Chci, ale nemůžu

Žiju, spíš přežívám. Cítím se jako odpad. Před nedávnem nevěsta, dnes hadr na podlahu. Jak dlouho se to dá vydržet? Dá se vydržet žít i bez úcty a lásky? Moje psychika se neustále zhoršuje. Jsem smutná, pořád. Stydím se za sebe a stále žiji v minulosti. Nedokážu se s ní smířit.

9 let šikana na základce, 4 roky šikana na gymplu, dnes jsem prakticky bez přátel. Mám „jen“ manžela. Nikdy se mně nezastal, takže jsem pořád odkázána sama na sebe. Bojuji za sebe, ale stejně se mi ostatní vysmívají, nadávají mi, pomlouvají. Jsem ošklivá, vím to, ale oni mi to musejí neustále předkládat. Navíc jsem prý hloupá… no co, ignoruji to.

Moje práce… nenávidí mě. Já ji miluji, ale ona mě ne. Organizuji dětské tábory a vedu taneční kroužky. Asi před pěti lety jsem byla opravdu šťastná. Všechno jsem zařizovala sama, moc mě to bavilo. Navíc mi to šlo. Odmalička byl totiž můj sen být učitelkou tance. Děti se do kroužku těšily, viděla jsem jejich úspěchy, rodiče byli spokojení. Všichni byli nadšení a já se poprvé za svůj život cítila užitečná.

Zlom nastal, když moje maminka začala mít problémy s alkoholem. Chtěla jsem jí pomoci a „vytáhnout ji mezi lidi“, tak jsem ji zavedla ke mě do práce. Ukazovala jsem jí, co dělám, jak mě děti nabíjí energií, jak je to všechno super. A to byl můj konec. Moje maminka mě z práce vyštípala. Začala si děti uplácet, nosila jim dárky a sladkosti, mazlila se s nimi. Mě úplně zazdila. Já jsem se snažila nedojít tak daleko, promluvit si o tom, ale nešlo to. Děti už mě nechtěly… Po půl roce už mě ani nepozdravily. Maminka se mi smála a říkala - nikdo se po tobě neptal, seš jim jedno, ha ha. Už to nešlo, nemohla jsem se vrátit do práce. Tak jsem aspoň vedla mamince účty. A za skleněnými dveřmi jsem pozorovala svůj skončený sen…

Chtěla bych miminko, děťátko, ale už dětem moc nevěřím, bojím se jich. Děti mi ubližovaly už jako dítěti, i teď jako dospělé. Moje maminka by mi je stejně ukradla a ony by mi stejně ubližovaly. Často čtu, jak děti mlátí svoje rodiče a já bych asi byla stejný případ. Od té doby, co jsem skončila v práci, mám k dětem jiný vztah. Už to nejde. Co teď?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Miruše
9859
26.7.11 00:53

Ahoj. Co teď? No, možná přestat viset na „mamince“ Takhle se mnohdy nechovají ani cizí lidé, jako se k nám někdy dokáže chovat rodina.

Já se svého otce zřekla. V 18ti jsem mu napsala dopis, že pro mě jako otec skončil(nebudu to pitvat, prostě mě zradil a jako otec zklamal na plné čáře), netrápím se s tím. Je mi ukradený. Nehnu pro něj ani prstem. Jak ty na mě, tak já na tebe.

S mojí mámou jsem se několikrát přestala úplně bavit a vídat se s ní. Opět, nebudu to pitvat, prostě se ke mě zkoušela chovat jako její matka k ní celý život, a to ovládat mě, nebrat mé názory v potaz, byla jsem pro ní jen nesvéprávné dítě(už v dospělosti, kdy jsem se postavila na vlastní nohy a bojovala abych v tomhle hnusným světě přežila). Dnes mám tu nejlepší mámu na světě. Bere mě jako sobě rovnou,ale ta cesta byla dlouhá a těžká.

RODIČE I OSTATNÍ SI NAŠÍ ÚCTU MUSÍ ZASLOUŽIT!

Taky jsem byla šikanovaná, kvůli rovnátkům a brýlím a stylu oblíkání, taky kvůli dobrým známkám a v neposlední řadě kvůli víře.

V 19ti se to zlomilo. Potkala jsem muže, který mi dodal sebevědomí, dva roky tvrdě makal na tom, aby ze mě udělal ženskou která se o sebe mezi zlými lidmi postará, pomohl mi pochopit, že s názory jiných na mě a můj život si můžu tak maximálně vytřít pr*el…protože oni můj život nežijí. Oni nenesou odpovědnost za mé další kroky, za můj další život. Za ten nesu odpovědnost jen já sama, a tak si to břímě nesu jen já, bez ohledu na to jestli mě někdo odsoudí. I tohle byla velmi dlouhá a trnitá cesta, ale z malého vystrašeného ptáčka se zlomeným křídlem se stala silná lvice, která ani sebe,svůj život ani své blízké nedá, i kdyby to mělo stát cokoli.

Lidi dokážou soudit a odsuzovat, ale každý má svého kostlivce za skříní a právě ti, kteří se do nás obouvají nejvíc, jsou ve svém životě nejvíc nešťastní.

Buď hrdá na to jaká jsi, krásně píšeš, je to čtivé, má to hlavu a patu, určitě je na tobě něco krásného…já mám třeba strašně vysoké čelo a kouty jako plešatějící chlap, do toho tři chlupy čtyřma řadama na hlavě :mrgreen: a ty máš určitě vlasy krásné, husté. Nebo máš něco jiného co jiní ne. A tou hlavní věcí, kterou jsem vyčetla je tvá laskavost.

Radím matku rázně z života odstřihnout aby se chytila za nos a uvědomit si že i když jde o rodinu nebo kamarády, tahat někoho z průserů je první krok do pekla (životního pekla) protože je to neuvěřitelně nevděčná práce.

Hodně zdaru a hlavu vzhůru, nejsi méněcenná! Nikdo není!

Příspěvek upraven 26.07.11 v 08:26

  • načítám...
  • Zmínit
Jendice1
482
26.7.11 07:42

Souhlasím s Miruší, lépe to už asi vystihnout nemohla…také své rodiče miluji a oni milují mě, ale i já už jim dokáži říci ne, protože věčná pomoc, která nemusela být mi ubírala jak na vztahu, tak na síle.....Ale u nás stačila promluva, i když se slzami…tvá mamka má svůj rozum a život a pokud se rozhodla pít a nereaguje na tvou pomoc a ještě ti ubližuje, pak to není dobrá matka a ty neměj špatné svědomí, že nepomáháš…zkusila jsi to a teď už ruce pryč.....
Přátelé najdeš, jen musíš koukat více kolem sebe. A hlavně se naučit říkat slovo ne..po ulici nos hlavu vzpřímeně a usmívej se.....to na lidi působí jako zbraň…Nevěřím, že jsi ošklivá a věř, že kvůli kráse nemít přátele, v tom to asi nebude....... Šikana je hrozná věc,ale všechny děti takové nejsou, věř mi,jsem již několik let učitelka, no jako antikoncepce to nějakou dobu působilo,ale já vím,že vše je o lásce a výchově…a ty máš lásky více než dost, tak si vychovej své zlato a věř mi,že děti maminky milují,at jsou jaké jsou........ :wink:
Možná změň práci, či začni s tancem od začátku, neboj se ale do toho jít.....Ty na to máš a tady ti všichni věříme! Takže hlavu vzhůru, už žádné kapesníky, jen úsměv a bude lépe… :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
BabyNicole
388
26.7.11 07:51

Tak semnou se pár „pratel“ bavilo,jen kvuli tomu ze jsem uspesna a ze fotim. Za zady me pomlouvali atd… tak nevim co lepsi,nekdy bych byla tedy radsi ta seda myska,aby se do me lidi ne***li…nejhorsi je,kdyz nekomu veris skoro 6 let, a on te podrazi,takhle to udela jeste jednou… pak zase ,az ted mi doslo,koho jsem si hrala na prsou,jen zakomplexovanou zenskou,ktera sice ke me rada chodila,ale v zapeti me stihla pomluvit jeste doma na mem PC,a vsude mozne kde mohla … Dneska si proste nevyberes… :cert:
Jinak se přiznám,že i já jsem byla šikanovana na ZŠ,pry jsem byla ošklivá :nevim: A najednou člověk něco dokáže, a je to hned špatně - uspech se neodpousti …hlavně ne v ČR. :pankac:
Jeste ze mame ty chlapy ne? :srdce:

Příspěvek upraven 26.07.11 v 07:55

  • načítám...
  • Zmínit
Maia22
3089
26.7.11 09:57

Ahoj,nepřemýšlela jsi o tom že bys zašla k psychologovi? Připadá mi že vidíš všechno až nezdravě černě.

  • načítám...
  • Zmínit
zelvicka2003
61
26.7.11 10:14

Ahoj Vandi,
taky si myslím,že bys měla zkusit zajít k psychologovi a nebo zkusit meditace nebo rodinný konstelace.To jak se k tobě chová tvoje okolí je v tobě.Ty si sama sebe nevážíš,tak si tě pak nemůže vážit ani okolí.Tvojí mamče bych nic nezazlívala,ona je na tom pravděpodobně stejně jako ty a řeší to alkoholem nebo tím,že ponižuje tebe.Na nikoho jinýho si pravděpodobně netroufne.Ty děti ti nepřebrala mamima,ale ty jsi ztratila tím,že sis zase přestala věřit.Vždyť si sama vzpomeň na nějakého svého učitele.Učitele,kterýho jsme měli rádi,si nás nepotřeboval ničím koupit,stačilo,že ho učení bavilo a dokázal nás pro to zapálit.
No je to prostě pořád dokola,dokud si nezačneš věřit,mít sama sebe ráda,tak se okolí k tobě hezky chovat nebude.

  • načítám...
  • Zmínit
zelvicka2003
61
26.7.11 10:16

A ještě k tomu tvýmu nadpisu:chci,ale nemůžu.To celý svědčí o tvým přístupu.Ty můžeš,tak se seber!

  • načítám...
  • Zmínit
žampion
4697
26.7.11 10:20

vidíš to všechno moc černě :hug: :hug: víš co tě baví a v čem jsi dobrá tak se toho drž a najdi si práci v tom oboru ježiši a že se bojíš dětí, že jim nevěříš??? nesmysli děti jsou čisté duše a vrátí ti jen to co od tebe dostanou, může to být dlouhá cesta ale děláš to jen a jen pro sebe a to za to přece stojí. A rozhodně si promysli svůj nezdravej vztah s matkou :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
miranda77
75
26.7.11 10:45

Doporučuji rodinné konstelce (nebo jinou terapii) - mohou objevit,co je skryté … Nenechej si už ubližovat! Držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
26.7.11 11:34

Taky myslím, že by ti měl pomoci nějaký odborník, nejlépe psycholog. Mně se také děti posmívali a neznám člověka, kterého by to alespoň jednou nepotkalo, ale pak jsem nějak nabyla sebevědomí, tak nějak nezávisle na vnějších okolnostech. Potřebovala bys to samé - vnitřně dospět a pokud se ti to nepovedlo samotné, je čas hledat pomoc zvenčí.

  • načítám...
  • Zmínit
Vandinka
26.7.11 12:25

Holky, děkuji za komentáře. Já jsem u psychologa byla, teda ne jen u jednoho, vyzkoušela jsem jich víc. Ale bez úspěchu. Já jsem tomu docela věřila, ale většinou mě posílali zase někam jinam, no zkrátka nenašla jsem nikoho s kým byc byla na více než dvou sezeních. Ta poslední, paní psycholožka, mě poslala na psychiatrii. Dostala jsem léky (AD) a docela mi to pomohlo. Jenže mám nemocné srdce a dlouhodobá léčba mi dělala problémy. Takže výsledek byl konstatování, že jsem velice senzitivní osoba a musím se šetřit. No, vím, že by mě pomohlo se přestěhovat. Zatím to nejde. Ale s manželem se pokusíme. :palec:
Poslední dobou mám prostě nějaký blok. Děti jsem měla vždycky ráda, ale teď nějak ne. Snad mě to zase přejde.

  • Upravit
Freyaa
10052
26.7.11 12:40

Přestaň fňukat a vytři všem zrak :hug: :hug: :hug: :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Lizbeth
12978
26.7.11 12:48

Možná je to jen tvou citlivostí, na mě tvůj projev působí, jakobys ani z té základky ještě nevyšla..
Chápu ,že jsi ublížená, ale v podstatě jen ukazuješ prstem, kdo všechno ti ublížil.
Vím, že jsou lidé, kteří se nikdy nedokážou vzepřít, ale upřímně moc jim nerozumím.
Copak tys svou mámu nemohla vyhodit ze své práce? Co ti bránilo?
A nechápu jak ti někdo může říkat, že jsi ošklivá.Já ve svém okolí nemám nikoho, kdo by byl schopen někomu toto říkat do očí ( i kdyby to byla 100× pravda) - dospělí se už nechovají jako děti a takové věci vůbec neventilují.. :nevim:
Navíc, máš manžela - jistě si tě pro něco bral..nebral si tě protože jsi nemožná a ošklivá..Nebo ano?? :wink: :nevim:
Chce to určitě psychologa. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
lleennttiillkkaa
27264
26.7.11 13:05

Možná to ode mně je hnusný, ale seber se a začni se sebou něco dělat, protože brzo propadneš těm depresím ještě víc a neskončí to dobře. Proč proboha nevyštípeš mámu, pokud byl podnik tvůj, tak pokračuj v tom co si započala. Ona se ta klientela znova najde, protože děti jsou pořád.
Přestaň se litovat a seber poslední zbytky svých sil a konej. Dělej to co chceš a to co tě baví.

  • načítám...
  • Zmínit
Emina
338
26.7.11 13:32

Cítím s tebou a doporučuji přečíst knihu „Miluj svůj život“ od Louise L. Hay.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.7.11 13:41

Ta kniha může pomoct? Mám totiž otce,který má stejný problém,jako malého ho ve škole děti šikanovali a jeho matka mu furt vlepovala že je jeho bratr chytřejší,on je teď zakomplexovaný,nedokáže jednat s lidmi,nikdo si z něj nesmí udělat legraci,protože on to hned vezme vážně,myslí si že každý na něm vidí jen to špatné a že ho každý pomlouvá a směje se mu,nevíme nikdo jak mu pomoci,nechce chodit do práce mezi lidi,dokonce byl i v psychiatrické léčebně a teď pořád chodí k psychiatrum a je to horší než lepší,nevím jak mu dodat sebevědomí. O čem ta kniha je?

  • Upravit
miranda77
75
26.7.11 13:56

Opakuji se, ale rodinné konstelace jsi už vyzkoušela??? Je to právě pro"senzibilní„osoby, které cítí, že v jejich životě něco není v pořádku! V podvědomí můžou být uložené různé“informace", které nejsou pravda … zvlášť pokud máš problémy přímo s člověkem, který tě vychovával!!!Jestli ještě máš sílu něco řešit …tohle opravdu zkus!Podle toho, co píšeš, je v tobě ohromný lidský potenciál, tak ho nezahazuj!!!Držím pěsti!

  • načítám...
  • Zmínit
Vandinka
26.7.11 13:57

Děkuji za tip, na knihu se podívám :wink:

  • Upravit
Vandinka
26.7.11 13:59

Ano, rodinné konstelace mám za sebou. Bylo to dobré, částečně mi to pomohlo si uvědomit spoustu věcí. Ale někdy se to vrací.

  • Upravit
awalancha3
460
26.7.11 14:02

radia ti tu, aby si sa pozbierala… ale ja viem (hoci som uplne ina ako ty, (skor ten opacny pripad hrdej,vzdelanej, uspesnej zeny s autoritativnymi sklonmi) ja ti rizumiem…mozu ti 1000× povedat aby si sa vzchopila, ale nejde to. Myslim, že ty si ten trpitelsky typ, na ktorom sa utuzuje kolektív, na tvoj ukor sa budu iní dávať dohromady. Myslím, že nemáš dosť síl duševných ani fyzických aby si nieco zásadné so svojim zivotom urobila. Bola si sikanovaná na základce, aj na gymnaziu- to nie je len náhoda, zrejme ceká tvoja osobnost priam kričala, aby ta takto týrali. Isteze vo svojom vnutri to citis ako zradu celeho sveta, bolí to, trýzni ťa to.....Si typ samaritána, ktorému daju facku a on nastaví aj druhé líce.....Aj takýto život má svoje čaro, a prídeš na to, ked budes zomierať, čo sa skor alebo neskor aj stane :cry: a vtedy ty budes tá silná, ty nebudes mat na čom lpiet na tomto svete a vsetko sa ti zráta k tvojmu dobru… domnievam sa, ze ziadnych 70 tokov pohodlneho a bezproblemoveho zivota nie je viac ako hodina smrti. Netrestaj svoju matku, ona sa sama trestá. Ak v tebe nie je skyrá sila vzdoru a hrdosti, tak vsetky tie rady čo ti tu dávaju su nanič a ublížia ti, tie rady sú krátkozraké a nevyzreté, neempatické. Keby si sa aj vzchopila k protiutoku, nasla entuziazmus, vycerpáš sa a splasnes ako bublina, upadnes do fatálnej depresie. nenasla si tu silu po cely zivot, nenajdes ju ani teraz, nie zrazu a náhle. Cesta pre teba je zmierenia sa s tvojim osudovým postavením + snaha o jeho postupnu korekciu. Naozaj nedbaj o rady iných, ony radia to čo by boli ONY SAME schopne urobit, nie ty. Musis- mala by si ist pomalinky na ozdravnu cestu. Ty nemozes náhole nájst k sebe uctu, ked ziadna v tebe nie je, ty si ju musis postupne zacat budovat. Napríklad zacni k budovaniu ucty k svojmu telu. Najdi si niečo čo je na tebe pekne, vlasy, oci, pery, nechty- a ked nic nemas tak aspon si daj urobit umele krasne nechty a staraj sa o ne. Ukazuj ich, mavaj s nimi ostatným pred očami, divaj sa na ne, tes sa z nich, pestuj ich a casom k nim prikupis prstienok, pekny vkusny a ruky budu este krajsie, potom si zacnes sama sebe dávat masáže na ruky a podvedome prejdes ku krémovaniu celeho tela, upínaj sa na sebe na to co je krásne, na ruky v tomto prípade a nech stretnes kohokolvek- tvoje ruky a nechty budu krajsie, postupne prejdes k inýmcastiam, nechty na nohách s pekným lakom a hodvábnou pokožkou, zájdes trebárs k zubárovi ked nájdes na to raz za cas silu a nechás si spravit medzierku čo ta trapi dlho, zmeniš uces a farbu vlasov, schudnes par kil.. to chce kopu casu a tréning upínania sa na to čo je na tebe pekné… až s tým rastie sebavedomie, nemožeš žať kde nebolo zasiate… a tak sej, sej sej, stále neustále, pomalinky a postupne a nezlkani sa ked ta prepadnu depresie že to ide pomaly a že to nemá zmysel, fázy depresii a pochybnosti su nutné a povolené… tvoj postoj k iným schopnost kontrovať sa žial odvíja od sebaucty......Hádam si ma pochopila, dufam v to, myslím, že máš bohatý duševný život. Z každého može žiariť štastie a jeho dusevno sa odrazi na zjave.....

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.7.11 14:07

Ahojky,

když budeš chtít, tak s tím můžeš něco udělat - to je to pozitivní! Jestli se k tobě matka chová tak jak píšeš, tak se od ní odpoutej - přece se nechceš vázat k někomu takovému, kdo tě potopil a je to mrcha… vykašli se na ni!!! Jak tady holky radí, tak bych taky zašla k psychologovi a nechala se trochu nasměrovat a povzbudit… nejlepší je mu rovnou říct, že potřebuješ změnit svůj život a on tě bude podporovat a měl by ti pomoc najít cestu…

Já jsem si na ZŠ taky prošla svým, ale řekla jsem, že to samé se mi na střední škole nesmí už stát a změnila jsem se… bradu vzůru… lidi vicítí slabost - to je nejhorší, tak buď tvrdší a nenech se ponižovat! Na střdí škole to byla už pak pohoda a já zjistila jak na sobě nenechat dříví štípat a od té doby jsem si našla spoustu přátel a cítím se vážně dobře :palec: Tady nejde o vzhled, ale o to, že jakmile někdo zjistí, že si snadný cíl, tak se do tebe bude trefovat každý. Staneš se terčem a lidi si na tobě mezi sebou budou demonstrovat svoji „převahu“ ať jde o cokoli.
Nejsi ošklivá a pokud nemáš rysy zrovna jako modelka, tak jde lecos zakrýt účesem, barvou vlasů, líčením a oblečením… i když je to povrchní, tak lidi si cení péče o zevnějšek a tak to je třeba další bod co můžeš snadno změnit…

Pokud máš manžela ráda a on se veze s ostatními, tak nejdřív se opravdu odtrhni od matky, pusť se do svého zevnějšku, najdi si zálibu - třeba nějaký sport v kolektivu a tam můžeš narazit i na přátele… všechno jde, ale nepropadej tomu, nelituj se… seber se a začni o sobě uvažovat jinak… když se vrátím k tomu manželovi, tak až se ti začne trošku dařit v jiných oblastech, tak on bude reagovat na tu proměnu třeba dost pozitivně :wink:
Mít děti se neboj - ty si je formuješ… samozřejmě bych s tím počkala až sebereš nějakou sebedůvěru a pak nemusíš mít strach… Co se týče toho, že tě děti nepozdravily, tak si z toho hlavu nelam… jsou to křehké bytosti a třeba jim tvoje matak něco nabulíkovala a i kdyby ne, tak to je u dětí normální, že neví čí jsou… pak jim to dojde za dýl až budou starší a budou vzpomínat - třeba pak budeš překvapená až tě začnou zdravit za 5 let :wink:

Tak hrrr na to… začni od sebe… žádné litování… nejsi hloupá a špatná - jen zatlačená do kouta, tak z něj začni vycházet… když na tebe někdo útočí, tak ho utři a o takové lidi se vůbec nestarej - ty do tvého žitvota neptaří - víš kam můžou jít :kytka: :mavam:

  • Upravit
Vandinka
26.7.11 14:11

Děkuji :wink:

  • Upravit
MartinaBel.
1173
26.7.11 14:17

Ahoj, jak píšou ostatní postav se na vlastní nohy a odpoutej se od maminky, tohle je moc ano rodiče si uctu zaslouží, ale vše má svou mez. Moji rodiče si zvolili cestu jeden alkohol a druhý si pořídit jinou rodinu takže v 7 nedelich mě svěřili do peče babičky, věř, že tím u mě jejich nazev rodiče skončilo, když jsou schopni tohhle udělat.
Ale i v životě si člověk v první řadě musí vážit sám sebe. Lidská krasa není na povrchu, ale v duši a ti co ji neumí najít ti za to nestojí. Lidi kolem nás je spousta a jsou mezi nimi ti co tě ocení, musíš jit a najít si k nim cestičku, takže nesedět doma a užírat se, akorat by jsi se trápila a to ne! Tak šup někam vyraž udělěj si novýho koníčka a uvídíš bude fajn. Nenech se terorizovat nikým

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22074
26.7.11 15:25

Lizbeth to vystihla nejlíp :palec:

Lidé si k Tobě dovolí jenom to, co jim dovolíš Ty sama. Pokud necháváš svoje okolí, aby se k Tobě chovalo tak, jak píšeš, a jen to mlčky trpíš, jsi tím vinna jenom Ty. Svůj život si řídí každý sám, každý má zodpovědnost za svoje činy, za svoje štěstí. Jak kdysi řekl už Seneca, „je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“

Bez psychologa se z toho těžko vyhrabeš - ale pokud ho střídáš po dvou sezeních, je to k ničemu. Takovéhle věci potřebují dlouhodobou spolupráci s odborníkem, ke kterému budeš mít důvěru.

  • načítám...
  • Zmínit
Vandinka
26.7.11 15:52

S psychologem je to těžké, asi to závisí případ od případu. Jeden mě poslal ke svému kolegovi, co léčí fobie, ale ten už se pak neozval, další k obvoďačce- prošla jsem snad všechny vyšetření (zjistili mi hypertenzi a zvýšený tep), no a ta poslední mě poslala na psychiatrii. Možná by to chtělo navštívit nějakého soukromého. Vyznáte se v tom někdo líp?

  • Upravit
Cupinka
26.7.11 17:35

Vandi, ještě jedno-píšeš naprosto souvisle a bez chyb-takže o tom, že jsi hloupá a neschopná…ani řeč!!!!
Přestaň viset na matce, máš muže a s tím začni nový život.Taky si více veř!!máš na to!!! žádné sebelítosti.
Držím palečky.

  • Upravit
Dannca27
1101
26.7.11 19:29

nejlepší pro tebe

budenajit si nejlepšího psychologa bez ohledu na lidi co rikaji a v utajeni tam chodit..přestat fnukat kunkat a dát se dohromady sebrat se a hlavne se NELITOVAT UPLNE TO Z TEBE VYZARUJE..ale evidentne se obklopuješ takovými lidmi co si o to vyloženě rikaji:-(bohuzel je to povahou..a s tou se dá nekdy pracovat..

Doporučuji začít co nejdříve život je krátkej krásnej a hlavně nikdy človek nevi co ho potká dál..takže hlavu vzhuru…jsou tisicekrát horsi veci jako je nemoc rakovina atd!!…takze drzim palce at se to povede!!.. :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lys
6155
26.7.11 20:19

awalancha, to bude asi ono + ten psycholog, nebo někdo jiný, kdo s ní bude tu pomalou změnu prožívat, protože co jde pomalu, chce taky trpělivost, vytrvalost a sílu a té se občas nedostává, nebo je třeba opět trochu nakopnout a přesvědčit, že to, co dokázala doteď, je skvělé a bylo by ještě lepší v tom pokračovat. Kéž by měla alespoň jednu opravdovou kamarádku…

  • načítám...
  • Zmínit
lys
6155
26.7.11 20:19

Vandi, odkud jsi?

  • načítám...
  • Zmínit
Betty1981
278
26.7.11 20:56

„Lidé se k nám chovají tak, jak se chováme sami k sobě a jak jim dovolíme.“

Základ je naučit se mít se ráda a uvědomit si, že si zasloužíš jen to nejlepší, stejně jako ostatní. Je to strašně těžký, ale krůček po krůčku to jde.

Tvoje máma jen potřebuje někoho, na jehož úkor si zvyšuje svoje mizerné sebevědomí…vlastně je na tom ještě hůř než ty, když kvůli tomu neváhá ublížit nejbližšímu člověku.

Tvoje matka ti nemůže ukrást děti, jen ty jí dáváš tu moc, že by mohla. Musíš se naučit, že ona nad tebou nemá žádnou moc, všechno je jen v tvojí hlavě. Navíc to, že se staneš sama matkou, tě rozhodně může jen posílit.

Hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22074
26.7.11 22:08

S psychologem je to těžké, asi to závisí případ od případu. Jeden mě poslal ke svému kolegovi, co léčí fobie, ale ten už se pak neozval, další k obvoďačce- prošla jsem snad všechny vyšetření (zjistili mi hypertenzi a zvýšený tep), no a ta poslední mě poslala na psychiatrii. Možná by to chtělo navštívit nějakého soukromého.

Na Tvém místě bych si našla soukromého psychologa. Je jich dost , stačí pohledat a poptat se po referencích.

Příspěvek upraven 26.07.11 v 22:08

  • načítám...
  • Zmínit
Kristanka
3595
26.7.11 22:55

pokud chceš zjistit dobrého psychologa v tvém okolí, zadej stránky znamylekar.cz a tam do vyhledávání psycholog a tvoje město. Vypíše ti to psychology ve tvém okolí a hodnocení pacientů s diskuzemi. podle toho si můžeš vybrat podle svého gusta a objednat se :wink:

Držím pěsti v životě :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
zelvicka2003
61
27.7.11 08:00

Vandinko,ještě mě napadlo,že bys mohla zkusit se podívat do tvých minulých životů.Sama jsem to sice nezkusila,ale naše auditorka na tom byla a moc jí to pomohlo.Nevím,odkud jsi,ale v Plzni to třeba dělá tahle paní: http://www.hanyzkah.cz/
Co se týká těch konstelací,tak hodně záleží na tom,u koho jsi byla.Já jsem si vyzkoušela rodinné konstelace 2× u Bhagata v Lažanech a jednou u někoho jinýho (jméno psát nebudu) a myslím,že na Bhagata nikdo nemá.On to prostě dotáhne do konce,nenechá nikoho odejít s nevyřešeným problémem. Jinak je i dobrý číst,třeba knížka Tajemství od Byrneho ti poradí,jak zacházet s myšlenkama,aby se ti líp dařilo a aby sis přitahovala jen to hezký.
Tak hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
eginka
457
27.7.11 23:54

Vandicka, na vsetko sa da pozriet pozitivne. Zivotne prekazky pomohaju nam bot este silnejsou osobnostu :-) A hlavne verit v seba

  • načítám...
  • Zmínit
darla
5035
30.7.11 18:18

jak holky pisou,najdi si psychologa a nebo psychiatra-to je jedno a na mamu bych se vykaslala,kdyz je takova.
mimco si klidne porid a mama ho videt prece nemusi,kdyz vis jaka je.
a hlavne bych se odstehovala…

drzim ti palce :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno