Dcera toužila po dokonalé postavě modelky. Skončila jen krůček od anorexie

Když se její nejlepší kamarádka rozhodla zkusit modeling, Sofi si vzala do hlavy, že chce taky. Měla výhodu, že je vysoká a přirozeně hezká, ale chyběla jí ta „správná“ váha. Snažila jsem se jí od začátku vysvětlit, že tohle nebude svět pro ni. Je to dril, navíc krása není všechno. „Jsi chytrá, hezká, nemusíš nikomu nic dokazovat,“ říkala jsem jí.

Jenže ona se kousla a začala cvičit. To mi zase tak nevadilo. Brzy bylo znát, jak se jí postava mění. Jenže ona se začala soustředit i na jídlo. Toho jsem se bála. Najednou začal boj o to, co sní a kolik toho sní. Snažila jsem se ji hlídat, ale nešlo to pořád. Ona má školu, kroužky, já práci do večera. A Sofi byla chytrá. Nosila co nejvolnější oblečení, v pokoji nechávala válet obaly od jogurtů a müsli tyčinek. Takže jsem si myslela, že něco sní.

Dávala si pozor, abych ji neviděla svlečenou. Což taky nebylo divné, v sedmnácti letech už zkrátka potřebovala soukromí. Jenže pak jsem si všimla, jak je bledá. Chtěla jsem, aby přede mnou snědla polévku. A ona to udělala a pak běžela na záchod se vyzvracet.

V tu chvíli mi to došlo naplno. Dotáhla jsem ji skoro násilím k psycholožce, která doporučila léčbu. Prý jsme měli štěstí, přišli jsme včas. Sofie vážila 52 kg při výšce 178 cm. Nebylo to mnoho, ale ještě to bylo „na hraně“.

Už jsou to dva roky, Sofie letos maturuje. Postavu si drží stále štíhlou, s jídlem má problémy, ale sama ví, že musí jíst. Váží 64 kg, sportuje přiměřeně, ale dodnes má problémy s nepravidelnou menstruací a musí chodit na pravidelné terapie. Protože jakmile do toho jednou člověk spadne, už to nikdy není úplně bez problémů.