Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím

A tak to logicky táhne manžel. Jenže mu začalo vadit, že najednou používáme společný účet a on vidí, co kupuju. A samozřejmě podle něj moc utrácím. Hádky jsou u nás teď prakticky na denním pořádku.

„Já chodím každý den do práce a ty jsi doma. A stejně pořád něco kupuješ,“ řekl mi minulý týden, když přišel výpis z účtu.

Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci. Jenže nedělal. Začal mi vyčítat i úplné maličkosti. Drogerii, oblečení pro Anežku, jídlo, které jsem koupila cestou z nákupu. Jednou se mě dokonce zeptal, proč jsem koupila dražší jogurty.

Začala jsem si tedy dávat pozor. Přestala jsem si kupovat věci pro sebe, protože jsem nechtěla poslouchat další poznámky. Jenže hádky nepřestaly. Naopak.

„Ty vůbec nevíš, co peníze stojí,“ řekl mi při poslední hádce.

To mě rozčílilo ze všeho nejvíc. Protože já sice nechodím do práce, ale rozhodně celý den nesedím doma. V noci se moc nevyspím, celý den skáču kolem Anežky, do toho domácnost, nákupy, vaření, doktoři a zařizování všeho, co je potřeba. Jsem zničená víc, než když jsem chodila do práce. A on si myslí, že celé dny jen odpočívám a nic nedělám.

Jenže tím, jak do mě pořád ryje, mi dost podkopává sebevědomí. Už jsem si říkala, že bych si začala hledat práci z domova. Jenže Anežce je 18 měsíců, potřebuje mě a nechci ji dávat do jeslí nebo do soukromé školky. A pracovat s ní? Neumím si to představit. Navíc na tom finančně nejsme špatně. Akorát manžel to zbytečně hrotí.

Nedávno jsem mu řekla, že pokud máme problém s penězi, můžeme si sednout a projít celý rodinný rozpočet. Kolik vyděláváme, kolik utratíme a co si můžeme dovolit. S tím souhlasil.

Jenže pak zase řekl větu, která mě zarazila.

„Já bych hlavně potřeboval, abys začala šetřit.“

V tu chvíli jsem nevěděla, co na to říct. Neutíkají nám peníze za dovolené ani za nějaké drahé věci. Nakupujeme běžné jídlo, platíme účty a věci pro Anežku. Já si skoro nic nekupuju.

A tak přemýšlím, jestli je problém opravdu v penězích. Nebo v tom, že od chvíle, kdy vydělává jen on, má pocit, že má také větší právo rozhodovat o tom, za co se doma utratí.