Čtyřikrát přece sakra stačí... II.

Poprvé to nevyšlo, tak snad na druhý pokus...

*

Pokračování deníčku Čtyřikrát přece sakra stačí…I.

Tentokrát se nad pozitivním testem nejen raduji, ale i trošku bojím. Brzy je mi ale těhotenství potvrzeno a vzhledem k předchozí zkušenosti je mi předepsán Utrogestan rovnou, a to až do 13.TT. Těhotenství si zatím moc neužívám, bojím se do ultrazvuku v 7.TT, kdy se objeví srdeční akce. Nádherný pohled, překrásné zvuky!

Jsem šťastná jako blecha a říkám si, že to zlé je za námi, teď už bude jen dobře. A vše je taky ukázkové: screeningy, ultrazvuky…

1. 3. 2017 jdu na kontrolu v 18.TT. Dojatě koukám na toho drobečka na obrazovce ultrazvuku, jak si cucá palec, hýbe ručičkami, kope… klidně odcházím z kontroly s žádankou na velký ultrazvuk u genetika. Kdybych JEN TUŠILA, co bude následovat.

3. 3. večer na toaletním papíře objevím tmavou šmouhu. Není to čerstvá krev, ale krev to rozhodně JE! Okamžitě jedeme na pohotovost, kde mě ještě před prohlídkou lékař uklidňuje, že určitě nepůjde o nic vážného, nejspíš jen prasklá malá cévka. O pět minut později mi ale ten samý člověk trhá svět na kusy: při prohlídce objeví prolabující vak blan v pochvě.

Opatrně mi naznačuje, že to nejspíš špatně dopadne. Já to odmítám pochopit, takže to vysvětluje znovu a znovu, než i já pochopím, že se mi v podstatě rozjel hodně předčasný porod a plod je příliš malý na záchranu. Mojí v podstatě jedinou šancí je, že by se druhý den pokusili udělat tzv. cerkláž čípku s tím, že by se vak blan pokusili zatlačit zpět. Jsem rovnou varována, že mi může kdykoli prasknout plodová voda a v tom případě se nedá dělat vůbec nic. Prostě šance na úspěch je minimální.

Druhý den za mnou přichází jiný lékař a oznamuje, že mi lehce v krvi stouplo CRP (příznak zánětu), a v tom případě mi nikdo cerkláž neudělá! Je to rozsudek smrti pro to maličké a ten samý den musí být těhotenství ukončeno. Ve 13 hodin začátek.

Je to nejhorší zážitek mého života. Odehrává se to na běžném porodním sále/boxu. Dostanu kapačku s oxytocinem, je mi doporučen epidurál, aby „to nebolelo aspoň fyzicky“ a bude to rychlejší. No, tak ani náhodou. Na sále jsem nakonec přes deset hodin, než je konec.

Vůbec to nepostupuje, jakoby moje tělo najednou odmítalo ten malý poklad pustit. Přes slzy jako hrachy koukám ven z okna a divím se, jak do pr**e může být v tuhle chvíli tak krásně! Na začátek března je i hodně teplo, takže okna jsou dokořán a já slyším, jak se ve vedlejších boxech rodí jedno zdravé dítě za druhým… Nebýt toho, že je tam se mnou celou dobu manžel a jsem v křesle zafixovaná, asi bych opravdu z toho okna skočila, jen abych to nemusela poslouchat…

Ve 22h mi už kape třetí kapačka s oxytocinem, mám píchnutou plodovou vodu, ale pořád se nic neděje. Už jsem opravdu na dně. Přichází jiná lékařka a nařizuje, ať mi okamžitě dají „M6“. Netuším, co to je. Jen vím, že mi po ní začalo být hrozně zle, studeně se potím… a do pěti minut je po všem. Pak mě ještě přispí na revizi a já opravdu upřímně doufám, že se z té narkózy už neprobudím.

Další den mám trochu v mlze a pořád tomu nevěřím. Občas si sáhnu na břicho – a brečím, protože je tak divně splasklé. Ležím na nemocničním lůžku a když zrovna nepláču, snažím se na internetu zjistit „PROČ?“.

Nacházím online poradnu jistého českého porodníka a popisuji svůj problém. Navzdory tomu, že je neděle, za chvíli mi posílá odpověď, ať rozhodně prověřím imunitu – a rovnou mi dává kontakt na imunoložku, se kterou on spolupracuje. Hned jí píšu, obratem mi odpovídá, že mě po šestinedělí vyšetří.

Další den jsem propuštěna domů. Ihned volám své gynekoložce, co se stalo – ale přes sestru se k ní ani nedostanu s tím, že na kontrolu až po šestinedělí a až bude doktorka vědět výsledky histologie plodu, sama mi zavolá…

Dál se ale nic neděje, i když se dotazuji opakovaně. Výsledky prý ještě nejsou… Začínám být podezíravá a přes známé začínám jednat: objednávám nás s manželem na genetiku, sebe na hormonální profil, štítnou žlázu, infekční nemoci. Obtelefonovávám polovinu nemocnice, až se nade mnou jeden lékař slituje a sežene mi zápis z histologie.

Čtu rozměry průřezu orgánů mého chlapečka (ano, takhle jsem se dozvěděla, že to byl klučík) a dle popisu byl úplně zdravý. Jediným nálezem je malý zánět na jednom z plodových obalů a hematom – ten prý ale mohl vzniknout v důsledku propíchnutí plodové vody.

Přesně po pěti týdnech od revize dostávám menstruaci a o týden později jdu na kontrolu na gynekologii. A brečím už v čekárně: na kontrolu po potratu v pátém měsíci mě neomylně pozvali to těhotenské poradny, takže kolem mě je to samé kulaté břicho.

V ordinaci mi lékařka oznamuje, že na histologii se vůbec nic nenašlo. Takže lže cíleně, abych nešťourala, jak to mohlo být jen dva dny před katastrofou na kontrole v nejlepším pořádku, nebo se ani nesnažila nic zjistit a jen to plácla, abych dala pokoj? Nevím, která možnost je horší. Ona netuší, že histologii jsem viděla. Mám připravených několik otázek, ale po tomhle se už ani neptám, mám vcelku jasno. Navíc je mi sestrou několikrát důrazně naznačeno, že tam nejsem sama. Ovládám se, a jen suše oznámím lékařce, že chci žádanku na imunologii a vyšetření mám domluvené. Diví se… je mi to úplně jedno a čekám, až žádanku vypíše, do té doby se odmítám z ordinace hnout. A je to moje poslední návštěva v té ordinaci.

Během dalšího týdne mám novou lékařku a lituji, že jsem neodešla už dávno. Teď jen čekám na různá vyšetření nebo rovnou jejich výsledky.

Přesně po sedmi týdnech po potratu máme s manželem sex. Mám přísný zákaz otěhotnět, takže zodpovědně „extra safe“ gumová ochrana. Hm. Pán Bůh má asi hodně černý smysl pro humor, neboť kondom praskl. Já šílím a obvolávám gynekologii, jestli mám shánět postinor. Jsem uklidněna, že takhle brzy určitě neotěhotním a ať na to zapomenu…

A o dva týdny později zoufale bulím nad pozitivním těhotenským testem.

Ano, jsem zase těhotná. A do toho se dozvídám výsledky. Genetika: jsem trombofilik, konkrétně mám heterozygotní protrombivou mutaci – jak se později ukazuje, po mamce. Jsem tím upřímně překvapena, v rodině cca čtyři generace nazpět nebyla žádná trombotická příhoda. Jen já i brácha jsme se narodili dřív, v 36. týdnu. Následuje imunologie: skvělá paní doktorka našla příčinu, komplementopatii.

Do další gravidity tedy imunoglobuliny, minihepariny, Utrogestan a kontroly na imunologii a hematologii…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
22.5.18 06:51

Je strašné co Vás potkalo, ale konečně víte proč se tohle všechno dělo a další těhotenství už určitě bude mít šťastný konec :kytka: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
326
22.5.18 07:11

Moc mě mrzí čím jsi si musela projít, taky jsem trombofilik a měla jsem dva AB missed než jsem si vyšetření sama zařídila. Píchám si Clexan od //, bude to už dobrý, moc na Vás myslím…

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.5.18 08:17

Musela jsem si sáhnout na bříško a zatlačit slzy. Hrozne moc Vám miminko přeju :srdce: Držím všechny palce!

Příspěvek upraven 22.05.18 v 08:18

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
22.5.18 09:42

:( :hug: :hug: Ach jo, tolik smutných deníčků… kéž bychom tu mohli najít nějakou tajnou sílu, která by zmírnila vaši bolest a pomohla splnit přání mít miminko. :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.5.18 10:30
:,(
  • Nahlásit
  • Zmínit
1834
22.5.18 10:38

Je mi to moc lito.
Jen prosim te, omlouvam se, ale nepochopila jsem to s tou histologii-z toho tveho popisu jsem take mela pocit, ze de facto nic spatneho nenasli.

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
22.5.18 11:55

Život umí být tak strašně krutý… Držím palce, ať to brzy vyjde! Když už víš, kde je problém, tak už to vyjít musí! :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12
22.5.18 16:29

@jita22 - Ahoj, při histologii plodu našli hematom (nejspíš v důsledku píchnutí plodové vody) a zánět (i když malý) na jednom z plodových obalů. Já si po pravdě nemyslím, že by v tomhle případě moje tehdejší gynekoložka něco při ultrazvuku jen 2 dny předtím něco přehlédla (i když vůbec nevím, jestli mi kontrolovala třeba čípek :nevim: )… ale STRAŠNĚ mi vadí, že mi lhala a nezajímala se…

  • Nahlásit
  • Zmínit
12
22.5.18 16:33

Jen ještě doplním: ten malý zánět na plodovém obalu mi v souvislosti s tou mojí komplementopatií nejspíš „rozjel“ ten předčasný porod/ potrat - alespoň tak jsem to tedy pochopila. Kdybych neměla slabší imunitu, moje tělo by i přes malý zánět plod ubránilo. Takhle ale ne :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.5.18 19:35

Jsem ráda, že se našla konečně příčina. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
23.5.18 09:14

Moc smutný :,( držím palce ve šťastný konec :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
212
24.5.18 15:24

@MiliX Kdybych neměla slabší imunitu, moje tělo by i přes malý zánět plod ubránilo. Takhle ale ne :( –
nerozumiem, tvoje telo predsa plod ubranilo. Keby ti nedavali 3× oxytocin, tak je dieta stale dnu…preco ti ho vlastne davali?

Příspěvek upraven 24.05.18 v 15:25

  • Nahlásit
  • Zmínit
12
28.5.18 18:10

@Gita17 Ahoj, ta komplementopatie znamená, že mám celkově slabší imunitu. V běžném životě žádné větší potíže nemám, ale jakmile jsem těhotná (jinak imunita je celkově u všech žen v těhotenství nižší, aby matka tolerovala plod), já jí mám ještě víc sníženou a když se v těhotenství setkám s nějakým bacilem, je to průšvih - protože moje tělo nemá obranu a reaguje spuštěním předčasného porodu/ potratu, i když je plod naprosto zdravý :,( Řeší se to podáváním imunogobulinů v těhotenství - v injekcích nebo infuzích.
A k tomu oxytocinu: dávali mi ho na urychlení…což se teda moc nepovedlo :zed: já už musela porodit, za každou cenu, protože mi začaly stoupat v těle zánětlivé markery, a kdyby se to neřešilo, skončila bych v septickém stavu. Porod už byl de facto v běhu, chtěla jsem o to malé bojovat a moc…ale měla jsem plodové obaly v pochvě a ve chvíli, kdy mi řekli, že mi pro stoupající zánět nikdo zatlačení vaku blan zpět + cerkláž čípku neudělá, nedalo se dělat nic jiného, než to peklo podstoupit…

  • Nahlásit
  • Zmínit