Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada

„Mami, ještě neodcházej.“

Nejdřív jsem si říkala, že je to normální. Některé děti prostě potřebují víc času. Jenže z pěti minut bylo deset, z deseti dvacet a nakonec jsem u ní seděla skoro celý večer.

Dcera usnula jedině tehdy, když jsem byla vedle ní. Jakmile jsem se pokusila odejít dřív, než úplně zabrala, okamžitě otevřela oči.

„Kde jsi?“

A bylo po spaní.

Začalo mě to štvát. Přes den jsme spolu byly pořád, večer jsem už byla unavená a potřebovala jsem si aspoň na chvíli sednout sama. Místo toho jsem ležela namačkaná na kraji její postele a poslouchala pravidelné oddechování. Kolikrát jsem si říkala, že jakmile usne, konečně si půjdu udělat čaj. Jenže než jsem vstala, byla vzhůru.

Jednou večer už jsem to nevydržela.

„Vždyť jsem vedle v pokoji. Nikam nejdu,“ řekla jsem podrážděně.

Dcera se rozbrečela ještě víc. Nejprve jsem cítila vztek, ale pak mi došlo, že já jsem ta, která musí hledat řešení. A rozhodně ji nechci nechat vybrečet. Konzultovala jsem to s několika kamarádkami, které měly podobně staré děti.

A jedna mi poradila něco, co mi přišlo zajímavé. Nejdřív jsem si k ní sedla na postel, ale neleh­la jsem si. Řekla jsem jí, že dnes zůstanu sedět na židli. Další večer jsem židli posunula o kousek dál. Potom ke dveřím.

Vymyslely jsme si také náš malý večerní rituál. Vybrala si plyšáka, který „hlídá“, než usne. Na papír jsme nakreslily tři srdíčka. Za každé usnutí bez pláče jedno vybarvila.

První večer to nevyšlo. Druhý také ne. Třetí znovu nic. Už jsem to chtěla vzdát.

Čtvrtý večer už jen zašeptala: „Mami, budeš za dveřmi?“

„Budu.“

Přikývla a zavřela oči. Šla jsem vedle do obýváku, sice ještě dvakrát zavolala, že chce pusu, ale nakonec usnula sama. Já si mohla pustit televizi nebo vzít knížku. Stačilo být jen poblíž. Nechala jsem pootevřené dveře.

Byla to nesmírná úleva. Samozřejmě to nebylo hned od začátku dokonalé. Byly dny, kdy usnula sama, pak mě několikrát volala. Musela jsem být poblíž. Ale postupně se to zlepšovalo. A dnes už usíná z celého týdne tak pětkrát bez problému, což považuji za obrovský úspěch.