Do třetice všeho zlého

Deníček o 5,5 letech snažení a třech jizvách na srdci.

*

Ahoj,

na eMiminu jsem už celkem dlouho a deníčky pročítám pravidelně a poctivě. Nemyslela jsem si, že budu někdy taky potřebovat napsat deníček, navíc nejsem žádný spisovatel, ale potřebuji ze sebe dostat tu bolest a tady najdu lidi, co mě pochopí.

S manželem jsme spolu už 12 let. Před 5,5 lety jsme si řekli, že už máme to správné bydlení a tu správnou práci a že je opravdu načase pořídit si miminko. Bylo mi 31, což už bylo za limitem, který jsem si dala. Neměla jsem ale nikdy žádné gynekologické problémy a počítala jsem s tím, že prostě vysadím prášky, otěhotním a budeme šťastná rodina. Tenkrát mě ani nenapadlo, jak hodně jsem se mýlila.

Když jsem měla hned zpoždění, říkala jsem si super, je to tu. Jenže těhotenský test negativní, takže na vyvolávačku a pokračujeme. Takhle to běželo rok, brala jsem Proveru, abych dostala ms, ale k ničemu to nebylo. Pak jsem se rozhodla, že už nebudu čekat a půjdu rovnou do CARu. Vybrala jsem si Podolí, počkala až dostanu termín první konzultace a šli jsme. Po nejzákladnějších vyšetřeních přišlo pár pokusů o IUI, ale buď jsem nereagovala na Clostilbegyt, nebo naopak jsem měla po něm cystu. Tudy cesta nevedla.

Dostala jsem se do kolotoče hlídání ovulace a zkoušení různých možností, jak ovulaci vyvolat atd. Cykly jsem měla hrozně dlouhé a anovulační, začala jsem chodit na akupunkturu, která mi to po roce srovnala na cyklus 35 dní a ovulační. Pak následovalo první IVF. Na stimulaci jsem reagovala dobře, z 9 folikulů bylo 6 vajíček a z toho 3 krásné blastocysty. Jednu jsem si nechala zavézt a dvě zamrazit. ET ani KET nevyšly, embrya se nezahnízdila. Po dalších zkouškách IUI jsem zkusila změnu CARu.

Přešla jsem do Gennetu. Další čekání 3 měsíce na první konzultaci. Tam mě poslali na laparoskopii, imunologii i genetiku. Vše v naprostém pořádku, akorát v rámci imunologie že bych měla brát Prednison. Po dalších měsících snažení další IUI, tentokrát už jsem ale našla pozitivní test. Byli jsme s manželem v sedmém nebi, strašně šťastní a já byla přesvědčená, že se nemůže nic stát. Ze začátku byla nervozita, aby bylo mimčo v děloze, aby bylo srdíčko, atd. Když toto vše bylo, byla jsem klidná, že se můžeme těšit. Pak přišla rána z čistého nebe - v devátém týdnu na UTZ žádná srdeční akce a po měsíci čekání, zda odejde samo jsem nastoupila do Podolí na revizi.

Snažení pokračovalo od začátku. Opět neúspěšná IUI, po radě kamarádky jsem se přihlásila do studie na nový lék k IVF do Cube. Vše probíhalo skvěle, 11 folikulů, z toho 9 vajíček. Do stadia blastocysty se probojovalo jedno. :-( Zavedli mi ho a opět přišla ms. Kamarádka otěhotněla v té stejné studii. To bylo před dvěma lety.

Pak jsme si dali opět chvíli pauzu od hormonů a všeho a znovu si řekli, že zkusíme dvě, tři IUI a kdyžtak půjdeme znovu do IVF. Podstoupili jsme další vyšetření, znovu hormonální profil, cukr, atd. - to bylo letos v lednu. V únoru se čekalo na výsledky, takže jsem ani nehlídala ovulaci a v březnu jsem zjistila, že jsem zase těhotná, tentokrát přirozeně. Znovu jsme se radovali, ale už jsme se více krotili. Říkala jsem si, že když se povedlo přirozeně, že to bude v pohodě. Srdíčko krásně bylo, embryjko vypadalo dobře. Týden po UTZ jsem začala špinit, raději jsem zajela k doktorce. Dozvěděla jsem se jen, že jde opět o ZT v osmém týdnu a že mám počkat, jestli si s tím tělo poradí. Tentokrát odešlo embryjko samo, potratila jsem ho. Pohřbili jsme ho a já byla totálně na dně.

Následovali další IUI a na srpen jsme si domluvili další, již třetí IVF. Nechtělo se mi do těch hormonů, ale čas běží. Stimulace neprobíhala jak měla, vaječníky nereagovaly, objevily se jen dva folikuly a to ještě navíc moc brzy - už 8 dc. Na 10 dc bylo naplánované OPU a poté, co mě uspali se zjistilo, že už praskly. Pojistili jsme je alespoň tulením a čekali na ms. MS přišla taky moc brzy a hrozně krátká už 21 dc (normálně mám cykly 35 dc)a trvala jen dva dny. Týden na to mi nebylo dobře a zjistila jsem, že mám pozitivní test. To bylo minulé úterý. Bála jsem se, co bude, a už jsem se bála i radovat. Bohužel oprávněně. Dnes na UTZ v děloze nic a dle krve HCG pozitivní, takže buď biochemické nebo mimoděložní.

Momentálně čekám na rozuzlení, zda budu moci další cyklus podstoupit IVF, nebo zda mě čeká laparoskopie a odebrání vejcovodu. Pomalu ztrácím naději, že se mi v mých 36 letech ještě podaří otěhotnět a donosit alespoň jedno miminko a zaplnit tak prázdnotu v srdci. Momentálně je pocit beznaděje silnější než já. Během mého snažení odešlo nespočet kolegyň na mateřskou a v rodině se narodilo šest dětí. Nyní čeká bratranec třetí a o to je to těžší.

Omlouvám se za delší deníček a děkuji všem, kteří dočetli až sem. Potřebovala jsem to ze sebe vypsat, třeba mi to trochu pomůže.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1355
8.10.18 04:49

A možnost, že by tam ještě bylo, jen nebylo vidět? Jestli dobře počítám, tak bys byla něk kolem 24. dne od oplodnění..? Pokud to tak je, tak by fakt ještě nemuselo být nic vidět. Co kontrolní hcg a ultrazvuk za cca týden?

Mrzí mě celá tvá situace, byť jsem ji nezažila. Opravdu moc držím palce, až se vám brzy miminko povede :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2874
8.10.18 06:15

Taky si myslím, že by se ještě na utz mohlo objevit na správném místě. Moc bych ti to přála.

Mám za sebou 4 x zt. Ve tvém případě těžko radit, předpokládám, že jste od lékařů proklepnutí ze všech stran :think: ve tvém výčtu nevidím vyšetření na infekčním…možná tam by něco mohlo být.

Přeji hodně sil a ještě více štěstí. :kytka:

Příspěvek upraven 08.10.18 v 06:16

  • Nahlásit
  • Zmínit
1701
8.10.18 09:13

Je mi to moc líto..Pro mě by byl toto nejvyšší čas zapsat se do pořadníku na adopci..trvá to min. 3 roky a během té doby se může lecos změnit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21513
8.10.18 09:17

Moc mě to mrzí :hug: :hug: Můžu se zeptat, jak dlouho jsi brala HA, než jste se začli ve tvých 31 letech snažit?

  • Nahlásit
  • Zmínit
616
8.10.18 09:29

Bohuzel toto je dan za prilisnou „uvedomelost“. Chceme privest dite do hotoveho, mit zazemi, postaveni v praci, proste dat diteti to nejlepsi. Sledovali jste Manzelske etudy? V te dobe HA pro mlade a bezdetne proste nebyla, vetsina gynekologu ji nepredepsala. Bohuzel take se hodne paru „muselo brat“. Kdyz se uvolnila interupce bez komise v roce 1987, bylo v prvnich letech kolem 100000 zakroku rocne. Postupem doby s uvolnenim HA toto cislo kleslo na ca 20000.
Asi bych vzhledem k veku zacala uvazovat o adopci a treba se jeste zadari.
Drzim palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
8.10.18 10:54

Mrzi me, ze mas takoveto trapeni. U nas zabralo az kdyz jsme si zaridili zivot na “bezdetno”, vse jsme vzdali, zacli planovat pripravu na adopci atd… Manzel tou dobou miminko chtel uz vice jak 10 let a mel za sebou jeden rozvod kvuli sve zhorsene plodnosti… Nicmene, zazraky se deji, a tak se nam nakonec povedlo, i v pokrocilejsim veku nez jsi Ty, a myslim ze takovych je nas tu na EM vice… Tak se drz :kytka:

  • Nahlásit
2884
8.10.18 10:58

@Ba412 A k čemu jako je tenhle příspěvek dobrý? To snad každý ví a netřeba připomínat v tak těžké situaci. Hodně necitlive…

Držím palce, je těžké neztratit naději, ale šance určitě je. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.10.18 11:00

Ja bych tedy spis nez do adopce sla do nahradni matky. Bude to vase dite vase geny. Jen ho odnosi jina zena. Jinak me to moc mrzi :-(

  • Nahlásit
  • Zmínit
1522
8.10.18 11:22

V Německu a Irsku je běžné (nebo alespoň dost časté…) mít první dítě ve 38 nebo 40. Takže… Nějaký čas tu ještě je. Nepanikařit… Není všem dnům konec. Držím palec! :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
40251
8.10.18 12:34

Je mi to líto. Jdu ti dodat naději. Potratila jsem 4×, pak přišlo miminko a pak další potrat. Moc držím palce, ať se co nejdříve zadaří. Bojuj, je ti 36, to ještě není hrozné. Posílám sílu :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
8.10.18 12:59

@Ba412 Dovolím si s Tebou nesouhlasit. Já jsme HA nebrala nikdy, vždy jsem děti chtěla, ale manželův spermiogram nám to neumožnil a bohužel ani IVF nepomohla. Jsem už dost zkušená umělooplodnice a věř mi, že párů,které mají problémy počít je mnoho a HA není vždy na vině. Jde o mladé páry, kde HA žena nebrala - a nic…Naopak, přijde mi fajn, že ženy, které by své děti nemohly vychovat a musely by na interupci, mají HA. Jasně, můžeme si povídat o osobní zodpovědnosti atd. Ale jak jsi sama napsala - s HA se počet potratů snížil. Často si přemýšlím nad tím, proč to tak je. Špatné životní prostředí, stres…? Všechny mé kamarádky otěhotněly právě hned po vysazení HA. Nejsem zastánkyně hormonů, ale toto je jen generalizace…

  • Nahlásit
  • Zmínit
4147
8.10.18 13:28

@karjak Souhlasím, mam spoustu kamarádek, co braly HA dlouho a otehotnely na první pokus neplánovaně, protože si myslely, ze to bude nějakou dobu trvat a ja jsem ji brala pouze Cca 2roky a otěhotněla jsem po 4 letech litani po CARech

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.10.18 13:31

A nechceš si dát na čas od všech těch stimulací a hormonů pauzu? To tělo už je tak vybuzené hormony, že by si potřebovalo odpočinout. To ti určitě i na akupunktuře říkali. My jsme se snažili 3 roky přirozeně, z toho poslední rok pomocí akupunktury, a zadařilo se po cca tom roce akupunktury. A právě tam mi čínský Dr. říkal, že nejhorší je něco lámat přes koleno a mermomocí se snažit a urputně za tím jít. Je ti sice 36, ale to není žádná tragédie, dej si pár měsíců pohov.

  • Nahlásit
  • Zmínit
616
8.10.18 13:39

@karjak ja negeneralizuju, ale uzivani HA muze zakryt gynekologicky problem, protoze pri nem ms chodi jak hodinky, casto je velmi slaba, bezbolestna apod. Bez ni by se problem projevil v plne krase a resil se drive.
Mimochodem drive se HA pouzivala pri lecbe neplodnosti - brala se nekolik mesicu a po vysazeni bylo telo akorat nabuzene a casto se zadarilo hned.
A k neplodnosti si myslim, ze prispiva taky dnesni doba a hlavne stres.

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
8.10.18 14:00

@Ba412 Pod poslední větu se podepisuji:( Neplodnost je, bohužel, civilizační choroba :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
7619
8.10.18 14:18

Úplně bych neházela flintu do žita. 2 x jsi otěhotněla přirozeně, jen to nevyšlo. Genetika a imuno jsou v pořádku. Můj doktor ZT říká „blbá náhoda“ a asi to tak opravdu bude. Já sama měla 2 blbý náhody :mrgreen: a už mi tady běhá 15 měsíční chlapeček :srdce: Však 36 není nějak hroznej věj, pár let máš ještě čas :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
8.10.18 14:28

@Ba412 Já s tebou bohužel musím souhlasit, je to dnešní doba plná všech vymožeností, odklon od přírody atd. Dneska ženský berou 10-15 let hormony, aby neotěhotněly, aby mohly studovat, dělat kariéru, cestovat atd. Pak se přehoupne věk, kdy už by to šlo, tak se vysadí hormony proti otěhotnění a začnou se brát hormony otěhotnění podporující. Pak se třeba ženská dočká dítěte a ve 40 ji stihne rakovina. Taková nepatrně daň za to všechno. Vím o tom svoje - přesně případ mojí ségry. Dočkala se dvojčat ve 39 letech. Teď je v poslední fázi, rakovina jí sežrala co mohla. Děcka ještě nejsou ani ve škole. Jsem vděčná za svoje rozhodnutí mít děti brzo, na dnešní dobu, sice nemáme splacenou hypotéku, mám jen jeden titul a neprojela jsem Nový Zéland, ale k čemu by mi to teď bylo. Jsem ráda, že moje děti stihly ještě své praprarodiče, to už je dneska taky pomalu rarita…

  • Nahlásit
3400
8.10.18 14:31

Moc ti držím palce, ať to dopadne dobře a jednou držíš v náručí svůj poklad. Jako máma tří krásných holčiček si nedovedu a ani nechci představit, jaké trápení musíš prožívat. Bohužel tyto podobné problémy vidím i kolem sebe a tím víc si vážím toho, co mám.
Hodně štěstí :kytka: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
27141
8.10.18 14:41

Myslim, ze misto polemiky o vhodne dobe k poceti, o civilizacnim stresu a o tom, jak to ty zensky, co nemuzou otehotnet delaji blbe, by bylo vhodnejsi poslat zakladatelce par milych slov.

nebudu ti tu vypisovat, co mam za sebou ja a jake nahody me v zivote potkaly. Za sve deti si zasluhy nedelam, na rozdil od nekterych uzivatelek (co to tak dobre vymyslely a zaridily, ze je maji).

ale co ti chci napsat, ze vim, jak moc tezke to mas. jaka beznadej to je, jaka bolest. Jsi moc silna, ze jsi to vydrzela az sem. nevzdavej to. at uz to znamena cokolov - ze se budes dal snazit v car nebo ze se na to treba na chvili vykasles. delej, co citis ty, ze je spravne.

a kdyz te to bude drtit, vyplakej se, vyzoufej se a pak se zas nadechni a zase zij naplno a doufej v ten zazrak. protoze pocit dite, to je zazrak. at uz je to jen tak z fleku nebo po dlouhem snazeni nekde v centru. nijak za to nemuzes, ze se ti to deje, neni to tvoje vina, nadeje je porad, ne ze ne.
jeste se to muze podarit.

bude to dobry, neboj! zivot te nekam zavane, nekam posune, budou dny cerne, ale i dny plne svetla. ty si uzivej a cerpej z nich silu.

drz se! a preju moc stesti!

Příspěvek upraven 08.10.18 v 14:42

  • Nahlásit
  • Zmínit
5079
8.10.18 15:29

Moc me to mrzi :? mam za sebou SP, ZT ve 2. trimestru a ted mame doma (3. pokus) uzasnou ctyrmesicni holcicku :srdce: nevzdavej to, ale hlavne si z toho nedelej „pakarnu“ a nestresuj se…psychika dela strasne moc. Moc drzim palce, at se miminko zadari :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.10.18 15:44

@pe-terka Ahoj, HA jsem brala 9 let, nebylo to tak dlouho, aby to mohlo mít podle mě takový vliv.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21513
8.10.18 15:53

@pampeliska.x
těžko říct - každý organismus je jiný a reaguje jinak :think: Každopádně nad tím už nemá smysl hloubat :think: Ale já bych si ted dala o všech hormonů pokoj :think: Vezmi si, že tvé tělo je už skoro 15 roků pod vlivem syntetických hormonů, prvně proti početí a pak zas opačně působících :think: To je velmi dlouho a je to vysoká zátěž! Já si myslím, že se hlavně potřebuješ pročistit a vzpamatovat :think:
36 roků není zas tolik, nejsi za hranicí plodnosti :think: Zkus to nechat na přírodě a osudu :kytka: Držím pěsti, at to vyjde a dočkáte se prcka :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.10.18 15:56

Děkuji vám všem za podporu, mimoděložní to bylo, ale naštěstí odešlo samo, takže na operaci jsem nemusela a teď už mě jen sledují, až mi klesne HCG na 0 a budeme moct jít do dalšího IVF. I to mi pomohlo se z toho trochu víc vzpamatovat a začít zase doufat. Opět jsem ve fázi, že věřím, že se to povede a budu se snažit i v práci mít míň stresu.

Vím že 36 není ještě tak hrozné i doktoři to říkají, ale víte jak to je, myslela jsem, že už teď budu mít dvě děti.

@ejhle na infekčním jsme ještě nebyli, ale napadlo mě ještě si domluvit hematologii, na tu nás taky ještě neposlali. V dnešní době o co si neřekneš, to ti neudělají. I s lázněmi to tak bylo.

@suvik díky moc, napsala si to krásně a zahřálo mě to u srdce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.10.18 15:57

Také bych zkusila náhradní matku. Sice tu holky píšou, ze 36 ještě jde, ale…pro mne je to uz dost vysoký vek na první mimčo. Adopci bych ais nezvládla, ale ta náhradní matka je schůdné řešení

  • Nahlásit
  • Zmínit
5187
8.10.18 16:50

@pampeliska.x co se tyce hematologie, pokud vam delali v Gennetu genetiku, tak v ramci ni delaji prave i tu hematologii, trombofilni mutace jsou geneticka zatez.

Jinak, ja jsem starsi nez ty, za posledni 3 roky, co se snazime, jsem otehotnela 6× prirozene, 2× biochemicke, 2× ZT, 2× SP. Nastesti jsme oba v poradku, krome mych komplikaci po jedne revizi, tak vime a verime ze je to jen o tom, pockat si, az spravne vajicko k sobe pusti tu spravnou spermii.

Drzim palce at to u vas vyjde co nejdrive. Docka se vetsina tech, ktere to nevzdaji. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2874
8.10.18 18:53

@pampeliska.x a neměla jsi hematolku jako součást genetiky? Já mám iniciativní gyndarku, takže ta nás posílala od čerta k ďáblu. A hematologické onemocnění mi nechala udělat jako součást genetiky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
8.10.18 19:13

@suvik Krásně napsáno!!!

  • Nahlásit
  • Zmínit
3788
8.10.18 19:28

Přeji hodně štěstí. Ještě máš před sebou dost let na to, abys něco vzdávala apod. Není ti 44, ale 36. To je pořád dobrý. A jistě máš dobrého muže a podporujete se navzájem. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.10.18 19:44

Kamoska ted odrodila ve 44 letech zdraveho kluka :-). Je stastna a omladla :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
17699
8.10.18 19:50

Jeste se muze neco ukazat, kamaradkam taky nebylo prvne nic videt a na dalsi kontrole vse ok. Pockalabych jeste tyden, klidne 14dnu. Hlavne se nenechat hnat do nejake kyretaze hned. Drzim palce

  • Nahlásit
  • Zmínit
4551
8.10.18 21:14

@suvik Sice nejsem cílená adresátka tvého příspěvku, ale potěšil i mně :hug: :srdce: :palec: Takže ti chci poděkovat za milá slova :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2565
8.10.18 21:44

Já taky nemohla dlouho otěhotnět (oproti tobě pouhé 2 roky). Zkoušeli jsme vše možné, nosifol, gynex, čínskou medicínu…IUI. Už jsme se chystali na IVF. A kámoška celou dobu do mě hucela, že si mám zajít k fyzioterapeutce, která cvičí Mojžíšovou. Tak jsem zrušila IVF, fyzioterapeutka mi udělala mobilizaci páteře a žeber (prý vše totálně zablokované), 14 dní jsem cvičila a MS už nepřišla. Bylo mi 37 a narodil se mi zdravý syn. Třeba i pro tebe tohle bude cesta. Bez hormonů…Tělo může být i v křeči tou urputnou snahou. Takhle se uvolnis a budeš myslet i na něco jiného. U mě to skvěle zafungovalo. Cvičila jsem intenzivně a cítila, jak se tělo dává dohromady. Chce to ale najít dobře proskolenou fyzioterapeutku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
8.10.18 22:15

@Citronkalekninka

Ale to neni jen o tom porodit. U nas v baraku ma pani dvojcata k 50.narozkam. Ale to pote…chodivam na hriste,vidam starsi matky a je to rozdil. O to vic,kdyz je dite az moc cile. :nevim: ta nevyspalost, vahovy vykyv, naladovost udelaji sve…

Autorko,drzim ti pesti a fandim ti. Zacala jsi pomerne „vcas“,ale urcite veci proste nenaplanujeme…

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
8.10.18 22:18

@reny14

V casopise Tema byl vloni clanek s nasim ceskym vybornym fyziotetapeutem a ten rikal neco o tom,ze panev ma vlastni krevni obeh,ktery je treba podporovat. Takze tomu bych,ze zena potom otehotni,protoze se tato cast radne vyzivi,verila.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.10.18 05:31

Ahoj! Předně Te chci povzbudit! Mě se miminko povedlo až po třech potratech. Ale nedocetla jsem se, kde ti dělali imunologicke vyšetření. Mě totiž jedno imuno vyšetření vyšlo v pořádku ( v Praze) a až pak po dalším potratů jsem se dostala k paní profesorce Ulčové - Gallové v Plzni a ta přišla na to, ze mám zvýšené antifosfolipidove protilátky. Nasadila léčbu a narodil se mi syn. Takže já bych na tvém místě ještě před dalším IVF absolvovala toto. Nebo IVF s premimplantacni diagnostikou, to taky muže zvýšit šance. Moc ti přeji, ať Ti už konečně vše dobre dopadne a miminka se dockas!

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.10.18 14:42

Ahoj, ráda bych tě podpořila. Mám za sebou také 3× ZT, otěhotněla jsem vždy přirozeně, ale v 8. týdnu vždy ZT, je mi 33 a děti žádné nemám. Vyšetření komplet v pořádku, teď genetika plodu, vše ok… Poslední potrat jsem měla teď v létě a zatím se nemůžu srovnat s myšlenkou, že bych to měla zkusit znovu, myslím, že další potrat už psychicky nedám…ale věřím, že časem se to zlepší. Držím ti palce, aby tvoje cesta byla úspěšná :kytka:

Příspěvek upraven 10.10.18 v 14:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
3254
14.10.18 22:27
:hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit