Hříšná Angelika II

„To si děláš srandu. Jak to mám asi udělat? Víš moc dobře, že to nestíhám!“ reagoval její manžel na informaci, že je nemocná a on musí týden vozit ráno dceru do školky. Zásadní problém viděl v tom, že přijede do práce o deset minut později. Moc dobře věděla, že je prostě jen pohodlný, že ho to obtěžuje a ranní péče o dceru mu ubírá čas z jeho „koláče svobody“, jak to kdysi úžasně nazval. Byla pochopitelně naštvaná, ale po deseti letech v manželství už neměla sílu se hádat, nechtěla především před dcerou.

*

Píp, ozval se telefon. Zpráva od manžela obsahovala informaci, že by potřeboval, aby dceru ze školky vyzvedla ona. Zase nutně musí pít, pomyslela si, a rezignovaně odepsala „OK“.

Po týdnu doma se Lucie do práce opravdu těšila. Měla svou práci moc ráda, naplňovala ji, připadala si potřebná a byla ráda, když za ní byly vidět výsledky. Občas si vzpomněla, jak na rodičovské dovolené tato její stránka strádala. Měla ráda lidi okolo sebe, byla vždy hodně komunikativní a usměvavá. Na rodičovské dovolené si připadala tak nějak zbytečná a nedoceněná. Matky na dětských hřištích nikdy nevyhledávala, nebavilo ji bavit se o plenách či pokrocích své výjimečné ratolesti.

To, že doma uklízela, vařila, starala se o dítě navíc nikdo jakoby neviděl. Nebyla to práce, která by byla tolik vidět, byla brána jako samozřejmost a nikdo ji neocenil. Nevyspalá, unavená, nevypovídaná, ušmudlaná, vlasy v ohonu a vytahané tepláky. Na lakování nehtů nebyl čas, prostor ani nálada. Ne, skutečně neměla ani pomyšlení na druhé dítě. Byla ráda, že je opět v práci, má perfektní manikúru a ráno čerstvě vyžehlené vlasy. Byla ráda, že měla opět důvod být reprezentativní, a patřičně si to užívala.

Ve dveřích kanceláře se objevila rezatá hlava s brýlemi: „Ahoj, nezajdeme dneska na oběd?“

„Jasně, těším se,“ odpověděla Monice, kterou měla ráda a kterou tak trochu dala dohromady s kolegou Tomášem.

Poznala je každého zvlášť a tak nějak ji došlo, že tihle dva jsou pro sebe jako stvoření. Monika tehdy těžce prožívala rozchod po čtyřměsíční známosti a Tomáš byl dlouho sám. Sama měla pro Tomáše slabost, nicméně čistě platonickou, a byla to ona, která to úmyslně navlékla tak, aby se ti dva potkali, a doufala, že přeskočí jiskra. Povedlo se a Monika s Tomášem už spolu byli pár měsíců a vypadalo to, že velice šťastní. Moc jim to přála. Jen si tak v duchu říkala, kéž nedopadnou jako ona.

- Milan Novotný do Vás šťouchnul – objevilo se jí upozornění na facebooku. To jméno jí nic neříkalo. Rozklikla jeho profil a všimla si, že mají společného přítele. Úplný cizinec to tedy není, řekla si a klikla na políčko – oplatit šťouchnutí –.

Nakoupit, vyzvednout dceru, vyprat, vyžehlit, poklidit, hrát si s dcerou, opět poklidit, připravit na druhý den oblečení – to byl její odpolední plán pro den nesoucí název úterý.

Její manžel přišel domů o hodinu později než obvykle. „Co tě zdrželo?“ zeptala se čistě jen proto, aby prolomila ticho, jelikož odpověď dávno znala.

„Zdržel jsem se po práci se šéfem,“ odpověděl a bylo vidět, že nechce, aby se ptala dál.

Nedalo jí to a opět chtěla upozornit na jeho problém, o kterém tvrdil, že ho nemá: „V hospodě, že?“

„No jo no. Ale měl jsem jenom dva,“ naznačil, že není ve stavu, že by se musel opírat o futra.

„Je mi to jasné, a dopoledne jsi měl jen tři, že?“ rýpla si a odešla do vedlejší místnosti.

„Nech toho, to bylo pracovní,“ volal za ní.

Už nereagovala. Po těch letech nebyl schopný pochopit, že je jí absolutně jedno, z jakého důvodu pije. Odešla na chodbu dát si Iqos a vstřebat ten rozhovor, který právě proběhl. V duchu si promítala následky případného rozvodu.

„Ne, teď se to nehodí, navíc…není tak špatnej, má spoustu kladných vlastností a především je výborný otec. Dcera ho bezmezně miluje a on ji,“ šeptala kamarádce Janě do telefonu.

Když se vrátila do kuchyně, její manžel už vařil. Ano, to mu šlo skvěle. Bavilo ho to a vařil rád a dobře. Nasadila na tváři úsměv číslo dva a snažila se navázat nekonfliktní téma ke konverzaci: „Dneska měla ta naše princezna angličtinu a už umí barvy a čísla.“

„No super, to je ale moje šikulka,“ mrknul okem na dcerku, která se tetelila blahem.

„Ahoj, nevadí, že píšu?“ objevila se jí zpráva na facebooku od Milana Novotného. Podívala se na manžela v trenýrkách nasazujícího si sluchátka a chystajícího se hrát PC hru. Prohlížela si ho pečlivě, snažila se vypozorovat, zda-li na něj požitý alkohol má ještě nějaké účinky, a přemýšlela o tom, jak moc v manželství obětuje sebe sama.

„Ne, nevadí,“ odepsala.

Přečtěte si pokračování příběhu: Hříšná Angelika III.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
5428
30.4.18 05:43

:potlesk:. Čtu, čtu a těším se na další pokračování :palec:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7203
30.4.18 06:46

…a dál :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
95
30.4.18 07:21

Velmi čtivé :potlesk: Těším se na pokračování :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.4.18 09:59

… dál, dál, dál :D :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3235
1.5.18 09:03

Super, čekám na další pokračování, dobře se to čte :) :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
425
11.5.18 14:54

Tleskám :pankac:

  • Nahlásit
  • Zmínit