Záchranář mi řekl: Dejte jí ještě poslední pusu...

Můj milý deníčku, pamatuji si ještě tu radost, když jsem viděla 2 čárky na těhotenském testu. Myslela jsem si, že se zblázním radostí a můj muž také. Bylo to moc krásné období a měli jsme co dělat, abychom vydrželi do 3. měsíce a nikomu nic neřekli, počkali na velkou kontrolu ve 13. týdnu a pak všem tuto skvělou radostnou novinu oznámili.

Záchranář mi řekl: Dejte jí ještě poslední pusu...

Všichni byli tak šťastní, věděli jsme, že za pár měsíců k nám přibude malý zázrak v podobě holčičky. Všechny testy a celé těhotenství probíhalo v pořádku a radost byla neskutečná. Chodili jsme na kurz hypnoporodu, poslouchali doma afirmace a začalo se nám doma kupit oblečení postýlky, kočárek, autosedačka…

Až nastal „den D“. Ráno jsem šla na záchod a viděla jsem, jak ze mě cosi krvavého „vypadlo“, pak jsem pochopila, že to byla pravděpodobně hlenová zátka… Celý den jsem byla doma v posteli, měla jsem všude světýlka, příjemnou hudbu a stahy pomalu přicházely… Odpoledne jsem už volala tatínkovi, ať se okamžitě vrátí z práce, že se naší holčičce chce evidentně na svět. Táta přijel a bolesti sílily, až jsme v noci jeli do nemocnice. Na příjmu mi řekli, že to na porod nevypadá, ale já jsem pro křeče v břichu nemohla ani stát… Tak jsem si říkala: „No potěš, co mě čeká…“ Protože bylo volno, vzali mě na porodní box. Po hodině a půl přišla sestřička a zděsila se, že sem nějak rychle poskočila a že místo 1 cm už jsme otevřená na 8 a už to jelo… Za chvíli se narodila krásná zdravá holčička, do které jsme se hned zamilovali. Apgar skóre 10-10-10.

Být s tebou byla nádhera. Akorát jsi nás trošku začala zlobit, moc jsi nechtěla pít z prsu a i umělé mlíčko bylo všude jinde, než v žaludku a hodně jsi kašlala. Ale prý to je normální, aspoň tak nám to tvrdili… „Maminko musíte si sednout, zvyknout si na sebe, musíte se naučit kojit….“ Ještě před tím, než nás pustili domů si sestřička všimla toho, že je malá nějaká „žlutá“ a tak si šla do inkubátoru pod světlo. A já jsme tě přišla v noci kojit a najednou se to stalo. Napila ses a přístroj, který byl u tvého inkubátoru začal pískat a blikat… Najednou kolem nás byly sestry, doktorka a atmosféra zhoustla. Vzali mi tě a já jsem byla poslána na pokoj. Odešla jsem, ale nevěděla jsem, co se děje. Najednou se rozletěly dveře a sestra na mě zakřičela, ať jdu rychle za tebou a doktorkou. Doběhla jsem tam, kolem tebe sestry a paní doktorka mi oznámila, že si pro tebe jede rychlá, že špatně dýcháš. Myslela jsem, že špatně slyším, vždyť do teď jsi byla zdravá, vždyť nás chtěli poslat odpoledne domů!!!

Přijela rychlá, doktorka ze sanitky tě nějak vyšetřovala, se mnou se bavil záchranář, dával mi nějaké materiály a já byla celá zmatená, vyplašená a nevěděla jsem, co se děje. Záchranář si tě převzal, dával tě do inkubátoru, když v tom se na mě podíval a říkal: „Dejte jí ještě poslední pusu.“ Šla jsem za tebou, dala ti pusu a rozjeli jste se pryč. Byla jsem úplně mimo, jen jsem stála a můj mozek absolutně nechápal, co se během posledních 15 minut stalo.

Pak za mnou přišla sestra, odstřihla mi z ruky číslo, dala nějaké papíry a řekla mi, že jsem propuštěna, ať ráno vrátím všechny věci, teď že to nebudou řešit. A zavřely se dveře. A já jsem v 11 večer stála sama, bez tebe, v pološeru na chodbě porodnice a myslela jsem si, že můj svět končí.

Nemohla jsem spát, nemohla jsem nic, jen jsem tupě seděla, plakala a nevěděla, co bude. Asi po druhé hodině jsem šla za doktorkou a chtěla jsem vědět, co se děje. Doktorka volala do dětské nemocnice a jen mi suše řekla, že máš nějakou vývojovou vadu. A zase známý zvuk prásknutí dveří a já byla zase sama na chodbě. Čekání do rána bylo nekonečný, obzvlášť když nevíte, co je vašemu dítku a všude po porodnici slyšíte pláč malých miminek. S raním doktorem jsem se dozvěděla více informací a mohla jsme za tebou jet. Byla si na JIPce v inkubátoru. Nemohla jsem tam být s tebou, dělali ti různá vyšetření, jen jsem za tebou jezdila na návštěvy a bylo mi smutno. A tak jsem týden byla doma, ty na JIPce a bylo to nekonečný.

Najednou mi doma zazvonil telefon z dětské nemocnice. Tak moc jsem se bála, co se stalo! Když jsem viděla ten telefon, hned se mi do očí draly slzy. Volala mi doktorka, že našly tvůj problém, proč tak modráš, kašleš a proč nepiješ a proč ti mlíčko musí dávat do žaludku a že zítra jdeš na operaci. To bylo hrozné, myslela jsem, že se zhroutím. Pořád jsem doufala, že máš jen nějakou infekci, že vše bude dobré. Proč se tohle muselo stát nám? Proč nejsi zdravá? Vždyť celé těhotenství bylo bez problému, vždyť jsem všechno dodržovala, nepila alkohol, nekouřila, nebyla nemocná… Proč? Proč se to muselo stát nám??
Další den ráno jsi šla na operaci, po které tvoje plíce úplně nezačaly fungovat tak, jak měly. Ale naštěstí to byla jen chvilka a díky kyslíku a umělému spánku se vše dalo do pořádku.

Další týden jsem chodila za tebou na návštěvy na JIPku. Naštěstí jsi se krásně zlepšovala… a tak tě přeřadili na jinou část oddělení, kde jsi nemusela být na přístrojích a kde jsem mohla být s tebou.
A já začínala být neskutečně šťastná, jak se ti daří, jak jsi šikovná, jak jsi statečná a jakého máš bojového ducha a všechno krásně zvládáš. Až jsme se dočkali a pustili nás domů.

Sice jsme měli pořád hodně kontrol – na JIPce, na chirurgii, u pediatra, na neurologii, na imunologii… Ale byla jsi zdravá, spokojená a všechno krásně zvládala a zvládáš. A teď jsme oslavili tvoje 2. narozeniny a já jsem moc vděčná za každičký den s tebou a děkuji Bohu, že jsi všechno zvládla, a že tě máme. Jsi naše štěstí.

V současné době jsem těhotná a čekám tvou sestřičku a moc se modlíme a prosíme Boha, aby byla zdravá a aby nás už nic zlého nepotkalo. Všechny výsledky jsou dobré, ale člověk dopředu nikdy neví….

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
3065
24.1.21 06:28

Uff, dobře že všechno dobře dopadlo, deníček je napsaný tak, že jsem bohužel spíš očekávala špatný konec. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
280
24.1.21 06:55

Když jsem četla:,,Dejte jí poslední pusu", až mne zamrazilo. Já bych se tam složila asi. Naštěstí vše dobře dopadlo, to jsem moc ráda.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2356
24.1.21 11:12

Jsem ráda, že máš holčičku v pořádku. U nemocnice mě zaráží ten neempatický přístup :(

  • Zmínit
  • Nahlásit
320
24.1.21 11:25

Zvlastny dennicek, neak sa mi to mezda

  • Zmínit
  • Nahlásit
321
24.1.21 12:54

Naštěstí to dobře dopadlo. Já při čtení čekala to nejhorší :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
20730
24.1.21 17:08

Podle toho názvu jsem si myslela, že přijde to nejhorší.
Ale Tvoje holčička je silná a určitě se všech neduhů zbaví.
Přeji Ti to.
A další dcerce jen samé zdraví.
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4157
24.1.21 18:24

A o jaky slo problem? Pristup v nemocnici mi taky prijde dost hrozny. Nastesti to dobre dopadlo. :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
179
25.1.21 08:21

Uff! To se mi ulevilo, že to dobře dopadlo. Buďte všichni zdraví. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
25.1.21 12:55

@Martina D. Šlo u ní o problém, kdy měla polykací trubici na kousku spojenou s dýchací, takže vždycky, když se napila mlíčka, tak se jí ro roztříklo do plic a ona se dusila/topila… Proto nechtěla jíst, proto šedla až modrala a hodně kašlala. Naštěstí na tohle doktoři došli a šlo to, díky Bohu, operovat. Jsem moc ráda, že je tolik geniálních přístrojů a skvělých lékařů, kteří tohle zvládnou.

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
25.1.21 12:58

@Gita17 Věřte mi, že já bych si přála, aby se tohle nestalo a nemuseli jsme to prožívat. Bohužel, to co jsem psala, je pravda a takhle to u nás proběhlo… Když jsem deníček psala, tak jsem u toho hodně brečela a je tam poměrně dost mých emocí… Bylo to strašné období.

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
25.1.21 12:59

@jita22 Kdyžy jsem deníček psala, tak jsem u toho brečela a všechno se mi tak vracelo, tak je tam hodně mých emocí… a nejvíc teda upřímně mě zasáhly dvě věty a to právě ta z úvodu a ta, že malou berou na operaci.

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
25.1.21 13:02

@Bellino Já jsem byla tak emočně a psychicky „mimo“, že jsem prostě nemohla v hlavě zpracovat to, že je to realita a že mi malou odváží… Naštestí jsem měla kolem sebe obrovskou podporu rodiny a manžela, bez nich bych to horko těžko dávala…

  • Zmínit
  • Nahlásit
280
25.1.21 13:06

@aaaaadela tohle člověk v tom momentu snad spracovat ani nemůže a ma v hlavě milion otazníků a vůbec, ta neempaticnost personálu, ta mne udivuje. Ještě že jste měla podporu rodiny a partnera, ta je v tomhle momentě hodně důležitá. Přeji všem hooodne zdraví.

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
25.1.21 13:08

@Lada84 Já jsem byla tak v šoku, z toho co se stalo, že jsem prostě fakt jen čuměla a nevnímala nic a nikoho… Ale přístup sestřiček nebyl příjemný, stejně tak i paní doktorky, kterou jsem musela pak v noci žádat, aby mi řekla co se vlastně stalo a co je s malou, proč ji odvezli… a vlastně pořádného vysvětlení a (i empatického) jsem se dočkala až s novou směnou, která přišla ráno. To zamnou došel doktor do pokoje, posadil se na postel a všechno mě vysvětloval, dokonce sám od sebe volal na jipku a domluvil mi tam návštěvu i mimo návštěvní hodiny… Doopravdy dost často jde o to, na koho zrovna „kápnete“

  • Zmínit
  • Nahlásit
13
25.1.21 19:18

Uf, to jsem ráda, že má příběh šťastný konec. Jinak by i slza ukápla.

  • Zmínit
  • Nahlásit
4157
26.1.21 13:56

@aaaaadela Velké štěstí, že to šlo operovat a dobře to skončilo. Zbydou pak jen vzpomínky na tu hrůzu a na neempatičnost některého personálu nemocnice. Když jsem porodila první dítě, narazila jsem na podobně neempatický personál, byla jsem na pokoji s maminkou holčičky, která najednou začala plakat, nešla uklidnit, maminka s ní chodila na sesternu a říkala, že nejde utišit a že je nějaká horká, vždy ji sestry odbyly, pak přišla už poněkolikáté s pláčem, že dceři nejde změřit teplota, protože teploměr jí místo hodnoty ukazuje error, a že je strašně horká a už neví, co má dělat. Na to vyběhla sestra, mimino přeměřila u nás na pokoji, řekla jen: Fuj, tak vysokou teplotu jsem tu ještě nezapisovala. :cert: A začala si dělat alibi, protože hned začala na maminku útočit, že to zanedbala ona a sestry jsou v tom nevinně, maminka se nejdřív bránila a pak se rozbrečela, sestra popadla holčičku a běžela s ní na sesternu, já z toho brečela taky, bylo to dost hrozné chování, nakonec to mělo dobrý konec, teplota se podařila za nějakou chvíli srazit a pak už vše ok. Já měla prvního syna nedonošeného, špatně přibíral a musela jsem ho krmit stříkačkou a odsátým mlékem a při manipulaci po jídle ještě snadno zvracel. A mně se ho snad poprvé povedlo za den úspěšně nakrmit a najednou se rozrazily dveře a vizita, svlékat děti, tak jsem říkala, že právě dojedl a musím ho svlékat hodně opatrně, aby se nepoblinkal, sestra mi řekla, že na to nemají čas, vyrvala mi ho z ruky, neurvale ho svlíkla a on mi jídlo vyblinkal :,(, strašný…

  • Zmínit
  • Nahlásit
4179
26.1.21 18:29

Jsem ráda že všechno nakonec dobře dopadlo. Prožila jsem si také hrozný strach po porodu. Syn má také dva roky a ještě se mi to vrací. Tak držím palce ať další zážitek už je jenom krásný. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
507
27.1.21 08:22

Achjo, brečím :,( Tak moc mi to připomíná náš příběh (bohužel i tím přístupem doktorů a sester)… jen naše holčička má jinou VVV a problémy měla hned po porodu, operovat se to nedá a ikdyž se to časem zlepšuje, tak stále bojujeme.
Jsem ráda že to u vás dopadlo dobře a holčička je zdravá, přeji vám ať už nic takového nemusíte prožívat a druhá holčička je v pořádku :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
37
27.1.21 10:12

Tyo taky jsem čekala špatný konec. Ještě že je vše v pořádku! A obdivuji že jdete do druhého. To bych po takových nervech nedala

  • Zmínit
  • Nahlásit
3933
28.1.21 18:09

Tak tomu neverim. Inkubator a chteli vas propustit? A to tvoje divne propusteni?

  • Zmínit
  • Nahlásit
4014
28.1.21 20:00

Uff, jsem taaak ráda, že to dobře dopadlo! :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1846
28.1.21 21:42

:srdce: mnoho mnoho zdravíčka :srdce: :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
29.1.21 17:11

@Jaaanča Děkuji moc za krásnou zprávu. Vám také přeji ať se dítko zlepšuje a zlepšuje… Je to náročný boj někdy, ale děti jsou strašně silné:) Ať se máte všichni dobře :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
29.1.21 17:15

@Kaileee Mám tam napsáno, cituji: "Ještě před tím, než nás pustili domů si sestřička všimla toho, že je malá nějaká „žlutá“ a tak si šla do inkubátoru pod světlo. A já jsme tě přišla v noci kojit a najednou se to stalo. "
To znamená, že nás chtěli pustit domů, ale sestřička si všimla, že je malá žlutá, proto ji změřili nějakým přístrojem (nevím, jak se jmenuje) a na základě výsledných hodnot ji dali do inkubátoru, kde na ni svítilo modré světlo. Když jsem ji pak šla nakojit, tak se ukázal problém, že se špatně okysličuje. Nevidím na tom nic nelogického, špatného a divného… Možná jste to jen špatně přečetla

To zda věříte nebo je na vás. Já nemám potřebu něco někomu nalhávat nebo psát nějak jinak. Přeče jen je to můj příběh, můj deníček a doopravdy nemám důvod nic psát, tak jako není a nebylo…

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
29.1.21 17:22

@Aijka Náš sen bylo mít s manželem 3 děti. Po tom jak se všechno odehrávalo s prvním dítkem jsem si řekli, že je to naše jediné a poslední… A pak jsem se dostali na genetiku, kde nás vyšetřili a výsledek bylo, že 3-5% dětí se prostě rodí s vývojovou vadou, která je prostě souborem „náhod“ (můžu vám to kdyžtak ze zprávy výsledek přesně přepsat). A že prostě v mém těhotenství buňky nějak „zapracovaly jinak“ a vznikl tam spoj, který tam vniknout neměl… My s manželem nejsme nijak geneticky zatížení (ani rodově).

Ale víte jak, mám pořád vnitřně obavu, aby druhé miminko, které čekáme bylo v pořádku… Ikdyž jsem se pro miminko společně rozhodli.

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
29.1.21 17:31

@Kaileee Propuštění to bylo přesně tak, jak jsem v textu popsala. Prostě mi v noci řekly, že jsem propuštěna, dostala jsem do rukou očkovací list a čekala jsem až ráno odevzdám po malé oblečení, co měla vypůjčené z nemocnice (v porodnici bylo doporučeno používat jejich oblečení ne naše z domu) a až se odhlásím z oddělení, kde se staraly o mě (ráno vždy chodila p. doktorka, kontrolovala nás= dělohu a hojení a propouštěla maminky).

Prostě člověk je tak paralizovaný, že to příjme a že nijak neprotestuje, neptá se… Prostě já jsem jen koukala a řídila se těmito pokyny co mi daly a čekala na ráno. A také jsem chtěla vědět více informací od další směny.

Doufám, že nikdy nebudete nic takového muset prožívat, protože je to doopravdy náročné a nepředsatvitelné.

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
29.1.21 17:32

@Leviatan Děkuji moc. Někdy ty porody jsou náročné a vše po nich také… Ale jak to má dobrý konec, tak je to vždy dobré :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
514
31.1.21 09:01

Normalne spatne denicky si nectu, toto je prvni, ktery jsem se odvazila prolitnout. Nastesti dopadl dobre :srdce: Muselo to byt opravdove peklo, to trauma uz v cloveku zustane nadosmrti :hug: Personal nemocnice je strasny, skoda, ze neuvadite kde se to stalo, ja bych si rozmyslela, zda bych do takove dobrovolne sla, i kdyz take jsem na takove narazila. A neni nic bezmocnejsiho nez male dite, nemohouci senior a cerstve porodivsi zena. Nikdy by se nemelo stat, aby se o ne staraly tak bezcitne osoby. Vyhoreni neni omluva.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.21 11:53

Deníčku moc nevěřím, pardon, je to cele psané jako ze to skončí tragicky a nevěřím ze by takto psala mama, které se dítě uzdravilo.

Jak píšeš naschvál v minulém case atd…

Jestli je to pravda tak super ale je to psané naschvál jako senzace, takže nevěřím.

  • Nahlásit
37
31.1.21 19:08

@aaaaadela říká se že Bůh nadeli každému jen tolik, kolik unese. Evidentně jste s manželem silní lidi. Svět takové lidi potřebuje. Věřím že další dítě bude od narození zdravé a vy šťastní. Moc vám to přeji. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
2.2.21 09:00

@Aijka Děkuji moc za velice milou a povzbudivou zprávu:) :srdce: Tuhle větu jsem slyšela na jedné manželské obnově, když jsme právě v sobě řešili jestli mít první dítko (jsem hodně nerozhodná a o všem dlouho přemýšlím).. a teď si tuhle větu často také v hlavně promítám…Nevím, jestli jsme silní lidé.. Jsme možná silní, protože to dobře dopadlo… Jinak nevím… Každopádně obdivuji všechny ženy, které něco vytrpěly, zkusily a musí se starat o děti, které nejsou úplně zdravé…

  • Zmínit
  • Nahlásit
878
6.2.21 14:38

@Bellino
Pristup zdravotniku je neskutecny. Asi nejaka uchylka kopnout si do mamy, ktera je strachem bez sebe.

  • Zmínit
  • Nahlásit