Cestou zklamání a omylů, lásku jsem nakonec neminul
Napište deníček o lásce? Inu proč ne, ale začínat by měl asi tím, co to ta láska vlastně je. A co jiného by nám v dnešní době mělo nalézt odpověď, než internet...
A tak do vyhledávače zadávám „Co je láska?“ a klikám na první odkaz. „Láska označuje silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy, který se může lišit jak svojí povahou, tak také předmětem. Někdy převažuje volná, jindy citová nebo sexuální stránka vztahu.“
Hmm, nevím, zda bych nevolil trochu jinou definici, ale nesouhlasit s touto také nemohu. Jenže co psát o něčem, co každý jinak hledá, prožívá, něco jiného v ní hledá a hlavně po ní snad každý touží? Možná to pojmu formou historek a vzpomínek, které mi prostě přijdou na mysl a uvidíme, co z toho bude.
Jako první se mi vybaví historka, kterou mi málokdo věří. Jednoho pracovního kolegu předcházela neuvěřitelná pověst, mým mužským okem ne úplně korespondující s tím, jak jsem na něj koukal sám. Říkejme mu třeba Zbyněk. Nakonec, je to jeho pravé jméno. Slyšel jsem, jak byl jednou pozván do Strážnice na zábavu, která vyvrcholila doslova bitkou vdavek chtivých slečen o tanec s ním. A prý nakonec nezůstalo jen u pohybů tanečních.
Nebo jindy, kdy se Zbyněk učil Německy a již třetí lekce skončila u sténání a výkřiků, ke kterým žádný překlad netřeba. A další a další podobné historky, které jsem považoval za značně přehnané. Jenže pak jsem se Zbyňkem jednou jel výtahem. Nastoupili jsme v přízemí a mířili do dvanáctého patra jedné z administrativních budov v matičce Praze.
Ve druhém patře přistoupila velmi vyzývavá dáma. Výtah se ještě pořádně nerozjel a pohledy Zbyňka a dámy se protnuly. V pátém patře jsem začínal chápat, kdo je ve výtahu poněkud navíc. V osmém patře, kam mířila dáma, oba vystoupili a já svého kolegu viděl až druhý den. S červenými fleky na krku, ve stejném oblečení jako předchozí den a tuze spokojeného. Vím, že se pak klientovi na této adrese věnoval s mimořádnou péčí, i když mám jisté důvody pochybovat, že veškerý čas věnoval zdárnému průběhu projektu… Jasně, že jsme mu tuto animální přitažlivost všichni záviděli, i když šlo spíše o příběhy lásky pouze tělesné.
Druhá a další historky se již vztahují ke mně a trnitým cestám poznávání lásky, sexu a něžností. Možná i proto, že nejsem žádný Zbyněk.
První lásku jsem zažil přes plot. Poznali jsem se přes plot našich prarodičů, ke kterým jsem každý víkend chodívali na rodinnou návštěvu a kteří spolu sousedili. Já jí trhal pampelišky, ona mi nosila kousky uhlí, ve kterých objevila něco zajímavého. Pamatuju si, jak jsem si vydrželi sedíc na bobku dlouze vyprávět a jak jsem se na ni vždycky těšil.
Vybavuje se mi také vzpomínka na první opravdu opravdický polibek. To byla doba, kdy jsem ještě každý den s aktovkou na zádech mířil do škamen základní školy a možná se ještě učil recitovat: „Pro trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý…“ Vyspělejší dívky již získávaly ženské tvary a stávaly se objekty zájmu kluků z vyšších ročníků, což štvalo jejich spolužačky, které se holt musely smířit s lovem v množině vlastní třídy, podmnožině chlapců.
Petra byla docela rázná holka, která si uměla (a tuším dodnes umí) pro vše v životě dojít velmi napřímo. A tak mi jednoho jarního dne přistálo na lavici psaní s jasným vzkazem. „Ve dvě sraz u přejezdu. Petra.“ A tak jsem pln očekávání, že snad budeme počítat vagony projíždějících vlaků, dorazil na místo srazu. „Znáš francouzáka,“ tázala se spolužačka, a protože před ženou chce už každý nedospělý prďola být za hrdinu, zalhal jsem, že znám. „Tak to jdem vyzkoušet.“ Ten pocit: „Ahá, tak takovéhle to je!“ jsem se ženami ještě u pár věcí zažil (a vlastně vždycky to bylo jiné, než v nezkušených představách). Ta třešeň, která tenkrát kvetla, tam stojí dodnes. A asi se nestane, že bych jel kolem a nevzpomněl si…
Veliké, leč krátké vzplanutí jsem zažil během výměnného pobytu v Německu. Ona vypadala božsky. Krásná blondýna, pihovatá, což jí ohromně slušelo. Toužili po ní snad všichni spolužáci, a nejvíc asi můj „domácí.“ Jak ten mě musel nenávidět. Vodili jsme se za ruce a já musel zářit víc jak tyče z temelínského reaktoru.
Dodnes si vybavuji jak jsem ji jednou začátečnickou angličtinou, což byl jazyk, kterým jsme spolu mluvili, říkal, ať se podívá na nebe, že je tam mnoho hvězd. Myslím, že ta německá slůvka, jejichž spršku jsem schytal do zad nebyla příliš hezká, ale já se cítil jako král a bylo mi to jedno. Tento příběh jsem před pár dny vyprávěl při dlouhé cestě spolucestujícímu a on svým sudetským břitkým humorem konstatoval: „Dobře jim tak, za Lidice.“
Lovím v hlavě další vzpomínky a ty se vážou k tanečním. Znáte, dnes už vlastně historický seriál, Dempsey a Makepeacová? Tak já, ač žádný Dempsey a obzvláště ne v ještě klučičím věku, se z nějakého nepochopitelného důvodu stal v tanečních pravidelným partnerem „šestnáctileté Makepeacové.“ Takové šestnáctileté slečny, jež sní o romantických láskách, zatímco šestnáctiletí chlapci v milostných tématech ještě tápou a spíše přemýšlejí, jak na herní konzoli vyklepnout s Realem Barcelonu.
A jsou na to schopni myslet i během tanečních figur. A tak mě na konci pokračovaček překvapil dotaz této dívky, zda se někdy nesejdeme. Metody, jak naše procházky sídlištěm zromantizovat měla velice vytříbené a žensky rafinované. Například kdykoliv šlo kolem nějaké venčené zvíře, začala ho s dovolením majitele hladit a říkala mi, ať jej také pohladím. A při tom společném hlazení její ruka často pohladila tu mou. Já byl takovej vůůůůůl! Já ostýchavě uhýbal a divil se co dělá! A tak není divu, že brzy její romantické představy začaly směřovat k jiným objektům zájmu, které již věděly, o co mezi ženou a mužem vlastně jde.
Ve výčtu historek nemohu opomenout ani období pozdější středoškolské, kdy postupně všechny spolužačky přicházely o panenství, zatímco počet chlapců, kteří „to“ měli za sebou rostl povážlivě pomalejším tempem. A kouzelně se míjely vzájemné sympatie. Pokud chlapec A koukal po spolužačce B, tak B koukala po chlapci D, který ovšem koukal po té ze zadní lavice, která ale kamarádila s chlapcem P, který ale nepřiznaně myslel na chlapce A atd.
A pak… naše třída vyrazila na delší zahraniční cestu a ty noční přejezdy autobusem, tam se děly věci tehdejšíma očima ne nepodobné Sodomě a Gomoře. Při jednom nočním přejezdu jsem pak i já, svého dosud nejlepšího kamaráda, zcela nehezky vyhodil ze společného dvousedadla a jeho místo zaujala jistá spolužačka, která měla pověst velmi, velmi zkušené v… řekněme anatomii lidského těla. Tu pověst mohu vlastně z toho večera potvrdit, jen jsem si tak nějak mylně myslel, že vášnivá noc z kodrcavé Karosy bude mít pokračování během noci další, tentokrát na hotelu.
Významně jsem dotyčné nechal vzkázat, že když bude chtít přijít, že může, že na ní čekám. V koupelně jsem strávil opravdu hodně času, navoněl se tak silně, že se mi z výparů levného parfému motala hlava a ona… nepřišla. Další autobusovou noc pak trávila v objetí jiného spolužáka a rčení „Zikmunde, ty liško ryšavá,“ pro mne pak ještě díky jménu spolužáka dlouho mělo až příliš osobní pachuť.
A pak, po láskách dětských a dospívajících let, přišly lásky dospělé proměněné v plnohodnotné vztahy. Skoro by se dalo konstatovat, že jsem šel cestou nejméně vhodného vědeckého přístupu, totiž pomocí zcela zjevných omylů dospět ke správnému řešení. Jenže, choďte s vědeckým přístupem na něco tak se vymykajícího všem zákonitostem, jako je láska. A tak, ve chvíli kdy k tomu nebyly vůbec vhodné podmínky, jsem JI poznal. Respektive byl jsem s ní seznámen. Asi už se blízké okolí nemohlo dívat na mé tragické omyly a usoudilo, že by to chtělo někoho „normálního“ a domluvili mi rande.
A tak, z té schůzky o které obě zúčastněné strany pochybovaly, vzešlo partnerství, ve kterém cítím silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti i touhy, toleranci, podporu, schopnost vzájemně si porozumět, pomoci a táhnout víc, když druhému chybí sil. A mám po boku už ne slečnu, ale paní, maminku našich dětí, a hlavně neskutečně skvělou, stále krásnou a ve všech mých bláznivých nápadech podporujících ženu, až si často říkám - jakto, jakto, že zrovna já mám takové štěstí? A vysvětlení? Asi to fakt je prostě láska. Ode mě, i od ní. Vy, co to znáte, mi rozumíte. A vy co hledáte, ať to najdete.
PS: Já za tenhle deníček nemůžu, za to může Penelopa 
. Takže pokud by se zcela náhodou usmálo štěstí a zhmotnilo se ve výhru, nechť se všemi poctami náleží jí!
Přečtěte si také
Je mi skoro 40, mám dvě malé děti. Přesto toužím po diskotéce jako za mlada
- Anonymní
- 15.10.26
- 969
Tak moc mi chybí bezhlavé trsání na diskotékách, že mám chuť si to zopakovat. Ale copak to jde, když je vám skoro 40 a máte dvě malé děti?
Štvalo mě, že mi manželka furt kecá do života. Když odešla, byl jsem ztracený
- Anonymní
- 15.10.26
- 2263
Když mě žena opustila, první týdny jsem si říkal, že jsem konečně svobodný. Nikdo mi nebude říkat, kdy mám přijít domů, co mám koupit ani proč zase nechávám ponožky vedle postele. Kamarádům jsem...
Pozvali mě na grilovačku a pak se mi smáli za mou postavu. Už tam nejdu
- Anonymní
- 15.10.26
- 1428
Slíbila jsem si, že tam strávím příjemné odpoledne. Místo toho jsem si odnesla lekci z rodinné „laskavosti“. Moje sestra mě pozvala na oslavu narozenin svého syna a já jsem nadšeně souhlasila....
Sousedova kočka mi zmrzačila psa. Ten odmítá převzít zodpovědnost
- Anonymní
- 15.10.26
- 1859
Je to rok, co se u sousedů narodila koťata. Ze začátku mi kočky v okolí nijak nevadily. Ano, nenesla jsem dobře, že občas na naší zahradě najdu jejich exkrement. Díky tomu, že máme psa, se ale...
Návod na šťastné manželství. Tohle jsou věci, které u nás fungují
- Anonymní
- 15.10.26
- 1833
Nejsem manželská poradkyně a rozhodně nemám recept na šťastné manželství. Po letech společného života jsem ale vypozorovala několik pravidel, díky kterým se doma hádáme o něco méně. A některá jsou...
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 902
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 3109
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 1680
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 542
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 623
Sobota odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
🤭
příjemné čtení. Pobavilo 
