Rakovina prsu: Z pohledu manžela
- O životě
- M_Vladim
- 04.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Válka rodiny s nemocí. Výhra i ztráty. Deníček vzniknul na popud adminky, jako odpověď na její otázky.
Odpovím povídáním…
Datum úplně přesně nevím, ale večer přišla ze sprchy a říká: „Hele, já tady asi něco mám, sáhni si.“ To bylo neobvyklé, to mi nikdy předtím neřekla. Měla krásné oblé a pevné, ale malé prsy. A snad kvůli tomu na sebe nechtěla nechat moc sahat. A já se nikdy nesnažil, aby se jí to jakkoliv připomnělo. Tak jsem tedy hmatal a opravdu, zatvrdlina, jak menší hrášek. Bylo jasné, že to je něco, co tam nepatří. Ale popravdě nečekal jsem, co z toho bude. A taky – proč hned panikařit.
Manželka nerada chodila k doktorům, ale říkal jsem si, že když tam dlouho nebyla, tak by jí přinejmenším doktor vyšetřit měl. Taky jsem si myslel, že než nad tím dumat a nechat to nakypět do nějakého strašáka, bude lepší, když doktor řekne, že je to nějaká drobnost a vyřízeno. Za týden konec října, poslední milování.
A pak jsem ji k tomu doktorovi popostrkoval, čímž jsem si tedy moc sympatií nezískal.
Byl tu problém: Doktor, kterého si vybrala, se jí před časem znelíbil, a tak se jí tam moc nechtělo a byla bez nálady. Ale objednala se a za necelých čtrnáct dní od onoho večera od něj dostala žádanku na mamograf a poslal ji na kontrolu na onkologii. Vybrala si jedno centrum v Praze.
Doprovázel jsem ji tam. Věžák ve stylu panelových sídlišť, jen velký. Ještě první vyšetření na dvojrozměrných snímcích nevypadala hrozivě (ne, neviděl jsem je). Ložisko je tak asi jako větší cvrnkací kulička.
Potom biopsie, CT a situace se prudce vyhrotila. Skončil listopad, operace je naprosto nezbytná. Diagnózu sdělil onkolog manželce. I když jsem seděl před ordinací na chodbě, doktor se mnou nemluvil. Asi nejtěžší chvíle pro manželku, když to musela říct své mámě. Ona je trochu z jiné doby a má i trochu jednodušší náhled na svět, a tak ji ihned napadlo, že její dcera umírá. Ironií osudu se k tomu váže jiný příběh, ale to třeba jindy.
Smršť předoperačních vyšetření. Třeba i isotopový scan kostí. Našel jsem si, že se dělá hlavně kvůli zachycení kostních metastáz. Druhý důvod je celkový stav skeletu kvůli osteoporóze. Na část vyšetření jsem manželku doprovázel i na onkologii. Manželce o tom neřekli nic a já, i když jsem už věděl, o co jde, jsem držel basu s tím, že jde o osteoporózu.
Po výsledcích CT, isotopu a biopsii dostala první Zoladex a taky Tamoxifen. Zoladex je taková monster injekce do břicha, Tamoxifen pilulky. Pak ještě magnetická rezonance. Nebolí, ale prý jako by u sousedů dvacet minut v kuse někdo vrtal příklepovkou, až z toho drnčí zuby.
Z centra taky ihned hledali volný termín k operaci. První volný před Vánoci a pak až asi tak za měsíc někdy v lednu, v únoru, už nevím přesně. Pořád jsme ještě věřili, že to bude jen částečná resekce, tedy nádor s okolím a s nějakou plastikou. Ale doktor nás zmrazil tím, že to v tomhle případě nelze. Tedy manželku, já dělal exota na chodbě, sám mezi dalšíma ženskejma. Jde o tubulární sarkom a ten může být v mikroskopické formě ještě i v kterémkoliv jiném místě žlázy.
Takže operace těsně před Vánoci.
Dost depresivní pro mě bylo vyslechnout si, kde se schovává jaký dárek pro kluky (11 a 14), kde jsou cennosti a co mám ještě udělat, kdyby… Nějaké dárky jsme pak ještě vybírali spolu. A pak od babi, co budu jako chlap dělat sám s dvěma dětma (rodiče už nemám, sourozence taky ne)? Ale, ať se nebojím, že mi pomůžou. Bylo to fakt na mrtvici.
Sháněl jsem informace a snažil se o podporu, jak to jen šlo. Nakonec tedy tekutá výživa do nemocnice a enzymy. Snad to pomohlo.
Pak operace. Prs a sentinelové (strážní) uzliny. Místo té milé krásy čtvrtmetrová jizva a nepohyblivá pravá ruka. Nejen prs a uzliny, ale taky část prsního svalu. Domů za necelých čtrnáct dnů.
Nakonec tedy aspoň že na Ježíška už byla manželka doma. Určitě lepší než nemocnice.
Takový druhý Ježíšek s divnou pachutí byla operační zpráva. Vyplývaly z ní rozměry nádoru a tím taky to, že operace až za další měsíc by… nebyla dobře. Nádor totiž rostl nečekaně rychle.
Po Novém roce zamířila manželka do radiačního centra. Zahájit ozařování se sice dá až po základním zhojení rány, ale musí vás zase dát někam do pořadníku a vymyslet program. Program ozařování se totiž šije na míru. To, co se má ozařovat a z jakých stran, vymyslí doktor po konzultacích a taky stanoví dávkování a sérii. Na konci jara šla manželka na značení. To vás pokreslí inkoustovou tužkou a oměří, parametry předají programátorovi, který z požadavků lékaře a naměřených hodnot pro přístroj vytvoří ten program na míru (pozice, směr, velikost dávky, při kterém sezení). Pomalování slouží také při každém ozařování k přesnému zacílení.
No nebylo to nic moc, rána trochu otekla, ozářená pokožka je, jak když se vyspíte na sluníčku, časem úplně zhnědne jak piha nebo mateřské znaménko a k tomu ty zelené čáry od značení. Na podprsenku v podstatě zapomeňte, to by bylo opravdu peklo. Ale i s normálním oblíkáním jsem manželce pomáhal – nemohla ruku zvednout o moc výš než nad pas a pohyb kůže ji bolel. A tahat látku přes popáleniny prostě bolí ještě víc. Mazat, mazat, mazat.
K tomu tedy ještě léky a injekce. Cytostatika a hormonální suprese. A jako bonbónek ještě nějaké ty vitamíny a tak. Ale aspoň žádná, klasicky známá chemoterapie z kapaček.
Já jsem v práci skončil a jinou jsem rychle nehledal, protože vyhovovalo, že jsem se mohl o manželku a kluky starat. Po radioterapii jí doktorka vyjednala lázně, takže doma zůstali tři chlapi. Jak mi o návštěvách vyprávěla, tak i tam byli maličko konsternovaní. Například masérka (kvůli té ruce) nebo sestra – píchat do břicha ten Zoladex – je to dost velká jehla…
Ale po tři čtvrtě roce už bylo manželce přece jen viditelně líp. Konečně jsme byli spolu vybrat protézku a protézní podprsenku, což taky vypadalo trochu divně a vůbec to nebylo jednoduché. Manželka má prakticky chlapeckou figuru. Malé poprsí, ale široký hrudník. Nakonec se povedlo, takže už pak mohla nosit skoro všechny své věci ze šatníku. Když se chystala na operaci, tak jsem si říkal, že jí aspoň, jako malou záplatu na ten malér, vymodelují poprsí tak, aby mohla nosit všechno, co se jí v obchodech na sebe líbí, což kvůli figuře nikdy nemohla (konfekční čísla na tu chlapeckou figuru moc nesedí). Jenže ztráta části svalu, následné ozařování a rehabilitace takový postup znemožňovaly.
Teprve po roce si mohla sáhnout rukou na temeno hlavy. Mazali jsme a masírovali, seč se dalo, aby nedošlo k lymfatickému otoku ruky, což je velmi častá komplikace po takovéhle operaci. Vcelku se ale dá říct, že se to společně s dobrým hojením povedlo. Jenom někdy se stane, že jí ruka trochu nateče. Trochu znamená sice viditelně, někdy i s omezením pohybu prstů, ale jiné pacientky mají někdy ruku, s prominutím, oteklou jak konev. Druhým místem, kterému s musela věnovat zvýšená pozornost byly jizvy po Zoladexu, ale i to se celkem povedlo. Dnes už vidět skoro nejsou.
Po operaci začala chodit do kroužku podobně postižených žen, což jí hodně pomohlo. Něco jako skupinová terapie, cvičení, přednášky – poradny a podobně. Úplně přesně nevím, nebyl jsem zvaný, protože šlo o dámskou společnost. Tak nemůžu žádný případný dotaz na detaily zodpovědět.
Nicméně na jednu věc nedošlo – na obnovení našeho manželského života se to nijak neprojevilo. Já jsem to sice nezabalil, ale manželka nejevila žádné nadšení. Jestli jsme se za ty dva roky milovali, tak snad pětkrát a vždycky jsem měl pocit, že je to tak nějak bez radosti.
Mně tedy navrch moc dobře nebylo, protože jsem nemohl najít práci. Prostě krize a někdo musel z kola ven a já byl nejstarší a sebekriticky přiznám, že myšlenky na práci mi moc nešly.
Tragikomické bylo, že v té době nastoupila manželka zpátky do práce. Teď už tedy pracuji, ale nějak mě to netěší jako dřív. A ani na tom nejsem odborně a myšlením tak dobře, jak jsem byl (IT obor). Přeci jen čas nečeká a mně se překulila padesátka.
Už se po dvou a půl letech zdálo, že dál už půjde jen přímá cesta k úplnému uzdravení, ale zase bylo něco špatně. Manželce začala nekontrolovaně narůstat výstelka dělohy. Takže další, tentokrát menší operace ke snížení sliznice. Ale po dvou měsících to bylo zase. Navíc začal na trhu chybět Tamoxifen. Sehnat ho začal být problém. Takže doktoři doporučili odstranit celou dělohu a ovaria. Tím se udrží hladina hormonů nízko, což je pro remisi (doléčení) u tohoto typu onemocnění důležité a zároveň to mělo vyřešit nárůst výstelky spojený s rizikem myomů, eventuálně i jiného typu rakoviny.
Manželka šla tedy na další rozsáhlou operaci – LAVH. Ta se provádí částečně hlavou dolů a mám pocit, že jí tohle plus asi čtyři hodiny narkózy dobře neudělalo. Je od té doby nějak roztržitá a stěžuje si, že občas nemůže najít slova a že jí to v práci nějak nejde. Přístup v nemocnici – no se mnou vlastně nemluvil nikdo, manželka se tam taky necítila moc dobře, jak to jen šlo, šla domů. Na milování ztratila chuť úplně. Nevím, jestli je to třeba mnou nebo depresemi nebo i nějakým faktickým poničením něčeho v hlavě.
Taky se jí změnily chutě a teď třeba nevím, co pořídit za voňavku, a kluci občas při nedělním obědu vrčí a nejede jim to, prý že to dřív chutnalo jinak a myslím, že mají pravdu.
Někdy z toho mám pocity beznaděje, že to s naším milováním už takhle bude navždy. Jindy mám vztek. Docela často pak místo milování vybílím lednici a za ty roky vesele přibírám. A taky už toho tolik spolu nenachodíme. Kvůli oběma.
Kluci s námi už, celkem pochopitelně, moc nechtějí být. Stále hledám cestu, jak z toho ven, jak najít hezčí zítřek, ale moc se mi to nedaří. Je těžké hledat motivaci, něco, na co se těšit.
Kluci mezitím vyrostli a mám pocit, že jsem se jim nevěnoval tolik, kolik bylo potřeba, a nějak jsme se odcizili. Hrozně zklackovatěli. Jeden na průmce, druhý v prváku na vysoké. Nemůžu ani o sobě říct, že bych se vrátil opravdu zpět, taky to mé hlavě zrovna neprospělo. A ani já nejsem úplně fit, to už tak prostě je, dvacet už mi nebude. Nezbývá, než se šinout dál.
Rady jiným? To je těžké. Chlapům asi víc svědčí jednorázový výkon, než dlouhý stres. Hledám, co jsem mohl ještě udělat, nebo udělat líp, ale opravdu to nevím. Pomůžou snad kamarádi, mně tedy rozhodně nějaký ten pokec aspoň trochu pomohl.
Snažte se nabírat sílu, jak to jen jde, protože se od vás opora očekává a smolík – energii v obchodě nekoupíte. Možná bych doporučil se i kouknout sem, na příběh někoho dalšího se stejnou diagnózou.
Přečtěte si také
Je mi skoro 40, mám dvě malé děti. Přesto toužím po diskotéce jako za mlada
- Anonymní
- 15.10.26
- 967
Tak moc mi chybí bezhlavé trsání na diskotékách, že mám chuť si to zopakovat. Ale copak to jde, když je vám skoro 40 a máte dvě malé děti?
Štvalo mě, že mi manželka furt kecá do života. Když odešla, byl jsem ztracený
- Anonymní
- 15.10.26
- 2258
Když mě žena opustila, první týdny jsem si říkal, že jsem konečně svobodný. Nikdo mi nebude říkat, kdy mám přijít domů, co mám koupit ani proč zase nechávám ponožky vedle postele. Kamarádům jsem...
Pozvali mě na grilovačku a pak se mi smáli za mou postavu. Už tam nejdu
- Anonymní
- 15.10.26
- 1426
Slíbila jsem si, že tam strávím příjemné odpoledne. Místo toho jsem si odnesla lekci z rodinné „laskavosti“. Moje sestra mě pozvala na oslavu narozenin svého syna a já jsem nadšeně souhlasila....
Sousedova kočka mi zmrzačila psa. Ten odmítá převzít zodpovědnost
- Anonymní
- 15.10.26
- 1852
Je to rok, co se u sousedů narodila koťata. Ze začátku mi kočky v okolí nijak nevadily. Ano, nenesla jsem dobře, že občas na naší zahradě najdu jejich exkrement. Díky tomu, že máme psa, se ale...
Návod na šťastné manželství. Tohle jsou věci, které u nás fungují
- Anonymní
- 15.10.26
- 1830
Nejsem manželská poradkyně a rozhodně nemám recept na šťastné manželství. Po letech společného života jsem ale vypozorovala několik pravidel, díky kterým se doma hádáme o něco méně. A některá jsou...
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 902
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 3107
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 1677
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 539
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 623
Sobota odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
preji at se vam podari s manzelkou zase najit ten spravny smer, nevzdavejte se, je toho jeste tolik k radosti 
Jsi fajn chlap a zasloužíš si jen to nej!
. I s tímto by mohl pomoci, třeba má žena nějaký problém na páteři 
), ale především úžasný a empatický manžel. Moc bych ti/vám přála, aby si to tvá žena opět uvědomila 
rakovina sa jej nikdy nevrátila 
To mě velice mrzí…
Rakovina dokáže obrátit život vzhůru nohama. Manželka a s ni také vy, jste si prošli těžkým obdobím…
Pro ni, po jak jsem pochopila mastektomii a radikální hysterektomii, to muselo být obzvláště těžké, poněvadž přišla o orgány, které ženu dělají ženou.. jistě to zamavalo s její psychikou, sebevědomím a pohledem na své ženské tělo…
Každopádně nyní už to mate za sebou a já pokud bych mohla poradit, tak bych investovala, čas, energii a peníze do terapie - na obnovu manželského života, který těžce zasáhl boj s rakovinou, dále na terapii čistě pro vaši ženu, která ji pomůže bojovat a vyrovnat se s následky rakoviny a ve vnímání sama sebe… dále pokud je ta možnost pro manželku i nadále navštěvovat setkání žen, které prodělaly rakovinu.. mohou si tak sdělovat příběhy, rady a být si navzájem oporou a to dokáže dost pomoci…
Držím moc palce♥️️
Myslím, ze jste skvělý manžel a velká opora vaši ženě…