Hysterie v koupelně

O tom, jak mě zmáhal můj prvorozený.

Hysterie v koupelně

Při včerejší odpolední procházce, jež měla jen jeden účel – vyvenčit a alespoň trochu unavit tu naši neunavitelnou smečku, jsme potkali moji známou. Hrdě si vykračovala s kočárkem, v němž tiše oddychoval její malý velký poklad.

Patřím mezi ženy, které nikdy neodolají pohledu do kočárku, když tu šanci dostanou. Ne, nebojte, nevrhám se na každého kojence v okolí, ale nabídce: „Chceš se podívat?“ prostě nešlo odolat. Moje oči se hřály pohledem na tu spící krásu. V duchu jsem se smiřovala s tím, že podobný uzlík už u nás doma nikdy nepřistane. Zároveň jsem si vyslechla tiché nářky novopečené maminky o tom, jak náročné dítě povila. Přes den spí jedině v kočárku a ona má pocit, že nic nestíhá a nezvládá. Ó, jak já rozuměla každému z těch slov. Okamžitě se mi začaly hlavou prohánět vzpomínky na tu vyklepanou starší prvomatku, na mě zhruba před sedmi lety…

Tenkrát byl naším domovem malý pronajatý byt, právě tam přišel z porodnice prvorozený poklad. V tomhle hnízdečku, v pro mě naprosto cizím městě, daleko od rodiny a známých, jsem trávila hodiny a hodiny sama, jen se synem. Manžel se většinou vracel z práce až v pozdních večerních hodinách. Tou dobou bylo moje tělo naprosto grogy a nemělo jinou tužbu než fláknout se do postele a spát. Snažila jsem se proto dát si sprchu během dne, ovšem s tím naším nespavcem to byla často záležitost adrenalinová.

V noci se synátor budil každou chvilku a přes den spánku také moc nedal. Jeho denní odpočinek bych mohla nazvat doslova tragickým. Takovou tragédii svým perem nestvořil snad ani mistr Shakespeare. Syn si třikrát za den hodil cvičnou spavou dvacetiminutovku. Víc nepotřeboval, po zbytek dne byl čilý jako rybička. Snažil se zřejmě navýšit mé výkonnostní limity, abych se vše naučila dokončovat co nejrychleji. To se mi teď, se třemi dětmi, náramně hodí.

Nebýt hojně využívaného nosítka, neudělala bych bez řevu v zádech snad vůbec nic. Do sprchy s rancem na břiše se mi ale opravdu nechtělo. Bedlivým sledováním jsem zjistila, že nejdelší časový úsek prospí to naše škvrně kolem poledne. Nastala moje chvíle! Čas pro očistu těla i ducha pod proudem vody je tu.

Krátce po poledním krmení jsme se synkem zalehli na manželské lože. Za malou chvíli už bylo jasně patrné, jak se cvrčkova očka klíží únavou. Ještě nepatrnou chviličku jsem ostřížím zrakem sledovala ten drobný obličejík, abych se přesvědčila, že miláček opravdu usnul. Pak hurá do koupelny.

Už se nemohu dočkat, až moje tělo pokryje hustá pěna sprchového gelu a smysly pohladí neodolatelná vůně. Rychle odkládám své svršky, už mám na sobě jen spodní prádlo, když si s děsem uvědomím, že ten můj brouček leží na manželské posteli, sice uprostřed, ale co kdyby se nějakým nedopatřením pohnul a třeba spadl, ne to bych si neodpustila. Jen ve spodním prádle sprintuji do ložnice. Škvrně spokojeně oddychuje. Postavím okolo něj dostatečně vysoké bariéry, vracím se do koupelny.

Odkládám své sporé odění a vrhnu se ke sprše jak hladový kocour na myš. Nastavuji příjemnou intenzitu i teplotu vody a užívám si. Po chvíli mi to ale nedá. Co kdyby proud vody narážející na sklo sprchového koutu ten můj poklad třeba vzbudil?! Vypínám sprchu a napínám uši.

Jo, je to tady, děťátko začalo plakat. Co teď? Poslouchám znovu, nejsem si tak úplně jistá, co se to k mým uším doneslo. Třeba to nebyl pláč. Pouštím znovu sprchu splachuji ze sebe pěnu a rozhodnu se, že si umyji i to, co mi po porodu zbylo na hlavě a má to tu drzost vydávat se za vlasy. Namočím hlavu, vypínám sprchu, abych nanesla šampon, ale v tu chvíli je to jasné, miminko opravdu pláče, ten řev se nedá splést vůbec s ničím. Tak honem, honem dokončit očistu a vrátit se k němu, aby neměl chudáček pocit, že ho maminka opustila.

Hlava opláchnutá. Vypínám sprchu. Najednou neslyším absolutně nic. Tak jak to je? Plakal syn opravdu, nebo že bych už měla halucinace? Pane bože snad se mu nic nestalo? „Lásko, jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?“ ptám se naprosto nelogicky, neboť od pár týdnů starého kojence těžko získám adekvátní odpověď. Nic, ticho. Jen v rychlosti setřu ze svého těla krůpěje vody a na hlavu hodím ručník. V tu chvíli se z ložnice ozve s ničím nezaměnitelný ryk a mně se ulevuje, téměř nahá vybíhám z koupelny, div si na kluzké podlaze nenabiju ústa. Beru synka do náruče a slibuju mu, že ho samotného už nikdy nenechám. „No počkat, proč mi z hlavy stále kape pěna, smyla jsem si vůbec v tom pomatení smyslů šampon?…“

Tak co milé maminky, také jste si dopřávaly takovéto „relaxační“ desetiminutovky, nebo jako čerstvé matce hrabalo pouze mně?

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
8683
8.2.20 06:34

Nene, nejsi sama, já měla taky slušný halušky! I když je možný, že to bylo nevyspanim, ale jak jsem si šla lehnout (a malyho hlídal treba muž nebo tchyně, když spal u nich venku v kočáru), tak do 5 minut jsem vylitla, že brečí, přitom byl tuhej, jak nikdo druhej… Čím dyl spal, tím dřív se ja vzbudila (nebo pro sichr neusnula vůbec) s tím, že určitě bude za chvíli vstávat na jídlo…

  • Zmínit
  • Nahlásit
8683
8.2.20 07:11

P. S. Nedavno tu byla zrovna diskuze, že tyhle sluchové halucinace mívá spousta maminek právě ve sprše /vaně - tekoucí voda, zvuky od sousedů, akustika koupelny i nervy na spagatu udělají svoje… Svyho času jsem si (s 1.ditetem samozřejmě, totálně vystihovana) do koupele či postele troufla vlizt, jen když byl muž doma a věděla jsem, že malyho uslyší, kdyby něco.

A i tak jsem co chvili sprchu vypinala nebo se vytrhavala (buzením se to nedalo nazvat ani) z trapneho pokusu aspoň o polospanek a volala na něj, nebo se pro jistotu letěla i podívat, jestli malej nebrecel, bo je známo, že muzi do určité hladiny decibelu dětský pláč, natož pak nějaké to zaknourani, nevnimaji… načež jsem byla - s doporučením zajít k MUDr. Chocholouskovi - odeslána zpět, a upřímně, myslím si, že jsem občas regulérne prekracovala hranice toho, co je ještě normální mateřská stíha a co už mělo blíž k jistým poporodním stavům souvisejícím s laktaci…

Co s člověkem udělá dlouhodobá spankova deprivace, resp.spis neschopnost až strach spát, přestože 1.dítě spí klidně 6h na 1 zátah celé šestinedělí, načež se, aby to zase nebyla taková nuda, začne budit nejdřív po 3, pak i co 1 - 2 hod. (zatimco 2.je pro změnu půlku noci vzhůru), by mohla vyprávět i svagrova, ta to s 1.mela hodně podobné, prostě se bála usnout, protože tomu svými nevěřila, že se postará…

U mě teda hrála roli i rozhasena štítná žláza, ale přestat kojit nepadalo v úvahu, „co bych to byla za matku, odepřít dítěti to nejdůležitější“ - což byl názor bohužel nejen můj, ale i mého nejbližšího okolí… No, možná bych pak byla i lepší, vyrovnanější a veselejší máma, než sice kojící, ale totálně vyčerpaná, vyklepana troska, se slzama neustále na krajicku, jakou jsem byla celý 1.rok,nez jsem se odvážila sáhnout po flasce se sunarem aspoň na noc a ráno… A i tak trvalo ještě cca půl roku, než se ten starší odstavil a mně se hormony trochu zklidnily…

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
8.2.20 08:18

@Jahudka82 tak to jsi mě uklidnila, faktem je, že tak strašně unavená, jako cca první tři až čtyři měsíce života prvorozeného jsem snad nikdy v životě nebyla.

Nevyspání,, strach jak se bude syn vyvíjet, jestli na něm těžký porod nezanechá následky, a k tomu velké problémy na začátku kojení, to vše si vybralo svou daň v podobě chodící trosky.

Jsem ráda, že je to za mnou. Teda teď je ze mně chodící troska znovu, ale děti jsou v tom nevině, to ten můj hubnoucí pokus :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
8683
8.2.20 08:38

@Jadala A jak to jde, už si tě váha váží? :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
8.2.20 08:54

@Jahudka82 váha ukazuje -5kg, ale jelikož je hodně z čeho brát, tak jsem ten úbytek ani nezaregistrovala, pevná vůle s tou hrůza váhou zatočit mě zatím neopustila, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8683
8.2.20 12:38

@Jadala Dobrý, držím pěsti (a občas i tu dietu zvanou Nemám čas se najist :mrgreen:), vydrž prťka vydrž :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
16554
8.2.20 14:10

V tuhle chvíli jsem objevila proč DOOPRAVDY vymysleli pojízdné koše na mimika. Zázrak! Mohla jsem se osprchovat, mít pod dohledem mimino a hlavně ono mělo pod dohledem matku! Několikrát jsem se sice sprchovala za šíleného řevu, ale s čistým svědomím, že dítě je naprosto v bezpečí a dobrým pocitem, že si aspoň pocvičí svaly na hrudníku… :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1678
8.2.20 18:39

@Jahudka82 Napsala jsi to za mne :). Taky jsem měla halušky, stavy totálního nevyspání a pohybovala se na zcela nové úrovni reality. Když mne manžel poslal do ložnice a zavřel za mnou všechny dveře, dělící mne od spícího miminka, stejně jsem se vzbudila pokaždé, když se jen trochu hlasitěji nadechlo…

Jinak v deníčku líčené uspávání mi připomíná, kterak náš nejstarší (opravdu se musím podepsat na tom, že na nich se dopustíme nejvíce výchovných chyb :mrgreen: ) usínal pouze u prsa. Takže jsem ho nechala dudlat, v duchu počítala do 300, pak se opatrně vymanila a po špičkách prchala jinam. Přičemž, podobně jako v jednom vtipném videu, jsem pomalu měla na podlaze nalepené leukoplasti v místech, kde parkety vržou, abych se kritickým místům vyhnula a dítě sebemenším hlukem nevzbudila :).

Mimochodem: Když jsem teď byla v porodnici s třetím miminkem, jedna novopečená maminka (která plakala z toho, že se jí neudělalo mléko do hodiny od porodu - nevím, kde se bere tenhle mýtus, asi z filmů a knih??) se ptala, jak mohu být tak v klidu. Narážela na to, že když jsem si čistila zuby, mimčo se mi rozeřvalo, ale namísto rychlého sprintu k němu jsem si v klidu dočistila chrup, vypláchla si, a pak ho šla konejšit. Kdežto ona nervózně vyskakovala při nejmenším šelestu. Vysvětlovala jsem, že moje postoje se za ty roky mateřství upravily, že když vím, že je dítě najedené a čisté, tak nepospíchám a v klidu si dokončím svoji činnost (která netrvá hodiny), protože když dítě brečí a já ho slyším, vím, že žije. Ovšem, kdyby náhle zmlklo, to bych z té koupelny vylítla jako kalená střela :).

P. S.: Jsem ráda, že jsou Tvé deníčky zpět :palec: a těším se na další, tentokrát v roce 2020 ;).

Příspěvek upraven 08.02.20 v 18:39

  • Zmínit
  • Nahlásit
34
8.2.20 19:21

Já bych se ráda naložila do vany, ale přítel mi slibuje koupelnu 7 let…no a sláva narodil se malej, je mu 7měsíců a koupelna finišuje, tak snad do měsíce taky zarelaxuju ve vaně…jestli teda prcek dovolí. Jinak děti, to je teda záhul vám řeknu…😂

  • Zmínit
  • Nahlásit
73
8.2.20 20:12

No holky, u mě podobně :) pamatuju si jak jsem pořád slyšela pípání a myslela si, že je to monitor dechu 8o když byly malému asi 2 měsíce, byli jsme na venkovní oslavě narozenin, malý spal v kočárku, tak jsme ho dali trošku bokem ať není zrušen, já byla tak nervózní, že jsem se s nikým nebavila a pořád ho chodila kontrolovat, až mi muž řekl, že se chovám trochu bláznivě :? Po hodině jsme šli domů :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
8.2.20 20:45

@Jahudka82 pokusím se vytrvat, neb ten pocit, že jsem dnes konečně kalhoty, které už téměř rok ležely netknuty ve skříni, je k nezaplacení.
Jo, dietu nejím, protože nemám čas, tu znám taky, horší ale potom je, když si ten čas konečně udělám :zed:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
8.2.20 20:54

@Janli u prvního mi pojízdné koše jaksi unikly, před narozením druhého jsem zapůjčení podobného zařízení zvažovala, moc se mi líbilo, myšlenky na zápůjčku mě přešly ve chvíli, kdy se synek přišel podívat na bratra poprvé do porodnice, více než čerstvě narozené miminko ho zajímala právě pojízdná postýlka.

Toto nadšení by ho zřejmě brzy přešlo, ale nechtěla jsem v domě se schodištěm riskovat nějakou havárii.

Děkuji za komentář s bezva radou, jaké zařízení pořídit, u prvorozeného by to bylo super řešení, které by mi pomohlo vyřešit Nerudovskou otázku „Kam s ním“ :palec:

Příspěvek upraven 08.02.20 v 21:16

  • Zmínit
  • Nahlásit
718
8.2.20 20:55

Asi jen tobě ne, ale jsem taky novopocata matka :D teď už s 2 letou princeznou a toto neznám. Ale to bude asi tím že měla mala spala 12 hodin v kuse a drží ji to do teď. A přes den taky v pohodě spala. :D takže já si klidně dávala i hodinovou vanu :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
8.2.20 21:02

@PenelopaW jo, ti nejstarší jsou zkrátka něco jako pokusní králíci, člověka u prvňátka rozruší spousta věcí, nad kterými s léty praxe u dalšího potomka už jen mávne rukou.

Měli jsme teď takové náročnější období, co se nemocí a úrazů dospělé části rodiny týče, takže na psaní nebylo moc času a energie, teď už je snad vše na dobré cestě, hlavou se mi začínají rojit myšlenky na nějakou tu „tvůrčí“ realizaci, uvidíme co mi čas dovolí opravdu sepsat :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
8.2.20 21:06

@janmel tak ať ta nová koupelna dobře slouží, pevné nervy se synkem, někdy je to sice náročné, ale stojí to za to :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
8.2.20 21:10

@AnonymkaP :D to sis tu oslavu opravdu „užila“, asi by bylo lepší napsat, že jsi ji přežila.

Monitor dechu jsem si pořídila až při třetím dítěti a také jsem z kraje pořád jen poslouchala a poslouchala a měla pocit, že slyším pípání, ale když pak začal jednou v noci řvát doopravdy, okamžitě jsem ten rozdíl poznala.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
8.2.20 21:12

@Leo44 moc Ti to přeju a jen malinko závidím, nevím, kde se stala chyba, ale všechny mé děti byly a jsou nespavci :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
863
8.2.20 22:02

Opravdu vím jaký to je se,, zbláznit"… Já měla takový halucinace, kterými jsem pak bavila spoustu lidí, když jsem to vyprávěla.. :mrgreen: já měla takový stavy, že jsem v noci nakrmila, vrátila zpátky do postýlky, šla spát…po chvíli jsem vylitla z postele, rozsvicela a hledala dítko po posteli, po podlaze. a on si spokojeně chrupkal.. nebo jsem usnula a určitě po pár minutách jsem se probudila že jsem malýho zalehla..nebo jsem hledala flašku s mlikem, že krmim a ona mi vypadla z ruky protože jsem při tom krmení usnula… ( Malej už dávno spinkal napapanej v postýlce )… No a takových,,vtipných storek" mám stovky.. i teď, když malý spí, já chodím asi 10× po sobě se dívat jestli opravdu spí, protože,, slyším" brek..nebo vlitnu do ložnice stím že tam je pes a tapka po podlaze drápky a malýho to vzbudí…přitom pes je semnou v obýváku!!! Opravdu si připadám jako totální blázen a přítel má ze mě docela srandu když mě při takových věcech nacape.. :P :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
718
8.2.20 22:41

@Jadala jej to nezávidím. Ale my ji máme už od miminka v postelí a je pravda že 3 měsíce jsem s ní prospala a proletěla v postelí:D všechno ostatní dělal chlap :D jinak já spala jedla a pokud jsme někam nejeli tak jsem se z postele pořádně nehla :lol: :lol: :D nevím no, ale je pravda, že to v okolí nevidím a každý říká, že závidí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8683
9.2.20 01:27

@Leo44 To máš pohodu, ale garantuju ti, že s druhým uz by sis takový luxus dovolit nejspíš nemohla… :think: :mrgreen: :mavam: :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
9.2.20 07:06

@Týnka20 taky slušný :lol: nezbývá než čekat až děti povyrostou, pak už každý jejich dech hlídat nebudeme, no ale zase kdo ví, jaké trable s nimi budeme řešit :think: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
863
9.2.20 08:47

@Jadala no já moc hezky výhledy nemám jestli bude termit po tatínkovi tak si užijeme :mrgreen: :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
10
9.2.20 20:14

Tvé vyprávění přesně sedí! Taky malou přes den nechávám spát v manželské posteli a taky jsem měla tyhle stavy při sprchování. To dělá ta voda. Je přes ní blbě slyšet, až z toho má jeden slyšiny. A napustit si vanu nepomahalo… Mrška malá se vždycky probrala ve chvíli, kdy jsem vlezla do vody! :zed:
Nevím jak u tebe, ale u nás se to spravilo ve chvíli, kdy malá začala lezt. Seděla spokojeně (jak kdy) vedle vany. Ale zase to nebyl žádný oddych. :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
12.2.20 09:37

@Lam.T děkuji za komentář, u nás se to také zlepšilo až tím, když prvorozený povyrostl a hlavně já se hodila víc do klidu :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4.7.20 15:16

Kdyz malej spal jeste v kosiku kterx jsme meli na koleckach a mohla jsem s nim jezdit vsude po byte, vozila jsem ho pri sprchovani vzdy mezi koupelnove dvere abych ho mela u sebe. Jednou jsem mu omylem taky ustedrila slusnou sprsku😀 😀

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
4.7.20 15:56

@Snehulkabledulka :D já jsem ráda, že už se mi zase občas poštěstí užít si i nerušenou koupel, ne jen rychlou sprchu :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
8683
5.7.20 23:17

Já zacala od jisté doby řešit nedostatek času na pořádnou koupel tím, že se koupu s mladší společně a kdyz si potřebuju splachnout vlasy, slečna mi ochotně asistuje - zlije mě kyblikem vody, naštěstí ne ledový ;) :mrgreen: :mavam:

Příspěvek upraven 06.07.20 v 08:12

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
6.7.20 12:00

@Jahudka82 tak to je dobrý zlepšovák :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit