Cesta tam a zase zpátky

Je libo prožít jeden den v dávných dobách?

*

Netroufám si odhadnout, jaké množství vody proteklo korytem Hrejkovického potoka, ba ani to, kolik nohou okusilo nástrahy zdejší stezky naboso, od té doby, co jsme do Zeměráje zavítali poprvé.

Vím jen, že kluci byli tehdy malí a dcerka si ještě užívala pohostinnosti mých útrob. Už tehdy jsem ale věděla, že na tomto kouzelném místě rozhodně nejsme naposledy, neboť spoustu her a aktivit nebylo pro nízký věk dětí a můj požehnaný stav možno absolvovat.

Na opakovanou návštěvu jsme se chystali již několikrát, ale vždy nám plány zhatilo počasí. Vychytat to správné je přitom pro prohlídku zdejšího zážitkového parku alfou i omegou. Když paprsky slunce příliš žhnou, není to příjemné, ale chlad je snad ještě horší.

Minulý týden nám to konečně vyšlo. Po zhruba hodině a čtvrt jízdy autem se pod námi objevila Orlická přehrada. Nejstarší syn mocně povzbuzoval tatínka, aby přidal na rychlosti, a my byli z mostu konečně pryč. Hloubka, kterou pod sebou viděl, se mu vůbec nezamlouvala.

Pár minut nato se už ocitnete v obci Kovářov, u ní se park nachází. Příjezdová cesta k němu je poměrně úzká a vysypaná kamínky, dojedete po ní na parkoviště.

Protahujeme svoje, jízdou poněkud ztuhlá, těla a pospícháme k pokladně. Tentokrát už jsme chytřejší. Víme, že v areálu se za občerstvení a některé aktivity platí v místní měně (tzv. Smíšcích.). Koupíme vstupenky a k nim i propisovací mapu pro hru Cesta za pokladem. Měníme potřebné množství zdejších mincí. Pak už nezbývá nic jiného, než se vydat vstříc dobrodružství.

Mapa vás pomocí lehce ponurých veršíků, které ve mně částečně evokovaly vzpomínky na Máchův Máj, provede po celém areálu. Hledáte ukryté symboly. Ty pak za pomoci nehtu, případně mince, přenesete do své mapy. Postupně tak skládáte mozaiku, která vám odhalí, kam víly schovaly poklad tajemné síly. Když celou hru dohrajete, můžete si malý díl pokladu odnést domů. Děti si hru užívaly, bavilo je hledání skrýší. I my dospělí jsem byli nuceni zapnout mozkové závity, abychom přišli na kloub tomu, do kterého místa areálu nás veršovaná nápověda vlastně posílá.

Jak areálem procházíte, míjíte různá stanoviště, na nichž si můžete vyzkoušet pestrou směsici aktivit. Naše děti nejvíce ocenily výrobu amuletů a hru na archeologa.

Při první si můžete vyrobit amulety pro štěstí. Následně je necháte vytvrdnout a na zpáteční cestě si je vyzvednete, potom je jen na vás, zda je zavěsíte na strom přání, nebo si je odnesete domů. Děti samozřejmě volily druhou možnost a hlavně dcerka nechce svůj výtvor vůbec sundat z krku, prostě si vyrobila „omelet“ a toho se nemíní vzdát. Nechť žije náš malochov slepic!

Ani hra na archeologa nenechala děti chladnými. Po zaplacení dvou Smíšků obdržíte hrabičky a tác. Vaším úkolem je vyhrabat z písku pět věcí (kost, střep, náušnici, korálek a minci.) Každou chvíli se z úst některého z hledačů ozývají výkřiky: „Jo, mám to.“ Střídající se s méně optimistickými: „To snad není možný, tady určitě nic není.“ Faktem zůstává, že ani našim dětem se nepodařilo vyhrabat vše. Každému, i přes naši vydatnou pomoc, něco chybělo. Tempo hrabání, které jsme nasadili, bylo vskutku vražedné, ani krtek by proti nám neměl šanci, a stejně se úspěch nedostavil. Naštěstí však každé z dětí objevilo korálek. Ten jediný si můžete za svou snahu a trpělivost odnést domů. Bez něj bychom asi stanoviště neopustili, nebo možná ano, ale určitě by se to neobešlo bez slz.

Mapa pokladu byla zpola plná, děti třímaly v ruce korálek, spousta aktivit na nás ještě čekala. Teď nastal ten správný čas dát si oběd.

Troufám si tvrdit, že jsme navštívili opravdu hodně zábavních parků. Ve většině z nich si pochutnáte na hranolkách, či párku v rohlíku, vrcholem gastronomie je pak smažený sýr, ne však tady. Vybírat si můžete ze starodávných specialit, ochutnali jsme kopřivové knedlíky s masem a hrstkovou polévku. Děti se olizovaly snad až za ušima a i my si pochutnali. Jen musím podotknout, že v areálu je pouze toto jedno občerstvení, takže je fajn, mít s sebou v batohu nějakou dobrotu a hlavně pití.

Po této občerstvovací pauze zamířily naše kroky ke stezce naboso. Jedná se o kilometr dlouhou cestu nejrůznějšími terény. Absolvujete ji, jak už z názvu plyne, bez bot. Hebkost trávy střídá hrubost kamínků. Potok a bahno se mísí s nánosy jehličí a šišek.

Během cesty můžete plnit spoustu úkolů na vzdělávacích interaktivních tabulích a zpestřit si chůzi řadou dalších aktivit (hra na hovnivála, házení šišek, pavoučí síť, hledání stop zvířátek…). Po procházce se vaše chodidla mají cítit jako znovuzrozená. No, nevím nevím.

Dětem se však tato netradiční aktivita zamlouvala velmi, a to dokonce tak, že se jim ani nechtělo obouvat a museli jsme vyrazit na druhé kolo.

Jelikož se celý areál nachází na samotě, soudím, že zde není kanalizace a problém bude zřejmě i s přívodem vody. Možná právě proto jsou v celém areálu pouze Toi Toi budky a to navíc jen na jednom místě.

Proto jsem byla nucena absolvovat při druhé bosé výpravě rychlý přesun ze stezky do reality všedních dnů. Prostřední syn začal totiž lehce za půlkou trasy naříkat, že potřebuje nutně na záchod. Absolvovali jsme tedy rychlý sprint, aby následně do mísy silou vůle vycedil pár kapek. Podezřívám ho, že se do tohoto typu toalety zamiloval. Ještě když jsme byli uvnitř, začal pronášet obdivné věty o tom, jak je to pěkný moderní záchod. Následně začal přemýšlet, zda-li bychom si podobný skvost nemohli pořídit na zahradu. Ne, synu můj, opravdu nemohli.

Po této adrenalinové čůrací vložce jsme ještě prošmejdili raně středověkou vesničku Hruškov, kde máte znovu možnost vyzkoušet si život našich předků. Průvodci jsou oblečeni do dobových kostýmů a svoji roli hrají dokonale.

Cestou zpátky jsme si také důkladněji prohlédli místní flóru a faunu, pohráli si v dětské vesničce Hrejkov a prošli bludiště z klád. No a jelikož se políčka v pokladové mapě utěšeně zaplnila, šli jsem si vyzvednout naši odměnu.

Slečna odemkla a otevřela dveře do podzemí. Děti si jedno po druhém šly uzmout část pokladu, nesměly přitom probudit spící vílu. Nejstarší syn vyrazil jako první, bylo na něm vidět, že se docela bojí, ale strach překonal, po chvíli vystoupal vítězoslavně nahoru, třímajíc v ruce drahokam. Prostřední potomek, povzbuzen tím, že se jeho starší bratr bez úhony vrátil na povrch zemský, se rovněž začal opatrně spouštět po schodech, za chvíli i on vylezl nahoru s drahokamem jiné barvy. Dcerka odvahu nesebrala, bylo nám umožněno, aby s ní šel dospělý. S manželovou podporou nebyla cesta problém ani pro ni, a tak naštěstí neodešla s prázdnou.

U prvního stanoviště jsme si vyzvedli naše amulety, marně jsem děti přesvědčovala, aby je zavěsily na strom přání, pochopitelně si své výtvory chtěly odnést domů.

Příště si budu muset uhňácat svůj vlastní, abych si mohla pro tu naši rodinku přát zdraví a štěstí. Nebo bych možná sobecky chtěla něco jen pro sebe, a to, aby mě tajemné mocnosti zajistily zachování pevného duševního zdraví po mém plnoúvazkovém návratu do práce a aby nám zbylo dostatek času na podobné zajímavé výlety.

Přesto, že jsme v Zeměrájí strávili celý den, nestihli jsme absolvovat všechny nabízené aktivity, a tak se tam zcela určitě vrátíme znovu. Na tomto místě mě fascinuje jeho přirozenost, soulad s přírodou, nádherné louky, ale hlavně klid a ten pocit, že nemusím nikam spěchat, čas jako by ztratil svou moc (zapomenu-li tedy na čůrací sprint).

Návštěva této oázy klidu v dnešní hektické době určitě stojí za to, alespoň pro naši rodinku, tomu tak je.

Váš příspěvek

Odesílám...
5904
8.7.20 07:57

Krásný deníček, jako vždy. Hned po přečtení jsem koukla do mapy, jak to máme daleko. Bohužel 2,5 hodiny cesty jedním směrem je asi tak o 1,5 hodiny déle než děti vydrží v autě, budeme muset počkat, až trochu povyrostou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1121
8.7.20 14:47

@Heivka děkuji za komentář, naše děti naštěstí cestování zvládají, takže jezdíme všude možně, i když občas, také dokážou nemile překvapit.

Když se začnou vzadu dohadovat, případně mlátit, tak to pak vypadá, že cíle naší cesty nebude dosaženo, ale naštěstí to není tak časté. Klidnější cesty jsou častější :D :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8351
8.7.20 17:36

@Heivka Jak máš velký děti? Ty 2 naše jsou celkem cestovní, mladší tedy až od nějakých 13-14 měsíců, kdy byla přesazena z vajíčka do té rostoucí 9-36 kg, která už je po směru, takže vidí ven, všechno komentuje a je po řevu. Do té doby jsme jezdili raději vlakem s kočárkem, to bylo podstatně jistější :mrgreen: Kluk byl v autě v pohodě od narození, s oběma jsme cca kolem toho roka dali i delší cestu do zahraničí, s přestávkami na protažení, vyvetrani na dece. Treba v Rakousku jsou u většiny odpocivadel s restaurací dětské koutky i venkovní prolejzky - spíš pak je problém naši zvěř odtamtud dostat zpět do auta :lol: Malá letos cestu cca 600 km dala úplně bez problémů, vyjížděli jsme pred 9. ráno a usnula až kolem 3., po 2. větší pauze. U nás je to teď zas o tom, že si madam zásadně vzpomene s curanim nebo tou horší variantou do 5 minut po opuštění benzinky, kde byla i se mnou na WC, leč neúspěšně… :mrgreen: :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8351
8.7.20 17:52

@Jadala Zdravím cestovatelskou rodinku ze Slovinska, konkrétně Julskych Alp (Triglavsky národní park) a předtím jsme ještě strávili pár dnů poblíž Mariboru v termálním komplexu u kouzelného historického města Ptuj, patriciho kdysi Římanům, s hradem, uličkami, zákoutími a výhledy na řeku Drávu, ale hlavně v místním aquaparku, kde jsme se neskutečně vyřádili - i my s manželem, nejen děti :mrgreen: A tuhle jsem si na vás vzpomněla cestou z Českého ráje, kterou jsme pojali jako okružní jízdu přes Máchův kraj a České středohoří s procházkou na Helfenburk, vyhledy na Labe, Říp, Milešovku a samozřejmě starý dobrý „Mácháč“, a kousek od Helfenburku byla upoutávka na zoo park u Úštěku, nebyli jste tam? A v Českém ráji by se vám určitě líbilo u Zrcadlové kozy u Turnova…

Příspěvek upraven 08.07.20 v 17:52

  • Nahlásit
  • Zmínit
5904
8.7.20 17:59

@Jahudka82 Mají 5 a 2 roky. Ten starší je v pohodě, jen by potřeboval knoflík na ztlumení :mrgreen:. S tou mladší je to horší, ta po usnutí v autě (což následuje zhruba po hodině jízdy) je po zbytek dne protivná jako osina v pozadí a nic nepomáhá a pak jsme otrávení úplně všichni. Když neusne tak je úžasné sluníčko. A už jsme zkoušeli udělat zajížďku aby se prospala, dělat pauzy během jízdy aby se protáhla a neusnula. Nic. Za necelé dva týdny jedeme k mojí tetě na oslavu šedesátin, je to asi hodina dvacet a už teď mě bolí žaludek jestli holka usne nebo to dotáhneme bez újmy. Ale mám naději, syna to přešlo zhruba ve 3 letech, dcerka je oproti klukovi o zhruba půl roku napřed, tak snad to bude i tenhle případ. Asi jí zkusím udělat zelený čaj, ale to se pak bude houpat na lustru :mrgreen:

Jinak od roka se vyspí klidně i venku na dece (do roka obě děti spaly výhradně ve své posteli, jinak bylo peklo), ale auto nedává a vlakem by jsme k tetě nejeli 1h20m ale 4 hodiny se dvěma přestupy, což kvůli 3 hodinové oslavě odmítám.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8351
8.7.20 18:32

@Heivka tak to chápu. Naše byly protivy, když právě nestihly usnout. Pak jak jsou pretazeny, jsou o to víc hyperaktivní a vzápětí uknourany. Kombinace na pěst mezi oči. Takže my se zas vždycky spis snažili (do těch 3 let), aby aspoň tu hodku nebo dvě spali. Mladší spí výhradně v kočáru, autě, krosne, což se na výlety hodí, ale v posteli jen ve školce, doma ani omylem :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5904
8.7.20 19:26

@Jahudka82 A teď co je horší. Mě vždycky všichni záviděli, že mi děti spí a ve druhé větě vynadali že s dětmi nikdy nikam nepřijedu :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
8.7.20 22:07

Hrejkovického? Toho u nás na Písecku? :) To koukám :lol: to máme co by kamenem dohodil a orlickou přehradu jen o kousek dál :)

  • Nahlásit
1121
9.7.20 07:48

@Jahudka82 zdravím do dálav, moc Vám to přeju a zároveň i trochu závidím, neb my jsme letos moře opět odpískali, manžel řekl, že než aby nás někde zavřeli do karantény, tak se bude raději rekreovat v rodné zemi, maximálně vyjede na Slovensko. Takže snad konečně za rok.

Zoopark ani Kozu neznám, zjistím a děkuji za tip, užívejte dovču. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1121
9.7.20 07:49

Anonymní tulipán jo, jo přesně tam se Zeměráj nachází. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1904
9.7.20 11:38

@Jadala
Díky za deníček :) Zeměráj je super, byli jsme tam před pár lety a děti o něm doteď občas mluví… Jen bych za sebe doufala, že ToiToiky jsou už minulostí, ty moc nedávám :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1121
10.7.20 07:32

@luon kadibudky stojí stále neochvějně na svém místě, pro syna to byl opravdový zážitek a i já to přežila celkem bez úhony :D :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit