Chtěla jsem to skončit

Když větu „já už nemůžu“ nikdo nebere vážně.

Chtěla jsem to skončit

Když se mi v březnu (neuvedu rok) narodil syn, tak jsem čekala, že konečně budeme pořádná rodina. První dcera se na brášku těšila a tehdejší manžel byl za něj též rád.
Bohužel vše bylo jinak…

Během šestinedělí se mi zhroutil svět.
Skoro celé těhotenství jsem proležela v nemocnici, neboť od 26.tt mi hrozil předčasný porod.

Pak přišel ten den…
Zvonil mi u dveří pošťák s dopisem do vlastních rukou pro mě i manžela.
Myslela jsem si, že mi přišlo třeba rozhodnutí o penězích na malého.
Omyl… to, co bylo v dopise, jsem za žádných okolností nečekala… SOUDNÍ VYSTĚHOVÁNÍ DO 14 DNŮ. Pane Bože, co to je? Co to má být, proč se máme vystěhovat, co se stalo, pomoc… Nevěděla jsem, co dělat a o co jde.

Okamžitě jsem se ptala manžela, o co jde. Tvrdil mi, že neví. Okamžitě druhý den jsem se vydala na místní bytové družstvo, kterému patřil náš byt a chtěla vědět, co se vlastně stalo. Až tam jsem se dozvěděla pravdu.

Manžel totiž měl na starosti placení nájmu a hypotéky, já se starala o dceru, domácnosti, jídlo, elektřinu. Nenapadlo by mě tehdy si ověřovat, zda jeho účet skutečně má vedený příkazy na placení. Ale měla jsem to udělat. Zjistila jsem tak, že manžel neplatí už víc jak rok nájem, všechny obsílky, co chodily, likvidoval a výzvy pro mě zahazoval. Takže jsem o téhle situaci nevěděla.

Dostala jsem poslední šanci od bytového družstva s tím, že pokud zaplatím aspoň část dluhu za nájem, tak soud zastaví. Částka to byla strašná, ale než proběhlo stání u soudu, povedlo se mně s kamarádkou, co mi pomohla, dát dohromady všechny peníze, a já tak vyplatila celý dluh ihned. Díky Bohu, mi byt zůstal.

Jenže místo toho aby manžel začal splácet se mnou dluh kamarádce a poučil se, přišla další rána. Nechala jsem si okamžitě převést všechny platby na můj účet, abych měla jistotu, že se vše platí. Jednoho dne, ve 4 h. manžel zmizel. Nechal mě s miminkem a starší dcerou samotnou. Odešel za milenkou, o které jsem nevěděla, že vůbec nějaká je.
Začal se mi hroutit život.

Zůstala jsem sama, s dluhy, dětmi a příjem pouze rodičovský příspěvek. Musela jsem jednat… Nechala jsem si pokrátit RP pouze na rok, abych mohla všechno platit. Dceři nechala udělat individuální plán ve školce (chodila tehdy do povinné předškolní), protože jsem jednoduše na školku neměla.

Požádala jsem taky o rozvod a tehdy mi začal pomáhat kamarád, který mi byl velikou oporou. Kamarádka, která mi pomohla finančně, se stala nedílnou součástí mé rodiny.
Boj o děti, rozvod, nervy všechno to odneslo moje zdraví…

Byl konec roku (neuvedu přesný rok) a já se seznámila se super klukem, který když zjistil jak špatně na tom jsem, mi začal pomáhat s rozvodem. Věděl, že bez advokátka nemám šanci dotáhnout rozvod. Takže mi zaplatil advokátku. Nejdřív jsme se stýkali jako kamarádi, moje straší dcera si ho zamilovala a byla vždycky ráda, když s námi byl. Jezdili jsme na výlety, na různé akce bylo nám tak dobře, že jsme nakonec zjistili, že už k sobě necítíme jen kamarádství… Zamilovali jsme se do sebe.

Bylo 10.2., kdy jsem oficiálně prohlásili, že jsme pár, a začal s námi i bydlet. Byli jsem konečně šťastný. Nevěřila jsem, že bych mohla mít takové štěstí.

Bylo 10.3.a můj princ mě požádal o ruku. I když jsem právně byla stále vdaná. Byla jsem neskutečně šťastná, milovaná, byl vedle mě muž, který byl pro mé děti víc jak vlastní táta.

Jenže… Pár dní po požádání o ruku a s růžovými brýlemi jsem šla na preventivní prohlídku na gynekologii.. bohužel tam se mi život opět otočil vzhůru nohama. Byla mi zjištěna těžká přednádorová změna na čípku. Během 14 dní však potvrzená rakovina.
Myslela jsem si, že umřu. Totálně jsem se zhroutila. Nezvládala jsem to. Do toho přišla další obsílka s tím, že kvůli manželovi neplacení hypotéky po mně banka žádá okamžité vyplácení celé hypotéky. Mezitím nás stihli už s manželem i konečně rozvést.

Procházela jsem první léčbou a zároveň operací, kdy mi byla odstraněná část čípku. Během toho tehdy můj princ dokázal vyřešit situaci s hypotékou a vše vyrovnal.

Všechno jsem nakonec zvládla a 10.8. kráčela ve svatebních šatech za svým princem. Všechno už vypadalo idylicky.

V listopadu mi bylo oznámeno, že jsem ze všeho venku a jsem i zdravá. Nádherný pocit a věřila jsem, že už se nic špatného stát nemůže.
Bohužel…

Byla polovina listopadu a můj malý syn prodělal zvláštní stav, byl odvezen do nemocnice, kde nám řekli, že mají podezření na epilepsii. Do Vánoc měl syn několik záchvatů tohoto typu. Posléze nám byla diagnóza potvrzená. Syn má skutečně epilepsií. Bylo ale potřeba udělat ještě MRI. Pár dní před Vánoci syn prodělal grandmal a myslela jsem si, že už se nevzbudí. Byl v bezvědomí 20 minut… Díky Bohu, zvládnul to. Dva dny na to přišla další rána, zemřel mi nevlastní otec. Vánoce se táhly ve smutném duchu. Ještě s vědomím, že 2.1. čeká syna vyšetření v celkové narkóze na MRI.

Oslava Silvestra u nás vůbec neproběhla, nebyla na to chuť, ani nálada. 1.1. odpoledne jsme s malým nastoupili do nemocnice.

Když mi ráno vezli malého na vyšetření, začal mi zvonit telefon… Přišel další šok. Přesně na Nový rok zemřel můj milovaný strejda. Už jsem říkala, že té bolesti začíná být na mě moc.

Po vyšetření přišla další rána. Váš syn má několik ložisek glioz na mozku, oznámila mi lékařka a já už věděla, že je zle. (Kdo chce vědět, co to je, může se podívat na internetu).

Myslela jsem si, že to nejhorší už je snad za námi a nic víc se stát už nemůže. Další omyl…

Psychicky stav mojí dcery se bez příčiny začal bortit, nikdo jsme nevěděli, co se děje. Přestala jíst, začala být agresivní, nadávala a chtěla ublížit synovi. Vyvrcholením byla tak silná ataka, že musela skončit na dětské psychiatrii.

Selhala jsi! Jsi k ničemu! Slova mojí matky, která mně ničila.

Já, už nemůžu dál… Nemůžu, nemám sílu, všechno to strašně bolí… MŮŽEŠ SI ZA TO SAMA, zněla slova nejbližších. Ať se manžel sebevíc snažil, tak se začal můj stav psychický stav taky horšit.

Pak to přišlo… Jeden telefonát s dcerkou, 6 minut a vše se změnilo. „Nemám tě ráda, mámo, líbí se mi v léčebně, nechci se vrátit,“ zněla slova mé milované dcery.

Najednou byla v mé hlavně jen černá tma a znělo v ní „JSI NA NIC, NEMÁM TĚ RÁDA, NECHCI DOMU, SELHALA JSI, MÁTE NEMOCNÉHO SYNA, JSI K NIČEMU, JE TO TVÁ VINA, SELHALA JSI JAKO MATKA!“

Napsala jsem manželovi, mámě a kamarádce, že už nemůžu dál… Vzala si léky a chtěla se zabít.

Kamarádka a manžel začali jednat. Manžel jel okamžitě z práce domů, kamarádka volala policii, která když k nám přijela, já už byla v bezvědomí. Do bytu se dostáli rozbitím skla a vykopnuti dveří.

Pamatuju si jen málo z prvních dvou dnů. Ale jedno jsem věděla jistě, už jsem prostě nemohla a nevěděla jak dál žít.

Dneska užívám léky na psychiku, dcera se léčí pro agresivní stavy a syn na epilepsii.
Můj manžel ale nad námi všemi nezanevřel, miluje nás a je mi neskutečnou oporou.
Dnes už vím, že děti a manžel jsou moje životní štěstí, a i když je to těžký, nic mi nestojí za to, abych z tohoto světa chtěla odejít sama.

Už umím říct, že se trápím a že chci pomoci, vím, jak fungovat s nemocnými dětmi a taky to, jak jedinečného manžela mám doma.

Nyní jsme my čtyři ta nejsilnější rodina, co může být. A chceme ji posilnit o dalšího člena rodiny…

Protože co víc je, než mít někoho rád a strávit s ním celý život, ať v dobrém, či zlém. A zrovna my jsme ti, kteří zvládnou už i to zlé.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
442
19.2.20 06:26

Teda, silný příběh. Dostala jsi pořádně naloženo. Ani se nedivím, že jsi to neunesla. Moc ti přeji, aby už bylo jenom dobře. Přece ode dna už můžeš jít jen nahoru :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
2337
19.2.20 08:20

Tak ta kamarádka a manžel ti byli poslání za odměnu :* Už se léčíš, dostala jsi moc těžký batoh na záda, ale je váš na něj víc. Syn je pod kontrolou, dcera se taky zlepší (dej jí a SOBĚ čas). Bude to dobré. :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
194
19.2.20 08:57

Smekám před Tebou i tvým manželem. A držím vám všem pěsti!

  • Zmínit
  • Nahlásit
19.2.20 11:10

Ještě že tě zachránili.. Dětem by bylo hůř bez tebe.. Pomaličku se dávej dohromady ono to zato stojí.. Držím co můžu ✊ ✊ ✊ doma máš všech oporu.. :srdce:
Myslim že za svůj zdravotní stav muze ten velký nápor hned ze začátku 😥Jsi silná osobnost a ty to dáš 🙏 :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
15526
19.2.20 11:36

A jak to vypadá se synem a dcerou dál? :,( ty jo, smutný čtení. Přeju už jen to dobré :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
57
19.2.20 14:12

@Bubla Bůčková syn je stabilizovaný a zatím je vše pod kontrolou a pořádku. S dcerou je to náročný. A ještě asi chvíli bude. Nic méně musím vydržet co mi síla stačí, díky bohu na to nejsem sama. Mám úžasného manžela který je mým pilířem :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4139
19.2.20 14:41

Silný příběh, Mám něco podobného za sebou, ale protože jsem už v 19 letech byl léčen na deprese a úzkosti, celkem se dovedu orientovat a zamezit a ignorovat myšlenky na sebevraždu. Na rozdíl od Tebe mám ale jednu věc, a to že se neustále cítím víc sám a v izolaci, i když jsem ženatý a mám 2 děti. Máš štěstí na partnera a to je asi jedna z podstatných věcí v životě a myslím, že už bude jen lépe.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1159
19.2.20 20:01

Teda dostala jsi pořádně naloženo, velký obdiv že jsi to všechno zvládla. Manžela a kamarádku ti poslalo samo nebe, každému bych přála takové přátele :oops: Přeji hodně štěstí a hlavně zdraví do dalšího života!!

  • Zmínit
  • Nahlásit
61
19.2.20 23:11

Vypadá to, že manžela Ti seslala nějaká vyšší moc. :srdce: Držím Vám všem palce, jste stateční! :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
762
20.2.20 08:25

@Bramborky přišlo se na to co to vyvolalo? preji hodně síly :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
57
20.2.20 14:42

@miskakr Co myslíte?

  • Zmínit
  • Nahlásit
57
20.2.20 14:43

@CassidyC Ano, já vím. Byl to můj dědeček který je tam nahoře :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
57
20.2.20 14:45

@Ram16G já se léčím pro úzkostnou neurózu, tohle bylo poprvé a rozhodně naposled, co mi tahle myšlenka ovládla mozek.
Ano, takhle jako ty jsem se cítila s bývalým manželem. Děti, rodina ale přesto prázdno… Všechno se to změnilo až nynějším manželem :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4139
20.2.20 15:43
  • Zmínit
  • Nahlásit
762
21.2.20 22:37

@Bramborky jako co vyvolalo tu agresivitu u dcerky myslim. preji. hodně sil :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
233
4.3.20 11:38

Jste silná žena se skvělou oporou, držím vám palce ať už je jen a jen lépe :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
57
11.3.20 18:40

@miskakr dcera má ADHD s agresivním chováním

  • Zmínit
  • Nahlásit