A přesto už jsi navždy moje holčička...

Prázdná náruč
  • Anonymní
  • 16.02.19

Můžeme si vážit života i bez jeho ztráty?

Byla jsem po dlouholetém vztahu, když jsem potkala svého nynějšího partnera. V našem vztahu probíhalo všechno velmi rychle, již po pár měsících jsme se shodli na tom, že bychom spolu chtěli založit rodinu a vychovávat děti. Máme velice podobné názory na výchovu, životní styl, zkrátka nebylo nic, na čem bychom se neshodli, a tak nějak jsme cítili, že nemusíme čekat. Nerozvážného života i spoustu cestování jsme si už užili, rádi bychom společně dělali zázemí našim dětem.

Spousta mých kamarádek měla a doteď má potíže s otěhotněním, přestože jsme poměrně mladé, proto jsem ani já neočekávala, že by se nám mohlo zadařit na první dobrou. Ale co osud nechtěl, po našem prvním měsíci bez používání ochrany se objevily dvě čárky na těhotenském testu a ve mně se rozbušilo srdce radostí.

Na prvním ultrazvuku jsem viděla bít srdíčko, těšila jsem se jako nikdy na nic, byli jsme s partnerem šťastní. Ani mě nenapadlo, že by něco nemuselo být v pořádku. Kotrmelec nastal na prvotrimestrálním screeningu. Krevní testy naprosto v pořádku, nicméně při ultrazvuku paní doktorka ztuhla, oznámila mi, že se jí nelíbí obličej miminka. Má velký oboustranný rozštěp rtu, patra i čelisti. Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem mluvit, partnerovi jsem se zhroutila. Po přečtení spousty článků jsem se přesto rozhodla dát naší holčičce (což jsme zjistili z následné amniocentézy dělané k vyloučení genetických syndromů) šanci. Pro jistotu jsem se ještě objednala na ultrazvuk k jinému specialistovi na patologické screeningy. Potvrdil nám rozsáhlý rozštěp v obličeji a navíc objevil i rozštěp neurální trubice, neslučitelný se životem.

Následovalo další zhroucení, dlouhé rozebírání s partnerem. Rozhodli jsme se pro ukončení těhotenství, protože představa, že bychom naše miminko trápili, byla neúnosná. S mou holčičkou jsem se rozloučila v 17. týdnu těhotenství, uprostřed horkého léta. Následující týdny mám v mlze, moc jsem nemluvila, moc jsem nejedla, jen jsem si povídala s mou milovanou, která už v té době byla v nebi. Ta bolest je ve mně pořád, už se ale zase dokážu dívat dopředu.

Nyní jsem znovu těhotná, tentokrát neplánovaně, tentokrát jsem si nebyla jistá, jestli bych to znovu zvládla. Tentokrát mě nenaplnil takový pocit štěstí, ani když jsem viděla bijící srdíčko na ultrazvuku, ani když mě paní doktorka ujišťuje, že všechno vypadá v pořádku, ani když už začínám cítit první pohyby v bříšku. Naplňuje mě jen obrovský strach o to malé, všechno se ve mně svírá, když znovu vejdu do budovy gynekologie. Nejsem ani schopná se dívat na obrazovku, když mi ultrazvuk dělají. Připadám si jako slaboch, který se nedokáže životním překážkám postavit čelem.

Když si čtu jiné deníčky a vidím, kolik jste toho musely zažít, jakou cestu jste musely ujít k narození děťátka… Jste tak silné a trpělivé, děkuji, že se svěřujete se svými životními příběhy. Někdy je ten osud zbytečně krutý.

Je něco, co vám od toho šíleného strachu pomáhá? Nechci, aby tím trpělo děťátko, ale téměř nic mi nepomáhá. Kvůli rizikovosti nemůžu pracovat, mám spoustu času na přemýšlení, a to je snad ta nejhorší věc…

Omlouvám se za anonymitu, zatím se nedokážu svěřit ani rodině.

Váš příspěvek
veronyk
Povídálka 14 příspěvků 16.02.19 00:58

Dvakrát jsem přišla o miminko, syn se narodil předčasně , druhé těhotenství dopadlo stejně a i dcerka se narodila příliš brzy. Oba nepřežili. Při třetím těhotenství jsem zažívala hrozný strach, že zase o miminko přijdu. Každé ráno jsem prosila naše třetí miminko, aby u mě vydrželo ještě den, pak další den, ještě týden. Večer jsem děkovala za to, že je další den za námi. Představovala jsem si, že se narodí, donošený já ho budu držet v náručí, jaký asi bude - už jsem věděla, že je to chlapeček. Parkrát se mi stalo že mě přepadl hrozný strach, propadla jsme panice, že se zase něco stane. Hlavně kolem 24 týdne to bylo nejhorší, protože právě v tomto týdnu jsem přišla o naše děti. Pomohla modlitba. Nakonec jsem syna přenášela, narodil se krásný, donošený a velký 4 270 g. Přeji vám hodně štěstí a nebojte se, tentokrát budete držet v náručí zdravé krásné miminko.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.02.19 01:03

O miminko jsem sice nepřišla, ale cesta k němu byla velmi trnitá. Druhé se pravděpodobně už nepovede. Ze srdce ti přeji, ať je tentokrát vše v pořádku :srdce: :hug:

janny079
Zasloužilá kecalka 818 příspěvků 16.02.19 06:16

Je mi to hrozne lito, co prozivas… Loni na.jare jsem prisla o miminko behem porodu. Jsem ted take znovu v ocekavani dalsiho miminka a uplne chapu Tve pocity. Ten strach, predstava nepredstavitelneho, ocekavani toho nejhorsiho… mne pomaha denni rutina se starsim ditetem, ktere jeste nechodi do skolky. V kterem jsi tydnu? Verim, ze jakmile prejdes do pozdejsi faze tehotenstvi, tak strach trochu ustoupi a zacnes sve nove tehu vnimat s vetsi radosti. Mam to tak, ikdyz jsem o miminko prisla az v den porodu. Bohuzel, po ztrate miminka nam ty myslenky v hlave koluji a vymazat nejdou, ale zacnes si pripravovat vybavicku, miminko bude bliz a bliz. Ted zacne jaro, zkus nasavat jarni paprsky, planovat si kratke prochazky venku, slunicko doda energii do tech narocnych dnu, ale presto porad krasnych. Drzim pesti, aby na.konci devitimesicni cesty byla jen radost, optimismus a laska k drobeckovi. :srdce:

Malike
Extra třída :D 14240 příspěvků 16.02.19 06:55

Je mi líto,co sis prošla v 1 těhotenství…
Musíš věřit že to dopadne dobře a nestrachovat se, protože vnitrni úzkost může spíše ublížit.

Biedronca
Kecalka 287 příspěvků 16.02.19 08:54

Kdyz se konečně zadařilo po roce snažení, byl z toho samovolny potrat. Za dalšího půl roku jsem otěhotněla znova, začala věřit, mít radost,že přece se mi to samé nemůže už stát ......A? opět mě čekala revize v 10tt.
Jsem mlada a mam zasebou dva potraty! Proč? milion otázek..... Co pomohlo? Nic. ČAS. Práce,fungovat a zase znova veřit… Dnes je to dva roky snazení.

Beru07
Kecalka 287 příspěvků 16.02.19 09:57

Myslim, ze jsi ohromne statecna, kdyz jsi chtela dat male sanci na zivot, opravdu pro me jsi. Ja si prosla tehotenstvim v „sede“ zone, kdy na utz se vzdy neco nelibilo, ale nikdo nevedel, co to znamena, testy nic neprokazaly. Mne pomahalo od stresu k miminku mluvit, ze se na nej tesim a at je zdrave - neco v tom smyslu. A pak mozna si rict, ze toho strachu se proste uplne nezbavis a je to naprosto prirozene. Ver mi, ze to znam. U me to nedopadlo dobre a vim, ze pokud se zadari druhe miminko, budu mit velke obavy. No a denni rutina mne osobne pomaha v techto dnech nejvice. A pes :) a byt s lidmi, ktere mam rada a kteri me dokazou rozptylit tim spravnym zpusobem.

Moc ti preju, at pocitis urcity klid a bud na sebe v tomto obdobi hodna.

Příspěvek upraven 16.02.19 v 10:00

Uživatel je onlinepe-terka
Neúnavná pisatelka 19400 příspěvků 16.02.19 10:51

prošla sis obrovským duševním traumatem a nemáš ho zpracované :hug: Za mě je naopak nutné o tom mluvit, o svých pocitech, o svém strachu, o tom, čím sis prošla a co tě tak poznamenalo :hug:
Máš to uložené ve svém podvědomí, i když víš, že je to iracionální, že je současné miminko v pořádku.
Zkoušela jsi psychoterapie? Z alternativních věcí by mohla pomoci homeopatie, Bachovy esence.
Zkus znovu věřit osudu, říct si, že to zlé už sis vybrala. Už je to pryč, všechno bude v pořádku :kytka:

Kelliee
Ukecaná baba ;) 1017 příspěvků 16.02.19 11:07

@veronyk Mám úplně stejný osud jako ty, až na to, že to naše „číslo tři“ je holčička. Taky nakonec přenášená, i když jí předcházeli andílci. Také předčasný porod, také 24tt.
:hug: :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.02.19 11:28

Je to těžké. Vypořádat se se smrtí vlastních dětí nelze. Jen je třeba se s tím naučit žít, protože je nelze vymazat ze života a zapomenout na ně. Mám v nebi tři holčičky a jednoho chlapečka :,( . Vím, že tam na mně čekají, ale nejdříve se musím postarat a vychovat ty, které tu mám. Tobě přeji hodně sil a ať se malé narodí v pořádku a vy jste šťastní :kytka:

Petulle4
Kecalka 203 příspěvků 16.02.19 11:54

Ufff :,( Člověk si ani neuvědomuje jaké štěstí ho v životě potká, když bez problému otěhotní a porodí zdravé dítě. Bere to tak nějak automaticky. Ale jen do té doby, než si přečte, že ne všude to jde jak po másle a nejhorší jsou ty smutné konce (a že jich je bohužel hodně).
Posílám všem, ke kterým je osud krutý, hodně síly :hug: A zároveň děkuji, s každým takovým přečteným deníčkem, za ty mé dvě čertice :srdce:

Uživatel je onlinepe-terka
Neúnavná pisatelka 19400 příspěvků 16.02.19 12:18

@Petulle4 Sdílím tvé myšlenky :think: Taky je mi moc smutno, když to tady čtu, takového trápení :,( Všem posílám hodně síly a už jen samou radost :kytka:

chs.jasmin
Echt Kelišová 9586 příspěvků 16.02.19 13:10

Ahoj,

takže provtně ti chci moc pogratulovat k těhotenství :hug: A netrap se tím prvním, neudělala jsi nic špatného a holčička ti za sebe poslala druhé miminko. A ty se těš, není důvod k obavám :kytka: Věř svému tělu, které je dostatečně silné, aby donosilo a odrodilo dzravé miminko a také věř miminku, že je vše v pořádku. Netrap se minulostí, těš se z přítomnosti a mysli na budoucnost.
Neříkám, aby jsi zapomněla co bylo - holčička ti otevřela srdce a ukázala ti, jak moc dokážeš milovat. Osud bohužel některé maminky zkouší, zkouší třeba i lásku rodičů, zda to spolu překonají. Prošli jste zkouškou, přijmi osud a jdi dál.

Nasávej jarní vibrace :hug: :kytka: Přeji, aby vše bylo v pořádku a ty jsi se mohla už jen radovat. :kytka:

Kukacka123
Závislačka 3405 příspěvků 16.02.19 14:02

Uplne presbe chapu tve pocity…nejdrive jsme mela SP, s tim jsem se srovnala celkem rychle, proste jsem si rekla, ze MS dosla o tyden pozdeji. Samozrejme jsem to obrecela, ale fungovala jsem dal. Hned dalsi mesic se zadarilo a my byli tak natese i, srdicko tlouklo. A presne jako ty, bum na screeningu. Krev v poradku, ale miminko bylo cele otekle, voda na srdicku a vysoke NT…nasledovaly odbery klku, genetika, vysetreni…vysledky v poradku, otok opadal a v 17tt bum a srdicko netlouklo…bylo to hrozne :,( dalsi tehotenstvi se mi pokazde delalo zle od zaludku pokazde, kdyz jsem sla na gyndu, dokud jsem necitila pohyby, kdyz jsem je uz citila, tak kdyz dele nebyly, porad strach az do porodu…porod nebyl taky zadna hitparada, mala mela problemy, to byl strach jeste vetsi, kdyz nedychala…myslela jsem, ze na sale umru strachy :? a ten strach uz te nikdy neopusti…ja porad verila, ze to bude v poradku, porad k male mluvila :srdce:

Ver, ze to bude v poradku :hug: jsi moc silna :hug: kazda, ktera si timhle prosla, si o to vic uvedomi, jake ma neskutecne stesti, ze ma bezproblemove tehotenstvi…moc ti drzim palce a preju, at je stale vse v poradku a moc pohodovy porod :kytka: andilky ale v nebi mame naporad :andel: nikdy na ne nezapomeneme, jsou tam :andel:

fandy73
Nováček 3 příspěvky 85 inzerátů 16.02.19 14:48

Rozumím Vám. Také znám ten strach o miminko po zamklém těhotenství. Při dalším těhotenství jsem se stále jen bála, zda je všechno v pořádku. Ten strach byl všudypřítomný. Je to pochopitelné. Člověk se bojí zažít to samé ještě jednou… Nebojte! Všechno dobře dopadne. :) Věřím tomu. Já jsem se také bála a teď máme doma dvojčátka, holčičky, kterým je právě dnes rok a půl. Jsou zdravé, donosila jsem je až do 39. týdne a s krásnou porodní váhou 2,70 kg a 2,75 kg. Obě jsou zdravé a mají se víc než čile k světu! :)
Přeji Vám, ať všechno dobře dopadne!!! :srdce:

LuSAlfi
Nováček 6 příspěvků 16.02.19 16:13

Jednou jsem někde četla, že rodičovství je v podstatě permanentní strach o dítě, který nikdy neskončí, ani kdyz je dospělé. No a zjišťuji, že je to pravda.

karjak
Kecalka 369 příspěvků 16.02.19 17:22

Jak píšeš hned na začátku - každá ztráta nám umožní vidět to krásné… Někteří lidé prožívají krásný život, ale protože nepoznali opravdovou bolest, neumí si ho vychutnat a vážit si ho. Ty jsi prožila to nejhorší, co může člověka potkat, proto máš právo mít obavy. Ale obavy nic nezmění. Ať se bojíš nebo ne, stejně nic neovlivníš. Zkus zastavit špatné myšlenky a užívat si těhotenství. Co se má stát, stane se… A navíc, Ty jsi si už svoje vybrala, teď už Tě čeká jen všechno dobré :andel:

lachtanice86
Echt Kelišová 8064 příspěvků 16.02.19 18:04

Je mi to líto co jsi prožila. U nás vyšlo až 6 těhotenství. Potraty i zt a můžu ti říct, že jsem se bála celé těhotenství že to zase dopadne špatně. Každou kontrolu jsem se bála a bylo mi zle strachem. Ale dopadlo to dobře a dopadne to tak i u tebe

Jedna babička
Závislačka 4771 příspěvků 16.02.19 21:55

@LuSAlfi ja bych to jeste doplnila ze cim je dite starsi a starsi tim je ten strach vetsi. a pokud prijdou vnoucata zdvoji se strach mezi ne a dospele deti.

Jedna babička
Závislačka 4771 příspěvků 16.02.19 21:55

@karjak krasne napsano. :potlesk:

Jedna babička
Závislačka 4771 příspěvků 16.02.19 22:00

Zakladatelko gratuluji k tehotenstvi. Ver ze vse dopadne v poradku. Ale tim ze o sve bolesti obavach stravhu nemluvis a vse drzis v sobe neni dobre. Potrebujes zacit mit zasa sama sebe rada a netrestat se za to cos nemohla absolutne ovlivnit. Zkus opravdu prehodit vyhybku a divat se na svet pozitivni optikou. Pokud bys to stale nezvladala zkus popremyslet o psychoterapii. Jsi statecna holka a zvladnes to. :srdce:

Astyna88
Zasloužilá kecalka 565 příspěvků 19.02.19 11:59

Diky bohu za moderni ultrazvuky. Moje sestra potratila po mesicich udrzovani kolem 5.mesice a poznamenalo ji to na velmi dlouhou dobu. Vlastne nez se narodila moje neter, asi na dva roky. Dite melo dle pitvy vvv neslucitelne se zivotem,ale sestra chtela teh stuj co stuj udrzet. Na konec je rada,ze to tak dopadlo a ma zdravou nyni uz 20letou holku. :mrgreen:

Drzim pesti,aby to nyni bylo jiz v poradku. :kytka:

Vložit nový komentář