Ach jo, to kojení: Nepřibírání, převažování a mordování miminka i maminky

Vím, že deníčků na téma kojení je tu jako hub po dešti, ale po tom, co jsem zažila mi to nedá, abych nepřispěla svou troškou do mlýna a třeba tím nějaké podobně nešťastné mamince pomohla nebo alespoň dodala pocit, že v tom není sama.

Ach jo, to kojení: Nepřibírání, převažování a mordování miminka i maminky

Jinak, pokud máte rádi takové ty deníčky typu příběh a happy end, tak to pro vás asi bude nuda. Tenhle deníček jsem prostě sepsala jednak proto, že se potřebuju z toho všeho vypsat no, a pokud to třeba trochu psychicky pomůže alespoň jedné mamince, budu ráda.

Už když jsem byla těhotná, tak jsem věděla, že rozhodně kojit chci, a pokud možno co nejdéle. Krom jiného i kvůli tomu, že kojené děti prý nebývají tak často alergické jako „sunarové děti“. No, a protože manžel je alergik téměř na všechno, tak jsem i kvůli tomuto faktu prostě počítala s tím, že kojit BUDU, aby malý alergik nebyl, nebo alespoň ne na všechno, na co je alergický manžel. Samozřejmě se i říká, že prostě kojené děti jsou celkově zdravější, takže jsem prostě kojit moc a moc chtěla, ostatně jako většina maminek.

Ale jinak jsem kojení nijak zvlášť nestudovala. Studovala jsem hlavně porody, manipulaci s novorozencem a péči o miminko ale studovat kojení? Vezmu mimi vyndám prso a je to! No ne? :-D (chachacha, ano, taková naivka jsem byla).

Malý se narodil o 11 dní dříve a bohužel akutním císařem kvůli slábnoucím ozvám. Bonding a první přiložení bezprostředně po porodu neproběhlo, protože jsem měla celkovou anestezii. Malého mi na JIP přinesly sestry ukázat až o pár hodin později, vykoupaného a oblečeného a první přiložení, o které jsem se pokusila, proběhlo tedy až později.

Chudáček vůbec nevěděl, co se po něm chce a proč mu proboha cpu prso do pusy. Bylo mi ho strašně líto a bála jsem se, že se to nenaučí, byl drobný a spíš takový to slabý mimčo a nikdy moc nevytáhl, po každém kojení v porodnici jsem ho musela dokrmit stříkačkou Nutrilonem (mohla jsem samozřejmě i flaštičkou, ale na tu já ho zpočátku nechtěla moc zvykat, protože babička říkala, že jak se dá flaška, je konec s kojením). Prostě: buď neměl sílu víc vysát anebo mi u toho rovnou usnul. Byla jsem z toho trochu smutná, ale říkala jsem si: tak co, plus mínus tak nějak kojíme, doma až budeme v klidu, tak to vychytáme. Když nás propouštěli z porodnice, tak mi říkali, ať tedy doma zkouším jen kojit a nutrilon už mu dávat nemám. Nu dobrá, když kojit, tak kojit, však nám to nakonec půjde, říkala jsem si.

Což o to, nějak to sice šlo, ale malému trvalo třeba hodinu, než se nasosal. Takže jsem krom kojení nic jiného takřka nestíhala. V té době jsem ještě neměla svou váhu, a tak jsme téměř každý týden chodili na kontrolní převážení k praktické dětské lékařce. Váhové příbytky vesměs OK, pak měla nějakou dovolenou a měli jsme přijít až na šestitýdenní kontrolu. A na té šestitýdenní kontrole mi právě paní doktorka řekla, že mi za nějakých 14 dní přibral jen 130 g, což už je málo, a ať mu už dám nějaký dokrm. Tak to volám mamce a babičce, ale ony mi právě řekly, že pokud přibral aspoň něco, tak je dokrm zbytečný. Že prostě některé děti nepřibírají tak raketově a že na flašku je vždycky čas…

Já ale měla jiný názor a chtěla jsem se držet toho, co říkala doktorka. Jenže ony furt říkaly, že jak dám flašku s UM, tak si zkazím kojení, což je zase škoda. A ať ho kojím častěji tzn. ne po třech hodinách, ale po dvou. Tak jsem to tedy zkusila a také jsem si obstarala váhu, abych tedy věděla, kolik vypije. A rovněž jsem si vyrobila v excelu takovou tabulku, kam jsem si zapisovala časy kojení a kolik toho vypil, plus jestli blinkal a kakal. Zkrátka něco takového, jako je v porodnici. Každý večer ke mne chodila na návštěvu tchyně, máme spolu moc fajn vztah, a když teda viděla tu tabulku, tak se smála a říkala, že se ji to zdá skoro zbytečné, ale já se nedala a každé kojení si vážila a zapisovala.

Když se mi někdy stalo že jsem zapomněla před kojením zvážit, a nevěděla jsem tím pádem kolik vypil, byla jsem z toho celá nervozní. Ovšem teď už jsem krom kojení nestíhala opravdu vůbec nic, takže nebylo uklizeno, uvařeno (stravování stylem Ulov si sám) atd. Takže manžel začínal být dost nespokojený a otrávený s celou nastalou situací. „Vždyť ty fakt neděláš nic jiného než že kojíš!“ říkal pokaždé. „Pořád jen kojení, vážení, kojení, vážení. Podle mě je ta tvoje pitomá tabulka úplný nesmysl.“

„No a co má být? To je snad v začátcích normální. A ta tabulka nesmysl není a mně to pomáhá,“ nedala jsem se já.

Bohužel se příbytky extra o moc nelepšily, vždy to bylo třeba 120–130 g za týden, a když jsme někdy dali 150 g, tak to byl svátek. Přitom jiné děti přibudou i 200 g týdně, a to i bez chytré tabulky… Začínala jsem být hodně smutná z toho, že málo přibíráme a také z toho, že manžel začínal být opravdu dost otrávený. Prostě na něm bylo vidět, že si to představoval asi jinak. Snažila jsem se to (přesněji řečeno ho) vytěsnit. Vždyť oni většinou ti chlapi si to představují jinak a hlavně jednodušeji, říkala jsem si.

Malého jsem každé kojení zvážila před a po, a když vypil málo, tak jsem ho zase dala k prsu a mlíčko mu doslova vymačkala do pusinky, i když jsem pak měla celý fialový prso a dost mě bolelo. Jenže on mi to pak všechno zase vyblinkal, když jsem ho proste takhle nutila pít. Ach jo!!! Převlékala jsem mu tričko třeba 4× denně! Manžel už byl fakt dost nepříjemný a tenkrát mi řekl, ať už se na to proboha vy*eru, když je to k ničemu, a dám mu flašku s umělým mlékem. Popravdě jsem tohle od něj nečekala, myslela jsem, že mě v kojení a celkově v péči o malého teda víc podpoří. Začala mezi námi i trochu krize, ale co jsem tak pochopila, tak spousta párů to takhle má s příchodem miminka. Je to smutné, ale je to tak. Asi bych to psát neměla, ale dost závidím těm párům, kterým se takováto krize vyhnula.

Začínala jsem být opravdu nešťastná. Asi mám to mléko prostě nějak špatné a nekvalitní, že mi po něm nepřibírá a zvrací z něj, tak mu dám alespoň na noc dokrm – říkala jsem si. Navíc ta psychika mi na kvalitě mléka taky nepřidala. Tak jsem řekla mamce i babičce, že prostě už mu přidám i UM, že prostě cítím, že já a kojení úplně ne bohužel. Jenže ony furt že ne, že přibírá sice pomaleji, ale jistě, a že je škoda riskovat, že si zkazím kojení. Už jsem měla na krajíčku. „Ale vždyť to moje kojení je stejně na nic, tak když si to zkazím, tak stejně není, čeho litovat, vždyť malého mučím a sebe taky.“ Byla jsem opravdu dost nešťastná, nevyspalá, měla jsem pytle pod očima jak po flámu. Popravdě jsem se v té době ani fotit moc nechtěla, protože jsem si přišla odporná a ještě úplně k ničemu.

Vždycky když jsem viděla na nějakém ilustračním obrázku krásnou, upravenou a usměvavou maminku nebo třeba nějakou celebritu, jak kojí spokojené miminko, cítila jsem smutek a pak bohužel i vztek. Zvlášť když se jednalo třeba o nějakou celebritu, kterou moc nemusím (což jsou skoro všechny :-D). Proč ony si to kojení užívají a já se s tím takhle trápím? Byl to prostě takový ten podobný pocit, jako když se celý den šprtám na písemku a pak dostanu stejně špatnou známku a nějaká pipka, která to všechno od někoho opíše, dostane jedničku. Je to asi hloupé přirovnání, ale nic lepšího mě nenapadá.

Přišla tříměsíční kontrola a po týhle kontrole už jsem se definitivně rozhodla pro dokrm i za cenu konce kojení. Ať mi mamka s babičkou už dají pokoj. Chápu, že chtěly, aby měl malý to nejlepší, ale já už jsem prostě nevěřila, že tohle kojení v mém podání je skutečně to nejlepší. I paní doktorka mi opět doporučila dokrm a říkala, že to může zkazit kojení, ale taky nemusí.

No, co se má stát se stane… Tak jsem i přes protesty mamky a babičky dala dokrm a jeli jsme tak nějak půl na půl a malý začal přeci jen lépe přibírat a přišlo mi, že mu prostě Sunar sedí líp než moje mlíčko, protože z něj tolik neblinká a sem tam jsme dali i těch 200 g týdně. Taky se mu z lahvičky líp a rychleji pilo – no aby ne :-D. Trochu mě to mrzelo, ale byla jsem spíš ráda, že se situace zlepšila a že můžu tak nějak uklidit, uvařit a není to už jen kojení vážení, kojení, vážení…

Kolem pátého měsíce jsme i začali s příkrmy. Malý mi papal úplně všechno a krásně jsme na ty příkrmy najeli. Až jsem se divila, jak to jde hladce. Hodila jsem se do pohody a konečně jsem přestala být ve stresu z neustálého převažování. Teď je malému 9 měsíců a papá mi takřka všechno.

S kojením jsem přestala nějak po 8. měsíci, protože už pěkně kousal… má už 3 zuby :-D. A mám-li být upřímná, docela se mi ulevilo. Fakt je, že to kojení pro mě byl jen stres bohužel, a kdybych mohla vrátit čas, asi bych na tom kojení tak nelpěla. A pokud jde o ty alergie, jak jsem zmínila na začátku, tak i kdyby nějakou měl mít, tak to není nic tak hrozného, s čím by se nedalo žít. Je to hrozný, že to takhle napíšu, ale podle mého, i když je kojení pro mimi údajně to nejlepší, tak nemá cenu něco dělat za cenu totální sebedestrukce a trápit se tím. Zpětně mám prostě pocit, že kvůli kojení a stresování z něj jsem si ty první týdny s miminkem vlastně neužila. To mě na tom fakt hodně mrzí.

Tímhle „příběhem“ bych chtěla pomoci všem maminkám, které mají podobný problém jako já, a vzkázat jim, že kojení je sice důležité, ale určitě to není všechno jen o něm, a že spokojená maminka = spokojené miminko.

Holky, užívejte si miminko, ať už kojíte, nebo ne a hlavně buďte šťastné!

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
10.4.20 06:33

Ahoj, prosím tě…a netlačíš na sebe moc?
Mně přijde, jakobys chtěla být taková ta dokonalá matka z letáku, ber to bez urážky, ale v tomto případě chápu tvého manžela.
Tabulky jsou nějaký průměr, každý jsme jiný..no a co, že nepřibral do tabulky. Přibírat by začal třeba více za měsíc, hrozila bych se až kdyby nepřibíral nic..
Děti nejsou manažerský projekt ;-) některé baští hodně, některé málo, některé jsou drobné, některé velké..
Mně přijde, že tebe nezničilo kojení či nekojení, ale tvá touha po tom „splnit cíl 200 g týdně“ který sis nesmyslne nasadila do hlavy.
Co zbývá je poučení do budoucna, že nemáš tak hrotit…co je jisté je, že dítě bude ješte mockrát mimo tabulky ve spoustě věcech.

Nicméně prvorodičkám v šestinedělí se musí odpustit fakt všechno :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
757
10.4.20 07:08

Jako bych cetla o sobe, take jsem mela tabulku :lol: druhy syn byl ale presne ten typ „vyndat a nakojit“ :mrgreen: tahoun od porodnice a to byl predcasnatko male temer 2,5kg. U druheho se rika, ze to je lepsi, tak uvidis ;) a na kojeni svet fakt nestoji, kdyz se kouknu na prvorozeneho, chytreho a bystreho kluka, tak by me ani nenapadlo, ze byl plne kojeny jen par mesicu…

  • Zmínit
  • Nahlásit
6700
10.4.20 07:13

Kojit po 3 hodinach, pribrat 200g tydne, jet podle tabulek…ano, delala sis slusnou pakarnu teda. Skoda :? Ale uz je to za Vami, tak na to nemysli a uzivej si soucasnost, strasne rychle to leti ;)

Jinak ja byla kojena 3 mesice. Mela jsem malo a mamka mi dala jako neznala lahvicku a ja prso uz nechtela vubec :mrgreen: a jsem mnohem zdravejsi (jako mala jsem nemocna obcas byvala) a bez alergii jak manzel, ktery byl kojeny do roka a pul. Takze klid :kytka:

Příspěvek upraven 10.04.20 v 07:15

  • Zmínit
  • Nahlásit
469
10.4.20 07:14

No, po přečtení deníčku mne napadá jediné - proč jsi nevyhledala pomoc laktační poradkyně? :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.4.20 07:34

@Pozitivni-obrazy
Jojo byla jsem asi moc úzkostlivá a přehnaně sem se zaměřila jen na tu váhu :zed: dodneška mě mrzí že jsem to tak hrotila a snažila se o dokonalost která pokud jde o mateřství tak neexistuje :lol:

  • Nahlásit
Anonymní
10.4.20 07:39

@Astyna88
Tu tabulku mám dodnes uloženou v počítači a pokaždé se tomu smeju :mrgreen: nu kdyby někdy bylo druhé tak bych to určitě nehrotila takhle do krajnosti. Navíc jak všichni víme na kojení to opravdu všechno nestojí!

  • Nahlásit
1498
10.4.20 08:23

Ja asi nikdy nepochopim, proc vsichni vsem cpou, ze kojit se proste musi, musi, musi a kdo nekoji, je krkavci matka, co svy dite nemiluje… Ja nekojila, nenecham si sahnout na prsa ani od manzela, proste je mi to siilene neprijemne a bolestive. Nedala jsem to ani v porodnici, a to jsem byla zaprisahla, ze to zkusim a zvladnu kvuli male, no nedala, laktacni mi sahla na prso a ja ji instinktivne cuknutim a rozhozenim rukama malem vyrazila zuby.. :nevim: :oops: Od zacatku je dcera na UM. :nevim: ted je ji 14M a ani jednou nebyla nemocna. Zadna alergie, ani atb, ani kasel, obcas jen ryma, co jsme zvladli s morskou vodou. A to ja jsem ucitelka v ms, co chytne kazdej detskej moribundus :lol: tak mozna je dcerka odolna :mrgreen:
Hlavne, ze mame zdravy a stastny deti :hug: :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2860
10.4.20 08:53

Každá laktační poradkyně ti řekne, že kojení je hlavně o psychice. A ty sis to bohužel tím vším vážením a zapisováním hodně pokazila. Ale chápu, první dítě a ženská neví :nevim:, takže jestli bude nějaké příště, dej kojení druhou šanci. Zkus to tentokrát nebrat tak analyticky a koj podle potřeby miminka.

  • Zmínit
  • Nahlásit
10750
10.4.20 09:14

Tak pro kontrast můj deníček. https://www.emimino.cz/…trasak-8967/

Pediatra, který ošetřoval ještě mě jako dítě, jsme nakonec měli jen necelé dva roky, pak šel do penze, ale nikdy nebudu litovat, že jsme se k němu registrovali - když čtu a slyším některé příběhy, je mi jasné, že nebýt jeho a jeho sestřičky, tak nekojím. Vypsychovala bych se tak, že by to prostě nešlo.

Jsem ráda, že teď už malý roste pěkně :) Já myslím, že to je happy end akorát…

  • Zmínit
  • Nahlásit
335
10.4.20 09:18

Dcera byla drobné miminko a pribirala 80g za týden. Ja byla spokojena ze přibira, dcera byla spokojena ze ma prso porad a manžel byl spokojeny ze jeho holky jsou spokojene. Fakt je to jen o psychice a to ze některé děti pribiraji 200g za týden není pravidlo u všech a proste jsem nemela Otesánka :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.4.20 11:00

@Micilin
No přemýšlela jsem o tom ale pak to zavrhla. Prostě jsem se cítila úplně trapně a hloupě před všemi že i na tak jednoduchou a normální věc jako je kojení potřebuji odbornou pomoc tak jsem se v tom prostě totálně babrala :,(

  • Nahlásit
1334
10.4.20 12:38

Já fakt nechápu, proč má spousta lidí utkvělou představu, že o tak intimní a soukromé věci jako kojení, může rozhodovat půlka příbuzenstva :roll: Moje dítě, moje prsa, moje zodpovědnost. A když není mlíko, nebo to prostě nejde, tak obchody jsou plný kvalitního a kontrolovanýho umělýho mlíka. A zdraví a alergie podle mě s kojením souvisí jen okrajově, roli hraje genetika, životní prostředí… Syn byl plně kojený a od tři let potvrzená alergie a celkově chytí každou chorobu, co projde kolem. :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
872
10.4.20 13:57

Jsem ráda, že je tu deník tohoto typu. Jak jsem se snažila a pak jsem to raději vzdala pro dobro nás všech.
Protože mi přijde, že se ze všech stran do ženské hustí, že když nekojí tak prostě selhala a její dítě bude nemocný kripl alergický na celý svět.
Já přišla o mléko v příšerné kombinaci neuvěřitelného stresu (můj táta umíral v nemocnici a já za ním ani nemohla, protože jsem čerstvě porodila) a taky toho, že malý kvůli novorozenecké žloutence nechtěl pít. 3 laktační se mnou strávily postupně půl den aby pak jenom pokrčily rameny, že nedělám vůbec nic špatně a ten kdo nespolupracuje je dítě. Prakticky to bylo tak, že i kdyby měl umřít hlady tak prostě nechtěl tahat. Po dvou týdnech kdy jsem kojení zachraňovala jenom odsávačkou mi mlíko spadlo úplně na nic až jsem to vzdala. Moje snaha o kojení mi vydržela asi 4 týdny - týden v porodnici a 3 doma.
Kolik keců jsem slyšela na téma „měla sis pozvat ještě jednu laktační“ a „tak velký prsa máš a jsou ti k ničemu“. Nebo: „Chudák malý, samými hnusy ho cpeš už od narození…“ A švagrová byla nejlepší, protože ona kojí už 2 roky a já jsem ta zdechlá, líná, co se dost nesnaží. Úplně mě dorazilo, když tchán řekl „tak ho dej švagrové, ona ti ho nakojí. Lepší než ty kupované hnoje…“
Kolik dní jsem probrečela tím, že jsem selhala v tom nejzákladnějším. Bylo to hrozné, hrozné. Všude kde jsem se ptala „pozvi si laktační“. Už jsem byla pološílená. Všude, tady, na facebooku nebo kdekoliv jinde, se ženské okamžitě pustí do kohokoliv kdo to vzdal. I kamarádka se do mě pustila „A co bys jako dělala, kdyby nebylo umělé mlíko?!“ No co asi, dítě by mi pravděpodobně pošlo hladem.
Nakonec jsem se z toho dostala sama. A je mi celkem špatně z těch ženštin, které za každou cenu prosazují kojení i kdyby ženská měla pojít, mělo se jí rozpadnout manželství a děcko jet do nemocnice kvůli nízkému cukru. Protože UM je jed a pološílená matka zmasírovaná laktační sektou ho nedá ani omylem.
30 let zpět bylo všechno jinak, při prvním růstovém spurtu se děcku narval sunar aby byl klid a ženské po 3 měsíci už skoro nekojily. A světe div se, z jejich dětí vyrostli normální fungující lidi.
Takže, autorko, poprala ses s tím výborně. Kojila si tak dlouho jak to šlo, možná by to šlo lépe, kdyby ses nevynervovala, ale to je teď už jedno. Hlavně, že je malý v pohodě :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.4.20 14:34

@LilyJane
Moc mě mrzí to, čím jste si prošla :hug:
Já jsem popravdě hodně váhala zda se mám do tohoto deníčku pustit, protože právě kvůli kojícím teroristkám jsem čekala plno negativních reakcí :lol:
Ale vidím že jsem udělala dobře že jsem se o své kojící zážitky podělila. Podle mě je totiž strašně moc žen, které mají s kojením potíže a pak když ještě poslouchají ty chytré kecy od okolí tak jsou akorát na Chocholouška :zed:
Jůůů, já jsem tak nenáviděla větu Takový obrovský prsa máš a stejně ti jsou úúúplně k ničemu… to mi řekla babička a fakt mě tím namíchla… Já jsem si to asi vybrala že mi naroste přírodní velikost G :zed: Navíc všichni víme, že velká prsa rozhodně neznamenají snažší kojení, ono je to totiž naopak. Když jsem poprvé přikládala tak jsem se bála že ho tou mega kozou udusím ale jako fakt beze srandy :oops: no a moje švagrová která mi moje prsa prý závidí tenkrát „děsně vtipně“ prohlásila: Teda tobě při kojení překáží prsa chichi :lol: akorát že mi to moc k smíchu nepřišlo :roll:
No a taky jsem si vyslechla různý kecy že jsem se tomu prý málo věnovala :cert:
ale já si říkám že co mě nezabije to mě posílí… a pokud bude nějaké příště tak vím, že když kojení nepůjde tak prostě dám flašku a odmítám se stresovat!!!

  • Nahlásit
Anonymní
10.4.20 14:45

@barbuchablond
Jojo, asi narážíte na mojí mamku a babičku… Víte, začalo to už když jsem jim oznámila že jsem těhotná… Staly se z nich takový samozvaný odbornice na všechno: životospráva v těhotenství, porod, poporodní režim a samozřejmě kojení :cert:
Prostě pořád měly pocit že mi musí radit a že všechno je správně tak jak to vidí ony. Pořád mi předhazovaly nějaké jejich známe které kojily nebo kojí třeba i dvouleté dítě. Chápala jsem že chtějí pro malého to nejlepší ale pravdou je, že to přeháněly a mě dodnes dost mrzí, že kvůli jejich nátlaku jsem mučila malého tím že jsem ho doslova nutila pít, že jsem manžela vytáčela k nepříčetnosti a v neposlední řadě mučila i sama sebe a vlastně jsem si ty začátky neužila :,(

  • Nahlásit
Anonymní
10.4.20 14:54

No a ještě takový malý postřeh který mě dodatečně napadá: ;)
V podstatě jsou dva typy žen. V jednom případě to jde úplně v pohodě a samo. Tím pádem je spokojené miminko i maminka a potažmo celá rodina :srdce:

A pak je tu ta druhá skupina, kdy se žena snaží, utrácí peníze tu za laktační poradkyni, tu za kloboučky, tu za nejrůznější mastičky na bolavá prsa, jindy zase za homeopatika a různé zázračné doplňky, takže tento způsob kojení ji vyjde daleko dráž než umělá strava a pak ve finále si dotyčná stejně odfrkne, když přejde na umělou stravu a většinou si zpětně řekne že ty nervy za to snad ani nestály.

:mrgreen:
  • Nahlásit
625
10.4.20 18:22

K příspěvku výše od zakladatelky bych ještě dodala, že je třetí skupina žen-ty, které byly zoufalé, kloboučky, odsávačky, laktační-až to nakonec překonaly a kojily dlouho a s radostí. Není to provokace, jen mi připadá nefér tuto nemalou a obdivuhodnou skupinu žen nezmínit. :kytka:

Příspěvek upraven 10.04.20 v 18:23

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.4.20 18:48

@martina bl Ano Ano souhlasím a omlouvám se, že jsem na tuto skupinu zapomněla. :oops:

  • Nahlásit
2860
10.4.20 21:47

@martina bl ano, tak znám takovou. Překonala to a kojila do roka a druhe dítě pak už bez problému taky rok :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
7972
20.4.20 02:23

„No a ještě takový malý postřeh který mě dodatečně napadá: ;)
V podstatě jsou dva typy žen. V jednom případě to jde úplně v pohodě a samo. Tím pádem je spokojené miminko i maminka a potažmo celá rodina :srdce:
A pak je tu ta druhá skupina, kdy se žena snaží, utrácí peníze tu za laktační poradkyni, tu za kloboučky, tu za nejrůznější mastičky na bolavá prsa, jindy zase za homeopatika a různé zázračné doplňky, takže tento způsob kojení ji vyjde daleko dráž než umělá strava a pak ve finále si dotyčná stejně odfrkne, když přejde na umělou stravu a většinou si zpětně řekne že ty nervy za to snad ani nestály.“

Hele, promiň, ale teď jsi tady překopírovala reklamní text na UM, víš to? :-)

Vypsychovala ses sama. Každé dítě je jiné a chtít 200 g týdně, když tvoje dítě mělo stabilních 150g, to je skoro medaile za nejlepšího masochistu ;-).

Všechno je to v hlavě. A ne, opravdu za tvůj blbý psychostav nemůže kojení. Může za to tvoje hlava.
(promiň, že píšu takto narovinu a asi ne úplně politicky korektně, no)

Příspěvek upraven 20.04.20 v 02:24

  • Zmínit
  • Nahlásit