"A ty se nebojíš, že tě vidí nenalíčenou?"

Povídání o začátku vztahu, ve kterém se nevyskytuje ani jedno nesmělé rande, ani jedno čančání před zrcadlem a nechybělo málo a nebyla by ani sprcha.

"A ty se nebojíš, že tě vidí nenalíčenou?" "A ty se nebojíš, že tě vidí nenalíčenou?" Zdroj: Canva

Za studií jsem od kamarádky dostala nabídku na letní brigádu - sběr jahod a malin ve Skotsku. Protože podobná zkušenost mi dosud chyběla, neváhala jsem ani vteřinu. Spolu s námi letěl ještě kamarád, kterého jsem v té době znala už přes rok, nicméně hlavně z různých hospodských akcí.

Protože naše kamarádka měla na farmě „funkci“ a vlastní povinnosti, my čas trávili hlavně spolu, přičemž jsme zjistili, že máme podobný náhled na život i smysl pro humor.
Náš pobyt se chýlil ke konci, když mě Adam oslovil s bláznivou nabídkou.

„Vždycky se mi hrozně líbily stopařské příhody, co jsem tak různě četl nebo slyšel, nepojedeme domů stopem?“
„Myslíš celou cestu? Odsud ze Skotska?“
„Jo.“
„A ty už jsi někdy stopoval? Umíš to?“
„Ne.“

Nevím, čím to je, ale čím je vznesený návrh šílenější, tím větší je šance, že na něj kývnu. Neobjednali jsme tedy letenky, na cestu zabalili buchtu, spacáky a plachtu na přikrytí a vydali se směrem k domovu.

Samozřejmě jsme brzy poznali, jak jsme byli naivní. Posouvali jsme se pomalu, někdy sotva po pár mílích. Naše plně naložené krosny se opravdu pronesly a hygiena pomalu dostávala na frak.
„Tak ráda bych se vykoupala,“ stýskala jsem si hned od druhého dne.
„Ale prosím tě,“ odbýval mě Adam. Nicméně já se nedala a dál snila o sprše a šamponu.
Druhý den byl kouzelný, když jsme se dostali do Edinburghu, kde právě probíhaly letní festivaly. Procházeli jsme historické centrum, svačili v parcích a pozorovali pouliční umělce.

Pak šlo ale všechno postupně z kopce. Další noc jsme zmokli a půl dne strávili sušením spacáků. Posouvali jsme se na náš vkus pořád moc pomalu, nohy bolely víc a víc a hygiena mi chyběla až neskutečně. V Darlingtonu Adam nevydržel moje fňukání a svolil k návštěvě bazénu. V tom jsme nakonec strávili jen asi deset minut, daleko víc nás totiž zajímala sprcha.

A pak, kousek od Londýna, jsme se rozhodli naše dobrodružství odpískat. Oba jsme střídavě upadali do chmurných nálad a střídavě se snažili o obnovení cestovatelské morálky, ale depky nad námi časem vítězily. Já k nim občas přidala i slzy. Špinaví, zpocení a bez jediného suchého kousku oblečení jsme překonali hrdost a sedli na autobus, trajekt do Francie a vlak do Paříže. Jak se naše cestovatelské útrapy chýlily ke konci, znovu se začal objevovat optimismus. Nakonec jsme prošli i centrum Paříže a nakoupili nějaké ty dobrůtky pro naše rodiny.

Po návratu se mi ještě nezdálo, že by se mezi námi mělo něco změnit. Byli jsme si ale bližší, Adam pro mě byl už spíš jako součást rodiny. Změn si však všimlo mé okolí, kamarádky se začaly ptát, jestli jsme si spolu začali, že to mezi námi jiskří. Trvalo asi měsíc, než jsem jim dala za pravdu. Teprve když mi Adam prozradil, že mě má už delší dobu rád, uvědomila jsem si, že to cítím stejně. Mezi vší tou špínou, smradlavými ponožkami a jídlem z levných konzerv se zrodila láska. Dnes už jsme spolu přes sedm let a každým dnem očekáváme náš první přírůstek.

Stejně se ale musím smát, když se mě po návratu jedna z kamarádek, která vždy dbala o svůj vzhled, ptala: „A ty se nebojíš, že tě vidí nenalíčenou?“

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
393
12.5.22 11:57

Ty jo! S tímhle souzním. Já jsem přítele znala ještě dlouho předtím, než jsme se dali dohromady. A on pak shodou náhod taky odjel do Skotska sbírat ty jahody ( třeba jste se tam potkali). Během té doby jsme si dost intenzivně psali a domluvili se na vandr, až se vrátí a ten vandr nás tak nějak víc stmelil a teď jsme spolu 7 let a plánujeme svatbu.

Do Skotska jsme se vydali pak na trek po Hebridách a ostrově Skye, též s plánem, že pojedeme stopem. Ale my jsme měli na stopa asi větší štěstí jak vy. Vždycky nás do půlhodiny někdo vzal. A jednou jsme ani nestopovali a kdosi z auta u kempu volá, jestli nechceme někam vzít, tak nás vzali skoro až do cíle, kam jsme ten den potřebovali.

Několikrát tam pršelo tak vydatně, že jsem měla pocit, že prší i ze zěmě. Ostatně mám o tom tématu i několik deníčků. :))

My cestujeme jedině takto nadivoko. Spíme venku pod stanem, pod tarpem nebo jen pod širým nebem a mě to neuvěřitelně nabíjí. Samozřejmě jsou případy, kdy neodmítneme ani hostel, hotel nebo penzion, chatu. Líčit se nemusím ani doma. Přítel nemá rád nalíčené slečny, takže mám v tomto pohodu On je spíš na tu přírodu, cesty, divočinu, stejně jak já. :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
343
12.5.22 14:18

Jo, jo, je základní balící technika mužů - ženu ponížit, udělat z ní smradlavou ubožačku, a pak využít převahy. :mrgreen:

Jako, můj muž měl taky takové tendence, ale rychle jsem dala najevo, že ne-e. Takže zatímco pár v příběhu spojil „zážitek plný autorčiných slz“, nás teda hlavně jeho snaha upozatit svoje free-style hipster-hippie smýšlení a zajistit mi pohodlí, což teda zatím úspěšně dělá 12 let. :) Ale proti gustu. :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
32645
12.5.22 14:39

@Tomie proč by měl ženu ponížit a pak využít převahy - vždyť zakladatelka na stop kývla, jako na dobrodružství a výzvu, jakou ještě nezažila - v tom je mládí kouzelné, nikde v tom nevidím, že by ji kamarád chtěl ponížit

  • Zmínit
  • Nahlásit
799
12.5.22 21:24

My se s manželem poznali na chmelové brigádě, takže montérky, smradlavi od chmelu, zpocení, jídlo z ešusu, večer vyprahlí u piva, romantika jak prase 😂

  • Zmínit
  • Nahlásit
393
13.5.22 07:07

@Meggiska my se poznali na táboře, ale je pravda, že nějakou dobu jsme kolem sebe kroužili a dali se dohromady spíš až na tom vandru. Takové akce jsou na utužování vztahů a poznání sebe navzájem naprosto super!

  • Zmínit
  • Nahlásit
799
13.5.22 09:06

@NEITIRI
Jj, protože tam je to realita, žadné čančání, takže všichni ví, do čeho jdou :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
2490
13.5.22 11:39

Díky za milý deníček, ačkoli pointu prozradil samotný název, na konci jsem se musela smát :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
13.5.22 13:52

@Tomie Tak to jsi asi malinko mimo, mrzí mě, jestli to vyznělo jako nějaké ponižování. Ale spíš si asi myslím, že máme jen hodně jiné životní zkušenosti. Pro nás oba to byl punk a dobrodružství a v těch depkách jsme se taky střídali dost vyrovnaně. :D S ostatními souhlasím, tábor, vandry, brigády apod. jsou na seznámení se s realitou nejlepší. :)

  • Zmínit
  • Nahlásit