Brzký příchod na svět...

Po 6 měsících v práci s Tebou v bříšku jsem nastoupila na zaslouženou dovolenou, ale osud tomu chtěl jinak...aneb tichý zabiják Hellp syndrom.

*

Milovaný Martínku,

celou dobu (i když krátkou), co jsi byl se mnou v bříšku, jsi byl to nejúžasnější miminko. Ale přišel jsi na svět moc brzo a já bych se chtěla s tebou a ostatními podělit o tom, co stálo za Tvým brzkým narozením.

Moc jsme si s tatínkem přáli miminko a po 3 letech se nám to povedlo. Byl jsi jak hvězdička naděje…prostě náš cvrček, co krásně rostl u mě v bříšku. Vše bylo tak, jak být mělo. Byl jsi zdravý a já taky a po celých 6 měsíců jsem byla s dětmi ve školce, které si s tebou povídaly přes bříško. Vše bylo jako z pohádky, ale nic v životě není růžové…

V pátek jsem se rozloučila s dětmi a všemi ve školce a chtěla jsem si užívat letní prázdniny, ale už v pondělí tomu bylo jinak. Začala mě bolet záda a následně jsem začala zvracet. Bolest neustupovala, spíš byla intenzivnější a začalo mě bolet i pod pravým žebrem. Nakonec jsem nevydržela ani ležet, sedět, natož stát. Jeli jsme tedy do nemocnice.

V nemocnici mi odebrali krev a moč, z té se zjistilo, že je přítomná bílkovina, a tak si všichni mysleli, že mám zánět ledvin. Hospitalizovali mě. Když mě pak přišla kontrolovat paní doktorka a dělala mi ultrazvuk, tak už v té chvíli se jí něco nezdálo. Po různých testech, lékařských poradách a hodinách čekání mi bylo sděleno, že se těhotenství musí ukončit kvůli akutnímu hellp syndromu. Ale já byla ve 28+1 tt!! Nikdo mi nebyl schopný říct, jestli dítě přežije.

Přípravy byly rychlé a za chvíli jsem ležela na operačním sále připravená na celkovou narkózu. Narodil jsi se 3.července 2:30 – o 12 týdnů dříve a díky bohu jsi ŽIL!!!

Až druhý den jsem se dozvěděla, že jsme hráli o čas. Kdybych nejela do nemocnice nebo lékaři čekali i jen o malou chvíli, ty ani já už bychom zde nebyli.

Po 3 dnech strávených na JIPce jsem tě mohla viděl. Byl jsi tak malinkatý, tak zranitelný. Ale tvoje síla mi dodala odvahu vše zvládnout. Věděli jsme, že v nemocnici budeš 3 měsíce. Během té doby jsi musel podstoupit operaci srdíčka kvůli neuzavřené dučeji, ale ani to tě neoslabilo! Bojoval jsi tak, jak žádný dospělý neumí. Tys bojoval o možnost být na tomhle světě! JSI BOJOVNÍK!!!

Po dlouhých 2,5 měsících jsme si tě mohli vzít domů! O celé 2 týdny dřív než se očekávalo. A v životě jsem nebyla šťastnější.

Nikomu bych nepřála odloučení od dítěte.

Pro mě to bylo to nejhorší, co jsem kdy zažila. Dlouhých 10 týdnů strachu a nejistoty. Během té doby jsem poslouchala, jaké měly ostatní kolegyně šestinedělí a jak si užívaly se svými dětmi a že já to určitě doženu. Ale že se to dalo vlastně čekat, soudě podle mé postavy. Připadala jsem si jak ve špatném filmu. Dost na tom, že jsem si to dávala za vinu sama (teď vím, že já za to nemohla), ale nepotřebovala jsem ještě takové komentáře od lidí v mém okolí. Lidé si často nezjistí, co se stalo a komentují to, co by komentovat neměli. :-(

Nicméně i přes začáteční nepřízeň osudu, jsi to za pomoci lékařů, sestřiček z neonatologie, mámy a táty vše zvládl.

Milujeme tě a děkujeme ti, že jsi nám ukázal, že bojovat se má vždy. Vzdát se je moc jednoduché.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
5062
2.11.18 00:15

Uf, že začátku to vypadalo, že to malý nezvládl. Přeju hodně štěstí a ať ten brzký příchod na svět má co nejméně následků :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
236
2.11.18 02:24

Taky jsem se podle začátku deníčku lekla, že malý to nepřežil. Přeji pevné zdraví, štěstí a lásku do dalšího života :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17307
2.11.18 05:32

Hodně štěstí do zivota jak bojovníčkovi, tak rodičům. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.11.18 07:00

Uffff. Tys mi dala tim ze o malickem pises v minulem case. Hlavne ze je v poradku :hug: .

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.11.18 07:12

Ahojky,mám dvojčátka 32+1, takže té naprosto chápu. Jsem tak ráda, že už je to za námi a holky mají 15 m a chodí. Také mě nikdy nenapadlo, že nás to potká. Kolik je ted malému?

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
2.11.18 07:33

Hodně štěstí do života Bojovníčkovi i jeho rodičům a spoustu hezkých společných chvilek :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.11.18 07:56

Ufff taky jsem se musela podivat, zda je.topravdu o porodu. Neboj nedonosenatla jsou velky bojovnici a preji at je vse v poradku a Martinek je zdravi :kytka: . Jinak s pripominek si nic nedelej ;) toto muze mit hubena i baculka a predem to nedokaze nikdo odhadnout :hug: … sami doktori nevedi, proc se tak deje.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.11.18 09:06

@xvitko13 Ahoj. Malému budou zítra 4 měsíce :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.11.18 09:08

Jinak mockrát děkujeme za podporu a posílání přání ke zdraví :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
542
2.11.18 10:12

@Offeila Ať se Vám daří,kolik malý vážil,měřil,když se narodil? :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3400
2.11.18 10:50

Teda, opravdu jsem se bála, jak to dopadne. Ale dopadlo, jak nejlépe mohlo. Moc gratuluji ke zdravému miminku a přeji, ať vás už čeká jen a jen dobré :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.11.18 13:49

Ahoj, presne viem aké to je porodiť brzo a ako si sa cítila. Malá sa narodila 29+6, teraz má 2 roky a je z nej pekný čertík :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.11.18 14:18

Uf, také jsem si na konci oddechla, že malý nakonec všechno zvládnul! Také mám doma dvě nedonošeňátka, bylo to hrozně těžké období, když na JIPce bojovali o život. Přeju vám už jen to dobré a ať malý všechno rychle dožene :-) :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1055
2.11.18 15:36

Boze jak muze mit nekdo tak neurvalou s prominutim,,, hubu'' aby neco takoveho rekl. Těhotenství je jedna z veci kde zadna pravidla neplati, zadna tlusta hubena mala velka… Preju vam moc moc zdravicka :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21299
2.11.18 20:00

@Heivka
Já taky čekala tragický konec. Tak aspoň že vše dobře dopadlo!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1783
2.11.18 20:50

Gratuluji! Zazila jsem to same,ale az 34.tyden,i tak to byl zahul,takze verim,ze nervy jste meli obrovske.At vam roste a vse se dari!

  • Nahlásit
  • Zmínit
46
2.11.18 20:51

Ahoj,

Moc dobře vím jaké to je. Byt odloučena od synka. Malý se mi narodil 26 +1 . Byli to dlouhé a krušné tři mesice. Tři měsíce kdy jsem žila že dne na den. Pri každé návštěvě jsem se modlila , aby bylo vše v pořádku.
Naštěstí vše dobře dopadlo. Dneska mám doma čtyřletého syna, který chodí do školky. A nikdo by na něj nepoznal, že je nedonošený.
Kdyby jsi si chtěla popovídat tak klidně napiš :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
196
3.11.18 09:26

Hodne zdravicka malemu!Zazili jsme si to.take..ale „jen“o 8 tydnu driv..mesic v porodnici…Uz mame rocniho sikovneho kluka :)

  • Nahlásit
  • Zmínit