Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme

Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda ji mám chránit, nebo naučit, že není ostuda žít podle svých možností.

Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme Zdroj: Canva

Oblečení po dětech jsme si v rodině vždycky předávali. Moje dcera je o tři roky mladší než její sestřenice, takže jsme pravidelně dostávali tašky plné triček, mikin, bund i šatů. Většina věcí byla zachovalá a některé téměř nenošené.

Dcera bývala nadšená. Pokaždé jsme všechno vyskládaly na postel a ona si zkoušela jeden kousek za druhým. Sestřenici obdivuje, takže pro ni bylo oblečení po ní skoro vzácnější než nové věci z obchodu.

Letos se to změnilo.

Dcera nastoupila do páté třídy a začala mnohem víc řešit, co má na sobě. Nejdřív odmítla růžovou mikinu, protože je prý pro malé děti. To jsem chápala. Pak přestala nosit džíny, které jí dokonale seděly, protože měly jiný střih než kalhoty jejích spolužaček.

Minulý týden se ráno rozplakala nad bundou. Byla hezká, čistá a bez jediné vady. Dcera ji ale nechtěla ani obléct. Nakonec ze sebe dostala, že ji v ní viděla jedna spolužačka už minulý rok na její sestřenici. Před ostatními pak oznámila, že nosí obnošené věci, protože jsme chudí.

Ta věta mě zasáhla. Nejen kvůli dceři, ale i proto, že se dotkla něčeho, co se sama snažím příliš neřešit.

Nejsme chudí v tom smyslu, že bychom neměli na jídlo nebo bydlení. Oba s manželem pracujeme, splácíme hypotéku a dětem nic zásadního nechybí. Zároveň ale nemáme peníze na to, abychom každou sezonu nakoupili celý nový šatník, natož značkové mikiny za dva tisíce korun nebo tenisky, ze kterých dcera za půl roku vyroste.

Snažila jsem se jí vysvětlit, že na oblečení z druhé ruky není nic špatného. Mluvila jsem o šetření peněz i životního prostředí. Dcera mě poslouchala, ale nakonec řekla, že se mi to snadno říká, protože se mi v práci kvůli oblečení nikdo nesměje.

A měla pravdu. Já nemusím každý den sedět ve třídě s holkami, které přesně poznají, odkud je která mikina. Nemusím se snažit zapadnout do kolektivu, ve kterém může jedna poznámka stačit k tomu, aby se dítě stalo terčem posměchu.

Druhý den jsem s ní šla do obchodního centra. Domluvily jsme se, že si může vybrat jednu novou mikinu. Když mi ukázala tu, kterou nosí několik spolužaček, málem jsem ji zase vrátila do regálu. Stála téměř tolik, kolik běžně utratím za její oblečení za několik měsíců.

Nakonec jsem jí ji koupila. Cestou domů jsem ale cítila směs lítosti a vzteku. Nevěděla jsem, jestli jsem své dceři pomohla, nebo jen potvrdila, že bez správné značky skutečně není dost dobrá.

Navíc to samozřejmě neskončilo jednou mikinou. Teď potřebuje také jiné boty, batoh a zimní bundu. U všeho slyším, co mají ostatní a co se ve třídě „už nenosí“.

Manžel je mnohem přísnější. Podle něj bychom neměli ustupovat vůbec. Tvrdí, že si dcera musí zvyknout, že nemůže mít všechno, co vidí u druhých. Souhlasím s ním, ale zároveň si pamatuji, jak kruté umějí děti být. Nechci, aby se každý den styděla jen proto, že se snažíme hospodařit rozumně.

Navrhla jsem jí, že na dražší věci může přispět z kapesného nebo si je přát k narozeninám. Také jsme se domluvily, že společně vybereme několik kousků ze second handu, aniž by o jejich původu musel kdokoliv vědět. Přesto mám z celé situace nepříjemný pocit.

Chtěla bych ji naučit, že hodnota člověka není napsaná na cedulce za krkem. Jenže ona teď nechce poslouchat životní moudra. Chce přijít do školy a nebát se, že si ji někdo změří pohledem.

Nevím, kolik máme obětovat rodinnému rozpočtu, abychom jí usnadnili život. A hlavně nevím, kde končí pochopitelná snaha dítěte zapadnout a začíná nekonečná honba za uznáním lidí, kterým nebude nikdy nic dost dobré.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
KKK85
7762
8.9.26 08:10

Kolik stála taková mikina? Dcera je taky v páté třídě. Nedala by na sebe úzké rifle.. musí být široké. V červnu jsem narazila na vintedu na dvoje rifle z HM za 300kč včetně poštovného. Dcera nadšená. říkala jsem ji at nevykládá že to máme z vinted, že děti umí být zlé… Ona je z rifli nadšená a spokojená, jsou jak nové. Ale oblečení řeší už tak od druhé třídy co nosit a nenosit.. a je pak nešťastná. Noo ale mikinu chtěla GAP, pak má adidas.. ale stáli cca 500-700. Více bych za mikinu nedala prostě. Dá se to řešit i jinak než mikinama za xxx tisíc…

  • načítám...
  • Zmínit
Sunlight515
2763
8.9.26 18:00

Zkusila bych si promluvit s třídní učitelkou. Protože tohle zavání šikanou. Učitelka by dětem měla vysvětlit, že není podstatné to, co mají na sobě, pokud jsou věci čisté a neroztrhané, nýbrž to, co mají v hlavě.

  • načítám...
  • Zmínit
Begina
202
10.9.26 10:58

Ahoj souhlasím s prvním komentářem dělám to stejně dcera má spoustu věcí taky z Vinted nebo ještě využívám třeba marrien dny nebo black friday, sehnala jsem letos dceři věci z Gapu za polovinu trička kolem 200 a mikinu za 400. Zatím je ve věku kdy to ostatní děti neřeší ale vím že to přijde. Zatím to dělám spíš kvuli kvalitě oblečení, protože třeba zrovna ten Gap je fakt rozdíl. Opravdu koukni na Vinted a koupíš tam spoustu věcí na kterých není ani vidět nošení ale za zlomek ceny. A popřipadě jestli chceš dceři dopřát i něco nového můžeš ji jednou za čas vzít prostě do nakupaku a něco nového koupit ale vetšinu oblečení bych obstarala na Vinted a ve slevách. A oblečení po sestřenici může nosit na ven. Tak bych to řešila já, ještě si pamatuji jaké to bylo ve škole, mamka byla samoživitelka a na značkové oblečení neměla a nebyli takové možnosti jako dnes Vinted ale i tak se snažila. Od 14 let mi mamka domluvila brigádu u ní v práci a 6tydnu o prázdninách jsem makala ve fabrice a videlala si za to 5000 Kč tenkrát a pak utratila za oblečení a boty za 2000KČ mamka šla do kolen 🤣 tak člověk pozná hodnotu peněz takže tvůj přístup ať si dcera připlatí je super. A vsadim se ze tak polovina rodičů je na tom úplně stejně…

  • načítám...
  • Zmínit
Begina
202
10.9.26 11:02

@Sunlight515 ty si asi nechodila do školy nebo tak před 40 lety? Já jsem 91 ročník a tak od 7 třídy to u nás bylo úplně stejne i na malé vesnicke škole tak to prostě je a bude nic se na tom nezmění, věřím že v Praze bude ten tlak mnohem horší. Takhle by s dcery udělala úplného outsidera.

Příspěvek upraven 10.09.26 v 11:04

  • načítám...
  • Zmínit
Tintina23
88
10.9.26 16:28

No, já chodila do školy v oblečení po korpulentnější sestřenici a to jsem byla jak proutek. Jinak hadry a boty od Vietnamce. Na střední když jsem chtěla alespoň adidasy na nohy, tak mi matka řekla ať si jdu vydělat, tak jsem si našla brigádu a měla jsem pak takových věcí 🤩 ale jinak své děti oblékám taky do značkového z vintedu, protože vím, že děti umí být zlé

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář