Chtěla bych druhé, ale po prvním porodu se bojím

Chceme další miminko a mám strach, že se nepodaří kvůli mému prvnímu porodu...

Chtěla bych druhé, ale po prvním porodu se bojím

Naší dceři byly dva roky a my jsme už dýl rozhodnutí, že se začneme snažit o další. Mám zdravotní problémy (crohnova choroba, obezita), u kterých jsem si myslela, že nemůžeme mít žádné dítě, ale byly to zbytečné obavy. Teď je toho ale více, můj první porod neproběhl úplně hladce a bojím se nejen, že bych nemusela otěhotnět, ale i o to, že když by se zadařilo, tak o to maličké přijdu. Praskla mi voda o měsíc a půl dřív a musela jsem do nemocnice, malou chtěli co nejdéle udržet vevnitř, aby se jí pořádně vyvinuly plíce.

Po třech dnech udržování, které byly na moji psychiku strašné (celé tři dny na monitoru, kvůli mé váze jsem si ho musela přidržovat, což mě strašně vysilovalo a mohla jsem jen ležet, protože jsem byla na kapačkách), jsem šla rodit. Vše bylo v pohodě, jen jsem se neotevírala a museli mi píchnout něco na otevření. No a tím to začalo, po oznámení, že ucítím lehké bušení srdce, mi málem vyskočilo z hrudníku a zřejmě jsem začala omdlévat. Do toho sestra začala volat, aby okamžitě zavolali doktora, že musím na sál. Ona (dcera) nedýchala. Sestra to stále opakovala a nadávala, že nikdo nejde.

Převezli mě na sál, uspali a udělali císař. Večer jsem se probudila na pokoji a když jsem začala vnímat, nikdo mi nebyl schopen říci, kde mám malou. Jedna polovina sester mi říkala, že je v inkubátoru a nemůžou ji dovézt a druhá, že mi ji dovezou. A nic. Nakonec byla doopravdy v inkubátoru. Nedokázala dýchat mimo inkubátor, měla 2 400 gramů a 44 cm, ale po pár dnech už bylo vše v pořádku. Teď máme zdravou, krásnou princeznu, ale strach o ni byl příšerný.

No a začaly moje problémy. Druhý den přišla sestra a arogantně mi řekla: „Proč tak krvácíte?! To není možný, vždyť už vám to potřetí vyměňuji!“ Odpověděla jsem, že jak to mám vědět… A po dalších hodinách krvácení a momentu, kdy mi přivezli jídlo, se mi zamotala hlava a viděla jsem jen bílo. Sestra zavolala doktorku, která nadávala, že ji měli zavolat už dřív, protože jsem ztratila hodně krve a musí mi dát transfuzi, dohromady jsem dostala tři.

Nakonec vše dobře dopadlo a taky jsem se z toho dostala, ale od té doby mám bolesti. Prvních pár menstruací bylo tak bolestivých do zad, že jsem myslela, že už se nikdy nepohnu. To přestalo, ale mívám bolesti jen tak, že se otočím na bok a píchne mě v podbřišku, až mi vyhrknou slzy. Gynekolog mi po porodu řekl, že je vše v pořádku a od té doby jsem tam nebyla, skrz přestěhování (a tady poblíž nikoho neberou), ale chystám se. Jsem strašná stresantka a vím, že i když by mi řekl, že to je v pořádku, tak bych se bála.

Hrozně moc toužíme po dalším miminku, snažím se i zhubnout (a daří se mi to), tak doufám, že se nám to povede. Jen ty myšlenky jsou děsné a nejde se mě přesvědčit o opaku, k tomu myšlenka, že když se zadaří, jestli to bude stejné jako u prvního… Bude to miminko v pořádku, nebo se něco stane? Co když to bude ještě horší?! Věřím, že takové myšlenky má snad každá máma a je to hrozné. Musím se přesvědčit, že vše bude dobré! Ale jak?! Děkuji za možnost se vypovídat a všem maminkám a budoucím maminkám přeji, ať vše probíhá v naprostém pořádku a také to nejdůležitější. A to je zdraví!!!

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
Anonymní
8.4.21 08:04

Mám podobný strach. Porod tedy neskončil císařem, ale můžu říct jen bohužel že tak neskončil. Během porodu jsem měla problémy dceru neslyšeli, ale už musela spodem. Po porodu mi ji jem ukázali a na celou noc odnesli a proto že jsem byla ve špatném stavu, neviděla jsem ji. Nechalo to ve mě šrámy. Vím jistě, že udělám maximum pro to, aby další dítě šlo císařem. Já to další prostě porodem neohrozím. Císař je pro něj mnohem bezpečnější a nejde mi do hlavy, že do toho rodičkám někdo kecá. Mile ráda bych si ho zaplatila sama, netřeba do toho tahat pojišťovnu. A je to moje tělo, moje rozhodnutí. Zkusím to přes psychiku, kdyz to nevyjde zkusím to přes úplatky. Další dítě prostě půjde císařem a basta.
Jinak máš velkou naději že ti sami císaře navrhnou díky tomu, ze tak šlo i první. Gratuluji a závidím.

  • Nahlásit
492
8.4.21 08:41

V klidu. Hubnete. Jdete tomu naproti. Dítko máte zdrave. To je přece dobrý krok a buďte za to vděčná!
První jsem měla akutní sekci, měla tep 60 v bříšku. Strach, jestli to přežije a zda bude bez následků. Nyní má 3 roky a je zdravá, mentálně napřed. Druhé jsem mela předčasné 32 tt. Po postupném odtoku plodovky. Porod se sám rozbehl treti den hospitalizace. Kluk měl váhu o 500g méně než vaše holčička. Je taky zdrav a zrovna se kojí. Zkrátka nejste v tom sama. Plno maminek má porody podobné, horší, s fatálními následky pro dítě. Plno žen ani to dítě nemá… Možná by stálo za to vaše pocity probrat třeba online s psychologem.

  • Zmínit
  • Nahlásit
43
8.4.21 11:16

Neboj, bude to dobry. Treba zmena lekare pomuze, vse mu rekni. Drzim palce.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2737
8.4.21 13:40

Najdi si nového kvalitního gynekologa, kterému budeš důvěřovat. Jinak po 1. císaři již většinou není problém domluvit si i druhý porod císařem. Kvůli 1. nepodařenému porodu bych se myšlenky na druhé dítě nevzdávala. Mám obě děti plánovanou sekcí a vše proběhlo naprosto v pohodě.

  • Zmínit
  • Nahlásit
940
8.4.21 17:39

Upřímně, po prvním porodu jsem si myslela, že si další dítě adoptuji kvůli tomu, jaký jsem měla strach. Ale šla jsem do toho a bylo to určitě daleko lepší než poprvé. Třetí dítě mám neplánovaně a to bylo vůbec nejlepší. Držím palce :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.4.21 08:50

Strach z porodu, docela te chapu. Mam 3letou dceru a porod zacal v pohode, ale pak uz to nebylo to, co jsem si myslela. Mala nesla ven, ja uz nemohla, do toho jsem omdlela, musela ven klestemi, me zacali ztracet a male take padaly ozvy. Zvladly jsme to obe. Dneska je zdrava. Za par mesicu cekam dalsi mimco a to jsem si rikala po porodu, ze druhe v zadnem pripade. Je fakt, ze si porod nepripoustim a radsi nemyslim na to, co se mize stat, beru to tak, ze to opravdu neovlivnim a vse dopadne dobre. Tobe preji, at se druhe mimco podari a ver v to, ze to bude jine, ba dokonce lepsi.

  • Nahlásit
44
9.4.21 12:32

@PETRAKIM @olcak70 @Sofie2013 @Baby86 i ostatním moc děkuji za podporu :srdce:…článek neměl být anonymní ale co už…nemám strach tak z porodu jak z toho jestli další dítě vůbec mužů mít 😔… Ale budeme zkoušet 😊 a doufat že se zadaří ještě jednou moc děkuji a všem přeji jen to nejlepší :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.4.21 21:11

Rozumím ti ani nevíš jak. Pro mě šílený první porod, teď se mi podařilo přesvědčit manžela že půjdeme do druhého. U porodu byl a už to nechce znovu zažít ani on. Podmínka je, že musím mít císař. Ve zkratce, porod s komplikacemi, malej se tam skrtil na šňůře, tak mi udělali sekci. Mám to celé v mlze, moc nerada na to vzpomínám. Když jsem si o tom chtěla s někým popovídat (s ženskou) tak akorad odpověď, ale tobě přece dělali nakonec cisar, tobe to zkoncilo dobře. Ještě měsíc po porodu jsem se budila s nočními desy. S malým pořád chodím aktuálně po vyšetření, vypadá to zatím na lehčí tip autismu.

  • Nahlásit
44
10.4.21 10:10

Odpověď anonymnímu komentáři: Rozumím ti ani nevíš jak…
*Právě člověk se nemá ani komu vypovídat 😔… Přeji vám ať jste zdrávy a všechno zvládáte :srdce: děti jsou dar který si samy nadélíme a ať je to jakkoli bolestivé budeme je navždy milovat :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
19709
11.4.21 10:57

Holky, to mě moc mrzí. Ostatně jako u všech žen, které si odnesou trauma z porodu.

Nicméně dá se s tím pracovat a druhý porod prožít úplně jinak a může vyléčit ten první. Doporučuji kurzy třeba jemného zrození. Člověk dostane informace, a potom už se může zařídit podle sebe.

Já vyléčila svůj první. I když nakonec jsem se rozhodla pro CS, protože mě tělo i miminko daly stopkut, ak vše bylo v klidu za asistence manžela a úžasné PA, která mě podporovala. A ve spojení s miminkem. Po CS šlo miminko rovnou k tatínkovi na bonding a po probuzení jsem ho měla pořád u sebe. Ale je to o práci na sobě. Někdy to bolí, protože si člověk musí spoustu věcí přiznat a taky se od některých myšlenek osvobodit a uvědomit si, co vlastně chce.

Takže vám držím palce :kytka: a chci říct, že druhý porod vůbec nemusí být strašák, ale může mít léčivou sílu, pokud se pro to rozhodneme, a jdeme za tím. :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit