Nikdy to není tak, jak si naplánujem

Začíná to překvapivým těhotenským testem, pokračuje problémy v průběhu a porodem kleštěmi to končí.

Nikdy to není tak, jak si naplánujem

Zdravím všechny milé čtenářky.

Na začátek trošku o mně a mém nečekaném těhotenství.

Jmenuji je Karin a než jsem šla na mateřskou dovolenou, pracovala jsem v Kauflandu a u toho studovala VŠ. A právě v Kauflandu jsem poznala mého teď už manžela. Začali jsme si psát, vídat se a asi po měsíci jsem otěhotněla. Ano, povedlo se hned na poprvé a ne, nebylo to plánované. Rodiče „manžela“ ještě ani nikdy neviděli a já jim měla říct, že čekám miminko? Proboha, jak to udělat a jak to říct manželovi? Ten to nečekaně na mě poznal a byl rád, tak mě to trošku uklidnilo. Seznámila jsem rodiče s manželem a sestěhovali se k sobě. To vše jsme zvládli během měsíce a teď začala ta horší část. Jednoho dne v asi 9. týdnu jsem začala krvácet. Druhý den jsem běžela k doktorovi a ten mi vyrazil dech. Když jsem vešla dovnitř, ptal se mě, co se děje, popsala jsem mu situaci a on na mě, tak se jdem kouknout, jestli TO ještě žije. Začala jsem brečet a on ani nehnul brvou. Po vyšetření mi řekl, že teda dobrý, ale musím jít na nemocenskou a brát prášky. Ke konci ještě prohodil, že se mu plod zdá menší a je to tam 50 na 50 %, že přežije. V tu chvíli jsem nemohla dýchat, ale hrdinsky jsem odešla a sama to všechno rozdýchávala. Zbaběle jsem o těhotenství zavolala mamče. Chvíli bylo ticho, pak brek, pak výčitky a nakonec pochopení. Když to všichni věděli, moc se mi ulevilo a asi 14 dní na to, když jsem šla na kontrolu, vypadalo i s mimi vše v pořádku. Dostala jsem povolení jít zase do práce a vypadalo to, že se vše v dobré obrací. Omyl, v tu chvíli mi začaly zažívací problémy. Zvracela jsem, začaly mi všechny vůně vadit a polovinu jídel, co jsem do teď měla ráda, jsem začala nesnášet. Zhubla jsem asi 5 kg a hrozili mi nemocnicí. Nakonec jsem to ustála a opět se vše vracelo do normálu. Krásně jsem přibírala a šla jsem na test na cukrovku. Ano, pozitivní. Takže jsem začala docházet do poradny a začala držet dietu a opět problém s úbytkem váhy. Opět vyhrožování, naštěstí už se mi blížil termín porodu. Ani snad nemusím psát, že vyšetření na streptokoka vyšlo pozitivně. Nahoře jsem měla ve 40. týdnu 9 kg. Najednou už bylo po termínu a mimču se stále nechce. 12 dní po termínu už jsem začala být nervózní a v pátek mi na pondělí zařídili vyvolání porodu. V neděli v noci se ale mimčo umoudřilo a začaly bolesti. Neskutečný, křížový, okamžitě po 5 minutách. No chtěla jsem nechat manžela vyspat, takže od 1 do 4 jsem byla doma, ve vaně, střídavě v poklusu v obýváku. Když už to nešlo, vzbudila jsem manžela a vyjeli jsme do porodnice. Takhle neochotné sestry, jsem ještě nezažila. Spustili na mě, že ještě nerodím, že bych musela mít bolesti do břicha, ale že zavolají doktorku, ta potvrdila, že jsem otevřená jen pro prst a pustili mě domů. Chtěla jsem jet do jiné porodnice, ale v tu chvíli mi praskla voda a vyrazili jsme znovu do té samé. Sestry na mě vyhrkly, ať se zatím nepřevlékám, jen si svléknu spodek a že mě tedy doktorka opět vyšetří. Kontrakce prý nejsou zatím vidět. Když přišla konečně po půl hodině doktorka, zkontrolovala mě a já otevřená na 9. Okamžitě mě převlékly a odvedly na sál, kam jsem si lehla a ony odešly, že čekáme na lem. Nikdo mě nechodil kontrolovat, nic. Naštěstí tam byl manžel a když jsem mu řekla, že už tlačím, a že mě něco tlačí, tak běžel na sesternu a za chvíli tam byli všichni. Ale teď to teprve začíná. Já už vyčerpaná po 12 hodinách v bolestech, přišla asi 100léta doktorka v krátkým tričku nad pupík a říká, tak dělej, tlač. Tlačila jsem asi půl hodiny a pak už jsem začala kolabovat. Manžel mi držel kyslík, sestra mi píchala kanilu a doktorka povídá, podejte mi kleště, dítě přestává dýchat. V tu chvíli jsem jsem přestala vnímat a nic si nepamatuji. Až když mimčo mělo hlavičku venku a všude byla krev. Vážně všude. Nechápala jsem, co se děje, ale byla jsem ráda, že jsem už jen dvakrát zatlačila a mimčo bylo venku. Celé těhotenství jsme si nenechali říct, co to bude a já si ten okamžik ani nepamatuji, když nám řekli, co to je. Byla to holčička a já byla ráda, že je po všem. Že je venku a je krásná a zdravá. Nedali ji ani pořádně na mě, protože měla krátký pupečník, ale v tom vyčerpání jsem na to ani tolik nenaléhala. Když šel manžel s dcerou ji zvážit, měřit atd., mně začal horor v podobě šití. Stehů vnitřních, když sestra držela zrcátka a doktor mě šila, tak i vnějších, kde jsem si vyslechla, jak jsem citlivá, že to nemůžu ani cítit a ať se uvolním nebo to bude trvat místo 1 hodiny 2, bylo fakt hodně. Když mě po hodině konečně zašily, mohla jsem si 2 hodiny odpočinout a pak za mnou přišli a říkají: zvedněte se, vemte si mimčo a jděte na pokoj. Kurňa, jak to mám udělat? No jasně, vstala jsem, zatočila se mi hlava a byla jsem na zemi. Naštěstí, manžel mi byl velkou oporou. Doběhl pro vozík, oblékl mě a dovezl mě i malou na pokoj. Tam už to šlo. I když po utz mi sdělili, že nemá ledvinu, což se pak nepotvrdilo. Hurá jedeme domů. Holka byla ubrečená, ale milovaná nade vše. Mně ještě po šestinedělí našli kus placenty ve mně, takže jsem musela na kyretáž, ale to už bylo nic. Ale nebojte, za 2 roky jsem byla opět těhotná. A to už je na další příběh. Děkuji a s pozdravem vaše Karin.
Upozornění, přidávám fotky nástrojů, které byly na mě použity. Pro silnější povahy.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
2317
20.10.21 07:40

Zvládla bych to i bez fotek nástrojů :D, ale jinak smekám. Pro mne jsi hrdinka. Takhle zhuštěný ten příběh možná může místy vyvolat pousmání, ale v průběhu těhotenství jsi z těch všech verdiktů musela mít hrozně nervy, o průběhu porodu nemluvě. Alespoň, že v tomto případě platí věta, že člověk po tom všem pak za odměnu dostane dítě :). Gratuluji, žes to vše zvládla, i k druhému těhotenství :kytka:.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1142
20.10.21 08:13

Ufff…takhle po ránu teda síla. Užila sis pěkně 8o Hlavně že je holčička zdravá :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.10.21 10:51

Vůbec se nedivím, že si tu hrůzu nepamatujete. Kleště jsou asi ten nejhorší nástroj, který si těhotná umí představit. Zvládla jste to a našla odvahu mít další miminko. To je na klobouček. :potlesk:

  • Nahlásit
849
20.10.21 12:18

Ježíš to je jak z hororu 8o Jsi statecna, Karin :) A přístup v porodnici, teda to jen koukám :nevim:
Hlavně ze je všechno v pořádku s tebou i s miminkem. Snad sis smůlu vybrala a ted už budete mít jen štěstí :andel:

  • Zmínit
  • Nahlásit
615
21.10.21 14:29

Tak to je mazec 8o 8o
No hlavně, že jste zdravé, ty i dcerka. Asi jsi měla smůlu i na personál.
Můžeš napsat, v které porodnici to bylo?

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.10.21 19:36

Děkuji holky moc, za hezká slova. Až mě to dojalo. :srdce:… Bylo to v Mostecké porodnici.

  • Nahlásit
113
24.10.21 20:48

Uff to je výkon! Ale ta holčička je vážně nádherná…

  • Zmínit
  • Nahlásit
163
25.10.21 15:30

Byla jsi nesmirne statecna. Take jsem zažila s dcerkou klestovy porody u druhe neskutecny strach, ale narodila se BEZ klesti a ten pocit radosti, nikdo asi nepochopi

  • Zmínit
  • Nahlásit