, která měla už tři děti a byla na třetím potratu, protože „jak ten její na ní hupne, je v tom.“ A taky to asi nemyslela zle. Dokonce si myslím, že kamarádce záviděla, že si může užívat a nehrozí jí další těhotenství:)
A ona ta témata se také postupně najdou, jen to chce se jedna druhé nebát;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
16.2.18 18:17

@jezz1e Ano, s těhotnými ženami to mám stejně. Snažím se nedat nic znát, ale bojím se, že na mě vidí, jak je mi mě líto :D Jak už je miminko venku, už je to fajn - můžu si ho poňuchňat, pohlídat…
Tak držím palce, ať se povede!

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
16.2.18 18:24

@Myssicka Jé, děkuji za kompliment. Já jsem se do těch hormonů nějak zacyklila… Původně byl problém na straně manžela, nikdo nepředpokládal, že by po prvním IVF nebyl prcek v postýlce. Ale nereagovala jsem ani na vysoké dávky hormonů, vaječníky urputně produkovaly jedno vajíčko, jako je to v přirozeném cyklu. Snažila jsem se i „odblokovat“ hlavu, ale dle lékaře hlava by proti takovým dávkám nic nezmohla. Pak přišel předčasný přechod, ten se podařilo odvrátit. A pak už jsem byla stará… Asi nejsem typ na hormonální léčbu nebo co. Paradoxně jsem zareagovala až na minimální dávky hormonů. Bohužel jsem dlouho věřila v přirozené početí, takže jsem ztratila roky, kdy by se mohly dělat pokusy s dávkami hormonů.
O adopci uvažuji skoro pořád, ale mám zkrátka strach. Už jsme kontaktovali paní na sociálce, ale pořád otálím. Takže nakonec budeme staří i na to :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
16.2.18 18:32

@Anonymní Určitě ta paní nemyslela nic osobního. Ale pokud měla za sebou tři čtyři potraty, tak Ti zkrátka úplně normálně záviděla. Je to nepřenositelná zkušenost, jako ostatně všechno, co člověk prožívá. Hormonální léčba je bolestivá - psychicky i fyzicky.
Pokud se s Tebou kamarádka chce dál scházet, tak z Tebe cítí oporu a je jí s Tebou dobře. Počkej, jestli se naskytne vhodná příležitost zeptat se, jestli o tom chce mluvit. Pro mě je hodně důležitý, když vím, že se se mnou kamarádky s dětma chtějí stýkat, i když pro ně moje historky možná jsou nudné a povrchní. I když se o tom až tak nebavíme, vím, že ví a že mi přejí úspěch. Naposled mě rozbrečela zpráva těhotné kamarádky - jsem u nás v kostele a modlím se za malou a za vás. A to není žádná aktivní věřící :andel: Stačí jen ten pocit, že je se mnou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3793
16.2.18 18:34

Škoda, že už tu není hodnocení, dala bych pět hvězdiček. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
246
16.2.18 18:39

U nás k tomu všemu ještě… tak si dítě adoptuje. Dyť je to jedno…
Drž se :hug: Já bezdětná 40+ a asi to tak prostě zůstane. 8)

  • Nahlásit
  • Zmínit
441
16.2.18 20:54

@karjak Moc hezký deníček, taky se za tebe pomodlíme ;) Přeju ti ze srdce, aby se věci v dobré obrázily, kdybys chtěla někoho poňuchňat, tak přijď, mohu nabínout různé povahy a pohlaví, věkem do 4 let :mrgreen:.

Připomínáš mi uživatelku Pampeliškam, která tu také psala deníčky se stejným tématem i stylem, btw. neví o ní někdo z aktivnějších uživatelek něco?

  • Nahlásit
  • Zmínit
Myssicka
16.2.18 21:16

@karjak stara? Opravdu?! Chces rict, ze uz moznost neexistuje? Byla bych pro kazdou zkousku. Kolegyne porodila prvni ve 43 letech a nepripada mi stara. Prirozene ale ne, manzel mel spatne sperma a ona srusty na vejcovodech (snad nepisu hovadinu). U adopce bych mela strach, ze o to dite prijdu, nebo bude mit spatne geny - asi jako ma kazdy. Dite neni houska na krame, ale vyuzila bych vsech moznych kontaktu a vybirala si :nevim: (zni to hloupe, nicmene to JDE, kdyz se organum chce). Kazdopadne preju hodne stesti a prosim pis dal, je to bezva pocteni

  • Nahlásit
1226
16.2.18 22:27

@Myssicka

ale ve 43 letech už to není ani mladá maminka. Já mám strop 35 let. Ale já už 2 děti mám a stihla jsem to do 30 let :think: I tak mě ten zápřah dvě děti dost zmáhá, nedovedu si představit být ještě o 13 let starší, to už doma budu mít 2 puberťáky :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit