Dovolená s miminkem

Cestování

600 km autem s 2měsíčním drobkem a jak jsem si to plánovala trochu jinak.

V květnu se mi narodil druhý syn, stejně jako první je zlaté miminko :) Přítel má rodinu na Slovensku, tak jsme se rozhodli, že jim přivezeme malého o prázdninách ukázat. Zařídili jsme si volno a naplánovali cestu. Vše bylo fajn, cesta tam byla super, dálnice prázdné, oba synové to víceméně prospali, dali jsme si akorát 2 přestávky na kojení a protažení, a až na průtrž mračen, co nás chytla těsně před cílem, kdy jsme na dálnici museli téměř zastavit, neb nebylo vidět ani pár metrů před sebe, jsme zdárně v klidu dojeli na místo. První den byl spíš takový seznamovací, přišla velká část přítelovy rodiny (má obrovskou rodinu, takže bylo pořád plno) a malej z toho nebyl nadšený, není zvyklý na velké množství lidí. Ale přežili jsme to.

S přítelem jsme si naplánovali na každý den pobytu nějaký výlet, ale hned první večer přišla bouřka a přinesla s sebou šílená horka, takové vedro jsem nezažila a upřímně mě to ničilo. Výlet do malé místní zoo, se synem v šátku, se pro mě proměnil spíš v zážitek rovnající se návštěvě horoucích pekel, kdy jsem odpočítávala minuty, kdy už budu zpátky v autě s klimatizací, a oblečení v místě, kde mi na břiše ležel syn, jsem mohla poté ždímat. Takže jsme rychle pochopili, že nějaké velké výletování se konat nebude.

Spoustu času jsme se prostě flákali doma a přežívali to děsné počasí. Aspoň starší syn měl o zábavu postaráno, v sousedství je spousta dětí jeho věku, což doma nemá, takže si hodně vyhrál :) Jinak i těch pár výletů, co jsme nakonec vybrali a naplánovali, skončilo téměř vždy nezdarem. Prohlídka centra nedalekého města skončila brekem obou dětí, že je horko a mají hlad. Chtěli jsme vyjít na hrad, říkám si hurá, aspoň nějaká kultura, nicméně hned po příjezdu jsme byli upozorněni, že s kočárem nahoru nemáme šanci vyjet, a já jako na potvoru ten den nechala šátek doma. Takže s velkým zklamáním jsme jeli zpět cestou plnou prudkých zatáček a starší syn nám chtěl nejspíš výlet aspoň trochu oživit, takže nám celé auto pozvracel. Tudíž plán na zbytek odpoledne byl jasný, praní autosedačky a čištění auta :D

Tak jsme si dali zas pár dní volna od nějakých pokusů o výlety. Chodili jsme na procházky, sešli se s přáteli. Mě pomalu začínala otravovat spousta vlezlých příbuzných, chvílema už to bylo skoro neúnosné. Ke konci pobytu se nám navíc porouchalo auto, takže místo dalšího výletu následovalo shánění nových součástek a oprava. Když nad tím tak přemýšlím, auto to schytávalo poměrně často, při výletě na staré rodinné stavení (velmi úžasně umístěné na kopci uprostřed lesa) jsme odřeli celý bok auta. Já už se v té chvíli modlila, ať se nestane nic dalšího a dovezeme se s ním aspoň domu :D Moje modlitby byly vyslyšeny a skutečně už se nic hrozného nestalo.

Předposlední den se konala velká oslava pro miminko, stále přetrvávající vedro to jenom komplikovalo, sešlo se asi 50 hostů z rodiny i kruhu blízkých přátel a kupodivu jsme si to já i děti celkem užili. Akorát druhý den jsem proklínala štědrost příbuzných, neboť dětem přivezli tolik hraček a dárků, že jsme neměli šanci je všechny nacpat do auta. A během zmatku kolem balení, jsem tam zapomněla i spoustu věcí, co jsem zrovna zapomenout nechtěla. Cesta zpět taky nebyla zrovna růžová, ucpané dálnice, kolony, děti mrzutější než při cestě tam, cesta téměř o polovinu delší a posledních 100 km už jsem měla chuť vyskakovat za jízdy, neboť mladší synek (přebalený, napapaný) ječel, jak když ho na nože berou, a starší se přidal a brečel, protože ho nebavilo poslouchat toho mladšího. No určitě si to dokážete představit. Z dovolené jsem se vrátila úplně vyřízená a v brzké době jsem zakázala větší rodinné výlety :D

No aby to nebyl jenom soupis katastrof a mého stěžování, musím říct, že bylo i pár světlých okamžiků :) Starší syn objevil kouzlo ježdění na koních, to jsem si užívala i za něj, když jsem ho sledovala s mladším synem v náručí. Nakonec jsme vylezli i na jeden ten hrad, i když menší a dostupnější. Děti si užily prarodiče. A jako velké překvapení na konec pobytu, mě přítel konečně požádal o ruku, a ačkoliv nejsem zrovna příznivec velkých romantických gest a toho, že se pozornost točí kolem mě, mi to udělalo velkou radost :)

Na tuhle první dovolenou ve čtyřech budu dlouho vzpomínat, doufám, že vždy v tom dobrém, snad si díky tomuto deníčku vzpomenu i po delší době, kdy už to nebude tak čerstvé. A budu se těšit na další, co plánujeme na Vánoce. Třeba bude taky o čem psát :D

Váš příspěvek
PenelopaW
Ukecaná baba ;) 1136 příspěvků 6 inzerátů 13.9.19 08:41

Moc hezký a čtivý deníček, určitě piš dál! ;) Cestování s miminky považuji za radost, protože se ještě nepohybují a nevyžadují být vypuštěny, ale nevím, o kolik starší máte prvního syna, takže zde cestování na takovou dálku považuji za odvahu :). Ale už máte tu zkušenost za sebou, a příště půjde hladce! :palec:

Mám ještě v živé paměti, kdy jsme jeli na rodinnou oslavu přes celou republiku na hranice se SR, jeli jsme celá rodina, takže táta někde vypůjčil minibus, a nejčerstvějším přírůstkem byl náš již roční syn. Zastávky jsme museli dělat asi po hodině, kdy se chlapeček proběhl na trávě plné vajglů u nějaké pumpy, a na střídačku jsme ho zabavovali, když v sedačce řval.

Deníček mimču vytiskni, ať na první společnou dovolenou nezapomene ;).

Astyna88
Zasloužilá kecalka 656 příspěvků 13.9.19 10:42

A proto radsi jezdim vlakem. Posldni teckou bylo 4h cekani na dalnici s jednim 2r a par mesicnim ve vajicku, kdy jsem ho uz mela chut fakt vyndat ven a jit pesky. Coz jsem kdysi udelala v zime, protoze to cekani na zelenou na semaforu na stavbe uz bylo nekonecne…

Clovek mini, zivot meni. Cetlo se to hezky. :potlesk:

Evkad
Kecalka 483 příspěvků 14.9.19 10:00

To mi připomíná poslední dovolenou na Balkáně. Jeden zdravotní problém za druhým - jako za ta léta to už byl extrém ;-)

MartinaIrena
Extra třída :D 11025 příspěvků 17.9.19 17:43

A proto jsem v době prvního půl roku mých všech kojenců prostě hnízdila a přijímala blahosklonně návštěvy všeho druhu z pohodlí svého kojícího křesla v obýváku. :mrgreen:
Ne vážně, máte můj obdiv s tak malým dítětem. Jinak si myslím, že velký podíl na tom mělo určitě to vedro a dusno. Sama bývám při takovém počasí celkem grogy a napružená. Natož pak ty děti.

rs84
Kecalka 143 příspěvků 28.9.19 22:55

S prvním jsme cestovali přes půlku republiky za příbuzenstvem, teď o něj skoro nikdo z nich nejeví zájem. :,( Byla jsem nezkušená a naivní. S druhým už pouze očekávám návštěvy v našem kojícím křesle. Bude mu půl roku a zatím u nás dotyčné příbuzenstvo nebylo. :,(

Kriss Tina
Extra třída :D 12665 příspěvků 29.9.19 10:10

@rs84 to u nas jsou ty návštěvy vzájemné, my byli jednou tam a oni už 2× tady :) tady si zas nemyslím že by po návštěvě ztratili zájem :D

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak Alexík na svět přišel