„Ale já mám rozdívaný film“

Porod

Za pár dní tomu bude rok, co se nám narodila naše třetí dcera Anna. Často si tady pročítám porodní deníčky a ne jen ty. Ráda vzpomínám na své porody. Byly náročné, ale rychlé, bez komplikací a krásné. Na konci jsme vždy za odměnu dostali uzlíček v podobě holčičky. A ten třetí uzlíček dostal jméno Anička.

Třetí dítko jsme s mým manželem Tomem už v plánu neměli. Ale jak už to tak bývá… člověk míní, život mění. A tak se stalo, že jsem v červnu roku 2017 držela v ruce už třetí pozitivní těhotenský test. Překvapení to bylo opravdu veliké. Ne jen pro nás, ale také pro naše dvě dcery, rodinu… Zkrátka pro všechny kolem nás. Dalším překvapením pak bylo, že jsem po návštěvě mého lékaře zjistila, že jsem už v 9. týdnu těhotenství. Otěhotněla jsem v době, kdy se to opravdu moc nehodilo. Pár týdnů před tím jsem absolvovala lumbální punkci pro vyloučení roztroušené sklerózy. Byla mi zjištěna borelióza a užívala jsem antibiotika a antikoncepci. Po všech možných vyšetřeních nás lékaři ujišťovali, že miminko by mělo být v pořádku, a my se rozhodli, že když k nám ten malý tvoreček tolik chce, že si ho necháme.

Za sebou jsem měla už dvě těhotenství, která byla naprosto v pořádku. Stejně tak porody byly naprosto bez komplikací, takže jsem v hladký průběh doufala i do třetice. Ale strach z porodu jsem měla. Strach z toho, jestli to i do třetice zvládnu a jestli bude miminko v pořádku.

I přesto, že jsem byla plná elánu a těhotenství snášela dobře, v září jsem nastoupila na nemocenskou. Tak nějak jsem cítila, že si nejen fyzicky, ale i psychicky potřebuji odpočinout. Mladší dcera navíc nastupovala do první třídy, a tak jsem na ni měla více času. O to více jsem si to třetí těhotenství užívala. Chystala jsem si věci pro miminko. Chodila na procházky a odpočívala.

Už od prvního screeningu ve 13.tt jsme věděli, že čekáme i napotřetí holčičku. No, co člověk nadělá. Manžel sice více doufal v syna, ale hlavní pro nás bylo, že je miminko zdravé a má se čile k světu. Termín porodu jsem měla 28. 1. 2018.

Už od Vánoc jsem porod čekala tak nějak každým dnem. Ne, že by byly nějaké náznaky, ale tak nějak jsem si pořád myslela, že by to mohlo přijít dříve. I přesto, že obě starší dcery se narodily až po termínu porodu. Takže jsem si hned po Vánocích zabalila tašku do porodnice a čekala. Doma jsem stále uklízela, vařila a pekla, aby měla rodina doma vše nachystáno, až budu v porodnici.

A byl tady den „D“ 28. 1. byla neděle. Ale pořád se nic nedělo. Nachystala jsem ještě postýlku pro naši holčičku. A čekala.

V úterý 30. 1. jsem šla na kontrolu ke svému panu doktorovi, který mi udělal ozvy, vyšetřil mě a usoudil, že k porodu to zatím nevypadá a že pokud neporodím, tak na další kontrolu mám jít už do porodnice. 1. 2. jsem byla na kontrole v porodnici, ale opět to k porodu nevypadalo. Takže čekat a čekat… Kontrola ozev v sobotu.

Holkám zrovna začaly jarní prázdniny, a tak odjely k babičce a manžel si vzal dovolenou, aby mohl čekat se mnou a mohli jsme už jít rodit. Neustále se mě ptal „Tak co? Už? Už jedeme?“ Také okolí se neustále ptalo, chodily mi sms typu: Už to máte za sebou? Ty jsi ještě neporodila?

V sobotu dopoledne jsme vyrazili na kontrolu do porodnice. A tam se rodilo o sto šest. Na porodním sále měli opravdu napilno. Rodily tam hned tři maminky, a tak jsme čekali na chodbě, až budou mít čas nám natočit ozvy. Nakonec jsme se domluvili, že dorazíme později, protože to čekání nebralo konce. Takže jsme se doma najedli, odpočinuli si. Já si i zdřímla a v pozdějších odpoledních hodinách jsme vyrazili směr porodnice. Na porodním už byl klid. Všechny maminky už to měly za sebou. Paní doktorka mi natočila ozvy, které byly v pořádku, ptala se, zda chci i vyšetřit, ale odmítla jsem. Takže jsme se domluvily na další kontrole zase v pondělí, a to už i s vyšetřením a případně by jsme už pořešily vyvolání porodu. Rozloučily jsme se s tím, že kdyžtak večer přijedeme porodit, že tam teď nikoho nemají a nudí se.

Večer jsme si s manželem zahráli naší oblíbenou hru. Já si uvařila pudink, na který jsem měla děsnou chuť. Koukali jsme na televizi. Ve 22 hodin jsem najednou ucítila takové lehké píchnutí v podbřišku a řekla jsem si a jéje asi je to tady. Ale teď? Teď neee! Zrovna jsem se chystala jít spát.

Zavřela jsem se do sprchy, že to třeba ještě přejde, ale nepřešlo. Bolesti se stupňovaly, a tak jsem si oholila ještě nohy, umyla se. Chtěla jsem si umýt i hlavu, ale bála jsem se, že bych jela do porodnice s mokrou hlavou. Prostřední dcera se narodila překotně. Za pouhou hodinu a půl od první bolesti. Tak jsem to nechtěla riskovat. Přibližně v půl jedenácté jsem šla za manželem do obýváku s tím, že teda jsme se dočkali a asi pojedeme každou chvíli do porodnice. Manžel na mě koukl a říká: „Ale já mám rozdívaný film,“ a že nikam nejedeme.

Samozřejmě si dělal legraci, kdyby to bylo potřeba, tak film nefilm vyrážíme směr porodnice. Bolesti ale ještě nebyly tak velké, tak jsem si sedla vedle něj a že se budu dívat teda s ním. Byl to takový dobrodružný film, jak Sandra Bullock uvízla někde v kosmu ve vesmírné raketě a nemohla se dostat zpět na zem. Mám v plánu si ten film znovu pustit v den prvních narozenin naší dcerky :-)

Manžel u toho stopoval časy mezi kontrakcemi. Z celého filmu si jen pamatuju, že jsem si stále opakovala, že když to dokáže ona vrátit se na Zem, tak já to taky dokážu a porodím. Časy mezi kontrakcemi byly pořád jak na houpačce. Jednou po pěti minutách a jednou po minutě, ale já jsem nechtěla jet do porodnice moc brzo a čekat tam. Doma to bylo mnohem příjemnější a i ty bolesti nebyly až tak hrozné a daly se v pohodě prodýchat.

Když film skončil a Sandra Bullock to opravdu dokázala a na Zem se dostala, rozhodli jsem se, že je na čase vyrazit do porodnice. Takže jsme se oblékli, vzali jsme tašku do porodnice a vyrazili. Bylo třicet minut po půlnoci.

V porodnici jsme byli za deset minut a ve třičtvrtě na jednu už mi sestřička přidělávala ozvy s tím, že kdyžtak si pak dám ještě sprchu a poskáču na balónu, ale mně bylo jasné, že to tak dlouho trvat nebude a na takové věci už určitě nedojde.

Směnu měla stále ta stejná paní doktorka, která tam byla odpoledne, takže se jen pousmála, že jsme opravdu přijeli porodit. Při ozvách mě vyšetřila a během pěti sekund mi praskla voda. To už jsem měla bolesti nepřetržitě bez přestávky. A mohlo se jít rodit.

Musela jsem se ale přesunout z lehátka, kde mi dělali ozvy, na porodní křeslo a těch pár metrů se mi zdálo jako sto kilometrů. Sestra mi neustále chtěla měřit tlak a píchnout kanylu pro případ nutnosti podat nějaké léky, ale já jsem nebyla schopná jí půjčit ruce. Takže vedle mne jen tak stála a čekala. Byla jsem jí neskonale vděčná, že mě nenutí. Cítila jsem, že porod už je opravdu na spadnutí a že už chybí jen malý kousek a dcera bude s námi a já ji poprvé uvidím a budu vidět, jak je krásná a zdravá. Rodit jsem chtěla v leže, ale stále jsem cítila, že se nedokážu uvolnit. Už jsem mohla tlačit, ale nebyla jsem stále uvolněná. U předchozích porodů jsem cítila během tlačení uvolnění a fáze tlačení byla vysvobozující. Teď mi to nešlo.

I když mě všichni povzbuzovali, že mi to jde krásně, já jsem cítila, že to tak krásně nejde. Měla jsem strach, že to snad do třetice opravdu nezvládnu. Pak mi řekli, že už vidí vlásky a že ať tlačím a budeme mít venku hlavičku. Hlavička se povedla za chviličku, ale pak se malá zasekla ramínkem a pořád jen opakovali musíte tlačit. Snažili se jí pomoct a já tlačila kontrakce nekontrakce nepřetržitě, hlavně, aby už byla malá venku. A pak se to povedlo. Naše malá Anička se narodila v 1 hodinu a 18 minut v noci 4. 2. 2018.

Byla to neskutečná úleva a já ještě asi půl hodiny opakovala: „Konečně to máme za sebou!“ Maličkou si paní doktorka hned vzala na kontrolu kvůli zaseklému ramínku, takže jsem ji dostala asi až po 10 minutách a už zabalenou. Ale mně to nevadilo, hlavně že byla v pořádku. Anička vážila 4 340 g a měřila 54 cm. Byla veliká, zdravá a krásná. Vypadala, jako její dvě starší sestřičky, když se narodily. Taky byly dost veliké a hodně vlasaté. Na sále jsme si dvě hodiny odpočinuly i s tatínkem. Pak nás tatínek doprovodil na pokoj a šel domů se vyspat. Já jsem spát nemohla. Až do ráda jsem si opakovala, že je to konečně za mnou a mám krásnou zdravou dceru. Ráno jsem se nemohla dočkat až mi ji přivezou. V porodnici jsme zůstaly tři dny. Vše bylo v pořádku, takže jsme se těšily domů. Manžel byl s námi 14 dní doma. Malá byla od narození strašně hodné miminko. Celou noc spala takřka od narození.

Teď, po roce, si říkám, že to strašně rychle uteklo. Anička je úžasná. My všichni doma ji moc milujeme a já jsem na sebe i na manžela moc pyšná, že jsme to i do třetice zvládli a zvládáme a jsem moc ráda, že Aničku máme. Bála jsem se, že po třetí už mě to nebude tolik bavit. Znovu všechno opakovat. První držení hračky, první slova, první krůčky… Ale musím říct, že si to napotřetí užívám snad ještě mnohem více. A z každého Aničky „poprvé“ se radujeme doma celá rodina.

Před časem jsem tady psala svůj první deníček „Jak k nám přišlo naše třetí štěstí a já myslela, že bude i poslední. Ale s blížícím se datem prvních narozenin naší Aničky jsem si musela zavzpomínat a povzbudit všechny maminky, které jsou v podobné situaci a čekají neplánovaně miminko, ať se nebojí a pokud to jen trochu jde, ať bojují.

Děti jsou starost, ale zároveň obrovská radost a dar.

Tereza

Váš příspěvek
adeeelia
Kelišová 7254 příspěvků 07.02.19 06:47

Moc hezké :srdce:

Terka14
Kecalka 369 příspěvků 07.02.19 07:48

@adeeelia děkuji :blush:

svapi
Ukecaná baba ;) 1902 příspěvků 07.02.19 09:01

Úžasné:) vas prvni denicek si pamatuji, jsem rada, ze jste pridala i tento a ze je u vas vse v poradku :))

Jannys
Kelišová 6700 příspěvků 07.02.19 09:15

Ahojky Tvůj deníček jsem hltala, protože mě čeká něco podobného :) třetí dítko i když na potřetí konečně holčička :srdce: .
A Teda obdivuju tě, protože já měla překotný porod taky do dvou hodin od první bolesti .
A ještě se u začínajících kontrakcí dodívat na film :pankac: .
Neměla jsi strach? Porodnici mám taky 10 minut od baráku,ale přece jenom.

berruuska
Závislačka 3930 příspěvků 1 inzerát 07.02.19 09:39

@Jannys já si to taky říkala, já měla překotné oba porody, první 69 minut, druhý 20, teď čekám 3. a už teď se bojím co bude, fakt bych asi nezvládla koukat doma na film, na to bych neměla nervy :mrgreen:

Terka14
Kecalka 369 příspěvků 07.02.19 09:42

@svapi děkuji :) a ano vše je v pořádku a i já se pochlapila a nechala si udělat doplňující vyšetření. Výsledky zatím sice ještě neviděla paní doktorka na neurologii, ale myslím, že to bude v pořádku :) a hlavně jsem to začala zase řešit a budu vědět na čem jsem :)

svapi
Ukecaná baba ;) 1902 příspěvků 07.02.19 09:47

@Terka14 to je moc dobře, ze jste se „pochlapila“, to mate muj obdiv. :kytka:

Terka14
Kecalka 369 příspěvků 07.02.19 09:52

@Jannys ahoj :) no strach jsem úplně neměla. Přeci jen už jsem zkušená matka a rodička :) :D ale nějaké obavy jsem měla. Jenomže druhý porod byl opravdu rychlovka. Bolesti po minutě snad od začátku a taky mi hned doma praskla voda. Kdyby jsme nemuseli čekat doma na hlídání asi by se dcera narodila tak do půl hodinky. Držela jsem ji v sobě zuby nehty :) Do porodnice jsme dorazily tak tak a já hned po příjezdu mohla jít tlačit :D Teď ten třetí porod byl trošku klidnější od začátku a voda taky hned nepraskla, takže jsem dala na svou intuici a čekala v klidu doma. A zdá se, že se vyplatilo. Přijeli jsme tak akorát. Ta pulhodinka v porodnici byla akorát :) Film jsem teď zkoukla po roce a skoro nic jsem si z něj nepamatovala :D

Terka14
Kecalka 369 příspěvků 07.02.19 09:55

@berruuska tak třeba bude tenhle deníček inspirace a když začne porod, tak třeba ještě skoukneš nějaký ten film :) držím palce ať vše dobře dopadne :)

Terka14
Kecalka 369 příspěvků 07.02.19 10:13

@Jannys a gratuluju k holčičce :) holčičky jsou super :srdce: :D a přeju ať vše dobře dopadne :)

Jannys
Kelišová 6700 příspěvků 07.02.19 13:30

@berruuska tak přeji hodně štěstí.
20 minut?To je vážně extrém :palec: toho se bojím taky.

berruuska
Závislačka 3930 příspěvků 1 inzerát 07.02.19 13:44

@Jannys byl to extrém no, než mi došlo, že to je ono, tak bylo dítě na světě :mrgreen: naštěstí jsme to s tatínkem zvládli :mrgreen:

Lucinka1986
Kecalka 364 příspěvků 07.02.19 15:17

Krásný, milý deníček :srdce:

dagmarkaa
Neúnavná pisatelka 19324 příspěvků 07.02.19 15:42

Moc hezký deníček, gratulace ke třetí dcerušce :kytka:

Keltka
Kecalka 496 příspěvků 07.02.19 18:20
jůůů, krásný příběh

Film - to bude asi Gravitace a je sranda, jak gravitace tady na Zemi přitáhla vaší dcerku za námi sem na zem!!!

Terka14
Kecalka 369 příspěvků 07.02.19 18:52
Terka14
Kecalka 369 příspěvků 07.02.19 18:55

@Keltka děkuji :) a ano, opravdu jde o film Gravitace :) a dobré přirovnání to mě ani nenapadlo :D :mrgreen: Asi ji to přitáhlo sem k nám :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.02.19 23:24

Otěhotněla jsem neplánovaně, přes antikoncepci…Vůbec se to nehodilo kvůli práci (pracovala jsem u agentury, takže pravděpodobnost, že mě tam nechají do konce smlouvy byla mizivá)…Ani na vteřinku jsem neuvažovala…Je to moje první miminko…Těhotenství bylo plné komplikací, ale zvládly jsme to a já si teď naprosto užívám své krásné čtyřměsícní princezny…V životě jsem nebyla šťastnější…

Terka14
Kecalka 369 příspěvků 08.02.19 12:38

Gratuluju k holčičce :) :kytka: ať se vám s miminkem daří :)

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak k nám přišlo naše třetí štěstí ❤