Dcera se o prázdninách nudí. Přestala jsem ji zabavovat a nestačila se divit

„Mami, co budeme dělat?“ Tahle věta u nás letos o prázdninách zazní snad stokrát denně. A pokud náhodou neodpovím dostatečně rychle, následuje ještě horší: „Mami, já se nudím.“

Dcera se o prázdninách nudí. Přestala jsem ji zabavovat a nestačila se divit Dcera se o prázdninách nudí. Přestala jsem ji zabavovat a nestačila se divit Zdroj: Canva

Ještě na začátku léta jsem si říkala, že je mou povinností okamžitě zasáhnout. Vymyslet výlet, vytáhnout pastelky, nafouknout bazének, nabídnout hřiště nebo alespoň najít nějakou hru. Přece nenechám vlastní dítě, aby se celé odpoledne potulovalo po bytě a nevědělo, co se sebou.

Jenže po několika týdnech prázdnin mi začalo docházet, že takhle do září nevydržím.

Měla jsem pocit, že prázdniny musí být zážitek

Možná za to mohou sociální sítě, možná jsme si to udělali sami. Léto s dětmi dnes někdy vypadá jako disciplína, ve které rodiče soutěží, kdo toho stihne víc. Tábor, koupaliště, zoo, výlet, zmrzlina, návštěva babičky. A když zůstane v kalendáři prázdný den, skoro máme pocit, že jsme ho promarnili. A někteří rodiče to ještě všechno musí zdokumentovat na sociální sítě.

Přitom když si vzpomenu na svoje prázdniny, nikdo mi program od rána do večera nevymýšlel. Byli jsme venku, courali se po zahradě, stavěli bunkry a občas se také příšerně nudili. Tak jsem si řekla, že to tentokrát zkusím stejně.

Když mi dcera jednoho rána oznámila, že se nudí, nechala jsem ji být. Žádné hledání výletu, žádné vytahování her, žádný návrh, co bychom mohly dělat.

Zpočátku to nebylo úplně snadné. Chvíli se povalovala na gauči, potom chodila z pokoje do pokoje a dávala mi dost hlasitě najevo, jak strašně dlouhý a nezáživný den ji čeká. Já mezitím uklízela kuchyň a několikrát měla chuť něco navrhnout. Ze zvyku.

Pak byl najednou klid.

Po nějaké době jsem nakoukla do pokoje. Z dek, polštářů a židlí tam vyrostl obrovský bunkr, všude leželi plyšáci a dcera byla tak zabraná do hry, že mě sotva zaregistrovala. Později se přesunula k pastelkám, něco vystřihovala a nakonec zmizela na zahradě.

Neříkám, že jí to celé vydrželo dlouho. Ale každá hodina, kdy si najde zábavu sama, se počítá. A když se mě pak manžel zeptal, co jsme celý den dělaly, a já řekla, že nic, koukal na mě, jako bych spadla z višně. Právě on mi totiž pořád „radil“, abych nebyla tak aktivní matka a nepřeháněla to.

„No vidíš, a svět se nezbořil,“ zasmál se.

Samozřejmě to neznamená, že bych přestala plánovat aktivity. Ale učím se společně se svou dcerou nudit. Protože jsem zjistila, že ani já už to neumím. Když se nic neděje, sahám po mobilu nebo televizním ovladači.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Zbyněk 63
1
4.8.26 08:48

To je obrovský problém dnešních dětí. Vidím to na vnoučatech. „Pojď si se mnou hrát.“ To je stále dokola. Potřebují, aby je někdo bavil. Sami to neumějí. Chybí jim fantazie. Jsou zvyklé koukat na hlouposti v bedně ale nejsou schopné vlastní invence. Ten bunkr z polštářů byl začátek správné cesty.

  • načítám...
  • Zmínit
pK62
84
4.8.26 19:31

A což teprve, kdyby dětí bylo více, většinou se zabaví krásně samy (teda samozřejmě jen pokud nemají ve zvyku se hned mlátit polštářema). :mavam: Nakonec třeba s pejsky je to stejné: pokud je štěně jen jedno, nutí vás pořád, abyste si s ním hráli, pokud jsou štěňata doma dvě, krásně si hrají a vy máte více klidu.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
5.8.26 07:01

Je to tak, neustále chceme děti zabavit a přitom si neuvědomujeme, že jim tak trochu i škodíme. Kolikrát nemají ani prostor na to, vymyslet nějakou lumpárnu a jak píšete, tvořit dle vlastní fantazie.. kreslit, stavět bunkry apod.

  • Upravit
Vložit nový komentář