Dvě děti s velkým věkovým rozdílem I

Čtu tu ostatní deníčky a ráda bych přidala i svůj příběh. O jedné obyčejné rodině, která už neplánovala druhé dítě, ale osud tomu chtěl, že se narodilo téměř přesně deset let po tom prvním. Nikdy bych nevěřila, kolik s sebou věkový rozdíl dětí přináší problémů, ale vše se dá zvládnout.

*

S manželem jsme se brali hned v osmnácti. Tehdy se rodiče i spousta známých divili, proč tak brzo, ale my jsme s Tomášem věděli, že k sobě patříme. A už v té době jsme se bavili také o rodině. Vždy jsme si plánovali mít dvě děti a vychovávat je v rodinném domě někde za městem. To byl původní plán. Ale znáte to, ne všechny plány a sny se plní. Alespoň ne hned.

Po svatbě jsme žili dlouhou dobu v rodinném domě u rodičů manžela, protože jsme si nemohli dovolit vlastní byt. Mohu říct, že to bylo nejhorší období našeho vztahu. Tchyně se mnou neustále bojovala o Tomášovu pozornost a já jsem na ni začínala mít takovou alergii, že jsem ji nechtěla ani vidět. To vše se podepsalo na tom, že jsem byla neustále ve stresu a stále jsme se s manželem hádali. V té době jsme se již snažili o dítě, ale já stále nemohla otěhotnět. Teď zpětně si říkám, že to bylo vším tím stresem, protože chvíli potom, co jsme se odstěhovali, jsem přišla do jiného stavu.

Přestěhovali jsme se do menšího bytu, ale zachránilo nám to manželství a díky tomu se narodil Patrik. Čtyři roky jsme se snažili o dítě a přitom se stačilo nestresovat. (Ale o tom psát nechci, spíše o tom, jaké to je, když vychováváte dvě děti s velkým věkovým rozdílem.)

Ačkoliv jsme vždy chtěli mít děti dvě, po narození Patrika jsme na druhé dítě neměli ani pomyšlení. Měli jsme velké finanční problémy a byli jsme rádi, že alespoň Patrikovi poskytujeme to základní, co potřeboval. A když už jsme se finančně trochu zvedli a začali se o druhé dítě snažit, měli jsme zase problémy s početím.

Po několika letech marné snahy, kdy jsme vyzkoušeli vše včetně umělého oplodnění, jsme to vzdali a smířili se s tím, že budeme mít pouze jedno dítě. Ale to druhé nám přeci jen bylo souzeno, protože jsem neplánovaně otěhotněla. Na ten den nikdy nezapomenu. Vůbec jsem to nechápala. Šok, radost, vděk… Všechny pocity jsem zažívala najednou. A mohu říct, že jsem si v té době ani neuvědomovala, že děti budou tolik let od sebe. To až ve chvíli, kdy mi to všichni kolem začali připomínat. Jirka se narodil přesně 10 let, 2 měsíce a 5 dnů od Patrika.

Před měsícem byl Jirkovi rok a já si už začínám naplno uvědomovat všechny problémy, které s sebou tento věkový rozdíl přináší. Hodně radosti, ale i spousty starostí.
Tak to je moje rodina. Já, manžel a dvě děti, které jsou od sebe více než 10 let. Všichni žijeme v malém bytě 2kk, což poslední dobou vidím jako ten největší problém, ale koupi většího bytu si nemůžeme dovolit. Celá naše situace je opravdu někdy na zbláznění a občas sama tápu, jak co řešit.

Myslím ale, že i tak bych mohla rodinám v podobné situaci poskytnout pár rad. Jestli vás to bude zajímat, tak o tom napíši někdy příště. Je tu někdo v podobné situaci? :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
3395
29.11.17 00:11

Konkrétně nějaké problémy, které přináší věkový rozdíl 10 let, nenapíšeš? Zajímalo by mě to. Není spíš problém malý byt, který by byl problémem i kdybyste měli např. desetiletého syna a osmiletou dceru?

  • Nahlásit
  • Zmínit
396
29.11.17 03:24

Mě je vždy líto těch starších sourozenců v takové situaci. Namísto, aby měli svůj pokoj puberťáka do něj dostanou tříleťáka :roll: a kdo ví jestli, v bytě 2+kk…

  • Nahlásit
  • Zmínit
824
29.11.17 05:16

Mám mladší sestru o 8 let. Naši mě měli jako chůvu. Neustále jsem poslouchala si starší musíš ustoupit, mít rozum apod. Nemohla jsem bez ní na krok… večer chodili do hospody a mě doma rvala.. byla hyper a moc neposlouchala..
Prosím tě hlavně synovi nedělej to samé. Je to vaše dítě ne jeho. Jinak mi úskalí nenapadají. Jsou to dva jedináčci. Větší bydlení by nebylo marný.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Envie
29.11.17 06:40

Pises ze budes psat o problemech co prinasi velky vekovy rozdil. Cekala jsem tedy nejake. A nic. Jsem s mym s brachou o osm let a zadne problemy jsem doma nikdy nezaznamenala. Tak by to zajimalo, jak ke to jinde. Skoda ze jsem se to nedocetla ac to denicek avizoval.

  • Upravit
14712
29.11.17 06:53

No deníček…za prvé proč jste si plánovali dítě když jste bydleli u tchýně a finance na štíru.?
Nejdřív by to chtělo se zapracovat, najít si bydlení a v lepší finanční situaci se o dítě snažit.
Já jsem prostřední dítě a mezi bratry mám u každého 8 let. A dobrý.
A proč další děti když zas máte blbě finance? 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
5619
29.11.17 07:16

Já budu mít děti taky s větším věkovým rozdílem - nejmíň 5 a více. A tak jsem čekala, že mi nějaký problém napíšeš :think:.
A jak už píšou holky, já největší problém vidím ve velikosti bydlení, což chápu, že tohle vyřešit nemusí být na pořadu dne ještě xx let.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5591
29.11.17 07:49

A jaké problémy máš konkrétně na mysli? O žádných nepíšeš :nevim: Problém - malý byt - by byl i s menším věkovým rozdílem :think: Ale dá se řešit. Také nechápu to snažení o dítě, když bydlíte u rodičů a nemáte své zázemí, neustálé hádky, bez financí atd. :nevim: Já mám bratra o 11,5 let staršího a problémy nebyly :nevim: On sám říká, že je moc rád, že mě jako ségru má :D Jo, měl své zázemí, měl svůj pokoj, takže ho neotravovalo malé mimčo nebo batole. Naši z něj rozhodně nedělali chůvu, někdy mě třeba vyzvedl ze školky atd. Pamatuji si, že si se mnou hrával - třeba s vláčky, půjčoval mi své angličáky apod. :mrgreen: Pouštěl mi hudbu, kterou má rád… vždycky: „Švica, pojď si to poslechnout, to musíš slyšet! Že je to boží? Podívej na to sólo!“ :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
279
29.11.17 08:07

Řekla bych, že 2+kk není pro čtyřčlennou rodinu s 10 letým a ročním dítětem ideální. A z toho zřejmě taky pramení většina problémů. Nedal by se sehnat jiný byt, třeba i se stejnou obytnou plochou ale jiným dispozičním rozložením? Aby měl starší svůj prostor jen pro sebe, kdykoli bude potřebovat…

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.11.17 08:24

Ano, já se nacházela ve stejné situaci, ale ne v pozici matky, ale v pozici dítěte :D naši se vzali, když mi bylo 9 let a rok poté přišel na svět první brácha, ode mě tedy 10 let. A bylo to strašné. Nejhorší na tom bylo, že já už v podstatě pro naše přestala být dítětem, ale chůvou. Musela jsem se o něj pořád starat, hlídat ho a hlídala jsem ho v podstatě celé prázdniny. Když byl trochu větší, tak cokoliv udělal, mohla jsem za to já. Pak když jsem byla na střední, narodil se druhý brácha - 16 let ode mě :D ale to už mě tak nepostihlo a třetí brácha se narodil před 4 roky. To už jsem ale vdaná a taky mám dítě a naštěstí už s našima dávno nebydlím, odstěhovala jsem se ve čtvrťáku na střední, z velké části právě kvůli vztahům v rodině.
Ono u takového věkového rozdílu je problém ten, že se rodič nemůže děckám věnovat plnohodnotně na úrovni jejich věku. Tak to vidím já zase z opačného pohledu toho, kdo to zažil.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.11.17 08:32

Mám starší sestru o téměř 11 let. Nějaké problémy z mojí strany moc nebyly, u ségry asi jo, když na to teď koukám z pozice dospělého člověka. Přece jenom, měla tam kámošky, se kterýma chtěla řešit ty holčičí věci, zatímco já, pětiletej smrad, chtěl už jít spát. I když jsme spolu často jezdily na výlety, takže nevidím problém, že by se mě chtěla nějak zbavovat, že by mě měla plný zuby. Celkově vzato jsem sice měla sourozence, ale od zhruba 8 let, kdy se ségra v 18 letech odstěhovala, jsem žila jako jedináček.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.11.17 09:18

????

Ja ma kluka 10 let a druheho 1 rok nevidim v tom žádný problém…jaky by v tom mel byt?????????

  • Nahlásit
  • Zmínit
1179
29.11.17 09:21

Mám dva kluky s rozdílem 9 let - aktuálně je staršímu 12 a mladšímu 3. Jsou oba v pohodě, mají se rádi, hrají si spolu, většinou je to tak, že mladší si začne hrát třeba s vláčkama, starší všeho nechá, zalehne k němu a staví spolu. Rozhodně ze staršího teda nedělám chůvu a nikdy jsem nedělala, výjimečně mu řeknu, že rychle doběhnu nakoupit, ať ho pohlídá, to většinou zapnou stejně televizi a oba koukají na pohádky. Nebo minule jsem přijela domů, oba na zahradě navlečení do nějakých kostýmu a hráli si na piráty nebo co. Když se starší učí nebo dělá něco, u čeho nechce být rušený, mladšímu zajistím jiný program, jdu s ním ven nebo ho prostě nějak zaměstnám, aby staršího nerušil.
Když starší přijde ze školy, mladší k němu hned letí a objímá ho, naopak když starší je třeba na víkend u prarodičů, večer nám volá a hned první dotazy co malej, co dělá a tak.
Pokoj mají společný, už asi rok chodí spát večer ve stejnou dobu mezi devátou desátou, mladší si vleze ke staršímu do postele, přitulí se k sobě, po pohádce se rozejdou každý do své…
Neříkám, že je všechno 100% růžové, ale to asi u žádných sourozenců není, starší rád provokuje (hlavně slovně), mladší se nechá vyprovokovat a pak řve, při nějakých tahanicích o hračky naštěstí staršího stačí okřiknout, pokud není zrovna v právu, a on toho nechá, snažím se usměrňovat oba, když si mladší nárokuje nějaké věci od staršího, že nejsou jeho, že je má jenom půjčené a naopak.
Sousedka má dvě holky s věkovým rozdílem cca 2 roky, aktuálně jim je 6 a 8, řežou se odmalička hlava nehlava, ne, že by si spolu nehrály, ale starší pořád všude hlásí, jak tu mladší nemá ráda atd. Syn má ve třídě kluky-dvojčata, ti se taky vzájemně moc nemusí, každý jiný kroužek, ve třídě sedí v opačných rozích, v září jeli se třídou pod stany a matka jim narychlo jela shánět druhý stan, protože kluci odmítli spolu spát v jednom. Čímž jsem chtěla říct, že rozhodně ne vždy záleží na věkovém rozdílu, ale na povahách dětí, výchově atd.

Příspěvek upraven 29.11.17 v 09:32

  • Nahlásit
  • Zmínit
3785
29.11.17 09:55

Vždyť jsi tam nepopsala ani jeden problém? Těším se na další deníček, kde to bude, téma mě zajímá. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
9865
29.11.17 10:07

Nevidím v tom žádný problém ze sestrami jsme 3 holky.. Mě je 21 druhé 16 a třetí 11 též jsme s poslední o 10 let a nikdy mamka nenaznačila sebemenší problém spíš naopak je to super :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.11.17 10:23

Jsme tri holky.ja jsem nejstarsi. Prostredni je ode me 3 roky. nejmladsi byla neplanovana a je o 10 let mladsi. Zacali jsme si rozumnet az ji bylo tak 16 :lol:. Jako nejstarsi jsem.ji mela na starost. dostavala jsem ji s sebou ven.byla pekny zlobidlo mura jedna :mrgreen:. Pamatuju si jak jsem s ni jednou jela tramvaji…bylo mi asi 15 takze ji 5. A zlobila…a nejaka stara pani ji rika…nezlob maminku holcicko :lol: :P. Na prvni rande v 16 jsem s sebou dostala 6ti letou segru. doted to nasim vycitam (ze srandy ;) ) dneska segru miluju jak nikoho na svete. nedame bez sebe ranu.je to ma nej kamoska :-) je ji 27 me 37 a obe uz mame sve rodiny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
979
29.11.17 10:48

Mám bráchu o 9,5let mladšího a nikdy jsem v tom problém neviděla jako jeho sestra… Měla jsem ho od mala strašně ráda a mám doteď, on skoro rok plnoletý a já vdaná a těhotná. Aspoň náš malej bude mít super strejdu :) viděla bych jako problém takto malý byt. My měli pokoje oddělené sice jen soupacimi zrcadlovými dveřmi, ale mohla jsem být vzhůru dlouho…

  • Nahlásit
  • Zmínit
25754
29.11.17 10:52

@Fonty Prosímtě vysvětli mi, v čem jsou to dva jedináčkové? Žijí v jednom bytě, říkají si brácho, musí na sebe brát ohledy, jsou rodina. tak v čem jsou to jedináčci? Jedináček je člověk, který nemá sourozence. Člověk, který „vyrůstá jako jedináček“, je někdo, kdo sice má sourozence, ale ten s ním z nějakého důvodu nevyrůstá.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25754
29.11.17 10:55

@Gina Přesně. Já mám sestru blízko věkem a řezaly a hádaly jsme se celé dětství. Mnohem raději bych byla, kdyby naši počkali a byt let věkový rozdíl větší. :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
623
29.11.17 11:37

Problém bych viděla jen ve velikosti bytu a v tom, že mají kluci společný pokoj. Máme víc dětí a mezi posledními dvěma je rozdíl 11 let a pohoda. Většinou jsme v obýváku, anebo venku, když chtějí mít starší klid, jdou si do svého pokoje, kam se malý nedostane. Jinak na tom spatřuji výhody, starší děti se o sebe postarají, nemusím s nimi jezdit do školy, pro ně ze školy, psát s nimi úkoly…to s menším věkovým rozdílem je jiný zápřah.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
29.11.17 11:51

Ahoj, já mám dva sourozence. S jedním jsme od sebe o rok a s druhým o 9 let. Musím říct, že se nedá říct, že by jedno bylo horší/lepší než druhé. Obojí má svoje výhody/nevýhody. Stejně tak, jako vůbec nějakého sourozence mít. Když jsou si věkově sourozenci blízko, tak je to taková džungle. Boj o vše :mrgreen:, ale zároveň si skvěle vyhrají. Když je větší rozdíl, tak tam přináší problém sladit časově program pro takovou rodinu, navíc i celkový režim doma atd…každopádně musí se to dát zvládnout. A mě třeba v děství nevadilo pohlídat mladšího sourozence, nebo ho vyzvednout ze školky. Alespoń jsem se vyhla zase jiným povinnostem a tak nějak jsme se měli i máme jako sourozenci rádi. Sama jsem teď v situaci, že máme 9 letou dceru a čekáme pro ni sourozence. Taky máme 2+kk - ale šikovně jsme to pořešili a do dvou let se budeme stěhovat do domečku.

Každopádně nejdůležitější je, aby se starší sourozenec mohl vyspat a měl se kde učit - je to třeba doma vše přizpůsobit tímto způsobem. Velmi dobré je využívat byt do výšky - my nechali přistavět takové dřevěné pódium, kde je opticky oddělený obývák a máme v tom jednom pokoji i kuchyň, jídelnu a knihovnou oddělenou ložničku (vlastně jenom postel). U postele budeme mít místo klasické dětské postýlky takovou zaoblenou k naší poseli (viz fotka). A dcera má na míru postavený svůj koutek do výšky, aby se do toho druhého pokoje vešlo vše, co je ještě třeba (její prac. stůl, její skříň, malá pracovnička i pro manžela,…)

PS: Fotky nejsou z našeho bytu, ale jenom pro představu, o čem mluvím. Tak přeji spoustu štěstí a sil, abyste to nějak zvládli a třeba nějak šikovně v bytě pořešili =)

  • Nahlásit
29.11.17 12:05

Mám bráchu mladšího o 14 let a za mě to bylo fajn. Myslím že u vás je větší problém to malé bydlení, než ten věkový rozdíl. Naši si pořídili benjamínka (jsme celkem 3 sourozenci), až když bylo tohle vyřešené a měli jsme pro tak velkou rodinu dostatečně velký dům.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.11.17 12:23

Ahoj, zajimavy clanek. Mam taky dve deti od sebe 9,5let.. Taktez snaha o druhe, nakonec jsme to uz zavrhli a ejhle, ve 39letech jsem otehotnela po druhe…Ale zatim velky problemy nejsou, zacli jsme predelavat barak, prave proto, aby mela kazda svuj pokojik a tim padem mela starsi sve utociste, prece jen se musi vic ucit a ma rada i svuj klid…ale maj se vzajemne hodne rady a to je pro me dulezite

Příspěvek upraven 29.11.17 v 12:37

  • Nahlásit
  • Zmínit
225
29.11.17 12:31

Já mam děti od sebe o 7 let a nemohu si stěžovat na nic! Staršímu je 8 a svého ročního bráchu zbožňuje, hrozně rád se s ním mazlí, hraje si s ním a těší se až ho bude učit nové věci. Má v sobě takový ten pud ochránce, že je starší bráška a hodně se o něho bojí. Takže často když mladší brečí, tak se rozbrečí i starší, jestli bráchovi neco není. Je to ale o tom, že staršímu se stále stejně věnujeme, není odsunutý bokem. Manžel si vezme třeba mladšího a já se starším synem něco vyrábím, pečeme atd. Aby měl možnost mít taky mě nebo manžela jen pro sebe. A také má čas sám pro sebe, kdy jde blbnout s klukama ven, nebo je sám v pokojíčku, aby ho mladší nerušil. Jaké jsou tedy konkrétní problémy u vás?

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.11.17 12:34

Deníček mě svým názvem hodně zaujal, ale obsah vůbec neodpovídá :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14261
29.11.17 12:56

Jestli máte nějaké problémy, tak si je děláte spis sami. Bez bydlení, bez financí, ale musí být svatba a miminko. Za celý život si pořídíte 2+kk ačkoliv nikde nepíšes ze byste nemohli oba pracovat (pak mi teda trochu nepatřičně vrtá hlavou proč si neporidite větší byt na hypotéku) a do toho druhé dítě. My máme děti 14 let od sebe a je to super, nikdy nebyl jediný problém, spis naopak. Máme zázemí, starší nedělá chůvu a jsme všichni spokojení.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
29.11.17 12:58

Tak já mám 2 starší sestry - jedna o 14 let a další o 17 let. Prý do třetice bude syn :lol: tak nic, starší sestra ve vdala v mých 2 letech, druhá, když mi bylo 7 let. Spávala jsem s mamkou v ložnici, takže sestry byly jen spolu v pokojíčku. Jediný problém, který mamka zmiňovala, bylo to, že se naši rozváděli (ikdyž překážkou k rozvodu jsem byla já - podmínka odděleného lože nebyla naplněna) a poté na mě byla sama + zemřela mi babička (mámina matka) a děda dostal demenci. Takže plula mezi 2 domácnostmi, statkem, bytem a dvěma dospívajícíma dětmi - a to jí bylo lehce po 40 letech. Obdivuju ji, ale zároveň jsem se poučila a dítě bych tak pozdě nechtěla (měla mě v 39 letech).

Článek měl poutavý nadpis, ale moc jsem se nedozvěděla… :think: Já mám syny od sebe 20 měsíců, že bych napsala deníček o tom, jaké je to divadlo? :think: :lol:

Jinak, naši bydleli taky ve 2+1, sestry měly prťavý pokojíček, ale nikomu to nevadilo…A to naši měli peněz jak želez :nevim:

Příspěvek upraven 29.11.17 v 12:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
14261
29.11.17 13:04

@Gina známí mají 2 holky asi 3 roky od sebe a je to teda hrůza. Starší tu mladší přímo nenávidí, nikdy jsem neviděla takovou nenávist k sourozenci. Přitom ta mladší je hodná a milá holka a ve starší se vidí, ale ta se dokonce odstěhovala do jiného patra v domě aby ji musela potkávat. Je mi te malé líto.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.11.17 13:27

Mam deti 7,5 let od sebe a nejvetsi problem vidim ve skloubeni rezimu maleho se sladenim vyzvedavani ze skoly a krouzky starsi. Pokud nechci aby o krouzky prisla nebo aby nebyla dele v druzine (coz nechci, nikdy na to nebyla zvykla a nechci aby si to davala do souvislosti s narozenim bratra),tak je to pro me velky stres. To same kdyz se ji chci venovat, mladsi nam ten klid moc neda. Na vetsim vekovem rozdilu nevidim zadne extra vyhody. Jen okoli se mi je snaží vsugerovat a tuto situaci zlehcuje. Napr vecne slysim, jaka je to pohoda a je to jakoby bych mela jen 1 dite. Ze ty co je maji vekove bliz to maji horsi a bla bla. Ja s tim teda nesouhlasím.
Jinak bydleni jsme kvuli tomu resili vetsi. Tak aby starsi mela zachovane soukromí a nemuseli se mackat. Na jare se budeme stehovat

  • Nahlásit
  • Zmínit
824
29.11.17 14:23

@Bábrdl to je fakt. Jedináček blbej výraz… takový zažitý klišé.. přestavam ho používat :think:

Příspěvek upraven 29.11.17 v 14:23

  • Nahlásit
  • Zmínit
25754
29.11.17 14:48

@Fonty Páni, málokdy někdo takhle uzná svoji chybu. :potlesk: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
29.11.17 14:52

Ja v tom teda navidim problem :nevim:.Sama mam tri deti 18,15 a2,5 :).Naopak je to hezky jak se kluci staraji o mladsi sestricku. A mam dve kamaradky ktere maji podobne vekove rozdily a nikdo si teda nestezuje - naopak.Maji vice casu na ty mladsi protoze ty vetsi jsou samostatnejsi.

  • Nahlásit
29.11.17 14:52

Nic ve zlém, ale spíš to vypadá jako úvodní příspěvek nové diskuze. Na deníček je to strohé.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.11.17 16:07

Mám dcery od sebe 16let, problémy žádné nevidím, zásadní je aby starší dítê mêlo svůj pokoj a nebylo využívané jako chůva. Kolem sebe mám dost lidí co mají mezi dětmi větší věkové rozdíly 5-10let a mě připadají spokojenější než ti co mají děti od sebe 2roky a první roky jsou uštvaní. Jak už bylo řečeno, deníček ničím nezaujal, nic konkrétního nebylo zděleno.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21081
29.11.17 16:10

Děti mám od sebe 16 a 12 let. Naprosto se zbožňují, jsou skvělí parťáci a nemůžu si to vynachválit. Jsem hrozně zvědavá, jaké problémy nám tady zakladatelka hodlá nastínit mimo svých finančních, které s věkem dětí nesouvisejí. Ráda si počkám, jaká obecná moudra se dočtu. Vztah mezi dětmi je naprosto nezávislý na něčem, jako je jejich věkový rozdíl, ale chápu, že je poměrně jednoduché ten špatný vztah na něj svalit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
35221
29.11.17 16:38

Díky za deníček, jako mnoho dalších jsem se nechala napálit na nadpis. Takže doufám, že se pochlapíš a popíšeš v dalším své zkušenosti z jednoroční výchovy dvou dětí s velkým věkovým rozdílem :-) V tomto věku jde asi spíš o výchovu toho staršího a péči o toho mladšího.
A možná že se sama nějaké dobré rady dozvíš od matek, které jsou v podobné situaci již delší dobu :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
882
29.11.17 17:27

Ahoj, taky mam deti 9 let od sebe. Devitiletak ke z dvoumesicniho brachy nadsenej. Porad ho chce mit u sebe. Chuvu z nej nikdo nedela. Max 5 min, abych se v klidu osprchla nebo vybehla dat psovi. Jinak kdyz malej zaplace, starsi hned bezi, sam od sebe. Chce ho do postele a tak.. Jinak ja jsem s brachou o 4 roky a dost jsem delala prave tu chuvu.. Nasi chodili do prace a my vecne sami…

  • Nahlásit
  • Zmínit
sao
1603
29.11.17 21:16

Tak i já tedy marně hladám výpis těch problémů… Předpokládám, tak jako ostatní, že ten nejhlavnější problém bude pramenit z malého bydlení. Jinak já mám 4 děti (syny) blízko po sobě (nejmenší věkový rozestup 15 měsíců, největší necelé 4 roky) a problémy řešíme taky, kdo ne. Nejstarší má 9 let. A bydlíme v baráku 3+1, takže zatím mají tři starší jeden dětský pokoj a nejmladší spí s námi v ložnici. Už je nejvyšší čas začít budovat podkroví, beru to jako prioritu číslo 1. Určitě nejpozději do té doby, než bude nejstarší na druhém stupni zš a už fakt bude potřebovat svůj vlastní prostor a místo na učení. Zatím mám děti v domácí škole, pracujeme u kuchyňského stolu a pracovní stoly v dětském pokoji vůbec nevyužíváme, protože se u nás žádné domácí úkoly ani učení po odpolednech nekonají. Takže doteď to takhle šlo a nebyl dosud žádný extra důvod velikost bydlení měnit. Sice probíhají klasické sourozenecké spory, ale umějí se i mít rádi a těžit z toho, že mají jeden druhého jako parťáka. Bohužel roční dítě a pomalu puberťák se spolu asi moc dohromady nedají, vidím už u svých dětí, že ti tři starší (6, 8 a 9 let), co mají k sobě nejblíž, si spolu umějí vyhrát nejlépe, zatímco dvouletý brácha jim je většinou spíš na obtíž a ten vztah tam je prostě jiný, rozhodně ne parťácký. Mají ho rádi, ale spíš je to už taková ta „pečovatelská“ láska, cestu si k němu hledají velmi těžko. Dokážu si představit roční uřvané batole a jedenáctiletého puberťáka, že to prostě skřípe. Vždycky to nějak jde přežít a pokud není jiná možnost, určitě si najdete svoji vlastní cestu, jak to všechno přežít, přičemž největší úleva přijde asi v době, kdy vám mladší syn odroste z takového toho batolecího vzdorovitého období. Ne, že by tím byly všechny problémy zažehnány, ale určitě bude trošku líp. Pokud to ale jenom trochu jde, určitě bych se snažila sehnat nějaký větší byt, nebo alespoň hledala nějaké chytré řešení prostoru. To určitě udělá hodně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3886
29.11.17 22:26

Ja jsem z 5 deti, jsem nejstarsi, meli jsme 2 detske pokoje, ja dohromady se sestrou pokoj 8m2; sestra je o 10 let mladsi. Bratri meli pokoj vsichni 3 spolu, pricemz nejmladsi bratr je o 13 let mladsi, nez ja.

Odmala mame nejlepsi vztah prave s temi sourozenci, kteri jsou o 10 a 13 let mladsi a jsem neskutecne rada, ze je mam!

Denicek jsem nepochopila, je naprosto nic nerikajici.

Příspěvek upraven 29.11.17 v 22:35

  • Nahlásit
  • Zmínit
804
29.11.17 23:02

@Wenasta11 u nás přesně to samé, sestra o 12 let, celoživotně se v jednotlivých etapách života míjíme, což mě dost mrzí, pokoj jsme měli dlouho společný, ale v 18 se sestra taky odstěhovala, to že mám vlastní děti 2 roky od sebe mluví za vše :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
1879
30.11.17 08:13

Mám tři děti, mezi nimi je velký věkový rozdíl, poslední je 14 let po střední a musím říct, že jsem nikdy žádný problém neviděla. Naopak, měla jsem na každé dítě čas, mohla jsme se mu věnovat naplno. Děti po roce bych nechtěla ani za nic. Holky, jsou to všechno ženské, k sobě mají nádherný vztah. Zrovna zítra bude ta nejmladší, co je ještě bezdětná a svobodná, hlídat děti těm starším. :) A nakonec i pro je to super, protože mám vnoučata s odstupem a taky mám na každé čas. Zatím mám dvě vnučky, od dvou starších dcer po jedné, dvanáct let a rok a půl.

Příspěvek upraven 30.11.17 v 08:25

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.11.17 09:03

Velky vekovy rozdil povazuji ten muj od sestry, coz je 19 let. Ale jake problemy z toho plynou, tak to netusim…

  • Nahlásit
  • Zmínit
12705
30.11.17 10:44

@RitaKa

Dobrý den,

moc děkujeme za Váš deníček. Docela by nás zajímalo, v čem je konkrétně podle Vás největší problém v tom mít děti tolik let od sebe. Nechcete to sepsat do dalšího pokračování?

Těšíme se, ale hlavně přejeme hodně štěstí a pevné nervy! :kytka:
adminka Eliška

  • Nahlásit
  • Zmínit
9
30.11.17 10:58

Děkuji za komentáře

Ahoj holky, děkuji moc za ohlasy. Dnes sepisuji další deníček, kde už píšu o konkrétních problémech v naší rodině. Takže se dočkáte :-)

Docela mě mrzí komentáře, o tom proč si teda nepořídíme větší byt a proč jsme si nechali druhé dítě. Kdo byl někdy v podobné situaci, tak určitě pochopí. Vy ostatní buďte šťastné, že žijete podle svých představ. Závidím vám to - ale v dobrém!!! :srdce:

Život není procházka růžovým sadem, ale je to boj. Naše děti jsou šťastné, i když nežijeme ve vile nebo v obrovském bytě. ;)

Ještě chci poděkovat vám, které jste sdílely osobní zkušenosti - ať už máte děti s vělkým věkovým rozdílem nebo o dost mladší/staší sourozence. Každý váš příběh mi něco přináší :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.11.17 12:17

Jaké problémy máš na mysli? Mám děti 17, 13 a 1 rok. S každými řeším něco jiného, jiné starosti, ale týká se to každého zvlášť, navzájem se mají moc rádi. Starší nežárlí, malého zbožňují. Naopak nás příchod benjamínka hodně obohatil. Jedině soužití v malém bytě vidím u vás jako problém, to si umím představit. Dospěláci si už zvykli na klid, že je celkem naklizeno a najednou do toho přijde malý hraboš a vše je zase vzhůru nohama :D…Náš má hrací koutek v obývacím pokoji, aby starší měli v pokojíku soukromí. Naštěstí se teď stěhujeme z bytu do domku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.11.17 17:43

Hezký den, mám dceru 10 let a syna 2 roky, problém ve věkovém rozdílu nevidím žádný. Ale ve 2+kk bych ve čtyřech lidech tedy být nechtěla. Mějte se hezky. Bára

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.11.17 18:31

@RitaKa Proč jsi ty důvody prosím nesepsala do jednoho deníčku? Protože takhle je to fakt o ničem, navzdory názvu deníčku ses rozepsala jen o problémech, které jste měli ze začátku manželství a za které jste si, promiň, mohli sami, nikoliv tchyně (ta vás nenutila se brát, když jste neměli ani kde po svatbě bydlet, ani se cíleně snažit o dítě, když jste stěží uživili sami sebe). Upřímně mě to mrzí, mezi mým nejmladším a nejstarším sourozencem je 14 let a těšila jsem se, že si počtu, jak ten větší věkový rozdíl mezi sourozenci funguje dnes a v jiné rodině :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14712
30.11.17 21:53

@RitaKa ono žít podle představ je jedna věc ale zodpovědně se řídit je věc druhá.
Nedělám si dítě když nemám peníze a byt.
Nedělám a neplánují si víc dětí než se vyřeší ožehavá témata..peníze a bydlení.
Vy děláte děti a pak řešíte bydlení a finance. 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
2067
1.12.17 01:51

A… Denicky prakticky nectu, ale nazev tohoto me zaujal. Nejak jsem se ale ani jednim slovem nedozvedela, v cem tedy tkvi problemy s detmi s velkym vekovym rozdilem :mrgreen: Sama mam deti vice nez 11 let od sebe, aktualne 16 a 5 a nejak jsem za ty roky zatim nezaznamenala nejaky problem :think: Vy mate spis existecni problemy, ale ty nemaji nic spolecneho s vekovym rozdilem deti. Nazev diskuze je naprosto zcestny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2784
1.12.17 08:34

Na velkém věkovém rozdílu nevidím nic problematického ani nic zvláštního. Já jsem od ségry mladší o 7 let a vztah jsme měly vždy perfektní. Ségra děti 2 - rozdíl 10 let. Moje dcery jsou od sebe 11 let a taky to funguje. Ta starší dost pomáhala a hlídala. Mít povinosti jí určitě neuškodilo. I když mají svoje pokoje, stejně nejčastěji spí spolu (ta starší má v pokoji velkou postel).
Takže moc nechápu. :nevim: Jako když nemám děti 2 roky po sobě jsme divná rodina? 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
1.12.17 12:51

Nevim…nejake velke problemy necekame…a to mame dve dcery 12 a 8 a v lednu se nam narodi treti miminko…je fakt, ze kazde dite bude mit svuj pokoj. jedine co resim je jak se vejdeme do auta…pritoze na vetsi moment. nejsou penize.
jde o to, aby starsi sourozenci nebyly jenom. dalsi pecovatele o mimino, to pak. urcite necela dobrotu.
to nase bude nemocne na srdicko a pravdepodobne budu uzkostna. ale budu myslet na to, ze mam dalsi dve deti.pak to pujde

  • Nahlásit
  • Zmínit