Cizí žena mi obrátila dceru v kočárku. Když jsem jí vynadala, ještě se urazila

Kdyby to byla nějaká feťačka nebo bezdomovkyně, byla bych v šoku asi stejně, ale tak nějak bych to víc čekala. Tohle ale byla velmi dobře upravená starší žena. Když jsem na ni zakřičela, co si to dovoluje, mile mi oznámila, že ta maličká potřebuje vidět na maminku. Dceři je půl roku a na bříšku jezdí ráda, protože péruje. Je pravda, že se asi začala zrovna trochu vrtět a já se zadívala do mobilu.

„Myslela jsem to dobře,“ odvětila mi ta ženská. Jenže já viděla rudě. Od plic jsem jí vynadala, že do cizího kočáru se nesahá. Mohla mi to přeci jen říct. Na „nevyžádané“ rady už jsem si zvykla. Ale aby někdo sahal na moje dítě?

Malá začala natahovat, tak jsem raději odešla. Ta paní na nás koukala a kroutila hlavou. Asi si myslela, že jsem nevděčná, když to se mnou myslela dobře.

Tohle byla asi zatím nejhorší zkušenost s kočárkem. Často se mi stává, že mi někdo poradí, že je dcera moc nabalená nebo málo oblečená. Že bych ji měla mít v nosítku nebo koupit lepší kočár. Zajímavé je, že s prvním dítětem se mi to snad nikdy nestalo. Je pravda, že syn je o 12 let starší. A to jsem si zase „užila“ své s vysokopodlažními tramvajemi a autobusy.

Nicméně nemám z toho dobrý pocit a celkově se necítím dobře v místech, kde je hodně lidí.