Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí

Začalo to všechno kvůli tomu, že dcera má téměř od narození valgózní kotníčky. Není to nic strašného, dá se říct, že s tím pracujeme dlouhodobě a že se to cvičením hodně zlepšilo, ale stejně je to pořád znát. Doktor nám na kontrole řekl, že by bylo nejlepší ještě přidat nějaký sport se zapojením celého těla. Řekl, že nejlepší je tanec nebo gymnastika, kde k tomu dochází, aniž by si to děti uvědomovaly.

Když jsem přišla s návrhem za dcerou, byla nadšená. Dokonce se přidaly i její dvě kamarádky a společně s jejich maminkami jsme začaly hledat možnosti. K mému nadšení se jich v okolí našeho bydliště našlo hned několik. Rozhodly jsme se proto, že vyzkoušíme všechny a děti si vyberou samy.

Už u gymnastiky jsme se v rámci seznamování dozvěděly, že děti se pak účastní závodů. Byl to hlavní důvod, proč nakonec dcera řekla, že tam nechce. Jenže pak jsme byly na dalším a dalším kroužku a všude nám říkali to samé. Vždy jsou součástí i závody. Byla jsem překvapená a dcera nešťastná. Její kamarádky si nakonec vybraly lekce Cheerleaders, které se líbily i dceři, ale bojuje s tím, že se bojí závodů.

Připadám si bezmocná. Nechci dceru nutit, aby jezdila na závody, ale sport, co si vybrala bohužel potřebuje všechny členy, aby se závod mohly účastnit. Jsem ráda, že se hýbe a že jí to dokonce baví, ale upřímně se děsím dne, kdy budou první závody. Mám pocit, že se mi tam zhroutí. Copak dneska jsou všechny týmové sporty podmíněné tím, že se mezi sebou musí soutěžit? Nestačí samotný fakt, že děti dělají sport a baví je to?