Dlouhá cesta k druhému dítěti

Poslední deníček jsem napsala před osmi lety, kdy se mi po velmi krátkém snažení povedlo otěhotnět a po velmi bolestivých devíti hodinách narodila moje první dcera Elenka. Tenkrát jsem si říkala, že tohle už znova nedám, a hle jsme tady...

Dlouhá cesta k druhému dítěti

Zhruba rok po narození první dcery jsme se s manželem začali snažit o druhé dítě. Během dalších šesti let jsme se přes mnohá vyšetření, průzkumnou laparo operaci vaječníků a pojídání různých doplňků stravy probojovali až do IVF centra Iscare, kde jsem po čtyřech neúspěšných pokusech IUI podstoupila stimulaci. V červnu 2017 mi bylo odebráno 20 vajíček, 17 oplodněno a z toho 7 zamrazeno ve stadiu blastocysty (nejvyšší možné stadium vývoje embrya in vitro).

Bohužel pár dní po odběru vajíček se u mě projevil hyperstimulační syndrom. Měla jsem strašně nafouklé břicho, které bolelo, protože se uvnitř vytvářela tekutina. Den předtím, než jsem měla jít na vložení embrya, mě odvezla sanitka na neurologii, protože se u mě objevily potíže jako u mrtvice, což mohlo být dle doktorů způsobeno předchozí stimulací. Naštěstí CT žádné krvácení do mozku nepotvrdilo, takže jsem byla druhý den propuštěna domů. Dalšího půl roku jsem obíhala různá vyšetření, abych si byla stoprocentně jistá, že další těhotenství bude v pořádku. Musela jsem podstoupit i lumbální punkci kvůli podezření na roztroušenou sklerózu, ale naštěstí s negativním výsledkem, takže vložení embrya už opravdu nic nebránilo.

V únoru roku 2018 jsem se konečně odhodlala objednat se na kliniku. Po tom všem jsem opravdu nevěřila, že se to povede na první pokus, spíš jsem se připravovala na to, že se to nepodaří vůbec a my se budeme muset smířit s jedním dítětem, protože po té předchozí příhodě bych další stimulaci rozhodně neriskovala.

V den D probíhalo vše, jak má, byla mi vložena krásná pětidenní blastocysta, pak mě odvezli na pokoj, kde jsem měla asi hodinu ležet s nohama nahoře. Vydržela jsem to asi dvacet minut, ale chtělo se mi tak šíleně na záchod, že déle už to opravdu nešlo. Když už jsem tedy vstala, tak jsem si řekla, že bych aspoň mohla chytit vlak domu, takže jsem se rozloučila s tím, že se zase brzy uvidíme a sprintovala na nádraží. Celou cestu jsem si v duchu říkala, že jestli to tak má být, tak se mimčo prostě udrží.

Doma jsem manželovi následujících čtrnáct dní opakovala, ať se moc netěší, ale menzes nikde. Když jsem se konečně odhodlala testovat, tak na mě vykoukly dvě čárky jak vyšité. Na klinice paní doktorka těhotenství potvrdila a odeslala mě už k mému gynekologovi, protože jejich práce tím skončila.

Musím říct, že jsem opravdu nečekala, že se to povede na první vložení, a když mi můj doktor na obrazovce ukázal, jak miminku bije srdíčko, teprve mi došlo, co všechno mám zase před sebou, a začala jsem se bát, jak to tentokrát zvládnu, protože první porod byl pro mě peklo. No kdybych věděla, co mě čeká, tak z toho Iscaru asi uteču už před vložením, ale o tom až v dalším deníčku ;-).

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
81
3.1.20 14:43

Blahopreji, ber to jako kompenzaci za cele to sestilete trapeni.

  • Zmínit
  • Nahlásit
15524
3.1.20 20:23

Jejda, to mě mrzí, ale je to napínavé, rychle pošli pokračování :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4012
5.1.20 00:48

To je tedy napínavé čtení. Hrůza čím sis prošla

  • Zmínit
  • Nahlásit
3720
5.1.20 19:02

Tak hlavne aby to vse stalo za to a nedobehnou te brzy zdravotni problemy…

  • Zmínit
  • Nahlásit
13291
10.1.20 16:10

Teda, jsem napnutá jako kšandy, co bude dál

  • Zmínit
  • Nahlásit