Není Ti něco?

Co jsem si myslela, že nikdy nebudu dělat svým dětem… a nejspíš budu dělat.

Tak už to začíná od těhotenství. :-D

Myslela jsem si, že mám zkušeností od rodiny víc než dost. Příkladem může být přehnaná starostlivost o dítě nebo snaha pro dítě udělat maximum. Když jsem se chtěla v 11 letech naučit vařit nebo prát, tak mi mamka řekla: „Ne, to přeci nebudeš dělat. Až vyrosteš, tak to budeš dělat neustále a užiješ si to. Teď to nepotřebuješ.“

Jsem už totálně alergická na otázku „Není ti něco?“ Vždy, když jsem se odebrala k nějakému mému novému koníčku, tak jsem slyšela tuto otázku. Proč by mi jako něco mělo být? Vždyť zkoušet nové věci je normální. Obzvláště, když chci třeba začít běhat. (Mamka si asi myslela, že ve mně klíčí sklony k anorexii nebo bulimii). Přitom jsem si chtěla jenom vytvořit lepší fyzičku.

No, mohla bych pokračovat…

Prostě přehnaná péče, aby jejím dětem nic nescházelo, aby nemuseli nic dělat, aby jim nic nebylo. Vše myšleno v dobré víře a oceňuji to, ALE. Mamka pak bohužel vážně onemocněla a mně nezbylo než se za provozu naučit: vařit, prát, žehlit, uklízet, starat se o domácnost. Někde mně píchlo v boku?! Rychle do nemocnice - co kdyby to byl zánět slepého střeva? Vždyť mě na to mamka několikrát upozorňovala. Takhle vypadá přehnaná starostlivost.

Jak se to projevuje u mě? Mrňousek je sice ještě v bříšku a máme před sebou závěrečný měsíc, ale maminka už se o něj bojí od té doby, co se o něm dozvěděla. Také mu chci dát do nejlepší do života a chci udělat pro něj maximum, ale už teď vidím, že se o něj budu bát, zda ho něco nebolí, zda je spokojený a zda je šťastný…

Budu doufat, že mi manžel pomůže a bude mě usměrňovat tak, aby byl do života co nejlépe připraven a zároveň aby byl s námi co nejvíce spokojený a já mu nechala volný prostor k seberealizaci. :-)

Deníček byl napsán v rámci soutěže eMimina

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1929
26.10.18 08:25

Zažila jsem totéž.. :-) moje mamka byla vždy hodně úzkostlivá…ne tedy tak, že by mě pořád hnala k lékaři, ale spíš mě nechtěla moc nikam pouštět. Když jsem někam šla, nespala v noci, dokud jsem nebyla doma..když jsem byla malá, směla jsem na kole jezdit jen od hrušně, která stála na okraji naší zahrady, k našim vratům = asi 20 metrů..když jsem pak poprvé jela dál, samozřejmě jsem se pořádně vymázla, protože jsem to kolo neuměla pořádně ovládat..když jsem si pořídila motorku, ten její strach mi úplně vzal chuť jezdit..nemohla jsem nikam, max. 5 km do města a zpět…nezazlívám, chápu, ale moc si přeju, abych vůči tomu miminku, co ve mně roste, byla míň úzkostlivá… přeji i tobě, aby partner pomohl. Já doufám v totéž. :hug:

Příspěvek upraven 26.10.18 v 08:27

  • Nahlásit
  • Zmínit
2652
26.10.18 10:02

Taky mam hodne moc starostlivou maminku, ale vysledek je u me uplne opacny :) . K diteti mam spis takovyten pristup ‚kdyz si nenatluce nos, nebude vedet ze to boli‘ … samozrejme ho hlidam, ale nezakazuju mu zkouset lizt treba na strom, aby nahodou nespadl. I latku hygieny mam podstatne niz (nekde si tu imunitu vybudovat musi). Jediny co jsem v tomto ohledu prevzala je baleni ve velkym, kdyz nekam jdem/jedem, aby nahodou nechybela mikinka, svacina, piti..... ale i tady se snazim naucit heslo meho manzela ‚co nemas - nepotrebujes, vzdycky se to nejak vyresi‘. Neboj, budes skvela mama :kytka: .

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.10.18 11:13

Aha…ta soutez..... O sve deti se boji kazdy ;-) nic nenormalniho.

  • Nahlásit
  • Zmínit
385
26.10.18 13:02

@svapi @czaky Moc děkuji. :hug: Nesmí to být z extrému do extrému. Nelze si dítěte vůbec nevšímat a zároveň nelze mu být neustále „za zadečkem“. :) Musím se snažit být někde mezi a toho se trošku bojím, ale naštěstí mám manžela, který je přesně mezi, a to mě uklidňuje. Myslím si, že bude skvělý táta. :srdce: :dance:

Příspěvek upraven 26.10.18 v 13:02

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele