Bez bolesti do porodnice nejedu! 1.část

Po zkušenostech z prvního porodu jsem byla rozhodnutá, že do porodnice nepojedu dřív, než kontrakce budou nesnesitelné.

Bez bolesti do porodnice nejedu! 1.část Bez bolesti do porodnice nejedu! 1.část Zdroj: Canva

Jako prvorodička jsem s prvním dítětem jela do porodnice při pravidelných tří minutových kontrakcích, jenže pak jsem tam ležela ještě 24 hodin, než přišel syn na svět. Takže u druhého dítěte jsem si řekla, že do porodnice pojedu, až budou kontrakce nesnesitelné. Na kontrole na gynekologii mi říkali: „Až budete mít pravidelné kontrakce po 10 minutách, tak jeďte do porodnice.“ A já si pomyslela: „To víš, že jo, a já tam zase zkysnu celý den.“
Aby mohl manžel se mnou do porodnice, přijela moje máma týden před termínem, aby případně pohlídala v té době dvouletého syna. Sedm dní před termínem jsem měla za den asi tak 5 lehkých stahů, říkala jsem si, že by mi nevadilo už porodit, protože s dýcháním jsem měla hrozné problémy, hrozně jsem se zadýchávala, a to jsem nabrala úplně stejně jak u prvního syna. Takže jsem se rozhodla uklidit barák. Práce s mopem, kdy si musíte kleknout, sundat hadr z mopu, ručně vyčvachat, zase nasadit, postavit se a vytírat byla tak namáhavá, že mě po půl hodině máma vystřídala a já šla odpočívat. Zbytek dne už v pohodě, ještě jsme šli se synem ven. Večer jsme koukli na film a pak šli spát. Ve dvě ráno (asi jako každou noc) mě probudil pocit na WC. Tak jsem šla, vykonala potřebu a najednou jsem si uvědomila, že mě bolí břicho. Že by kontrakce? Jenže se asi 5 minut nic nedělo, tak jsem si šla lehnout. Ale po pár minutách zase. Tak jsem se radši přesunula zpátky do koupelny. Chvilku jsem pochodovala a zjistila, že mi opravdu asi začaly kontrakce. Tak po 10 minutách. Abych je odlišila od poslíčků, šla jsem se naložit na půl hodiny do vany. Tam se mi udělalo dobře, nic jsem necítila. Ale vylezla jsem z vany a kontrakce opět přišly. Nechtělo se mi počítat, jak jsou často, jak dlouho trvají, tak jsem si stáhla aplikaci „Kontrakce“. V 5 ráno manželovi zvonil budík (konečně!), samozřejmě první co, tak přišel do koupelny.
„Co je?“
Já: „Co asi? Rodím..“
Manžel: „Fakt? A mám jít do práce nebo bych to nestihl?“
Já: „Jak to mám vědět?“
Manžel: „Tak já napíšu šéfovi, že rodíš. Jdu si lehnout, kdyby něco, tak volej.“
A šel spát.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1120
26.10.21 15:02

Achjoooo jak já nemám ráda deníčky na pokračování :( Tak dobře to začalo a myslím, že vůbec nebyl důvod to rozdělovat na části.

  • Zmínit
  • Nahlásit
413
26.10.21 16:48

@kruel to se omlouvám, jen je to delší a někde bylo psáno, že to má být max.350 slov a já to dost překračuju 🙂 vydržte a přečtěte do konce 🙂

  • Zmínit
  • Nahlásit
451
26.10.21 19:25

Máš dobrého salámistu. :lol:
Taky nemám ráda pokračovací, to pak čtu všechno znovu nebo to zapomenu.

  • Zmínit
  • Nahlásit
413
26.10.21 19:28

@řehořice to je zkušenostmi z prvního porodu 😂

  • Zmínit
  • Nahlásit
1258
26.10.21 20:04

Dobrej manžel pohodář 😃 😃 😃

  • Zmínit
  • Nahlásit
1120
27.10.21 07:21

@Meggiska A tak to já už si počkám to jo ;) samotnou mě to zajímá dál :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit