Rakovina prsu: Z pohledu manžela

O životě

Válka rodiny s nemocí. Výhra i ztráty. Deníček vzniknul na popud adminky, jako odpověď na její otázky.

Odpovím povídáním…

Datum úplně přesně nevím, ale večer přišla ze sprchy a říká: „Hele, já tady asi něco mám, sáhni si.“ To bylo neobvyklé, to mi nikdy předtím neřekla. Měla krásné oblé a pevné, ale malé prsy. A snad kvůli tomu na sebe nechtěla nechat moc sahat. A já se nikdy nesnažil, aby se jí to jakkoliv připomnělo. Tak jsem tedy hmatal a opravdu, zatvrdlina, jak menší hrášek. Bylo jasné, že to je něco, co tam nepatří. Ale popravdě nečekal jsem, co z toho bude. A taky – proč hned panikařit.

Manželka nerada chodila k doktorům, ale říkal jsem si, že když tam dlouho nebyla, tak by jí přinejmenším doktor vyšetřit měl. Taky jsem si myslel, že než nad tím dumat a nechat to nakypět do nějakého strašáka, bude lepší, když doktor řekne, že je to nějaká drobnost a vyřízeno. Za týden konec října, poslední milování.

A pak jsem ji k tomu doktorovi popostrkoval, čímž jsem si tedy moc sympatií nezískal.
Byl tu problém: Doktor, kterého si vybrala, se jí před časem znelíbil, a tak se jí tam moc nechtělo a byla bez nálady. Ale objednala se a za necelých čtrnáct dní od onoho večera od něj dostala žádanku na mamograf a poslal ji na kontrolu na onkologii. Vybrala si jedno centrum v Praze.

Doprovázel jsem ji tam. Věžák ve stylu panelových sídlišť, jen velký. Ještě první vyšetření na dvojrozměrných snímcích nevypadala hrozivě (ne, neviděl jsem je). Ložisko je tak asi jako větší cvrnkací kulička.

Potom biopsie, CT a situace se prudce vyhrotila. Skončil listopad, operace je naprosto nezbytná. Diagnózu sdělil onkolog manželce. I když jsem seděl před ordinací na chodbě, doktor se mnou nemluvil. Asi nejtěžší chvíle pro manželku, když to musela říct své mámě. Ona je trochu z jiné doby a má i trochu jednodušší náhled na svět, a tak ji ihned napadlo, že její dcera umírá. Ironií osudu se k tomu váže jiný příběh, ale to třeba jindy.

Smršť předoperačních vyšetření. Třeba i isotopový scan kostí. Našel jsem si, že se dělá hlavně kvůli zachycení kostních metastáz. Druhý důvod je celkový stav skeletu kvůli osteoporóze. Na část vyšetření jsem manželku doprovázel i na onkologii. Manželce o tom neřekli nic a já, i když jsem už věděl, o co jde, jsem držel basu s tím, že jde o osteoporózu.

Po výsledcích CT, isotopu a biopsii dostala první Zoladex a taky Tamoxifen. Zoladex je taková monster injekce do břicha, Tamoxifen pilulky. Pak ještě magnetická rezonance. Nebolí, ale prý jako by u sousedů dvacet minut v kuse někdo vrtal příklepovkou, až z toho drnčí zuby.

Z centra taky ihned hledali volný termín k operaci. První volný před Vánoci a pak až asi tak za měsíc někdy v lednu, v únoru, už nevím přesně. Pořád jsme ještě věřili, že to bude jen částečná resekce, tedy nádor s okolím a s nějakou plastikou. Ale doktor nás zmrazil tím, že to v tomhle případě nelze. Tedy manželku, já dělal exota na chodbě, sám mezi dalšíma ženskejma. Jde o tubulární sarkom a ten může být v mikroskopické formě ještě i v kterémkoliv jiném místě žlázy.

Takže operace těsně před Vánoci.

Dost depresivní pro mě bylo vyslechnout si, kde se schovává jaký dárek pro kluky (11 a 14), kde jsou cennosti a co mám ještě udělat, kdyby… Nějaké dárky jsme pak ještě vybírali spolu. A pak od babi, co budu jako chlap dělat sám s dvěma dětma (rodiče už nemám, sourozence taky ne)? Ale, ať se nebojím, že mi pomůžou. Bylo to fakt na mrtvici.
Sháněl jsem informace a snažil se o podporu, jak to jen šlo. Nakonec tedy tekutá výživa do nemocnice a enzymy. Snad to pomohlo.

Pak operace. Prs a sentinelové (strážní) uzliny. Místo té milé krásy čtvrtmetrová jizva a nepohyblivá pravá ruka. Nejen prs a uzliny, ale taky část prsního svalu. Domů za necelých čtrnáct dnů.

Nakonec tedy aspoň že na Ježíška už byla manželka doma. Určitě lepší než nemocnice.
Takový druhý Ježíšek s divnou pachutí byla operační zpráva. Vyplývaly z ní rozměry nádoru a tím taky to, že operace až za další měsíc by… nebyla dobře. Nádor totiž rostl nečekaně rychle.

Po Novém roce zamířila manželka do radiačního centra. Zahájit ozařování se sice dá až po základním zhojení rány, ale musí vás zase dát někam do pořadníku a vymyslet program. Program ozařování se totiž šije na míru. To, co se má ozařovat a z jakých stran, vymyslí doktor po konzultacích a taky stanoví dávkování a sérii. Na konci jara šla manželka na značení. To vás pokreslí inkoustovou tužkou a oměří, parametry předají programátorovi, který z požadavků lékaře a naměřených hodnot pro přístroj vytvoří ten program na míru (pozice, směr, velikost dávky, při kterém sezení). Pomalování slouží také při každém ozařování k přesnému zacílení.

No nebylo to nic moc, rána trochu otekla, ozářená pokožka je, jak když se vyspíte na sluníčku, časem úplně zhnědne jak piha nebo mateřské znaménko a k tomu ty zelené čáry od značení. Na podprsenku v podstatě zapomeňte, to by bylo opravdu peklo. Ale i s normálním oblíkáním jsem manželce pomáhal – nemohla ruku zvednout o moc výš než nad pas a pohyb kůže ji bolel. A tahat látku přes popáleniny prostě bolí ještě víc. Mazat, mazat, mazat.
K tomu tedy ještě léky a injekce. Cytostatika a hormonální suprese. A jako bonbónek ještě nějaké ty vitamíny a tak. Ale aspoň žádná, klasicky známá chemoterapie z kapaček.

Já jsem v práci skončil a jinou jsem rychle nehledal, protože vyhovovalo, že jsem se mohl o manželku a kluky starat. Po radioterapii jí doktorka vyjednala lázně, takže doma zůstali tři chlapi. Jak mi o návštěvách vyprávěla, tak i tam byli maličko konsternovaní. Například masérka (kvůli té ruce) nebo sestra – píchat do břicha ten Zoladex – je to dost velká jehla…

Ale po tři čtvrtě roce už bylo manželce přece jen viditelně líp. Konečně jsme byli spolu vybrat protézku a protézní podprsenku, což taky vypadalo trochu divně a vůbec to nebylo jednoduché. Manželka má prakticky chlapeckou figuru. Malé poprsí, ale široký hrudník. Nakonec se povedlo, takže už pak mohla nosit skoro všechny své věci ze šatníku. Když se chystala na operaci, tak jsem si říkal, že jí aspoň, jako malou záplatu na ten malér, vymodelují poprsí tak, aby mohla nosit všechno, co se jí v obchodech na sebe líbí, což kvůli figuře nikdy nemohla (konfekční čísla na tu chlapeckou figuru moc nesedí). Jenže ztráta části svalu, následné ozařování a rehabilitace takový postup znemožňovaly.

Teprve po roce si mohla sáhnout rukou na temeno hlavy. Mazali jsme a masírovali, seč se dalo, aby nedošlo k lymfatickému otoku ruky, což je velmi častá komplikace po takovéhle operaci. Vcelku se ale dá říct, že se to společně s dobrým hojením povedlo. Jenom někdy se stane, že jí ruka trochu nateče. Trochu znamená sice viditelně, někdy i s omezením pohybu prstů, ale jiné pacientky mají někdy ruku, s prominutím, oteklou jak konev. Druhým místem, kterému s musela věnovat zvýšená pozornost byly jizvy po Zoladexu, ale i to se celkem povedlo. Dnes už vidět skoro nejsou.

Po operaci začala chodit do kroužku podobně postižených žen, což jí hodně pomohlo. Něco jako skupinová terapie, cvičení, přednášky – poradny a podobně. Úplně přesně nevím, nebyl jsem zvaný, protože šlo o dámskou společnost. Tak nemůžu žádný případný dotaz na detaily zodpovědět.

Nicméně na jednu věc nedošlo – na obnovení našeho manželského života se to nijak neprojevilo. Já jsem to sice nezabalil, ale manželka nejevila žádné nadšení. Jestli jsme se za ty dva roky milovali, tak snad pětkrát a vždycky jsem měl pocit, že je to tak nějak bez radosti.

Mně tedy navrch moc dobře nebylo, protože jsem nemohl najít práci. Prostě krize a někdo musel z kola ven a já byl nejstarší a sebekriticky přiznám, že myšlenky na práci mi moc nešly.

Tragikomické bylo, že v té době nastoupila manželka zpátky do práce. Teď už tedy pracuji, ale nějak mě to netěší jako dřív. A ani na tom nejsem odborně a myšlením tak dobře, jak jsem byl (IT obor). Přeci jen čas nečeká a mně se překulila padesátka.

Už se po dvou a půl letech zdálo, že dál už půjde jen přímá cesta k úplnému uzdravení, ale zase bylo něco špatně. Manželce začala nekontrolovaně narůstat výstelka dělohy. Takže další, tentokrát menší operace ke snížení sliznice. Ale po dvou měsících to bylo zase. Navíc začal na trhu chybět Tamoxifen. Sehnat ho začal být problém. Takže doktoři doporučili odstranit celou dělohu a ovaria. Tím se udrží hladina hormonů nízko, což je pro remisi (doléčení) u tohoto typu onemocnění důležité a zároveň to mělo vyřešit nárůst výstelky spojený s rizikem myomů, eventuálně i jiného typu rakoviny.

Manželka šla tedy na další rozsáhlou operaci – LAVH. Ta se provádí částečně hlavou dolů a mám pocit, že jí tohle plus asi čtyři hodiny narkózy dobře neudělalo. Je od té doby nějak roztržitá a stěžuje si, že občas nemůže najít slova a že jí to v práci nějak nejde. Přístup v nemocnici – no se mnou vlastně nemluvil nikdo, manželka se tam taky necítila moc dobře, jak to jen šlo, šla domů. Na milování ztratila chuť úplně. Nevím, jestli je to třeba mnou nebo depresemi nebo i nějakým faktickým poničením něčeho v hlavě.

Taky se jí změnily chutě a teď třeba nevím, co pořídit za voňavku, a kluci občas při nedělním obědu vrčí a nejede jim to, prý že to dřív chutnalo jinak a myslím, že mají pravdu.

Někdy z toho mám pocity beznaděje, že to s naším milováním už takhle bude navždy. Jindy mám vztek. Docela často pak místo milování vybílím lednici a za ty roky vesele přibírám. A taky už toho tolik spolu nenachodíme. Kvůli oběma.

Kluci s námi už, celkem pochopitelně, moc nechtějí být. Stále hledám cestu, jak z toho ven, jak najít hezčí zítřek, ale moc se mi to nedaří. Je těžké hledat motivaci, něco, na co se těšit.

Kluci mezitím vyrostli a mám pocit, že jsem se jim nevěnoval tolik, kolik bylo potřeba, a nějak jsme se odcizili. Hrozně zklackovatěli. Jeden na průmce, druhý v prváku na vysoké. Nemůžu ani o sobě říct, že bych se vrátil opravdu zpět, taky to mé hlavě zrovna neprospělo. A ani já nejsem úplně fit, to už tak prostě je, dvacet už mi nebude. Nezbývá, než se šinout dál.

Rady jiným? To je těžké. Chlapům asi víc svědčí jednorázový výkon, než dlouhý stres. Hledám, co jsem mohl ještě udělat, nebo udělat líp, ale opravdu to nevím. Pomůžou snad kamarádi, mně tedy rozhodně nějaký ten pokec aspoň trochu pomohl.

Snažte se nabírat sílu, jak to jen jde, protože se od vás opora očekává a smolík – energii v obchodě nekoupíte. Možná bych doporučil se i kouknout sem, na příběh někoho dalšího se stejnou diagnózou.

Váš příspěvek
sarah1618
Kecalka 269 příspěvků 03.04.19 01:37

To mě velice mrzí…
Rakovina dokáže obrátit život vzhůru nohama. Manželka a s ni také vy, jste si prošli těžkým obdobím…
Pro ni, po jak jsem pochopila mastektomii a radikální hysterektomii, to muselo být obzvláště těžké, poněvadž přišla o orgány, které ženu dělají ženou.. jistě to zamavalo s její psychikou, sebevědomím a pohledem na své ženské tělo…
Každopádně nyní už to mate za sebou a já pokud bych mohla poradit, tak bych investovala, čas, energii a peníze do terapie - na obnovu manželského života, který těžce zasáhl boj s rakovinou, dále na terapii čistě pro vaši ženu, která ji pomůže bojovat a vyrovnat se s následky rakoviny a ve vnímání sama sebe… dále pokud je ta možnost pro manželku i nadále navštěvovat setkání žen, které prodělaly rakovinu.. mohou si tak sdělovat příběhy, rady a být si navzájem oporou a to dokáže dost pomoci…

Držím moc palce:hearts:️
Myslím, ze jste skvělý manžel a velká opora vaši ženě…

Tarjei
Závislačka 4897 příspěvků 03.04.19 06:18

Hezky, odhalujici, statecny psani i pres to trapeni.....drzim palce :kytka:

llida
Kecalka 411 příspěvků 03.04.19 06:30

zazila jsem s maminkou neco obdobneho, hlava ji po narkoze taky chvilkami ,,blbla,, ale casem se to zlepsilo, chut se bohuzel nezlepsila, takze vari od oka a ostatni ochutnavaji :) preji at se vam podari s manzelkou zase najit ten spravny smer, nevzdavejte se, je toho jeste tolik k radosti :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.04.19 07:08

U nás manželský život přestal existovat po zplození třetího dítěte. Mně bylo teprve 29 let. Od té doby ani ťuk. Žijeme vedle sebe bez sexu a prakticky bez lásky a to nás nepotkala taková hrůza v podobě nemoci. Prostě manžel přestal mít zájem. Vám je o generaci víc než nám, já myslím, že se máte opravdu rádi, když jste až donedávna spolu aktivně sexuálně žili. Asi opravdu nezbývá než terapie a pak najít si nějaký společný koníček, který by vás oba bavil a zároveň sblížil. Já myslím, že u nás to šlo do kopru proto, že jsme přestali spát v jedné místnosti, aby se manžel vyspal aa nerušil ho pláč dítěte. Pak přestal trávit čas doma, koníčky praktikuje sám. Já myslím, že je důležité komunikovat a být spolu, ne pořád, ale pravidelně. To u nás není. Držím moc palce, ať k sobě najdete cestu a hlavně ať paní už je zdravá. To nejak v deníčku chybí, jak její nemoc pokračuje či jestli ozařování zabralo.

Twin_Star
Ukecaná baba ;) 1567 příspěvků 03.04.19 07:10

@llida Navíc by neškodilo, kdyby skoro dva dospělí kluci mamince třeba s vařením pomohli. :palec:

malá_holka
Extra třída :D 12130 příspěvků 03.04.19 07:55

@M_Vladim :hug: :hug: :hug: Vláďo jsi moc moc statečnej chlap, ty víš. Je mi to líto, jak to s vašima životama zamávalo, tys udělal cos mohl a jak nejlíp jsi mohl :hug: Mysli taky teď na sebe. I ty se potřebuješ zahojit a žít zas trochu radostnej život a ne jen pomalu skomírát. Ty víš jak to myslím :jazyk: :* :srdce: Jsi fajn chlap a zasloužíš si jen to nej!

Příspěvek upraven 03.04.19 v 07:56

pe-terka
Neúnavná pisatelka 19398 příspěvků 03.04.19 11:05

Uff, to je síla :hug: Trochu mě překvapilo, že v lázních byli zaskočení ženou s lymfatickým edémem ruky - vždyt to je po ablaci prsu a uzlin úplná klasika! Chodí žena na fyzioterapie? Máme v rodině soukromého fyzioterapeuta (takže se klientovi věnuje hodinu intenzivně při každé terapii), a toto tam řeší poměrně často. A úspěšně!!! Nejde mi o nahánění klientů, nejsme ani z Prahy :think:
Být čtyři hodiny v narkoze hlavou dolů - uf teda 8o. I s tímto by mohl pomoci, třeba má žena nějaký problém na páteři :nevim:
Co celkově poradit? Prošli jste si oba hroznou životní etapou a chápu vás oba dva. Tvou ženu, vyčerpanou stresem, strachem o život, samotnou léčbou a nejspíš pocitem absolutní ztráty ženskosti. Ačkoli - neměla s tím problém už dříve, viz nechut nechat si od tebe sahat na prsa :think: Že jsou malá přece vůbec nevadí, pokud si z toho žena nevytvoří mindrák :think:
Chápu i tebe, vysíleného starostmi, strachem a sexuální frustrací :kytka:
Další věc, co mě překvapila, je postoj vašich synů. Chápu, jsou to odrůstající chlapáci, ale co jim brání uvařit ten oběd za mámu, anebo spolu? S tím, že oni budou šéfovat dochucovacích procesům…Není na místě ani tvůj pocit selhání, že jsi je o něco připravil. Rakovinu jste si nevybrali, museli jste jí čelit. A kluci by měli do života vědět, že i tohle se stává, že maléry je třeba řešit, ne utíkat :think: A že jste rodina, parta v dobrém i zlém.
Kromě fyzioterapeuta bych též zainvestovala čas a energii (ev. finance) i do dobrých psychoterapeutů, pro vás oba. To není žádná ostuda, naopak! Je to o tom naučit se spolu komunikovat a otevřít se svým pocitům, ale i vnímání toho druhého. Protože mám dojem, že to sdílení se vám nějak vytratilo, a zde vidím i klíč k obnovení vzájemných něžností.
Na závěr bych chtěla podotknout, že jsi nejen nadaný spisovatel (máš výborný sloh :potlesk: ), ale především úžasný a empatický manžel. Moc bych ti/vám přála, aby si to tvá žena opět uvědomila :kytka:

Příspěvek upraven 03.04.19 v 11:07

aiwwa
Nadpozemská drbna 25770 příspěvků 03.04.19 13:16

Upřímné a smutné, jsi frajer. :hug:

Veveří
Ukecaná baba ;) 2264 příspěvků 04.04.19 09:03

Děkuju za upřímnou a silnou zpověď. Krize tříbí charaktery a ty jsi v životní zkoušce obstál jak nejlíp jsi mohl. Neutekl jsi. I když bojuješ a rveš se s životem jak to jde, v mých očích stojíš hodně vysoko. Držím palce :hug:

Kfětoslava
Závislačka 2718 příspěvků 04.04.19 09:10

Upřímný pěkně sepsaný deníček, kdy si člověk uvědomí, že zdraví, je to nejdůležitější. Držím palce, aby manželce bylo už jen a jen líp a oba jste si k sobě našli zpátky cestu a našli i ztracenou energii :srdce:

chs.jasmin
Echt Kelišová 9580 příspěvků 04.04.19 09:14

Přemýšlím co napsat, nějaká slova utěchy, ale nějak mě nenapadá nic … snad jen …

Pasáž o popisu ozařování mě rozbrečela, musela se tvá žena cítit strašně vyděšeně. Není nic horšího, než strach, že neuvidím vyrůstat své děti, že je už neobejmu, že budou vyrůstat bez mámy. Zároven chápu tlak, jaký na tebe musel být - obstarat domácnost, vychovávat děti, být oporou ženě a zároven tu domácnost i finančně zajistit - do toho ztráta práce :zed:

Z vyprávění žen, které si nechaly dostranit dělohu (at už dobrovolně, nebo vlivem nemoci) vím, že se pak necítily jako ženy, necítily se uplně, prý jako kdyby ztratily podstatu svého ženství :nevim: Možná … možná by to chtělo si o tom promluvit, mluvit o tom jak se cítí, co by si přála, jak by to dál viděla … Možná i ztrátou prsu, fyzickému zranění - deformace těla, koneckonců i nějaká deformace duše - je to stud ze svého těla (možná ne, já jen hádám co by se asi mě honilo hlavou - už z popisu, že se styděla za svá malá prsa) … Možná zkusit manželskou terapii - prožívat to spolu. Ona měla nějakou podporu v te skupině, ale ty jsi to asi moc neřešil - není se za co stydět, zajít si k psychologovi, popovídat si o tom. Musel to být obrovský tlak …

Každopádně přeji aby už bylo jen dobře, aby jste se mohli zase těšit z dětí, ze sebe, ze života :hug: že jste boj o život vyhráli a znovu mužete zase žít, možná je stejně jako dřív, možná jinak ale nikde není dané, že jinak je špatně :kytka:

A děkuji za mužský pohled.

Uživatel je onlineadmin
Extra třída :D 12078 příspěvků 04.04.19 09:49

M_Vladim Děkuji ještě jednou, že jste do tohoto bolavého psaní šel… věřím, že pro spoustu žen i jejich poloviček bude deníček oporou v těžkých časech.

Monika

freeport
Ukecaná baba ;) 1169 příspěvků 04.04.19 10:46

:hug: moc hezky napsané, vázím si vaší upřímnosti. jste moc statečný, obdivuhodný muž. držím palce, ať váš další život je aspoň trošku lepší.

Gerberka
Závislačka 3262 příspěvků 04.04.19 11:23

Přidávám se k ostatním - výborně napsáno, četla jsem jedním dechem s obdivem statečnosti zakladatele. Myslím, že hodně chlapů by to už dávno vzdalo…
Přeju, ať je nadále aspoň o trošku líp :kytka:

rokris
Echt Kelišová 7530 příspěvků 04.04.19 11:46

Je hrozný, kolik toho je. Psaní smutné a upřímné. Smekám a moc držím pěsti, opravdu. :kytka:

Daniela PB
Kecalka 256 příspěvků 78 inzerátů 04.04.19 12:06

Muž s velkým M. Hodně sil a štěstí Vám oběma…

pe-terka
Neúnavná pisatelka 19398 příspěvků 04.04.19 13:37

@rokris to je pravda, počet zhoubných nemocí hrozně narůstá :nevim: Je to fakt o strach :,(

Uživatel je onlinejahuhudka
Extra třída :D 14330 příspěvků 04.04.19 18:10

Jsi frajer :srdce: Doufám a věřím,že můj muž by se zachoval také tak. Dva roky / dlouhá doba ,ale i krátká . Stál jsi při ní ,teď si myslím,by bylo na čase jí říct jak se cítíš. Měla by podržet ona tebe, začít tě objímat . Věřím,že najdete cestu k sobě , že jde jen o únavu z toho stresu a trápení :srdce:

Tiger-lily
Vesmírná mluvilka 34546 příspěvků 04.04.19 19:49

:kytka: :kytka: :hug: :hug: :hug: Přeji hodně štěstí a zdraví… jsi borec, teda jste borci celá rodina, že jste to takhle všechno zvládli.

tulipán
Závislačka 4410 příspěvků 04.04.19 20:03

Smutne cteni. Pred ctvrt rokem jsem byla na zakroku, dnes zase, a vidim, jak to s mym muzem mava, ztraci nervy, psychicky to nedava. Minule mi rikal, ze “tyhle moje akce nesnasi”. Mam dojem, ze muzi jsou jako pozorovatele, vycerpani psychicky stejne, jako jejich zena v nesnazich. Prosli jste si se zenou peklem, na tobe to nechalo jako na milujicim muzi, velke sramy. Synove to nemeli o mnoho lepsi. Je cas zamerit se na sebe, srovnat si vztahy s detmi, urovnat praci, nejhorsi mate snad za sebou. :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.19 22:04

Prochazim si tím…já bohužel i s tou chemoterapií.
A je to strašný…náročný a vyčerpávající. Od kontroly ke konrole,kde co zase najdou,co výsledky krve a pak si nechat pumpovat ten hnus do těla.
Už nikdy nebudu jako dřív…a taly život vidím úplně jinak teď
Přeji zdraví.....to především :kytka:

M_Vladim
Echt Kelišová 9129 příspěvků 05.04.19 12:31

Trocha upřesnění
Když jsem byl požádán o napsání, tak to bylo necelý rok po posledním zákroku. Článek k tématu měl vyjít ke konci roku a nějak to nevyšlo. Byl mi doporučen deníček, který jsem zveřejnil po nějakém váhání.
Suma sumárum je to dost přes pět let od začátku celého příběhu.
V určitém smyslu je to celkem jedno, protože se žádné skutečnosti nezměnily. :(
edit: Přibral jsem dalších pět kilo … :oops: :roll:
Na druhou stranu - je tu potěšující zpráva: dusud všechny testy negativní. :palec: ;)

Příspěvek upraven 05.04.19 v 14:02

babanci
Ukecaná baba ;) 1781 příspěvků 05.04.19 13:33

Moje dcera měla taky bulku v prsu. Nevěděla o ní, u nás to začalo bolestí zad. Takže všechno špatně a pozdě. Zemřela 6 týdnů poté, co konečně zjistili, proč ta záda bolí. Bylo jí 24 let a měla malou holčičku. Tak asi tak. Je mi líto, co Vás potkalo, ale Vaše žena žije. Tak se na to dívám já, máma zesnulé dcery.

M_Vladim
Echt Kelišová 9129 příspěvků 05.04.19 14:08

@babanci
:hug: To je mi opravdu líto :hug:
Nechtěl jsem to psát, abych zachoval trochu optimismu. Sám jsem při doprovázení viděl a manželka vyprávěla … o případech, které končily tragedií. :?
Ani to při léčení na náladě nepřidá.
Opravdu je třeba, aby se na to dávalo pozor. Není bulka, jako bulka, některé jsou hodně agresivní a i týden odkladu je podstatný - psal jsem. :kytka:

M_Vladim
Echt Kelišová 9129 příspěvků 05.04.19 14:12

@tulipan i anonymní přeji hodně štěstí. :mavam:
To je potřeba. Při kapce štěstí je šance na úspěch.
:kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:
Při velké smůle člověk uklouzne na banánu …

barrbucha
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.04.19 14:48

Tak to je mazec. Stydím se za ty svoje trapné malé starosti, co mě trápí… Mrzí mě co se vaší rodině stalo. Ani nevím co dál napsat :,(

Stevia
Závislačka 3727 příspěvků 06.04.19 18:57

@M_Vladim deníčky čtu velmi málo,za těch 9 let co tu jsem bych to na prstech spočítala…
Tenhle mě zaujal a já napíšu jen jediné..
Jsi fakt dobrej! Borec,že si nezdrhnul,to bývá většinou realita…
Věřím,že bude dobře, možná by bylo dobrý někam vycestovat,znova se začít smát…

Xsenova
Zasloužilá kecalka 641 příspěvků 07.04.19 21:37

Mojej matky segra mala bulku v prsu - mala 45 a tak isto prišla včas. Presne ako vaša manželka mala op a rádio. Mala veľmi agresívny nádor kde bol každý týždeň drahý. Asi 2-3 roky po rádio mala návaly únavy, ruku si necíti úplne dodnes, a má z časti zrušený čuch. Ale dnes má už 64 rokov :D rakovina sa jej nikdy nevrátila :D je to vitálna dôchodkyňa ktorá vedie zbor, dôchodcovský klub, donedávna hádzala guľou a kvalita jej života je oveľa vyššia ako vačšiny ľudí v jej veku. A teda nevypadá vôbec ako babička ale ako vitálna zrelá ženská plná energie.

M_Vladim
Echt Kelišová 9129 příspěvků 07.04.19 22:55

Díky všem za hezké komentáře ! :mavam:
:kytka:

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 08.04.19 10:16

@M_Vladim Myslím, že jsi udělal vše, co jsi mohl a to velmi dobře. A taky myslím, že vzhledem ke stabilizaci stavu tvé manželky by sis nyní zasloužil, abyste si promluvili taky o tobě. Nebo i s klukama. Osobně rodinnou soudržnost považuji za nejdůležitější věc v životě.

prcekniky
Závislačka 3380 příspěvků 08.04.19 19:27

Je mi líto, čím jste si prošli. Pracuji na onkologii, takže velmi dobře vím, jak náročná cesta tohle je.
Problém s intimnostmi ze strany manželky zřejmě pramení právě z hormonální nerovnováhy. Ženám se prakticky uměle navozuje menopauza, což s tím bohužel souvisí. Každopádně klobouk dolů, dle toho, co píšete, jste byl manželce úžasnou oporou. Přeji vám oběma hodně zdraví.

M_Vladim
Echt Kelišová 9129 příspěvků 09.04.19 13:57

@prcekniky
Pokud se to stává - jsou nějaké běžně používané postupy, jak to zas vylepšit ?
Kto to řeší - onkolog, nebo jiný lékař ?

nyc09
Nováček 1 příspěvek 09.04.19 23:56

Mrzi me, ze si timto onemocnenim prochazi vase manzelka…je to tezke pro vas vsechny, muj manzel by vam mohl povidat…musim rict, ze jste me prekvapil vasim odkazem na muj blog ;-)
Moc vam vsem drzim palce!
Anna aka mamazavodou

M_Vladim
Echt Kelišová 9129 příspěvků 10.04.19 15:53

@nyc09
:mavam:
Držím palce!
:kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

Příspěvek upraven 10.04.19 v 15:55

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.04.19 23:26

Kdo zažil na své kůži, ten chápe. Kromě strachu o život svého nejbližšího je to o tom, že se ze všech sil snažíte pomoci a cokoliv uděláte je stejně málo. Ta bezmoc je hrozná. Jediné, co je na tom aspoň trošku pozitivní je, že přibývá vyléčených žen. O to víc si vážím a smekám před odborníky z Masarykova onkologického ústavu (jiný neznám).

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.04.19 23:36

Ještě bych měl přidat. Bylo to těžké období, pro nás oba - ale že bych byť na chvíli uvažoval o tom, že svoji ženu opustím, tak to rozhodně ne. To chlap nedělá. Samozřejmě - dostal jsem se xkrát do nálady, že bych nejradši utekl na druhý konec světa. Ale neutekl - ten druhý mě potřebuje. A jsem si jistý, že kdybych onemocněl já, situace by byla stejná.

prcekniky
Závislačka 3380 příspěvků 13.04.19 14:03

@M_Vladim Těžko radit. Důležité je, zda toto chce řešit manželka. Je důležité si uvědomit, jak je na tom psychicky. Přišla o prso, symbol ženství, obvykle to ženy nenesou psychicky dobře. Což může být dalším důvodem mimo hormonální nerovnováhu. Bylo by rozumné si o tom promluvit se ženou, jak to vidí, v čem je problém, a pak poř. s ošetřujícím onkologem.

M_Vladim
Echt Kelišová 9129 příspěvků 28.05.19 22:12

Ani druhé pozvání na společnou návštevu sexuologie nebylo úspěšné. :?
Opravdu už na to nemám žádný vliv, nic mě nenapadá. :think: :nevim:
Je to jen na doktorech a tady mám, díky svým dosavadním zkušenostem, důvodné pochyby. :(

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Moje základka a sport