Domů s prázdnou náručí

Když je vše zalité sluncem... a ze dne na den se vše promění v to nejhorší, co se mohlo stát.

Domů s prázdnou náručí

Máme doma téměř dvouletého syna. Přiznám se, nikdy jsem nebyla úplně mateřský typ, před prvním těhotenstvím jsme většinu víkendu trávili s přítelem někde v baru a nelákalo mě mít ještě rodinu, jsme spolu 9 let a svobodný život mi vyhovoval. Nicméně přítel začal postupně nadhazovat, že by jsme se mohli začít snažit o miminko, nechtěla jsem nejdřív (vím, že to zní hrozně sobecky, teď už to taky všechno vidím úplně jinak), postupem času jsme si řekli, že tomu necháme volný průběh, povedlo se napoprvé, celé těhotenství i porod naprosto bez problémů a já si každou kontrolou, s každým ultrazvukem svoje miminko víc a víc zamilovávala, porod proběhl bez problémů, jen jsem potom začalo dost krvácet a skončila na 2 dny na JIP, ale syn byl naštěstí v pořádku, to bylo pro mě nejdůležitější.

Už po pár týdnech jsme se začali bavit, že by jsme chtěli děťátka dvě, zamilovala jsem si rodinný život a neuměla si už zase představit svůj starý život.

Rodičák jsem si dala na dva roky, s tím, že se začneme kolem roku syna snažit o druhé, říkala jsem si, že už se nechci vracet do práce a přijde mi lepší, když jsou si děti takhle věkové blízko. Po pár měsících se zadařilo, všechny screeningy, vyšetření, vše bylo v pořádku, i nám to krásně vyšlo, že doberu rodičák na syna a na to navážu novou mateřskou… a co bylo nejvíc… čekali jsme holčičku… to byl můj sen mít doma páreček, ještě takhle za sebou… prostě vše zalité sluncem.

Je to teprve 8 dní, co se to stalo, byl pátek 20. března, den jako každý jiný, nic mi nebylo, přítel byl v práci a já se synem na zahradě, večer jsme něco ogrilovali, cítila jsem se se fajn, ještě mi psala kamarádka, jak se cítím, psala jsem, že jen jsem už víc unavená, jinak super… jaký paradox, že o pár hodin jsme obě s malou bojovaly o život.

Pár dní před tím, jsem byla na kontrole u svého doktora a vše bylo v pořádku. V pátek večer mě začalo pobolívat břicho, přikládala jsem to tomu, že jsem se přecpala a je mi jen těžko… furt si vyčítám, že jsem to měla poznat a jet do nemocnice hned, vše mohlo dopadnout dobře, byla jsem už ve 34. týdnu. Asi po hodině bolesti jsem začala masivně krvácet, přítel ihned volal rychlou, přijeli asi za 15 minut, bylo to snad nejdelších 15 minut na světě, bylo mi jasný, že už je zle, malá byla na jedné straně a vůbec už jsem necítila pohyby.

V nemocnici jsem šla hned na ultrazvuk, kde mi doktorka řekla, že srdíčko tluče, hned si ale zavolala dalšího doktora. Ten mě hnal okamžitě na sál, strašně pomalá srdeční akce, než mě uspali, řekl doktor, že mi vůbec nemůže říct, jak tohle dopadne. Po probuzení na mě čekala ta nejhorší zpráva… malá to nepřežila. 18 minut ji resuscitovali a vůbec se prý nechytla.

Všechno mi to došlo až druhý den, kdy jsem jen brečela, a říkala si proč my? Proč? Když jsme se na ni tak strašně těšili… proč se tohle nestane matkám, co svoje děťátko nechtějí a někde ho odloží? Důvodem byla abrubce placenty a prý můžu být ráda, že jsem to přežila já, a ještě otěhotnět můžu… strašně si vyčítám, že kdyby jsme jeli hned, ještě by to zvládla… měla už 2 300 g a 45 cm, byla už tak veliká.

Shodli jsme se s partnerem, že ji vidět nechceme… nesnesla bych pohled na ni, kdyby vypadala, že jen spinká. Spousta z vás, co jsem si četla deníčky, tak jste si svého andílka pochovali a rozloučili se… já bych na tohle neměla, měla bych ji před očima pořád.

Snažím se fungovat pro syna, ale je to ještě strašně čerstvé a většinou jen brečím, partner mi teď hodně pomáhá a stará se o vše. Omlouvám se za román, snad dočtete do konce, musím doufat, že čas trochu zmírní tu bolest a prázdnotu, co teď prožíváme.

Chtěla bych se zeptat, komu se stalo něco podobného, po jaké době jste znovu otěhotněli a jak probíhalo těhotenství. Díky moc pokud jste dočetli a přeji všem hodně sil???

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
8884
17.4.20 03:14

Nic si nevyčítej, tos nemohla vědět… je mi to moc líto… :hug: Drž se, musí být strašný, přijít o už „hotové“ miminko, snad pomůže trochu i čas a brzy se zadari znovu a vas andílek dá na toho dalšího pozor, aby už bylo všechno v pořádku.

Příspěvek upraven 17.04.20 v 03:15

  • Zmínit
  • Nahlásit
11050
17.4.20 04:46

Moc mě to mrzí, ať vám to brzo vyjde!

  • Zmínit
  • Nahlásit
6866
17.4.20 06:46

:hug: je mi to moc moc moc lito :,( nevycitej si, ze jste nejeli hned, v tehotenstvi obcas neco poboli a nejde snad jet uplne pokazde. Drzim moc palce, aby se co nejdriv zadarilo. Na Vasi malou lasku nikdy nezapomenete! :srdce:

Znama prisla o holcicku po porodu, mela bohuzel genetickou mutaci od rodicu neslucitelnou se zivotem. V brichu se ji darilo dobre, nic se nevedelo, ale po porodu to sama nezvladla a po mesici a pul bohuzel zemrela :,( po sestinedeli se jim zadarilo a uz maji chlapecka, je mu pres rok :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
970
17.4.20 07:29

Já vlastně nemůžu dát ani „to se mi líbí“ :,( držím palce, aby se bolest aspoň z části zahojila a nové dítko přišlo dle představ :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.4.20 08:34

Ahoj, mě taky zemřela dcerka, ve 39 tt. Je mi moc líto, že tě tohle potkalo :,( je to strašné takhle ze začátku, velká ostrá bolest a neuvěřitelný smutek. Taky jsem jí nedokázala vidět, dala jsem jí jméno Andělka a sestřičky mi na památku daly otisk její nožičky. Momentálně mám syna 18 měsíců. Těhotenství i porod proběhly ukázkově. Pokud po miminku toužíš pokuste se o další. Jsem nejlepší příklad toho, že i když se stane taková tragédie ( před tím mi jestě zemřel syn 5 měsíců), tak nic není úplně ztraceno a sen o rodině se naplní. Přeju ti už jen štěstí a brzké zotavení. Taková neštěstí nás naučí pokoře k životu a ukáží nám, ze láska nezná hranic, ani smrt jí nedokáže zničit. :hug:

  • Nahlásit
12724
17.4.20 09:35

To mi je moc lito, vycitat si toto nema cenu :srdce: Jestli te to povzbudi, mam mezi znamymi 2 pripady abrupce placenty, jednou teda se stastnym koncem, druhy stejne jako ty, mimi bohuzel neprezilo. Obe pak byly tehotne znova a druhe tehotenstvi bez problemu. Drzim palce :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
883
17.4.20 17:54

Bohuzel te asi zklamu, ale pokud jsi po cisari, tak lekari dalsi tehotenstvi doporucuji az po 2 letech. Jinak otehotnet muzes hned po sestinedeli. Ten odklad po cisari je proto, aby se jizva radne zpevnila a nepraskla ti deloha pri zatezi v tehotenstvi, druha po 9 mesicich. Obema doktori vyjadrili sve obavy. Ta druha znama s tehotenstvim 9 mesicu po cisari mela vse v poradku. Drzim palce at mas co nejdrive zdrave mimco.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1129
17.4.20 18:19

Žádná slova nemohou přinést útěchu. Držte se :hug:

@Ba412 ty dva roky se doporučovaly dříve, dnes už to není zdaleka tak striktní, alespoň podle mých zkušeností. Několik lékařů mi řeklo, že co se nezhojí a nezpevní do půl roku, to už lepší nebude.

Ani po jednom z císařů jsem s dalším těhotenstvím rozhodně dva roky nečekala, vždy jsem si nechala zkouknout jizvu předem a problém nikdo z lékařů neměl.

  • Zmínit
  • Nahlásit
13816
17.4.20 20:18
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Zmínit
  • Nahlásit
7318
17.4.20 21:23

Je mi moc líto, co vás potkalo :hug:
Taky mám po abrupci placenty. Dr. mi říkala, že se to nestává, že by se to v dalším těhotenství opakovalo. Další těhotenství proběhlo bez problémů. Drže se :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3321
17.4.20 23:42

Moc mě to mrzí :,( a neumím si to ani představit.
Přeju Hodně sil k překonání bolesti :hug:. Příště už bude všechno v pořádku, uvidíš :srdce: :hug: :hug: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
883
18.4.20 11:59

@Jadala tyto moje zkusenosti jsou prave z nedavne doby, ty deti nemaji vic nez 6 let. Jedna znama otehotnela neplanovane pul roku po cisari s dvojcaty a prave v nejakem 38.tydnu seji stupnovaly bolesti bricha, manzel ji rychle zavezl do porodnice a zjistili ze by ji brzo praskla deloha. Druha otehotnela 9 mesicu po cisari, dr. ji vynadala ale jinak vse ok. V dobach kdy jsem rodila ja se rikalo 2 cisare a dost, dokonce se po 2.cisari nabizela a delala sterilizace.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1129
18.4.20 12:55

@Ba412 jak říkám, vždy záleží hlavně na jizvě.

Můj otec je také narozený sc, před více než šedesáti lety, a lékaři v té době nedoporučili babičce ani druhé dítě.

Mému nejstaršímu potomkovi je 7,, mladšímu 5 a půl, nejmladší dcerce 3 a půl, s otěhotněním cca 10-12 měsíců po císaři neměl u mě nikdo žádný problém, nikdo se nad tím ani nepozastavil, a dle mého současného lékaře by prý výraznější problém nebyl ani císař s pořadovým číslem 4.

Proto si myslím, že tato problematika je silně individuální a dnes už plošně neplatí ani čekej dva roky, ani dva sc a dost.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1
18.4.20 19:58

Je to moc smutné 😔,toto by se nemělo stávat, 24.2.mi umřela holčička ve 32tt, celé těhotenství vše v pořádku, pořád přemýšlím co jsem udělala špatně, kde se stala ta chyba…

  • Zmínit
  • Nahlásit
2537
25.4.20 10:41

Moc mě mrzí jak to dopadlo :( určitě se povede brzy další a vaše srdíčko zase náplní láskou. Holčička určitě bude ve vašem srdci napořád a bude Vas z nebíčka hlídat a hlavně své sourozence. Hlavně si nic nevycitej. Držím palce

  • Zmínit
  • Nahlásit
177
8.5.20 07:21

Ja jsem zazila abort v 21tt… a otehotnela jsem za 2mesice. Ja potratila kvuli zanetu… :(

  • Zmínit
  • Nahlásit
10.5.20 00:56

Je mi to moc lito, dtrzte se.

  • Zmínit
  • Nahlásit
10.5.20 09:11

Ahoj, ahoj :mavam:.
Děkuju za sdílení Tvého příběhu a pocitů :srdce:.
Neumím si představit, jak „doopravdy“ náročné to pro tebe muselo být. Jsi statečná a silná! Ne každý jako Ty teď tady, by se o tom vůbec zmínil, natož se o tom tak rozepsal.
A je dobře, že o tom mluvíš…asi si uvnitř musela cítit silný nával emocí, nepochopení, ztráty a bolesti… :nevim: :,(.
Nepřemýšlela si o tom, že bys navštívila psychoterapeuta?
Tvého textu mám pocit, že sama sobě pokládáš mnoho otázek, na které momentálně nenacházíš odpověď, a tak máš tendence obviňovat sebe samotnou.
Když k sobě budeš takhle dlouhodobě promlouvat…může tě to nevědomky ovlivnit, někdy jsou totiž naše negativní myšlenky silnější, než si uvědomujeme.
Moje máma měla syna…v roce zemřel. Narodil se s kombinovaným postižením a bez přístrojů nebyl schopný fungovat. Je to mnoho let zpátky a naše zdravotnictví nebylo ještě na takové úrovni, jako je dnes. Terapeutickou ani psychologickou péči v té době nevyhledala. Dodnes je plná otázek, pocitů viny…potom co se stalo, si nedala prostor, aby se s tím vypořádala což mělo to na její osobu negativní dopad.
Občas máme tendence na některé vzniklé situace v našem životě pohlížet z pomyslných přesvědčení, které jsou většinou plná omezení, a to jenom proto, abychom se v té celé věci našli a kvůli okolí stabilizovali.

Posílám ti hodně sil :andel: Jsi statečná :potlesk:!

  • Zmínit
  • Nahlásit
2
11.5.20 00:08

Mám něco podobného za sebou akorát že já jsem přenášela. Malá se bohužel uškrtila na pupeční šňůře ještě tam měla uzel. Taky jsem se nedokázala rozloučit. :,( Bolí to pořád. Ale za půl roku jsme to zkoušeli znova a máme teď krásnou 2letou holčičku a je to pěkná uličnice. :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
1
11.5.20 10:12

Držte se!!! Mám také za sebou tento zážitek. Čekala jsem chlapečka, naše první miminko. Otěhotnět se nám povedlo snad napoprvé.
Je to také čerstvé.. 3 týdny. Celé těhotenství jsem měla bezproblémové. V 30tt mi odešla hlenová zátka, bylo to druhý den po pravidelné kontrole a doktor to nijak neřešil. Dal mi Macmiror na údajně počínající zánět, který ani nijak nevyšetřil a na počínající bolesti břicha přidal dávku magnesia s tím, že mám normálně přijít zase za 5 týdnů na kontrolu.. Po celou dobu těhotenství jsem měla strašně slabé pohyby, říkal mi, že je to normální, že některé děti nejsou tak aktivní. Vždy večer jsem se musela usilovně snažit soustředit, abych cítila alespoň slabé ťuknutí. Momentálně jsme se stěhovali a já v pondělí byla po tom celý den hodně unavená, že jsem večer usnula a ani jsem pohyby nekontrolovala. I přes užívání magnesia mne hlavně v noci budila při otáčení silnější bolest břicha, jinak žádné další příznaky jsem nezaznamenala. Hned druhý den, v úterý 21.4., jsem šla po 5 týdnech na pravidelnou kontrolu. Poprvé jsem měla jít na doppler. Již předtím mi naměřili několikrát velice vysoký krevní tlak -160/110. Sestřička mne tedy poslala ještě na chvíli sedět do čekárny, protože výsledky močí byly v v pořádku. Po chvilce mne znovu přeměřila tlak a opět vysoký. Řekla mi, že mi teda zatím natočí ozvy a pak tlak přeměříme vleže. Bohužel však nemohla na doppleru najít srdíčko. Poslala mne tedy rovnou k lékaři, který mi oznámil, že miminku přestalo tlouct srdíčko a že musím okamžitě do porodnice. Ten den jsem akorát končila 36tt. Jela jsem tedy do porodnice. Hned s přítelem jsme rozhodli, že bychom také neustáli pohled na miminko, úplně Vaše rozhodnutí chápu! Je lepší se od této tragédie odstřihnout, už takhle to bylo hodně emočně vyčerpávající. Já ještě rodila přirozeně a na vedlejších sálech člověk několikrát slyšel dětský pláč…
Porod jsem naštěstí měla rychlý a jen ambulantní. Po vyvolání zhruba za 5 hodin bylo po všem.. U nás se příčina zatím neví. Ale během porodu se doktoři pozastavovali nad tím, že jsem neměla skoro žádnou vodu (o barvě nemluvím -černá) a dále, že jsem měla hrozně malinkou placentu. Uvidíme, jestli výsledky pitvy nám sdělí něco víc, ale trvá to 3 měsíce a v 80 % je příčina nezjištěna.. Pokud se nic víc nezjistí, jsem přesvědčená, že to bylo zaviněno chybou lékaře, protože ohlídat množství vody a velikost placenty mohl v rámci kontroly. Ale bohužel, někdo,,jede" na kvantitu a ne na kvalitu… Naštěstí jsem sehnala už jiného lékaře, k tomuto jsem už ztratila veškerou důvěru.
Také doufám, že budeme moct zkoušet hned po šestinedělí a že se konečně dočkáme šťastného konce. Přeji Vám hodně sil a podpory od blízkých lidí! Nebojte se s čímkoliv svěřit, mně také hodně pomáhá o tom mluvit/psát. Zjistila jsem, že na základě našeho neštěstí se tohle stává docela často, a že je to kolikrát i v blízkém okolí, jen se o tom prostě nemluví. Buďte silná, rány čas zahojí. Je to těžké období pro všechny, kdo si tím prošel. Ale věřte, že to tak mělo být. Mohlo to dopadnout (alespoň za mne hůř). Jsem speciální pedagog a s dětmi s postižením pracuji již několik let a vím, že sama bych péči o postižené dítě nezvládla…
Hlavně si nic nevyčítejte!!! Držím pěsti, aby si i k Vám našlo zdravé miminko co nejdříve cestu! :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.5.20 08:39

@Romanka40 Mohla bych ti poslat sz? Taky jsem potratila kvůli zánětu ve 20tt :,(

  • Nahlásit
177
12.5.20 11:18

Urcite muzes

  • Zmínit
  • Nahlásit
177
12.5.20 11:23

@Moncis777
Jsi velmi silna zena! Me lekari nabidnuli, zda chci bonding a rozlouceni. S manzelem jsme odmitli, nesnesli by jsme pohled na miminko. Az z propousteci zpravy jsme se dozvedeli, ze to byla holcicka. Lekari jsou obcas hodne laxni a mavnou nad vsim rukou. Nastesti jsem nasla skveleho lekare, ktery je spise opak :-D

  • Zmínit
  • Nahlásit
26.5.20 21:39

Ahoj, je mi moc lito kazde maminky ktera si necim takovym projde. Sama vim, jaka velika bolest to je. A jsem v soku, kolik nas je. Mne syn zemrel minuly rok v srpnu v naruci. Narodil se 25tt s infekci v tele a bojoval cely tyden, prestoze jsme vedeli jak to dopadne. I ja mela tendenci si vycitat, ze jsem ho nedokazala ochranit pred tou infekci, ale pak mi doslo, ze nektere veci proste nedokazeme ovlivnit. Rozhodne si nic nevycitej! Naopak si uchovej veskere krasne vzpominky na to, jak jsi hladila sve miminko kdyz bylo v brisku, jak jsi na nej promlouvala a chystala vsechno na jeho prichod. Zkratka ver v to, ze jsi pro sve miminko udelala vse co jsi mohla a ze prestoze jsi ho nemohla videt a odnest si domu, tak ze je na tebe urcite pysne jako na mamu, ktera pro nej byla pripravena obetovat cokoliv! Osobne si nemyslim, ze v tomto pripade cas zahoji vsechny rany. Vzdy to bude tezke, budou dny kdy budes naprosto stastna a dny kdy se ti bude styskat, ale to je v poradku! Dulezite je si najit duvod proc jit dal a nikdy to nevzdat. Jednoho syna uz mas a na dalsi mimiko se muzes urcite brzo tesit. Ja jsem momentalne znovu tehotna, pravdepodobne druhy chlapec a zatim je vse v poradku. Kvuli CS jsem musela cekat pul roku a hned potom jsem otehotnela. Cekala jsem ze ted budu mit strasny strach, ale diky synovi, jsem ted mnohem silnejsi a jsem presvedcena o tom, ze vsechno dobre dopadne. Drzim moc palecky :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
35
13.7.20 20:57

Bože to mě mrzí a nedokážu si to ani představit jste úžasná že jste našla sílu o tom napsat. Určitě nezapomenete nikdy jen čas tu bolest otupí. Přeji hodně sil a snad brzy vám nějaký andílek tuto ráno aspoň trochu zalepí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
15
16.7.20 20:52

Je mi to moc lito…Vim jak vam když kdyz prijde clovek o dite prave…JA musel v 21tt dat maleho pryc nebyl v poradku prave…je touž ríok ale porad toboli aj když po 3mesicih s epodarilo dalsi nikdy na to nezapomenu..
TAkvampreji uprimnou soustrast a snad se brzy s toho dostanente ale cely zivot na to bude urcite myslet ale uz to tak nebude bolet…
Mejte se

  • Zmínit
  • Nahlásit