Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- O životě
- Anonymní
- 31.10.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny, on si užíval života. A já mu za každou cenu chtěla dokázat, že udělal největší chybu svého života.
Začala jsem na sobě makat. Změnila jsem účes, koupila si nové oblečení, začala pravidelně cvičit a víc chodit mezi lidi. Najednou jsem měla plný kalendář a na sociální sítě přidávala fotky, na kterých jsem se usmívala od ucha k uchu. Hlavně aby je viděl.
Tvrdila jsem všem, že jsem konečně šťastná. Ve skutečnosti jsem ale při každém zveřejněném příspěvku kontrolovala, jestli se na něj podíval. Když mi dal lajk, měla jsem radost. Když nereagoval, dokázala jsem nad tím přemýšlet celý večer.
Po několika měsících jsem začala chodit s novým mužem. Byl pozorný, milý a měl mě opravdu rád. Jenže já ho zpočátku brala spíš jako důkaz, že jsem žádná opuštěná chudinka. Když jsem zveřejnila naši společnou fotku, první, na koho jsem myslela, byl Petr.
Představovala jsem si, jak ho to musí bolet a jak konečně pochopí, o co přišel.
Jenže on se neozval. Žádná zpráva, žádná žárlivá poznámka, žádná snaha získat mě zpátky. A mě to ničilo víc, než bych si kdy přiznala.
Jednou jsem potkala společného známého, který mi řekl, že Petr má novou přítelkyni a vypadá spokojeně. Usmála jsem se a předstírala, že je mi to jedno. Doma jsem se ale rozbrečela. Ne proto, že bych ho chtěla zpátky. Chtěla jsem, aby litoval. Aby viděl, že jsem se bez něj měla lépe než kdykoli předtím.
Tehdy mi poprvé došlo, jak moc jsem se mu pořád snažila něco dokazovat. Rozešli jsme se před téměř rokem, a přesto jsem se při každém rozhodování ptala sama sebe, co by si o tom pomyslel. Dokonce jsem si vybírala dovolenou podle toho, jak dobře by vypadala na fotkách.
Nejhorší bylo, že jsem tím ubližovala i novému partnerovi. Ten si zasloužil ženu, která s ním bude proto, že ho miluje, ne proto, aby někomu jinému ukázala, že je žádoucí. Dlouho jsem si to nechtěla přiznat, ale nakonec jsem mu musela říct pravdu. Náš vztah to poznamenalo a dodnes mě mrzí, že jsem do něj vstoupila s tak nevyřešenou minulostí.
Dnes už vím, že jsem se vlastně nepomstila Petrovi. Jen jsem mu dál přenechávala moc nad svým životem. On si šel svou cestou, zatímco já se snažila žít tak, aby jednou uznal, že mě ztratil.
Zažily jste někdy, že jste chtěly bývalému partnerovi dokázat, o co přišel? Pomohlo vám to uzavřít minulost, nebo jste se v ní naopak ještě víc zasekly?
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 500
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 391
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 730
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1372
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 248
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1285
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1047
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 780
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1485
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 707
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...