Čekám na zázrak, ten stále nepřichází a tak čekám dál

Snažení

Asi to bude dost dlouhý deníček, asi nebude úplně veselý a možná vás bude i nudit. Nicméně já se vypíši a třeba si ulevím.

Můj první deníček byl o tom, jak jsem poprvé otěhotněla, o průběhu těhotenství a porodu. Nebylo vše bezproblémové, ale navzdory všem prognózám máme nyní zdravého, aktivního 3,5letého kloučka.

S manželem jsme se shodli, že by bylo fajn mít děti po třech letech, a tak když byly synovi dva roky, přestali jsme se chránit. Vzhledem k tomu, že syn se nám zadařil na nultý pokus, očekávala jsem, že i druhé bude hned. Jak naivní, že! Když se nepodařilo ani čtvrtý měsíc, začala jsem používat ovulační testy a zjistila, že ovulaci ani nemám. Navíc cyklus dost dlouhý a nepravidelný… Fajn, tak prvně je potřeba vyřešit toto. Jelikož jsem si za ty 2,5 roku doma vypěstovala slušnou nadváhu, tak by asi bylo na místě pár kil shodit. Začínám zdravě vařit, cvičit, piju kontryhel a zobu Femibion.

Ihned po dubnové menstruace zjišťuji první pozitivní ovulační test. Paráda, tak snad už budu fungovat! Moment ale to je přeci divné, včera mi skončila menstruace a dneska už ovulace? Jelikož mám pročtených už kvanta nejrůznějších diskuzí, tak mě hned napadá, že bych mohla být těhotná, neboť luteinizační hormon je podobný tomu těhotenskému a může ukázat těhotenství i na ovulačním testu… A mít menstruaci i v těhotenství taky není nic tak neobvyklého.

Běžím tedy do lékárny pro těhotenský test a nevěřím svým očím, když jsou na něm skutečně dvě čárky! Ještě večer oznamuju radostnou novinu manželovi a musím se smát, že zase já musím mít něco extra – prvně obrečet menstruaci a za pět dní se radovat z těhotenství. Usínám naprosto šťastná a přemýšlím, jak to skvěle vyšlo, že moje a švagrové první děti jsou od sebe jen 2 měsíce a nyní ona čeká mimčo na říjen a já na prosinec, tak budeme mít zase skoro dvojčata 

Nad ránem mě budí obrovská bolest pravé nohy, bolí mě celé stehno, je jako v křeči… Zkouším si nohu nahřát, rozcvičit, rozmasírovat, nic nepomáhá. Skvělý, po synově porodu mi zjistili Leidenskou mutaci, tak se mi asi právě udělala nějaká krevní sraženina a budu si muset dojet pro injekci. Voláme tchýni, aby pohlídala doma syna, a vyrážíme na pohotovost. Ještě v autě se k bolesti nohy přidává i silná bolest podbříšku a než dojedeme do nemocnice, bolí už jenom ten podbříšek. Nečekaně míříme tedy rovnou na gynekologii.

Vzhledem k té velké bolesti na pravé straně a vzhledem k tomu krvácení, které jsem považovala za menstruační, získávají doktoři podezření na mimoděložní těhotenství. Proboha, to snad ne? Co jsme komu udělali? Na ultrazvuku není v děloze nic vidět, ale jsem teprve 5+1, tak to nemusí ještě nic znamenat… Hospitalizují mě v nemocnici a berou mi krev…Hodnota HCG je nízká na prosperující těhotenství, ale noha ani břicho už mě nebolí, říkám si, že jde ještě určitě o omyl. Berou mě na lepší ultrazvuk, kde doktor nachází volnou tekutinu v dutině břišní a domnívá se, že jde o krev… Podepisuju svolení k provedení laparoskopie a cítím se tak prázdná. Jeden den jsem se radovala z těhotenství a už bude zase po všem? Dávám vědět rodině, že z bolesti nohy se vyklubalo mimoděložní těhotenství, všem je to líto, tolik by nám to konečně přáli…

Probouzím se kolem 18. hodiny na dospávacím pokoji, nahatá, přikrytá prostěradlem, nahmatávám si na podbříšku 3 rány. Ptám se sestry, jak dopadla operace, ale nesmí mě o ničem informovat. Prý za mnou pak přijde lékař na pokoj. Ještě večer za mnou přijíždí manžel s tchýní, aby mě trošku podpořili, ale copak to jde? Po 20. hodině konečně přijde doktor. Potvrzuje, že jsem skutečně byla těhotná mimoděložně a bohužel mi museli odebrat pravý vejcovod, který byl už úplně prožraný od toho embrya. Skvělý! Takže nebudeme mít miminko a ještě navíc teď budeme mít šanci na otěhotnění jen každý druhý měsíc…Doteď jsem byla kompletní a trvalo nám to půl roku, tak jak dlouho budeme čekat teď? Ptám se lékařů, kdy se můžeme začít zase snažit o miminko. Někdo říká po šestinedělí, někdo po 3 měsících. Vybírám si tu možnost po šestinedělí… Ono to stejně hned nebude, že!

O dva měsíce později dostávám první menstruaci a začne mě dost silně bolet v kříži. Jako první napadá švagrovou, jestli to nemůže být zase nějaký gynekologický problém. Zkouším test a je slabě pozitivní! Běžím tedy na gyndu a dozvídám se verdikt biochemické těhotenství. Něco se chystalo, ale odešlo to s menstruací… Takže mně se povede otěhotnět na první pokus po laparoskopie s jedním vejcovodem a nakonec se neudrží? No, i takové věci se stávají…. Léto je smutné, rodí jedna kamarádka za druhou, koncem září rodí švagrová… Všechny známé, zároveň se kterými jsem čekala první miminko, už mají i to druhé a my stále nic..

Měsíce plynou dál, po každé když dostanu menstruaci, tak si říkám, že zrovna byla asi ovulace na té špatné straně bez vejcovodu, příště se už určitě podaří. Nadále pokračuji ve zdravém životním stylu, už mám dole 33 kg. Dostala jsem se na zdravou váhu, piju kontryhel, zobu Femibion, kupujeme si s manželem další vitamíny a stejně je nám to k ničemu. Co mám udělat víc?

V prosinci jdu na gynekologii na preventivní prohlídku, to už máme po 15 měsících neúspěšného snažení, tak probírám s doktorem i možnost IUI, IVF a podobně. Doktor mě přesvědčuje, ať ještě zkoušíme přirozenou cestou. Říká, že jsme plodní, máme přeci syna a od té doby jsem zase dvakrát otěhotněla, jen to bohužel nedopadlo… Příště už to dopadne… Domlouváme se tedy, že tomu dáme ještě jeden celý rok, ale doktor je přesvědčený, že se určitě uvidíme dřív.

Uplyne pouhý měsíc a já v lednu 2018 objevuji opět dvě čárky na testu. Tentokrát se zdá všechno v pořádku, čárky den ode dne krásně sílí, menstruace se nedostavila, nešpiním. Zvedla se mi prsa, vnímám silně různé pachy, jsem unavená, sem tam pobolívání v podbříšku, klasické těhotenské příznaky. Každý den děkuju bohu a prosím ho, ať je tentokrát už všechno v pořádku a my se v září dočkáme zdravého miminka.

Objednávám se na první kontrolu, bohužel je doktor na horách a může mě vzít nejdříve až v 7+4tt. Sice jsem dost nervózní, ale aspoň už bude rovnou i srdíčko a žádné spekulace, jestli jsem nebo nejsem těhotná, tak jako u prvního syna, kdy jsem přišla na kontrolu moc brzo. Navíc, kdyby se mi mělo opakovat mimoděložní, tak už se to přeci projeví! Loni jsem byla na operaci už v 5+1, v obrovských bolestech a po pětidenním krvácení… Teď je mi skvěle.

Vcházím do doktorovy ordinace a už od dveří se usmívá, že mi přece říkal, že otěhotním brzy. Jen mu říkám, že doufám, že je vše tam, kde má být a doktor se směje, že kdyby to bylo zase mimoděložní, tak už nejsem naživu, když už jsem 8. týden… Jenže kouká na ultrazvuk na můj vkus podezřele dlouho, kroutí hlavou a já už vím, že je zle. Na ultrazvuku nenašel vůbec nic.

Bere mi krev. Vím přesně, kdy jsem měla ovulaci a 12 dní po ní hned pozitivní testík… Kroutí hlavou, že z toho asi nic nebude, když v děloze nic není, nicméně připouští i možnost, že jsem mohla mít ovulace dvě, mohlo se povést na oba pokusy, přičemž první už odešlo a druhé ještě nemusí být vidět. HCG mám 39 tisíc. Mnohem více se ale přiklání k možnosti dalšího mimoděložního těhotenství… Hmm paráda, nevtipkoval před chvilkou, že už bych nežila, kdybych měla znovu mimoděložní? Varuje mě, že mi může vejcovod kdykoliv prasknout, ať valím do nemocnice a pokud budu v pořádku, ať se za ním do nemocnice stavím v pátek, kdy tam má službu a vezme mě na lepší ultrazvuk.

Konečně jsem se dočkala pátku, sedíme v křesílku na dlouhé nemocniční chodbě a čekám na svého doktora, až pomůže na svět jednomu miminku… Tolik té rodičce závidím, že už za okamžik bude mít u sebe svého drobečka. Naštěstí to netrvá dlouho, doktor přichází a bere mě na slibovaný kvalitní ultrazvuk. Vidí cosi podobného gestačnímu váčku, nicméně je prázdný a jinak vidí v děloze hodně nespecifického materiálu. Kromě mimoděložního těhotenství ještě poprvé vyslovuje možnou diagnózu „Molární těhotenství“. Polívá mě pot, bohužel jsem na tuto možnost už na internetu narazila a doufala, že tato diagnóza nebude z jeho úst vyslovena…

Bohužel… Tak to už máme za sebou jedno mimoděložní, jeden potrat a teď rakovina. Sice je to druh, který je prý 100% léčitelný, nicméně i ta představa podstupovat v necelých třiceti letech chemoterapii a na další rok mít zákaz otěhotnět je děsivá  Stále je však ale možná i ta varianta mimoděložního a tak akorát tak celý víkend spekuluji, jestli je horší přijít i o druhý vejcovod a pak už mít naději jen z IVF nebo je horší mít tu molu-nádor?

Když se nález na ultrazvuku nezmění ani v úterý a HCG stále roste, nastupuji do nemocnice. Jsem šťastná, že se to konečně vyřeší, však už jezdím se sbalenou taškou celý týden. Po příjmu jsem odeslána na ultrazvuk k jinému doktorovi… Je vidět, že zkušeností má více než můj obvodní gynekolog, popisuje dost podrobně, co na ultrazvuku vidí a bohužel se též přiklání k té mole… Navrhuje tedy, že by mi dnes udělali revizi dělohy a pokud by mi HCG nekleslo, tak následující den laparoskopii. Souhlasím, raději dvakrát za sebou celkovou anesteziologii než znovu zbytečně rozřezané břicho.

Revize proběhne v pořádku, hned ráno mi vezmou krev a nesou propouštěcí zprávu. Na výsledek HCG si mám jenom zavolat, potřebují postel pro jinou pacientku. Jsem ráda, že to byla taková rychlovka a můžu jít domů. Ale přeci jen ještě včera nevěděli, jestli nejde o mimoděložní a dnes mě pouští bez výsledku HCG? No nic, odpoledne si volám několikrát, než se doktora dovolám a dozvím se, že HCG je 17 tisíc (před operací bylo 49 tisíc), takže se dá předpokládat, že problém odhalili správně. Na výsledky histologie si mám zavolat za týden ke svému doktorovi.

Po týdnu mi HCG spadlo na 1057 jednotek, což je pěkný úbytek, ale výsledky histologie stále nejsou, mám zkusit zavolat zase za týden… Doufám, že to tímhle stylem nepůjde 3-4 měsíce. Jsem z toho na nervy, kéž by to ta mola nebyla! Nicméně se domlouváme s manželem, že ať to dopadne jakkoliv, tak si dáme na delší dobu pauzu od snažení. Bolí to strašně… Nepřeji si nic jiného, než dát synovi sourozence, ale když už se potřetí během roku nepovedlo, asi si potřebuje tělo i moje psychika odpočinout…. Jen nevím, jestli to půjde… Mám stále pocit, že jediná náplast na tyhle trable bude pouze a zase jenom zdravé prosperující těhotenství…

Doufám, že toto peklo nebude trvat moc dlouho a za další rok nebo dva budu moci napsat deníček s dobrým koncem.

 Váš příspěvek
 
Zara.Ray
Zasloužilá kecalka 571 příspěvků 13.03.18 06:40

Achjo, to je moc smutné. :,( přeji ať se brzy zadaří :hug:

 
Cuddy
Neúnavná pisatelka 15532 příspěvků 13.03.18 06:54

Zarazla mne ta tva Leidenska mutace. Tu nejak resis? Pichas si nejaky Clexane ci neco podobneho?

 
Kukacka123
Ukecaná baba ;) 2442 příspěvků 13.03.18 07:25

:hug: :hug: :hug: snad uz bude jen dobre! Jsem v tve diskuzi, kde se to resilo, takze jsem cekala, co se zde doctu, i tak jsem precetla kazde slovo. Moc drzim palce, at se das brzy dokupy, vysledky jsou dobre, vy se muzete snazit o miminko a to brzy prijde :kytka:

 
ejhle
Závislačka 2834 příspěvků 13.03.18 08:09

Nesmis se vzdavat. Nekdy ta cesta neni primocara. Ja mela po prvnim ditku 4 x zt a pak se zadarilo. A co ten leiden? Ja si musela v tehotenstvi pichat clexane. A to mam mene zavaznou poruchu srazenlivosti krve. Hodne stesti a doufam, ze nejpozdeji do roka tady bude pozitivni denik.

 
Pucalkovic Amina
Zasloužilá kecalka 871 příspěvků 13.03.18 10:34

Nevzdávej to. My na druhého mimíska čekali 3 roky, než se vůbec zadařil, a to až díky všem možným alternativním cestám (Mojžíšová, hormonální jóga, čínská medicína…). Ultrazvuk mě teprve čeká, Dr. má čas až koncem března, tak jsem taky zvědavá, jak to dopadne.

 
Eliza.24
Zasloužilá kecalka 747 příspěvků 13.03.18 16:18

Pořád na tebe myslím :srdce: doufam, ze rok uteče jako voda a malickemu přibude braska nebo sestřička :hug: :hug: :kytka: držte se :hug: :kytka:

 
Bíluška
Kecalka 410 příspěvků 13.03.18 21:37

Myslíme na vás! posíláme hodně sil :srdce:

 
Sněženka25
Závislačka 3933 příspěvků 13.03.18 23:53

@Cuddy Ahojk y, nepíchám si nic, prý až v pokročilejším těhotenství…Dokonce jsem teď v tomto posledním těhotenství psala email i samotné primářce hematologie, též mi odpověděla, že pokud bude celé těhotenství probíhat v pořádku a i všechny výsledky budou dobré, tak se budeme vídat od 36.týdne a do té doby si nic píchat nemusím :-( Ale možnou souvislost bych hledala možná jenom s tím biochemickým těhotenství… mimoděložní ani molární těhotenství mi asi chybějící clexan nezpůsobil :nevim:

 
Sněženka25
Závislačka 3933 příspěvků 13.03.18 23:54

@Pucalkovic Amina Teď to bohužel na nějakoku dobu vzdát musíme :-( Ale do budoucna, doufám, že se toho drobečka ještě čekáme :-)

 
Uživatel je onlineadmin
Extra třída :D 11288 příspěvků 16.03.18 15:25

Váš deníček mě zasáhl. :,( Přeji mnoho sil a děkuji za důvěru, že jste se svěřila. Ráda si přečtu další Váš deníček.

Monika

 
Martina D.
Ukecaná baba ;) 2053 příspěvků 17.03.18 07:38

@Sněženka25 Moc mě mrzí, čím vším sis prošla. Věřím, že smůlu sis už vybrala a už to bude jen dobré. :hug:

 
Mamapromimi 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.03.18 07:55

Ahoj, čtu tvůj příspěvek jedním dechem - naloženo máš tedy pěkně! Kdybys chtěla nabízím své služby v podobě Bachovy květové terapie - kapky pomáhají na smutek, zklamání, zmírnění touhy, nabytí klidu atd. Drž se!

 
Ivuska88
Ukecaná baba ;) 2385 příspěvků 08.04.18 10:35

Smutný denicek :-( Bohužel i takové rány život obcas prichysta :-( My jsme se snazili 5,5roku.Mam za sebou 3cykly Ivf a 7 ketu. Jen jednou jsem otehotnela. Ale v 6tt jsem musela na revizi. V te době se ve mě něco,,zlomilo"a zacala jsem se vice venovat sama sobě. Kosmetika, cvičení atd. Na doporuceni jsme sli ke kineziolozce. Podle lékařů jsme neměli šanci prirozene otehotnet. Po 3 mesicich od návštěvy jsem na testu nasla //. Stal se zazrak a otehotnela jsem přirozeně :-) Doporucuji to zkusit take. dokáží pomoci s jakymkoliv problémem :-) Drzim pesti, at je vse v pořádku a mate brzo druhe štěstí

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

"Jak jsme to prošťouchli" :-D