Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže

S mým exmanželem jsme si rozuměli, když jsme byli mladí, když ale syn dospěl, nějak jsme zjistili, že už si nemáme co říct a naše cesty se rozešli. Ne ve zlém, spíš v kamarádském stylu se vídáme do dnes. Přeci jen jsme spolu byly více než čtyři dekády a to člověka tak nějak už znáte.

Žila jsem od té doby sama. Syn měl navíc celkem brzy i děti, takže jsem se zaměřila hlavně na to, aby ch byla tou nejlepší babčou pod slunce. Vnoučata miluji a baví mě pro ně vymýšlet aktivity. Navíc jsem ráda, že si i syn se snachou mohou díky mě trochu odpočinout.

Letos v létě jsem s nimi byla na dovolené a cítíla jsem se báječně. Ano, byla to Itálie, kde není nouze o lichotky od sličných italů na každém rohu, ale i tak musím uznat, že mi to hodně zvedlo sebevědomí a co víc. Asi jsem si uvědomila, že možná ještě není čas uložit se do starého železa. Možná ta moje rez jde ještě trochu vyčistit.

A tak jsem na sobě trochu zapracovala. Převlékla jsem sportovní boty za pohodlné (jsem už přeci jen v nějakém věku) boty na klínku. Místo sportovní mikiny od McKinley jsem oblékla slušivý podzimní sáčko a nahodila rtěnku. Musím říct, že s barvami podzimu se cítím jako královna. Ale co teď?

Nemůžu přeci jen na ulici oslovit neznámého chlapa? To by přeci žádná dáma v mém věku neudělala, natož abych to udělala já, která se stydí si říct i o kávu v kavárně. Upřímně tuhle strategii jsem ještě nedomyslela a tak se zatím procházím načančaná po místech, kde mám pocit, že se pohybují i možní uchazeči na pozici mého společníka. Tak uvidíme, kde nakonec tenhle příběh skončí. Pro tuhle chvíli se ale cítím skoro jako znovu zrozená.