Císařským porodem aneb cesta k mateřské lásce

Nikdy bych nevěřila, že císařský porod může způsobit tolik mateřské lásky jako je to u nás se Štěpánkou.

*

Jmenuji se Martina a chci se s vámi podělit o své zkušenosti s císařským porodem… Bylo to druhé, vlastně třetí těhotenství… To druhé netrvalo dlouho. Když jsem dostala hroznou zprávu o zamlklém těhotenství a pár dní pobyla v nemocnici, bylo to příšerné… Každý doktor říkal: „nebojte, pár měsíců a můžete začít znovu“. Připadala jsem si jako nějaký stroj, co dělá děti. No, ale dva měsíce utekly a já mohla opět otěhotnět… Výhodou bylo, že jsme se nemuseli dlouho snažit, těhotná jsem byla hned…

Kubík (můj první syn) se narodil normální cestou a je mu již šest let. Když jsem čekala své druhé miminko a nakonec jsme se s ním museli rozloučit, velmi dobře to pochopil. Mávali jsme do nebe a když jsme čekali nynější miminko, stále se mě ptal, jestli taky umře… Vlastně dodnes má tu tendenci se ptát, když se něco stane, jestli umře… Je to již devět měsíců, co jsem porodila dceru, ale nebylo to jednoduché. Prožily jsme si události, které mi trošku změnily pohled na vše…

Divné bylo, že Štěpánka mi už v břiše dala najevo, že to bude holka… Ve čtvrtém měsíci jsem si myslela, že to bude holčička. Trošku jsem se o tom přesvědčila, při první komunikaci - řekla jsem si, že bych chtěla vědět, co se v bříšku skrývá a pokud je to holčička, ať mě dvakrát kopne a pokud chlapeček ať nekope… Věřte nebo ne, kopla dvakrát a jelikož se nechtěla ukázat, věřila jsem kopancům…

Těhotenství s Kubou jsem měla krásné, nejen že jsem se těšila, zpívala mu atd… Se Štěpánkou to bylo mizernější, proto si usmyslela, že si tam prostě klekne a neukáže až do poslední chvíle, co je zač… Kluk, holka, kluk, holka… Manžel má kluky tři, chtěl holku a já taky chtěla vysněnou princeznu… Bohužel, v 39. týdnu mi doktor oznámil že půjdu na císaře a že nemá cenu na nic čekat. Půjde o 14 dní dříve 29. května.

Dala jsem si jen částečnou narkózu a byla při vědomí během narození své dcery… Myslela jsem si, že bude strašné a že nebudu mít pouto s dcerou, když nepůjde přirozenou cestou, bylo to ale právě naopak…

Císař byl super… Jen co mě zašili, odvezli… A poté postavili na nohy… Já tam už běhala po chodbě, jako bych žádného císaře neměla, dcera se hned přisála a já kojila… Bála jsem se, že nebudu kojit… S dcerou máme silné pouto a je zvláštní, jiné, krásné, láskyplné… Jestli je to císařem nebo není nevím, ale jedno vím jistě: císařským řezem aneb cesta k mateřské lásce.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
24.2.18 07:41

Krasny denicek. myslim ze prd zalezi na tom jak zena porodi.ja rodila dvakrat normalne. K dceri jsem chvilku hledala cestu syna jsem zboznovala hned jak mi ho polozili na hrudnik.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13784
24.2.18 09:19

Podle mě je rozdíl, jestli je císař plánovaný (tady asi pro KP?), nebo akutní, kdy je porod nějakým způsobem rozběhnutý a najednou se musí říznout. Pokud vím, že na císař půjdu pro např. nevhodnou polohu mimina, tak si to dobře zdůvodním, proč tomu tak je. Ale když je císař najednou, nečekaně, tak je to podle mne dost jiné.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2563
24.2.18 10:53

Divný deníček. Nechápu uvažování autorky, proč předpokládala, že dítě narozené císařem bude mít méně ráda :?

  • Nahlásit
  • Zmínit
246
24.2.18 11:23

Ja bych teda nemluvila se 6ti letym o zamlklem tehu, predpokladam ze se to stalo na zacatku tehu, a ze bude mit sourozence bych mu oznamila pozdeji, kazdopadne mi je to lito zazila jsem to taky a pak mimodelozni ale ted mam doma 5ti mesicniho fesaka :srdce:

Příspěvek upraven 24.02.18 v 11:26

  • Nahlásit
  • Zmínit
2468
24.2.18 11:31

@Sofie2013 Mne denicek taky prijde zvlastni v urcitych pasazich..

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.2.18 11:32

Taky jsem četla dost příspěvků na téma, jak po císaři není mezi matkou a dítětem ten „správný vztah“, ale podle mě je to blbost. To, že matka je přes noc na JIP a dítě jí obvykle přivezou až druhý den, přece není důvod k tomu abych měla dítě méně ráda. Nota Bene, já se narodila s velkým hematomem na hlavě a mamka mi říkala, že mě hned odnesli a pak mě 4dny dny neviděla, jelikož mi dělali různá vyšetření… A milovala mě i tak. Dříve se děti matkám vozili jen kojení, žádný bonding nebyl… A měli nás snad naše maminky proto méně rády??

  • Nahlásit
  • Zmínit
288
24.2.18 11:36

Mam za sebou tri CS v celkove narkoze a vzdy jsem byla stastna, ze jsou deti v poradku a zdrave. Milovala jsem je vzdycky od prvni chvile. Zadny depky jsem z toho nemela.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21232
24.2.18 12:09

@Hadumi
To je, ze začátku po celkové narkóze nevíš, co se stalo. Pak ti to dojde. Hledáš miminko. Úleva, když na JIP dorazila sestřička a přivezla mi syna. Jinak jestli říznou nebo neříznou, na to mateřskou lásku vliv nemá. Byli jsme hned „jedno tělo, jedna duše“.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.2.18 12:26

Čekala jsem podle nadpisu trochu něco jiného, že bude deníček o tom, jak se autorka postupně „zamilovává“ do svého miminka nebo něco na ten způsob (často to tak bývá, mateřská láska není automatická), ale pointa je až na konci v posledních 3 řádcích. :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1046
24.2.18 16:43

To, že nerodím normálně neznamená, že normálně nemiluji. Mám obě děti cř, Verunku jsem viděla po porodu na 5 vteřin a pak až za 14 dní. Syna mi taky ukázali po císaři a pak byl měsíc v inkubátoru i když jsem za ním chodila každý den, domů jsem si ho vezla až po měsíci. Obě dvě miluji stejně a nemyslím si, že kdybych je porodila normálně byl by to jiné.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1047
24.2.18 22:56

Myslim ze nezalezi jak clovek porodi, to je v psychice. Jak se s tim srovnate. Ja si k dcerce chvilku cestu hledala. Byla to moje vina prala jsem si prirozeny porod ktery prirozene doma zacne a pak sic treba x hodin v bolestech ale porodim. Misto toho mne soupli ma g, yndu a dva dny vyvolavali porod pak praskla voda a sklamani prislo znovu protoze kontrakce neprisli a ja celou noc a cely den cekala pak me museli v pulce nadopovat oxytocinem protoze porod se temer zastavil. Proste neuveritelne zklamani ze jsem rodila prirozene neprirozene, se hrozne podepsalo i na vutahu s dcerkou zni to hrozne ale bohuzel je to tak…Navic jak uz se tu pise pokud si uz predem oduvodnite ze miminko proste musi jit cisarem ven tak se s tim srovnate. Horsi je pak situace kdy kvuli tezkemu prubehu vas nakonec fiknou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9865
25.2.18 00:12

Krásný deníček :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit