Bipolární porucha II.

Psychické problémy

Pokračování deníčku o bipolární poruše...

Přečtěte si také první díl deníčku »

Probudila jsem se v nemocnici. Kolem mě pípaly různé přístroje, měla jsem ovázaná zápěstí. Bylo mi do breku. Teď, když už jsem měla hlavu jasnou, mi došlo, co za pitomost jsem to udělala. Otevřely se dveře a dovnitř vešla sestřička. Povzbudivě se na mě usmála a začala si se mnou povídat. Ona byla první člověk, který mi řekl, že všechno bude dobré. Po dobu léčení mi byla neskutečnou oporou, ale o tom až někdy jindy. Asi není nutný, abych vyprávěla těch pár dní, kdy jsem si poležela na JIPce. Potom ale přišel zlom.

Protože jsem se pokusila o sebevraždu, odvezli mě do psychiatrické léčebny. Na pokoji jsem se ocitla ještě s jednou slečnou. Ta se sem dostala kvůli neustálým stavům deprese. Byly časy, kdy jsme společně zíraly do stropu a plakaly, ale taky časy, kdy jsme se společně smály a vzájemně se podporovaly. Ona a sestřička z nemocnice mě vytáhly z nejhoršího období. Moc vám děkuju, Hvězdy.

Vážně nechci popisovat, jakým způsobem mě léčili a jak jsem se při tom cítila. Jen vám řeknu, není to nic, co bych chtěla zažít znovu. Víte, když jsem se konečně dostala domů, hrozně ráda bych řekla, že bylo všechno úžasný a super, ale to bych lhala. Doma se bez správné léčby všechno vrátilo do starých kolejí. Já byla srab a nechtěla jsem to nikomu říct. Tohle bylo nejdelší období deprese, které jsem zažila. Téměř jsem nevycházela z domu a své přátele jsem několik měsíců vůbec neviděla. Do teď nechápu, že to se mnou nevzdali.

Pak přišel další zlom, z deprese jsem šla rovnou do mánie. Dny a noci jsem trávila malováním. Celý svůj byt jsem vymalovala. Od podlahy přes zdi až po strop. Každou židli, skříň a křeslo. Na všem byly moje kresby. Do tohoto chaosu, přišli mí dva nejlepší přátelé. Ady a Kýťa. Teď už jsem musela s pravdou ven. Čekala jsem cokoliv. Vztek, křik, zavrhnutí a klidně i odpor. Ale ti dva blázni mě objali a řekli mi, že už to stejně věděli.
Nikdy bych nevěřila, co dokáže pocit, že za vámi někdo stojí.

Váš příspěvek
janaapo
Kecalka 433 příspěvků 29.12.18 01:17

Je velice dulezite se sverovat okoli a brat leky. Nemoc je to hrozna, drzim palce at se udrzite v normalni krivce, ktera nepujde ani vyrazne do manie ani hloubeji do deprese. Zabil se mi takto kamarad, dve deti, treti na ceste, ani to ho nezastavilo, v patem mesici tehotenstvi tu nechal svou zenu… byla jsem posledni, ktera ho videla na tomto svete. Neskutecne kruta nemoc, snazte se ji celit, i kdyz je to velmi obtizne :hug: a lek je asi pouze brani prasku

Helca83
Ukecaná baba ;) 1069 příspěvků 29.12.18 06:08

Hrozne moc Vas obdivuju, ze o BP pisete a fandim Vam, aby bylo uz jen lepe :srdce: :kytka: My, co jsme “zdravi” si vubec nedokazeme predstavit, cim si kazdy den prochazite. Drzte se :andel:

Vložit nový komentář