Co se to s námi stalo

Často si říkám, kde jsem udělala chybu, proč jsem tam, kde zrovna jsem. Třeba mi právě tohle pomůže si utřídit myšlenky.

*

Dost dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám tenhle deníček napsat či nikoliv, jenže nemám se komu svěřit, a tak nějak cítím, že už mám všeho dost. Jsem unavená, vyčerpaná a podpora žádná. Ale od začátku…

S manželem jsme spolu dlouhých 13 let. Ze začátku bylo vše skvělé, jak už to bývá. Po roce a půl se nám narodila dcera, a protože jsem měla dvougenerační rodinný domek po rekonstrukci, nastěhovali jsme se tam. Přízemí mají rodiče, my první patro. Manžel měl tehdy domek po nevlastním tátovi, který však byl neobyvatelný, a my neměli peníze na to ho dodělat, vlastně jsme jen tak tak přežívali a dluhy se kupily.

Manžel se tedy rozhodl (sám, já ho nenutila ani nepřemlouvala), že ho prodá, zaplatíme dluhy a budeme mít aspoň nějaké peníze. Ještě v té době jsme fungovali tak nějak v pohodě, zapojoval se do chodu domácnosti, plánovali jsme, prostě vše fungovalo. Problémy se začaly plíživě vkrádat s narozením druhé dcery. Narodila se vážně nemocná, a to nám obrátilo život vzhůru nohama. Ze začátku sice vše vypadalo dobře, vše měla vyřešit jedna operace, bohužel se objevily komplikace a jak dcera rostla, ukazovalo se, že její vývoj není úplně v pořádku. Péče o ni mě čím dál víc zaměstnávala, k tomu manžel, který pracuje jako řidič z povolání, začal být čím dál míň doma, de facto byl doma jen o víkendech. Já jsem musela zvládat domácnost, péči o dceru, musela jsem pustit práci a nechat si jen brigádu, která šla dělat z domu.

A když už jsem byla doma, tak jsem časem začala zařizovat ostatní věci, na které manžel neměl čas, úřady, nákupy různého nářadí, dílů na auto apod. Začal to brát jako samozřejmost, takže zatímco já si bláhově myslela, že je pyšný jak všechno zvládám, on to asi měl jinak. Ubyly prosby a děkování, přibyly jen strohé sms nebo telefonáty „dojdi mi tam, kup mi to a to“. Pak jsem zjistila, že si našel milenku, nejdřív vše sváděl na mě, že se mu málo věnuju, pak přišel s tím, že to není pravda, že si to jen domýšlím, ale nějak jsme to ustáli.

Dcerky mezitím rostly a mladší vyžadovala stále větší péči, potřebuje krmit, oblékat, mýt, přebalovat, hlídat na každém kroku, protože je hyperaktivní a nepozná nebezpečí, objevila se u ní epilepsie. V té době nám manželova matka odřekla hlídání, protože už ji nezvládala, takže vše zůstalo de facto na mě… a to 24 hodin vkuse, když nepočítám dopoledne ve školce. Hodně mi pomáhali moji rodiče, kteří jsou sice už hodně staří, ale snažili se aspoň trochu. Jinak jsem přes týden byla skoro na všechno sama, nebýt jich, tak bych to těžko zvládala.

Po celou tu dobu jsem si myslela že je vše v pořádku, manžel si na nic nestěžoval, věnoval se svým koníčkům. Až do loňského jara, kdy ze dne na den přišel s tím, že žijeme příšerně, že ho takovýhle život nebaví, že žije v domě, který ho nebaví, zkrátka najednou bylo všechno špatně. A že chce abychom si vzali hypotéku a pořídili si nový dům, kde by nemusel chodit do schodů a měl velkou zahradu. Já to odmítla, protože představa, že s těžce postiženým dítětem budeme 20 let splácet hypotéku, je spíš sebevražda. Navíc pro mě je podstatné to, že tu mám vše na dosah, školu pro starší dceru, školu pro mladší, lékaře, rehabilitaci, nemocnici, obchody a nehledě na to, že moji rodiče jsou oba nemocní, je jim skoro 80 a nechat samotné je už nechci. Před těmi 10 lety, kdy byli oba relativně zdraví, tak klidně, ale teď už ne.

Manžel mé důvody smetl ze stolu, že to jsou jen výmluvy, a od té doby mi to dává sežrat. Snažila jsem se, aby měl nějakou realizaci, nechala jsem mu, aby zrekonstruoval zahradu, ale i to je vlastně špatně. Teď jsme v situaci, kdy prohlásil, že zahradu dodělá, ale ať si ji platím ze svého, protože on prý do mého baráku už nastrkal dost (což je podle mě hlavní kámen úrazu, že je jen můj a ne jeho, kdyby to bylo naopak, bylo by všechno naprosto v pořádku), chová se ke mě jak ke služce, neustále nadává, na všechno, na všechny. Nikdy nebyl takhle vzteklý jako teď, ale stačí maličkost a vypění a pak lítaj slova, že je tu ani vypsat nemůžu, je to zkur**ý apod. Stačí maličkost a hned startuje a to nejenom na mě. Když přijde z práce nebo jde do práce, tak ani nepozdraví, když ho pozdravím já, odpoví jen tak na půl pusy „nazdar“.

Všechno si musím shánět sama, štěrk pod dlažbu, hlínu na zahradu, odvážela jsem železo, beton, protože on to dělat nebude. Stačí že prý 10 let čekal na zahradu (ale za celých těch 10 let se o zahradu nezajímal, jedinkrát se nezmínil, prý to mělo napadnout mě). Za všechno můžu já i za to, co se mu stane v práci protože jsem mu třeba zrovna volala. Už ho nebaví ani koníčky, to, čím se dřív zabýval, teď leží ladem, de facto ani k nám nechodí moc návštěv ani my nikam, přijde mi že kamarádi z práce jsou pro něj důležitější než vlastní rodina (a tím myslím i rodiče, sourozence).

Po pravdě mám všeho dost, přes den se snažím být kvůli holkám v klidu, ale v noci brečím do polštáře. Možná by bylo řešením se rozejít, dům je můj, nějak bych nás taky uživila, ale já se bojím. Bojím se, že zůstanu na malou už úplně sama, že to odnesou hlavně ony, protože fakt nevím co od něj čekat. Bojím se, že to malou hodí zpátky a to, co jsme těžce vydřeli, bude pryč, že se jí vrátí epilepsie, prostě nevím, co mám dělat. Promluvit si s ním nepomáhá, protože on všechno obrátí proti mě, a to, že se třeba osopí na moje rodiče, považuje za absolutně správné a normální, protože si přece nenechá sr*t na hlavu. To, že by měl řešit věci v klidu, neuznává. Nevím, proč se tak změnil, ale nevěřím, že by to změna bydlení spravila, že by se jak mávnutím kouzelného proutku změnil a začal se ke mě chovat líp. Naopak se bojím, že bych na tom byla ještě hůř. Tak teď jsem se aspoň vypsala a omlouvám se za anonymitu…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
654
18.7.18 00:43

Panejo 8o Úplně z toho na mě kouká bezmoc, zoufalství, tvoje bezvýsledná snaha. A já řeším takovou kravinu jako že nám k nábytku dodali krátký šrouby :zed: Trochu mě děsí, že v některých částech poznávám nás s manželem, ale ruku na srdce, i z mojí strany je co zlepšovat. Zvyknul si na tvojí samostatnost, pohodlnost života kamioňáka, práce doma mu nevoní, jseš po ruce a tak tvoje neúspěchy hází na tebe. To už zavání psychickým týráním. Jako člověk který to vidí z dálky bych zkusila pomoc odborníků - poradnu, psychologa. Tohle člověk většinou odmítne, protože „přeci nejsem cvok“. O tomhle to není. Už jen to se někomu svěřit, někomu kdo s tím má zkušenost a může poradit kudy kam bývá přínosem. Takhle se to nedá dlouho vydržet, posílám sílu a pevné nervy :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4629
18.7.18 00:50

Tak se na me nezlob, ale doslo ti, ze uz vlastně dost dlouho sama jsi? Jedine, co vas spojuje, jsou ty finance. Pokud bys to zvladla, ja myslim, ze by se ti spis ulevilo… :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2874
18.7.18 05:48

Uf. Jenomže, ty nezůstaneš na všechno sama. Ty už jsi. Dle tvého popisu si myslím, že bez něj by vám bylo lépe. Možná bych mu řekla, že pokud se nevzpamatuje, že se s ním rozvedeš, on si je sám sebou moc jistý, možná by toto mohl být impuls k návratu do relativního normálu. Hodně štěstí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
18.7.18 07:13

Přesně ti řeknu o co jde zvykl si na servis udělej zařid zaplat si sama.....vzdy je ve vztahu problém když nemovitost vlastní jen jeden znam situaci z obou stran kdy jsem vlastnila ja a kdy vlastnil muz oboji je na pytel…a největší problém je vaše postizena dcerka promiň ze to pisutak surove ale he to tak chlap z domu utíká nechce se divat na to zplodil a raději to vse hodi na tebe…oni chlapi totiz nenesou nemocný ženský natož postizeny děti maloktery chlap to vydrzi radeji od rodiny odejde a zalozi si novou zdravou......co tady holky radi je pekny opravdu uz sama jsi ale kdyz odejdeš tak budes za chvili v háji sice alimenty ti soud určí ale otázka je kolik a jestli ti ex bude platit!! Navic s pribyvsjicim vekem se povetsinou postižení zhorsuje stat na to přispívat nechce a nebude vim z vlast i zkusenosti sama mam postizenou dceru se statem se dohadujem cca 6 let od dovrseni jejich 18 let......o duchod jsme se soudili a presto ji hrozí ze ji ho seberou.. :roll: je nesveprávná prace podle vsech neprichazi v uvahu ba oeci nema narok teda ma v 1 stupni nemuzu byt s ni doma a zaroven doma byti syma nemuze …na stacionar nemá mary a já taky ne.......tak si dobre zvaz co udelas pro tveho muze je totiz rozvod pouze výhra pro tebe bude znevýhodnění ......preju ti hodne sil…

  • Nahlásit
18.7.18 07:37

Sama uz jsi. Akorát te někdo jednou za čas prudí a sejme špatnou náladou a nadavkami. Co by pro mne byla jasná stopka by byl fakt, ze se obori na tvoje 80 lete rodiče. Ale. To velké ale jsou v tvém případě finance. Nějak bys vás uzivila - jak? Jak dlouho? Co když se dcera zhorší? Co ta starší? I její potřeby výrazně porostou. Proto bych zkusila ještě poslední šanci manželství - poradnu, přerozdělení povinnosti doma, jakýkoli společný koníček

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
18.7.18 07:39

Je mi to líto, ale nejsi první ani poslední v takové situaci. Jako manžel je k ničemu, není to opora, jen na Tebe háže vše a vylévá si vztek. Nech jo jít, stejně se časem bude chtít vrátit zpět, ale to Ty už zjistíš, že i holkám a rodičům je bez něho lépe. Tipla bych si, že se jim zlepší i zdravotní stav.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3640
18.7.18 08:11

@Laddmie postižené dítě se těžko vylečí odchodem tatinka :roll:

Příspěvek upraven 18.07.18 v 08:15

  • Nahlásit
  • Zmínit
3640
18.7.18 08:15

@Tichošlápek souhlasim s tebou jak dlouho to člověk nějak zvládne psychicky i finančně… :think: vidim kolem sebe tolik neplatícíh tatinků jsou vysmáti a jejich deti nemůžou ani na skolu v přírodě påč maminka tolik nevydělá jsou to kolikrát stotisícové dluhy …

  • Nahlásit
  • Zmínit
8153
18.7.18 08:16

Taky si myslím, že vlastně sama si. Ale chápu i ten strach ohledně péče o postiženou dceru, rodiče a potažmo finance. Spoléhat se na dávky (stát) je dost nejisté. Aby se Ti při rozvodu ještě nestalo, že by si ho musela vyplácet z baráku (že by doložil, co vše udělal). I když byl barák před manželstvím Tvůj… Taky si myslím, že je problém, že má pocit, že investuje do „Tvého“. Osobně tohle znám z pohledu dcery - když bylo nejhůř tak se u nás řešilo „moje-Tvoje“ a já to nesnášela a nesnáším dodnes. Námi postavený barák je síce psaný na manžela, ale zatím tím netrpím, protože se stavělo za dobu manželství, jen pozemek vlastnil před. A v současné době nemůže být jiný majitel pozemku a baráku…
Chlap si zvyknul na servis, Tvou samostatnost a možná kdesi vevnitř má pocit, že ho vlastně k ničemu nepotřebuješ. Zkusila bych poradnu - jestli na to přistoupí. Slyšel některé věci od cizího člověka je účinnější než když Ti to říká někdo blízky…

  • Nahlásit
  • Zmínit
11262
18.7.18 08:32

Ahoj,

já si myslím, že jste oba pekelně vyhořelí, unavení a semletí. Život není jen práce, práce, samá práce, péče o rodinu, práce a práce. Musíte pečovat i sami o sebe, o sebe na vzájem, o vztahy, o zážitky, prožitky, pěstovat si vzpomínky. Na co narážím? Že se život musí i žít, jinak rychle vyhoříte, vše člověka pak strašně semele a vše ho pak nudí. Myslím, že tvuj muž má prostě jen pocit prázdna, život utekl ani neví jak, práce řidiče je na prd - poslední dobou se jim tak straně hází klacky pod nohy, peníze nejsou co bývaly, doma ho čeká unavená žena (já vím, že se snažíš, opravdu to neznehodnocuji) s postiženým dítětem - třeba si to taky dává za vinu a zlobí se tak na celý svět, proč zrovna on, proč zrovna vy. A ke všemu v jeho produktivním věku (tipuji kolem 40?) bydlí v domě své ženy, defacto u tchána s tchýní, kde nic není jeho. :nevim:

Když se tak na to podívám i jeho očima…

Jinak bohužel kamionáci v drtivé většině prostě na těch cestách ujedou. Nevím zda ted, ale drív to bylo. Zaměstnavatel neměl takový přehled, nemívali GPS systémy na pozorování polohy apod. - čili tohle rozhodně NENÍ tvá vina!

Radu. No radu vlastně ani nemám. Snad jen zda by se dalo sehnat pečovatelku pro mladší dceru? Výpomoc, aby jsi i ty mohla trošku vypnout a pijít na jiné myšlenky? Prodat dům rozhodně není řešení, ne ted, když máš tak staré rodiče - poté bude asi zbytečné pro vás držet dvougenerační dum (těžko říct, možná zase do budoucna by mohla zustat starší dcera a se svoji rodinou pak obydlet přízemí a zase by ti byla po ruce o péči o mladší :nevim: )…
Nevím zda vztah není už tak narušený, že nemá ani cenu na něj přepsat půlku domu, zda má cenu se vůbec o něco snažit, zda nějaké gesto jej obměkčí a nebude to brát jako „házení drobků žebrákovi“.

:hug: Zkoušela jsi si zajít třeba i k psychologovi? Prostě si jen popovídat, aby tě někdo vyslechnul, abyjsi to ze sebe dostala a třeba ti dá i nějakou konstruktivní radu, třeba bude vědět i o nějaké pomoci o péči o mladší dceru…

  • Nahlásit
  • Zmínit
672
18.7.18 08:39

ja myslim, ze tim denickem sis uz tak trochu odpovedela… takovyho cloveka vedle sebe nepotrebujes, stejne vsechno perfektne zvladas sama! ulehci se ti… a myslim, ze ani pro deti nemuze fungovat jako tata, kdyz neni vecne doma, navic deti hodne vnimaji vztah mezi rodici(hadky, ustepacne odpovedi apod)… vubec bych se nedivila, kdyby se i detem ulevilo… jooo a neni to jediny chlap na svete!

  • Nahlásit
  • Zmínit
6082
18.7.18 09:07

No pane jo, ja te obdivuji, jak vsechno zvladas ! Manzel jezdi domu jen na vikendy nebo jak ? Jinak totiz nechapu, proc by se nemel do chodu domacnosti zapojovat. Do hypoteky nechod v zadnem pripade. Muj nazor je, ze potrebujes chlapa vedle sebe a jeho pomoc. Takze bych navrhovala, aby si nasel jinou praci a aby jste zacali zit i vy dva. Je potreba, aby jste meli kazdy nejaky cas sam na sebe, plus neco podnikali i jen vy dva. Na tom bych zacala stavet Mozna je vyhorely, pak je potreba i zapojit psychologa.. Pokud by se dal choval takhle a nechtel zadnou zmenu, tak je pro tebe urcite lepsi byt sama.
Mas pro dceru nejakou moznost hlidani pres den, chodi do nejake specialni skoly ? Vim, jak na tom jsi i jak je tezke v tehle situaci udrzet stavajici vztah. Mam take postizenou dceru. Pokud by jsi chtela, tak mi napis SZ.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4564
18.7.18 09:55

Já mám taky těžce postižené dítě a takhle vyhořelá tedy nejsem ani náhodou. :? :hug: Řekla bych, že váš vztah by byl na tom blbě, i kdybyste žádné postižené dítě neměli. Ta dcerka za to nemůže. Rozvodovost je 50%, tudíž se rozvádějí i ti s postiženými dětmi, ale nevidím žádné pravidlo odchodu chlapa, jak tu někdo psal, kolem sebe mám dost rodičů postižených dětí, kteří spolu jsou, vč. nás. Naopak bych řekla, že nás to ještě spojilo, že víme, co jsou kraviny (téměř vše ostatní :mrgreen: ). Nezlepšila by se tvému manželovi nálada, kdybys tedy půl nemovitosti, kterou vlastníš, napsala na něj? Jste manželé, máte spolu 2 děti, takže si myslím, že by to bylo dobré gesto. :palec: Ale taky i vzhledem k tomu, že jste manželé, mi přijde směšné říkat, že máš něco platit ze svých peněz. Peníze máte přeci společné..

  • Nahlásit
  • Zmínit
523
18.7.18 11:30

A není kamenem úrazu to, že je dům celý zakladatelky? Jestli to správně chápu, prodal on svůj dům, aby se zaplatily společné dluhy. Spravedlnost mi říká, že na něj měla zakladatelka část domu přepsat. Neříkám, že je to příčina všeho, ale věřím, že v hlavě mu to vrtá.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
18.7.18 11:39

@mau-mau

Ono taky zalezi,jak k tomu postizeni doslo. Vidim obr rozdil,kdyz se dite tak uz narodi,nebo kdyz k tomu dojde v prubehu zivota urazem nebo vyvojem.

Obdiviji tvou snahu a zivot. Ja bych utekla uz davno.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
18.7.18 11:55

Vím velice dobře o čem mluvíš, akorát teda nemám postižené dítě. Kdysi jsem si prošla něčím podobným. A protože jsem uvažovala stejně (zpětný čas ukázal, že moje úvahy byly správné), rozvedla jsem se. Nejhorší je ten strach- že to nezvladnes, ale ve skutečnosti se ti strašně uleví. Protože život v nešťastném manželství je utrpení, které se pak odráží i na tvém chování a především psychice. A děti potřebují nejvíc spokojenou maminku. Navíc nikde není psané, že musíš do konce života zůstat sama.

  • Nahlásit
Smazaný anonym
18.7.18 12:16

Hlavně si neberte hypoteku. Muži bych řekla jasné, ze tenhle život se nelíbí zase mne a pokud s tím něco nehodlá dělat, ať si hledá zahradu a někoho, na koho bude vrcet jinde. Ty už na všechno sama jsi. Nebala bych se větší samoty, ty zvládas vše sama a nic horšího už nepřijde. Dům je tvůj, buď šťastná, ze to tak je . Tvůj muž si Te nezaslouží. :srdce:

  • Upravit
Deja-vu
18.7.18 13:54

ztrácíš s ním zbytečně drahocenné roky života, víš, že žijeme jen jednou, že? opravdu chceš svůj život takhle zahodit?? Vždyť jsi na ty holky už teď sama tak o co jde?
Pryč od něj!!!

  • Nahlásit
Anonymní
18.7.18 15:05

Po pravdě řečeno, chápu tvého muže, prošla jsem si s domem podobným případem. Taky byl jen jeho, nechtěl na mě přepsat část, ani jít do jiného domu třeba s hypotékou. A ono těch sil a vůle ubývá. Najednou si řekneš, že je ti 30+ a žiješ a makáš na domě, který není tvůj. Nezvelebuješ svoje, ale manželovo. Hodně let mi to nepřišlo, není to krátkodobá záležitost. Po 15ti letech jsem toho ale měla dost
A víš co? Rozvedli jsme se. Takže vše, co jsem na domě udělala a zainvestovala jak finančně, tak citově, zůstalo exmanželovi. Takže řeči i postoj tvého muže chápu. Asi je taky zoufalý.
A.

  • Nahlásit
Anonymní
18.7.18 15:06

Mám na to trošku jiný názor, než všechny ostatní. Vezmi si to ze strany manžela. Bydlí v domě, který není jeho s tchyní a tchánem. Máte nemocnou dceru, který určitě vyžaduje spoustu času, energie a pozornosti. Je to tak uz x let…Umřímně, mě by to taky nebavilo. Možná si jeho nápad s novým domem smetla ze stolu příliš rychle, vždycky je jednodušší vymyslet důvody proč to nejde. Já jsem pro výzvy a vždycky se snažím vymyslet, jak to udělat, aby to šlo. Třeba není úplně od věci mít v životě nový cíl, projekt, který bude manžela bavit, bude budovat něco vlastního…nemusíte se přece stěhovat 100 km od rodičů, pomoct jim můžete i kdybyste bydleli jinde, vaše část domu by se dala pronajmout…
chápu, že máš spoustu jichých starostí s nemocnou dcerou, že je toho na tebe moc. Třeba by se nový dům dal dceři líp přizpůsobit…

samozřejmě jen nápady…

  • Nahlásit
1927
18.7.18 15:32

Většina tady píše běž…uleví se Ti. Taky jsem šla a úleva byla do doby než ex dostal žádost na rozvod. Dokud jsem žádost nepodala, vše bylo celkem ok, on se mě zbavil, žil si svůj život, děti si vybojoval do střídavé péče, hodně mu pomáhala maminka a tak nějak to fungovalo. Když přišlo na lámání chleba a já zažádala o děti do své péče z několika pro mě zásadních důvodů, s tím, ať si je bere kdy bude mít čas, ale nechci aby jeho péči suplovala jeho matka, tak obrátil o 360 stupňů a začal mi dělat peklo. :zed: Desítky mailů, že mu dlužím nějaké peníze ze sjm co jsem utratila za děti /oblečení, boty, narozeninové oslavy, dovolené atd/, měli jsme dohodnutý odvoz a přívoz z a na letiště v Halle odkud jsem letěla s dětmi na dovču, která byla o 50% levnější než sejný zájezd v ČR, dva dny před mi oznámil, že nás nepřiveze neb jede sám k moři, a odvoz se nakonec také téměř nekonal…aktuálně mě opět vydíral za „něco“, a oznámil mi, že mi nepůjčí auto, které si rok střídáme spolu s dětmi, ale že když dostanu rozum, tak si o tom můžeme promluvit a to bylo týden před dovolenou. Atd, atd, atd…deptá mě, vyhrožuje, píše mi hnusné maily, když jsem s našimi dětmi, ještě k tomu vše je to nepodložené, ani se nepodívá na účty jen chce abych se neustále obhajovala, bránila, atd…na konci srpna máme další soud ohledně dětí. Jen chci říct, že jestli odejdeš, ber v potaz i to, že Ti může dělat naschvál, může chtít nemocnou dceru do péče, ve finále se o ní může starat ošetřovatelka, ale Ty jí ze zákona otci dávat budeš muset, bude Ti moct dělat různé a různé nepříjemnosti a naschvály…to že je to nyní nějaké, neznamená, že to nemůže být ještě mnohem horší… :roll: já věřím, že po soudu se to u nás snad zklidní, resp. soud dá ex jasné mantinely a doufám, že mě zbaví povinnosti jednat s člověkem, kterému nejde o děti a dohodu, jen o to, vydeptávat svou ženu ideálně skrz jejich společné děti. A to podotýkám má nejspíš už i přítelkyni, bohužel se mi zdá spíš agresivnější než v klidu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
251
18.7.18 16:13

V krizi manželství přepsat polovinu domu na manžela? Co to je za rady?

Svůj majetek si chraň, rozhodně nedělej nějaká hloupá gesta. Copak máš peníze na rozhazování? Když byste se posléze rozvedli, tak ještě budeš ex vyplácet z baráku. K té jeho nespokojenosti - vtipné na tom je, že z toho, jak je nespokojený viní všechny okolo, ale sám neudělá vůbec nic. Tak ať si ten barák postaví, vždyť není problém to majetkově ošetřit, zúžit SJM. Ať si tu slavnou hypotéku vezme, ale nezapomíná, že musí živit především rodinu. To bych chtěla vidět, jak by stavěl a jak zařizoval. Nechci tu psát kdo, ale jeden pán z mého okolí byl hrozně nadšen z představy, že si postaví barák. Nakonec ho manželka přesvědčila, když bylo těsně před koupí pozemku a podpisem hypotéky (předběžně na 3 mil.), ať si koupí raději byt k rekonstrukci. A tak se stalo. Hrdina, co stavěl hubou celý barák nedokázal v bytě postavit ani jádro, k práci ho musela manželka dokopat a všechno zařizovat a ještě to málo, co tam udělal, je odfláknuté a nedodělané. A on jí dodnes argumentuje, že barák je něco jiného, že tam se to staví od začátku. Přitom by dal za barák nejméně 4 miliony, ale teď mu dělá strašný problém splácet hypotéku o polovinu nižší. Tímci říct, že když je někdo degeš, tak si za to může sám. Nemůžeš za to ty. Nejsi loutka. Zkus aspoň malou změnu, všechny jeho provokace ignoruj, řekni na to „hm“ a nebo neříkej nic. Je to velice těžké, ale to je první obrana vůči lidem, co místo toho, aby pomohli, nedělají nic, jen přidělávají práci a ještě nevědí roupama coby.

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.7.18 16:57

Ahojky řeknu ti jen jedno.S takovím člověkem nemá cenu žít.Já zažívala něco podobného.Ze začátku všechno v pohodě milovali jsme se narodil se nám syn.Ale už v té době byl bývalí raději s kamarády než s námi.Pak jsem neplánovaně otěhotněla.Sliboval jak mi bude pomáhat,že přestane hulit ( hulil trávu ve velkém).Po narození dcery samozřejmě žádná změna.Ale já furt doufala.Museli jsme do insolvence protože jsme měli nějaké dluhy.Nebylo to lehké.A vždy když něco mohla jsem za to já.Dělala jsem co jsem mohla snažila se být dobrá máma i manželka.Vařila,uklízela,prala,starala se o děti a stejně vše bylo špatně.Pak jsem potřetí otěhotněla.Nejsem typ který by dal miminko pryč a tak jsem celé těhu poslouchala jak malou nechce,že jsem tlustá atd.Po porodu ji sice přijal má ji údajně rád,ale stejně jsem pořád na vše byla sama.K tomu věčné hádky.Už jsem to nedávala.Řekla jsem si že než aby děti vyrůstali v takovémto prostředí raději se rozvedu.Po pěti letech jsem ukončila to trápení,snahu a čekání na zázrak.Myslela jsem si že zůstanu se třemi dětmi sama.Ale loni v Srpnu jsem našla toho nejůžasnějšího muže pod sluncem.Nejen že přijal moje děti a miluje je jakoby to byly jeho vlastní,ale je to úžasný muž i táta.Doma pomůže se vším.Uvaří,uklidí,o děti se postará.Má syna z nepovedeného vztahu takže když je u nás je veselo.A i přez to chce abychom měli společné miminko.Což se ovšem už 11 měsíců nedaří.V Září nás čeká svatba a vím že tentokrát už to bude až do smrti.
Takže se ničeho neboj ale než žít s takovím sobcem a zažívat to co zažíváš raději se rozveď a uleví se ti.Ale to co máš teď není život.Přeju hodně sil a štěstí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.7.18 17:56

Zakladatelko, já bych na Tvém místě zašla někam do poradny. Aby ses Ty srovnala, ujasnila si myšlenky, rozhodla se, zda a co ještě pro vztah chceš/můžeš udělat. V krajských městech jsou bezplatné poradny, v Praze mám i tip na konkrétního terapeuta.

Když to probereš s odborníkem, který do Tebe nebude promítat svoje zkušenosti a bude trochu nad věcí, možná si to pro sebe ujasníš - a zvládneš cokoli, pro co se rozhodneš.

Souhlasím ale s tím, že do větších kroků ve věci majetku bych se nepouštěla - hypotéka, přepisování domu atd. Bez ujasnění fungování a změny perspektivy vztahu to je podle mě cesta do pekel.

Myslím, že chlap má krizi středního věku, dokonce i docela doslova to sedí na toho syna (nemá, jen holky a jedna z nich není zdravá), dům (nemá, je Tvůj) a strom (to je ta zahrada) :mrgreen: A rozhodl se dokazovat si svou hodnotu na Tobě, což opravdu není dobře.

Drž se a opakuju, jdi se poradit. Kdyžtak napiš SZ.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
18.7.18 18:24

Tak ja teda myslim,ze uz je na vsechny pokusy o zachranu pozde, premyslet o vasem vztahu jste meli uz driv. A taky se nedivim tvemu manzelovi,ty se o baraku vyjadrujes jako o vylucne svem majetku,zahradu jsi mu nechala predelat po deseti letech. A co tedy mohl ve tvem dome a tve zahradě do te doby? Uvedom si,ze prodal svoji nemovitost,byt ve spatnem stavu,aby se vam zilo lip, taky to byl asi on,kdo vyrazne vic vydelal penez. A nejspis to vsechno cpal do tveho baraku a na vas zivot. A co on z toho ted ma? Zbyde mu holy zadek az se ho rozhodnes vyhodit. Nesnazit se zajistit mu aspon cast nejakeho vlastnictvi byla hlavne tvoje chyba.

  • Nahlásit
18.7.18 19:09

No já normálně nekomentuji ale nechápu jak někdo může chápat chlapa který se takhle chová ke své ženě… Ať má jakýkoliv problém nemusí být na svou ženu sprostý a hrubý, je to hulvát :pocitac: ještě když si nemá na co stěžovat, manželka všechno obstará a on takhle :nevim:.. U nás taky dům patří manželovi a nemám s tím problém a nikdy jsme se kvůli tomu nehádali.. Je těžké vám radit ale já bych tokovýho chlapa už dávno vykopla je k ničemu jako partner i jako otec.. Přejdu hodně sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
18.7.18 19:20

Život toho někdy na jednoho člověka dokáže naložit… Smekám před Tvojí životní sílou. Ale také si myslím, že manžel je Ti už spíš přítěží. Podle toho, co píšeš, se asi nikdy nepřetrhl ve výpomoci a nemá Tvoji sílu, aby dokázal problémům čelit. Určitě bych na něho v této situaci barák nepřepisovala. Kamarádka to kdysi udělala - manžel na ni tlačil, že v jejím baráku mu nic nepatří a necítí se dobře. Za pár měsíců se rozvedli, musela ho vyplatit, půjčila si na to a před pár dny o barák přišla, protože zkrátka z mizerného platu nemohla splácet… Navrhla bych návštěvu manželské poradny. Pokud chce vztah opravdu zachránit, bude snad pro. ( I když chlapi bývají berani…) Držím palce, ať se vše brzy rozhodne, protože nejhorší je právě ta nejistota. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
25486
18.7.18 21:38

upřímně ty už seš na všechno sama, takže když odejdeš od manžela žádná změna ..

  • Nahlásit
  • Zmínit
3640
18.7.18 21:55

No já jen ziram hodně ji tady radite ať odejde ze je stejně sama 8o rady typu vem si osetrovatelku víte kolik stoji? Kde na to bude brát??? Když zůstane sama bude znevyhodnena na trhu práce právě kvuli postitebe dceři kdo myslíte ze ji zaměstná? Pravděpodobně na zkraceny úvazek :think: rodiče ma staré ti ji asi nepomohou s hlidanim že? Odejit se zdravými dětmi je těžké ale da se …s postizenym je to problém.....jo a výše tu někdo psal jak je postitene dítě spojilo no je to spíše vyjimka …malokdo to totiz dá.....znam rodiny co spolu zůstaly ale kazdy si jede svoje sólo......rozumejte matka se stará a otec ma milenku :roll: a barák bych na něj v teto krizi urcite neprepsala taky by se ji totiz mohlo stat ze se manzel pak rozvede s ni a ona by ho musela vyplatit . Zasla bych do manželské poradny dala bych mantibely s muzem promluvila věcně o tom co jo trápí dala mu tak nějak na vyber…bud odejde nebo se chyti za nos zjisti ze se maji stále rádi…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3640
18.7.18 21:56

@brumdinka az na tu finanční :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
25486
18.7.18 22:25

@emma38 a ? jako má neustále žít v tomhle? jo vím má postožené dítě, ale mám kamarádku co na něj taky zůstala sama, jelikož manžel jaksi vzal kramle a dává to v pohodě a má klid :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2474
18.7.18 22:39

Ono je to fakt slozite nezit ve vlastnim, zazila jsem to. Zazila jsem, ze manzel casto rikal, ze „on je tady panem“, zazila jsem i tu nechut zvelebovat zahradu, kdyz ti tchani stoji za zadkem s hlaskami, ze takto ano, takto ne. Zazila jsem manzela vecne zasiteho u rodicu, kde spradali plany, co se na baraku a udela a zaplati, ale me k temto poradam nikdy neprizvali. A zazila jsem i tchyni, jak za mymi zady hucela do manzela, ze jsem prisla s holym zadkem atd. Byla jsem z toho akorat tak frustrovana a nestastna a postupne nam to rozlozilo vztah jako zakladatelce. Nikdy jsem si tam nevytvorila domov. Ted jsem rozvedena, v byte a mnohem vic v klidu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
403
19.7.18 00:45

Děláš vše sama, o holky se nestará, nepomáhá ti. Akorát máš navíc práci s ním.
Když budeš bez něj, bude ti líp. Finančně trochu spadneš, ale půjde to. A nervů budeš mít trochu méně než teď.
Jak již tady zaznělo od jiných holek, sama jsi už dávno. Jen děláš služku a otroka ještě někomu dalšímu.
Vztah je evidentně vyhořelý, chlap hledá už záminku, jak to ukončit, ale nechce být on ten, kdo s tím přijde, aby nevypadal jako ten zlý. Aspoň takový dojem mám z tvého deníčku a popisu jednání tvého muže.
Mám-li být upřímná, v tuto chvíli je pro tebe tvůj muž jak koule u nohy. Ačkoliv nejsem zastáncem rozvodů a na dost vztazích se dá zapracovat a napravit je, pokud je dostatečná vůle, u vašeho vztahu mi přijde rozvod jako nejlepší možnost.
Potřebuješ se soustředit na dcerky a šetřit psychické síly na mladší holčičku, ne být fyzicky a psychicky vyšťavená ještě z manžela, který ti vráží kudlu do zad a podráží nohy.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3640
19.7.18 07:25

@brumdinka no je to těžký sama jsem byla rozvedená a postižený decko na zádech bez prace kdyz uz tak brigada kde neustale telefon u ruky kdyby volali ze skolky nebo skoly :roll: stát moc nepomůže a teď tuplem maminkam postizenych hazi klacky pod nohy…a navic nebude mit narok ani napr.na prispevek na bydlení vlastni nemovitost…ano muze si pozadat pokud tedy nemá o prispevek na péči no na deti se pohlíží poněkud lip po dovrseni 18 let jde o to jak to decku sebrat o ID se ani nebavim mam mraky zkušeností. U me po rozvodu nastala uplna euforie mam klid za cas klid rozptylilo napadani ex. vyhruzky neustaly boj s nim do toho existenční podminky…a ruku na srdce maloktery chlap da vychovu a lásku pos. decku…
Takže jsem se v tom placala sama bez pomoci rodicu…
A věř ze jsem byla 100× na hranici být či nebýt. nejhnusnejsi obdobi meho života na partnera a budouciho manzela jsem cekala cca13 let. Takže života si uzivam cca od 35. :) a kdyz si vzpomenu kolikrat jsem slysela ze muz neni pripraven starat se o nemocné decko :roll: že me jo ale bez dítěte to byl konec z me strany…je treba zvážit pro a proti promluvit s chlapem samozřejmě že pokud to nepujde nic s tim neudělá ale zkusit se ma vše…dum bych v takové krizi na něj nenapsala v zadnem případě…jen pokud by si časem k sobe nasli cestu…hypo je šibenice podle mě…jeji manzel praci tezko změní malokde mu nabidnou vetsi plat navic je zvykly byt v tahu…a kamionaci maj docela slušný ppříjem dokážou vydělat mraky penez bokem!!..takze urco by nesel do továrny

Příspěvek upraven 19.07.18 v 07:28

  • Nahlásit
  • Zmínit
875
19.7.18 10:24

Máš ho ještě ráda? Jestli ne, snad radši běžte od sebe.

Máš? Zkuste poradnu. A hlavně se na něj zkus podívat o jinak, než jako na nepřítele. Jak často tvůj muž slyší a vidí, že ho potřebuješ? Že je co platný? Ty se o postiženou dceru staráš, umíš v tom chodit, vidíš drobné pokroky, jsi aktivní - ale jak oslovujete to, že tvůj muž je s ní jen o víkendech, nejspíš je v tom mnohem víc pasivní? A sledovat pasivně svoje postižené dítě nemá daleko k bezmoci, ta zase ke vzteku. Slyší od tebe „tohle bez tebe nedokážu“?.

Muž se vzdal mnoha věcí - času s vámi, aby vydělal (i když zároveň to byl možná i útěk od nemocného dítěte), vlastního majetku, aby vás zabezpečil. Teď se o víkendech vrací do cizího, kde mu pane neříká ani klika od dveří a kde ho rodina prakticky nepotřebuje. Když bouchne do stolu, že chce do vlastního (kolik ženských tu dostává rady „u tchánů nikdy, donuť ho jít do vlastního za každou cenu“?), je rázně odmítnutý - před ním stojí potřeby všech ostatních, tvoje, dětí, tchánů. Zase je na posledním místě a ještě je za otravu, toho kdo dělá problémy - a to málokterému chlapovi dělá v rodině dobře.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
19.7.18 12:22

Já bych ještě poradila zapracovat na manželství. Třeba fakt pomůže promyslet, co dál s někým, kdo má nezaujatý pohled na vás dva :think:

Mě by z pohledu chlapa vadila toto:

  1. také bych nedokázala bydlet u tchánovců,
  2. chtěla bych aspoň něco, na čem by se dalo „pracovat“ - pro chlapa dílna, zahrada,
  3. o postižené dítě by se třeba 2× týdně dala najmout ošetřovatelka a já bych si někam s chlapem vyšla, ne jako jeho spolubydlící, ale jako jako žena,
  4. žádná hypo, to si myslím, že je blbost…

Zkus, uvidíš. Mě příjde škoda to vše vzdávat. Bojím se ovšem, že tvůj muž to už vzdal. Jen nemá koule ti to říct.

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
19.7.18 14:00

:hug: :hug: Chjo, to je teda strašná depka a strašná krize… Snad se ti aspoň psaním trochu ulevilo a něco vyjasnilo a snad najdeš nějaké řešení tady v komentářích.
1. Vyzkoušela bych manželskou poradnu, snažila se přemluvit manžela, aby tam šel s tebou, poprosila jeho kamarády, aby ho tam poslali. Protože je holý nesmysl jít k psychologovi sama, ty sama problém nemáš, váš problém je společný.
2. Určitě bych se v tomto okamžiku extra nepřemáhala a hlavně nepřeváděla na manžela žádný majetek a nebrala si s ním společnou hypotéku.
3. Pokud to bude trvat déle, nakopala bych manžela do jeho ctěné zadnice a kufry poslala za ním. Nenech se ovládat strachem. Máš kde bydlet, o děti se postarat dokážeš a časem si můžeš najít i partnera, který není tak labilní, jako ten tvůj současný. :kytka:

Příspěvek upraven 19.07.18 v 14:03

  • Nahlásit
  • Zmínit
6233
19.7.18 19:42

Manžel je vyhořelý. Živí rodinu, domu chodí jako na návštěvu a jeho žena staví před jeho potřeby všechno ostatní - děti, rodiče, vlastně i sebe. Jeho poslední pokus, mít trochu soukromí ve vlastním domově, je smeten ze stolu. Já se mu zas tak moc nedivím.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21538
19.7.18 22:30

typická reakce pohodlného chlapa, co si zvykl na samostatnou ženu, která vše zajistí. Do toho zhrzená ješitnost, ptž není vlastníkem domu (nedoporučuji to ovšem měnit!), a zřejmě se i stydí, že zplodil postižené dítě.
Podtrženo sečteno - tvůj muž je nevyzrálý sobec a ty už sama dávno jsi. On tě akorát deptá a vysává z tebe zbyteky energie, hází na tebe vlastní slabost a neschopnost. Osobně si myslím, že by vám bez něj bylo lépe.
Držím pěsti, máš to těžké :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
20.7.18 10:28

Bohužel, nezmění se. Je to povaha. Můj otec to samé, dřív samá legrace, vtípky, celá rodina ho měla ráda. Postupem let se hrozně změnil. Byl ze všeho nervní, se vším doma křápal, nadával kudy chodil. Nic mu nebylo vhod. Já jsem se ihned v 19 po měsíci (!!!) vztahu odstěhovala k příteli. Než žít v dusnu. Sestra taky zmizela hned jak mohla. Mamka to ještě nějakej ten rok vydržela a pak se odstěhovala taky. Otce rodina stojí na straně mamky, nikdo by s ním nevydržel. Je v bytě sám. Občas tam jdu já nebo ségra na návštěvu. Stačí mi půlhodina mám dost zas na měsíc dopředu. Jen je problém že je astmatik a zhoršilo se mu to do CHOPN. Tak když dostane záchvat a bude doma sám tak nevim. No ale asi to tak chtěl když svým chováním všechny vyštípal tak ať si poradí. Ségra kdysi řekla, tohle není můj táta jak si ho pamatuju, můj táta umřel a tohle jejen jeho nepovedená replika… co k tomu dodat…

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.8.18 15:24

To je smutny příběh. Je mi lito, kdyz takhle nekdo trpí. Myslím, ze takhle se urcite nedá žít věčně. Vyhledala bych nějakého odborníka na vztahy a poradila se s ním. Z mého pohledu mas hned několik výhod. Za prvé, jsi soběstačná a umís si vše zařídit. Za druhé, jsi zajištěná a máš kde bydlet. Od toho bych se odrazila. Manželovi bych striktně řekla, že takhle zit nechci a ze s tím společně bud něco uděláte, nebo se rozumně rozejdete. Přeju hodně sil, a ať to dopadne pro Tebe co nejlépe :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
10.8.18 10:13

Tak ráda bych reagovala abych nevypadala jako hyena co manžela jen využívá. Za prvé, nikdy jsem neříkala můj dům, vždycky náš dům, nikdy jsem mu nebránila aby se realizoval, naopak jsem ho vždycky podporovala.
Za druhé, převod jsem neudělala proto že mám špatné zkušenosti. Sice ne vlastní ale moje kamarádka před pár lety kvůli rekonstrukci převedla půlku domu na manžela. Chtěl to po ní. Investovali pár set tisíc, pak ji manžel začal tyrat, trvalo jí dva roky než se odhodlala k rozvodu a musela mu místo toho co investoval vyplatit půlku tržní ceny. Zadluzila se a splácí to doteď. A bývalý manžel lehce přišel ke 2 milionum, pořídil si nový byt, manželku, děti a spokojeně si žije. Nechci dopadnout stejně jen proto že manžel splatil pár mých dluhů v hodnotě cca 200 tisíc. Kdyby k něčemu došlo vyplatim mu co mi dal ale neskoncim na ulici. Stejně si říkám proč když dům vlastní chlap a ženská mu tam dre a o všechno se stará, je to v pořádku, ale jak je to naopak, tak je ženská ta špatná. Navíc většinu peněz utratil za svého drahého koníčka, takže ne mojí vinou.
A za třetí za dceru se nestydí, má jito rád a ona jeho.

  • Nahlásit
21.8.18 10:28
:potlesk:
  • Nahlásit
  • Zmínit
5123
22.8.18 04:01

:hug: :hug: Taky jsem toho názoru,že sama už dávno jsi.A řekla bych,že soužití s manželem už je spíš další přítěž.Rodiče jsou staří,ale aspoň psychická podpora od nich může být velká pomoc.Pokud se manžel nezajímá ani o děti,tak to pro vás bude asi i úleva a nejdůležitější pro ně bude vyrovnaná maminka.Nemáš to jednoduché,ale na vztahu je potřeba pracovat dřív,než to zajde takhle daleko.Ale nevidím do toho,tak nesoudím.

  • Nahlásit
  • Zmínit