První školní den: Bez aktovky a v papučích

Není to první školní den do první třídy,ale do třetí a šesté,přesto mi vzpomínky na první třídu překonal.

První školní den: Bez aktovky a v papučích Bez aktovky a v papučích Zdroj: deníček, škola, aktovka

Ráda bych se podělila o první školní den svých dětí. Sice nešly do první třídy, ale do třetí a šesté, ale pamatuji si ho více než jejich v první třídě…
Několik let jsem se těšila na to, jaké to bude, až se jednou přestěhujeme. Z našeho milovaného maličkého bytu, kde jsem měla já i děti od miminka plno kamarádů, hrávali si ve vnitrobloku a do školky chodili také všichni společně. Ale když přišel na svět mladší bráška, bylo nám jasné, že ve dvoupokojáči nezůstaneme a začali jsme pokukovat po stavebním pozemku. Mysleli jsme, že to půjde hladce a vše zvládneme, než půjde nejstarší syn do první třídy… Nakonec se finišovalo až když šel syn do šesté třídy s tím, že se zvládneme přestěhovat o prázdninách, že se během školního roku prostě v tom hrozným blázinci kroužky, škola, práce, stěhovat nebudu.. Z našeho pidi bytu jsme odstěhovali jen osobní věci, přesto se zdálo být toho neskutečně moc. Nábytek si přeci stěhovat nebudeme, našetříme si postupně na nový a nějaký čas to hold zvládneme jen v kuchyni a na matracích. Jenže jakmile se všechny ty osobní věci vyskytly v pytlích a taškách a na o dost větším prostoru a ještě dva dny před začátkem školního roku, dokážete si představit, jak to dopadlo. I když jsem byla naprosto v klidu, že všechno do školy děti přece mají, že tam nejdou poprvé, poslední den prázdnin večer před dnem D jsem jednoho syna utěšovala, že aktovka se najde a druhého, že se nemusí bát, že kamarády si tam taky najde… Ráno nás přepadl nečekanou návštěvou revizor kotle, který si náhodou udělal čas o týden dřív a to se neodmítá, kluci v pyžamech u mobilu a když jsem se vrátila do kuchyně, s hrůzou jsem zjistila, že tam jsou stále, nenasnídaní a s mobily dál v rukách.. Snídaně byla přednější než kontrola všech potřebných věcí… Starší syn se sice stihl převléknout sám a batoh s pouzdrem hodit na záda, ale už si při mém nadávání nevšiml, že odchází z domu v papučích a mladšího syna jsem se vzlykotem, kde je ta aktovka, bez ní do školy nejdu, naložila do auta ať chtěl nebo nechtěl a jelo se. U školy mi ani nedali pusu, jen naštvaně zabouchly dveře od auta a já tam hodinu seděla a vzpomínala, ve kterém z pytlů je ta blbá aktovka… PS:…foto jsme si udělali až při návratu ze školy domů, ale ani to, že jsem aktovku nakonec našla a obuli jsme se, děti nerozveselilo.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
6572
17.9.21 06:42

@admin Opravte, prosím, ten hold. Děkuji.

  • Zmínit
  • Nahlásit