Cesta za miminkem a jeho odchod do nebíčka
- Prázdná náruč
- Kačajs
- 20.05.19
- Sdílet
Jak jsem toužila a přišla o dítě.
Ahoj,
dlouho jsem uvažovala, kde se mohu podělit o svou bolest a trápení,
i když jak to tu čtu, tak je to šílené, co si kdo z vás zažil. Tak snad
to není ode mě sobecké, že se taky vypíšu.
Jelikož má můj muž mizerný spermiogram a je mi ho líto, protože si dává půlku věci za vinu, podstoupili jsme umělé oplodnění.
První IVF nevyšlo.
Z 2. IVF se nám narodil Davídek. V těhotenství jsem byla dost nachlazená a zjistili mi astma, ale i přesto se narodil úplně zdráv. Ve špitále odešla smolka, já se trápila s kojením, ale nevzdávala jsem to. Jen druhý den po porodu stále zvracel plodovou vodu, nechtěl se přisát, a tak ho krmili umělou výživou na stříkačce. Tak jsme odcházeli i domů. Doma vždy po dvou dávkách mléka zvracel, stolice nebyla moc často, pediatrička mi řekla, že se to může stát.
Dva týdny po porodu jsem skončila s malým v nemocnici kvůli mé pankreatitidě, pak jsme byli tři dny doma no a v jeho 18 dnech nás hospitalizovali pro neprospívani. Tam mi sestřičky řekly, že neumím držet své dítě, že ho neumím krmit – jsem zdravotní sestra – připadala jsem si hrozně. No a druhým den převoz do Fakultní Nemocnice na dětské ARO z důvodu neprůchodnosti střeva. Ten den byl 4 hodiny na sále a skočil se stomií… no to začalo koncem července. Davídek podstoupil 5 operací, o komplikacích a co mu vše dělali ani raději nepíšu… původně měl postižené jen tlusté střevo, bez toho se dá žít a my si s chlapem řekli, že stomii zvládneme. Jenže pak mu znekrotizovalo (uhnilo) tenké střevo a to už bylo hodně zle. Potvrdili nám DG. Syndrom krátkého střeva. Stále jsem věřila, že péči nějak zvládneme. Mezitím mi museli odoperovat žlučník, abych mohla i pro malého fungovat…
Když si vzpomenu, co vše jsme zažili… bylo to jak na houpačce. První operaci zvládl, jak mu odešlo to tenké střevo, tak mu naději na život dali minimální, a přesto se z toho dostal. 3 týdny jsme byli na kojencích a tam si to užívali, co jsme mohli, pak mi řekli, že má asi nádor za močovým měchýřem. To už jsem si řekla, že to neunesu. Dr. se ale zmýlili, byl to kousek střeva a tak mu provedli finální operaci, abychom mohli domů. Ten den, byl to pátek 5.10. jsem byla nejšťastnější, že mi syn žije a půjdeme domů a že mám milujícího chlapa. O tři dny později mu nastala další komplikace, to střívko (zbylých 20 cm) se mu rozpadlo a Davídek odešel…
Jsem šťastná aspoň za ty tři měsíce, co jsem s ním mohla být. Ale strašně moc mi chybí. Vím nebo tuším, že to pro něj bylo vysvobození. Celý život by nemohl nic jíst, jen by dostával jídlo do krve.
V únoru jsem po neúspěšném KET (kryoembryotransfer), teď po
neúspěšném 3. IVF a máme ještě dva KETY. Asi to tělo není
připravené… sociálka už mi nechce prodloužit nemocenskou, pokud
neotěhotním, a musím do práce, do které se mi vůbec nechce…
Děkuji, že jsem se mohla svěřit.
Katka
muselo to být hrozné přijít o svého syna
loni jsem přišla o syna 4 dny po porodu
kvůli sepsi. Přijď mezi nás do prázdné náruče, můžeš se nám
vypovídat, pochopíme tě. Všechny tu bolest známe 
Kdybys chtěla, napis mi klidně soukromou
zprávu. 
