Dřu na rodičovské a manžel mě jen sráží: Jak to mám z těch 13 tisíc utáhnout?

Můj den je jeden velký kolotoč. Mezi přebalováním, vařením příkrmů a hraním si s malým se snažím odbavovat maily a plnit pracovní deadliny. Je to vyčerpávající, ale zvládám to. Co už ale logicky nezvládám v takové míře, jakou by si někteří představovali, je dokonalý úklid a teplá večeře každý den.

A kdo mi to nejvíc vyčítá? Můj manžel. Místo aby mě pohladil a řekl, že je na mě pyšný, jak to všechno kloubím, slyším jen: „Tady je zase bordel. To jsi jako za celý den nestihla ani uklidit? A kde je večeře?“

Jednoho večera už mi ruply nervy. Sedla jsem si k němu a zkusila to po dobrém.

„Dobře, miláčku. Tak já tu práci pustím a budu jen na rodičáku. Budu se věnovat jen dítěti a domácnosti, všechno se bude blýskat. Ale v tom případě potřebuju, abys mi dával peníze na veškerý provoz doma ty.“

Podíval se na mě, jako bych spadla z Marsu. „No to ne, snad máš rodičák, ne?“ vyštěkl na mě.

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. „Jako těch třináct tisíc myslíš? Z toho mám jako zaplatit jídlo, drogerii, dětem boty a oblečení, zatímco ty si budeš dál šetřit na svoje koníčky? To si děláš legraci, ne?“

K čemu mi ten chlap vlastně je?

Ta hádka mi ukázala děsivou pravdu. Můj muž po mně chce všechno: abych byla dokonalá matka, vzorná hospodyně a ještě finančně nezávislá partnerka, která ho nebude stát ani korunu. On si šetří, já utápím každou korunu z rodičáku v botách pro děti a v jídle pro nás všechny, a ještě u toho poslouchám, jak se málo věnuju domácnosti a nevypadám jako ze žurnálu.

Začínám reálně uvažovat o rozvodu. Ne z rozmaru, ale z čistě logického důvodu: Přemýšlím, k čemu mi ten chlap vlastně je. Nepodpoří mě emočně, nepomůže mi s úklidem, a finančně jsem na tom skoro stejně, jako bych byla sama. Jen bych měla o jednoho dospělého člověka, po kterém musím uklízet a poslouchat jeho výčitky, méně.

Kam se poděl ten pozorný chlap, co platil večeře, kupoval mi květiny a malé pozornosti? Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají.

Nemůže přece čekat, že vydržím všechno. Jsem máma, jsem pracující žena, ale nejsem robot bez citu a bezedná pokladnička.