Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek

Celý týden jsem někde běhala, pořád po mně někdo něco chtěl a já měla pocit, že kdyby na mě ještě jednou někdo promluvil, asi se otočím a odejdu.

Takže jsem se v pátek převlékla do pyžama a byla jsem šťastná.

V sobotu jsem vstala až kolem deváté. Udělala jsem si kávu, sedla si k televizi a říkala si, jak je úžasné, že dneska nemusím nic.

Dopoledne jsem neudělala skoro nic. Po obědě taky ne. Děti chtěly jít ven, ale mně se nechtělo. Manžel navrhl, že bychom mohli někam zajet, ale já ho odmítla.

„Ještě bych si chtěla odpočinout,“ řekla jsem. Tak šli beze mě. Prostě mám taky nárok na to nic nedělat, ne?

Jenže večer jsem byla podrážděná. Nevím proč. Vždyť přesně tohle jsem chtěla.

V neděli se mi nechtělo vstávat vůbec. Ležela jsem v posteli a přemýšlela, co vlastně budeme dělat. Pak jsem vstala, chvíli se motala po bytě, udělala snídani a zase skončila na gauči. Bolela mě záda a celkově jsem se cítila taková bez energie. Nechápala jsem, jak je to možné. Tolik odpočinku přes týden nemám ani náhodou.

V jednu chvíli jsem se podívala na hodiny a zjistila, že je skoro půl třetí. A já měla pocit, jako bych za sebou měla těžký den.

Nedávalo mi to smysl, vždyť odpočinek je od toho, aby člověk načerpal sílu. A já se místo toho cítila jako přejetá a dokonce jsem se i těšila do práce. Děti mi ještě vyčetly, že jsem se jim nevěnovala, a manžel zavrčel, že ten další víkend si bere „volno“ on.