Doktorka mé problémy zlehčovala. Skončila jsem v kómatu a je zázrak, že žiju

Ráda bych se svěřila se svým příběhem, který mě utvrdil v tom, jak moc je zdraví důležité. Není to klišé přát někomu zdraví. Když ho nemáte, nezáleží na tom, kolik máte peněz nebo jak se vám daří v práci. Bez zdraví si totiž nic z toho neužijete.

Doktorka mé problémy zlehčovala. Skončila jsem v kómatu a je zázrak, že žiju Doktorka mé problémy zlehčovala. Skončila jsem v kómatu a je zázrak, že žiju Zdroj: Canva

Před několika lety jsem začala trpět silnými bolestmi hlavy a problémy se zrakem. Občas jsem viděla rozmazaně, jindy se mi před očima objevovaly podivné skvrny. K tomu se přidala únava, kterou jsem nedokázala vysvětlit. Bylo mi teprve pětatřicet a do té doby jsem byla zdravá.

Pamatuji si, kolikrát jsem seděla v ordinaci své praktické lékařky. Nejdřív mé potíže zlehčovala. Pak mě poslala na různá vyšetření, která nic neprokázala. Když se obtíže vracely a já si dál stěžovala na bolesti hlavy, doporučila mi psychiatra. Podle ní mohlo jít o stres nebo psychosomatické potíže.

Začala jsem pochybovat sama o sobě. Možná má pravdu, říkala jsem si. Jenže moje problémy se zhoršovaly. Začala jsem zapomínat běžné věci, pletla jsem si slova a několikrát jsem měla pocit, že nejsem schopná soustředit se ani na jednoduchý rozhovor. Stávalo se mi, že jsem uprostřed věty zapomněla, co jsem chtěla říct. Rodina si všimla, že jsem zmatená a někdy působím úplně jinak než dřív.

Pak přišel den, na který nikdy nezapomenu. Udělalo se mi náhle zle, zkolabovala jsem a sanitka mě odvezla do nemocnice. Další dny si už nepamatuji. Upadla jsem do kómatu.

Když jsem se po několika týdnech probudila, dozvěděla jsem se, že lékaři zjistili závažný zánět mozku. Podle specialistů jsem měla velké štěstí. Některé podobné případy končí trvalými následky, jiné bohužel nepřežijí vůbec.

Návrat do běžného života nebyl jednoduchý. Musela jsem znovu trénovat paměť, soustředění i běžné každodenní činnosti. Několik měsíců jsem byla odkázaná na pomoc rodiny. Dodnes mám chvíle, kdy se rychleji unavím nebo mě potrápí bolesti hlavy.

I když jsem se uzdravila, do původní práce už jsem se vrátit nemohla. Působila jsem na manažerské pozici a tempo, ve kterém jsem dříve fungovala, pro mě už nebylo možné. Lékaři mi doporučili zpomalit a najít si práci, která pro mě nebude tak psychicky náročná.

Nakonec jsem ale našla novou cestu. Začala jsem hlídat děti a zjistila jsem, že mě tato práce naplňuje víc, než bych si kdy dokázala představit. Každý den mi připomíná, že život se může během okamžiku změnit a že někdy nás nečekané okolnosti dovedou na úplně jiné místo, než jsme si plánovali.

Celá zkušenost mi dala jednu důležitou lekci. Pokud cítíte, že s vaším tělem není něco v pořádku, nenechte se odbýt. Nikdo nezná vaše tělo lépe než vy sami. Kdybych tehdy své potíže dál přehlížela nebo uvěřila tomu, že jsou jen v mé hlavě, možná bych dnes svůj příběh vůbec nevyprávěla.

Přečtěte si také

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...