I potrat může být krásný... někdy :-)

Pokračování deníčku I potrat může být krásný.

I potrat může být krásný... někdy :-) I potrat může být krásný... někdy :-) Zdroj: Canva

Podruhé už to bylo troche jiný kafe. Jestli jsem první příspěvek napsala jako povzbuzení pro ženy, které si potratem musí projít, tento příspěvek je pro mě naopak jistou formou terapie a součástí uzdravovacího procesu.

Moje zubařka bude hned po manželovi první osobou, která se o mém těhotenství dozví, nechci přece ohrozit miminko nějakým zákrokem či přípravkem, že? Výměna plomby prý trvá dvě hodiny, dobrá, to si raději předtím odskočím. Sakra…

OK, je to 50:50, špinila jsem u obou předchozích těhotenství, první dopadlo špatně, druhé dobře, uvidíme tedy, co bude. Návrat domů: proč ta máma najednou leží na gauči a nehraje si se mnou??? Lezu si z gauče na záchod pro ortel a… je to tam. No dobrá, zvládla jsem první, zvládnu i druhý potrat, aspoň už vím, co a jak. Sice mi tady u toho bude asistovat devítiměsíční špunt, ale manžel pracuje z domova, tak to nějak zvládneme. O pár minut později se dozvím, že manžel má nejenom home office, ale i covid. A rovnou těžký průběh. Následující den je tedy syn střídavě u mě v koupelně, kde si s ním hraju z vany, zatímco se v ní voda barví do šarlatova, a s ním, když nabere v horečce trochu sil.

Nic nebolí, nikde žádné kontrakce, jen ta krev, je jí hodně, opravdu hodně a ještě pozdě večer, když už malý dávno spí, jí je stále hodně… Motá se mi hlava, při jakémkoliv pohybu omdlívám, klepu na stěnu koupelny SOS, potřebuju něco sníst. Manžel na telefonu, neslyší. Nějak se dostanu přes okraj vany, s vypětím sil přes sebe přehodím župan a doplazím se do vedlejší ložnice. Na postel vylézt nedokážu, zůstanu tedy na zemi, krvácím, ale snad míň. Měla bych do nemocnice, tohle už je moc… copak ale můžu? Covid mám určitě i já, v naší nemocnici je gynekologie spojená s porodním sálem a šestinedělím, to těm ženám přece nemůžu udělat… Přemluvím manžela, že chci zůstat doma, hodí na mě deku, dá pod hlavu polštář, postará se o malého. Usínám, ráno je dobře.

Druhý den se příznaky covidu projeví i u mě, třetí den se obnoví krvácení. Cítím, že v mě zůstal velký kus tkáně, který potřebuje ven. Manžela už mé názory nezajímají, volá sanitku. Oproti prvnímu večeru je mi vlastně fajn, takže na záchranáře čekám oblečená se sbaleným batůžkem. V nemocnici se na mě dívají, že jako fakt bylo nutné volat rychlou? A to přesně do chvíle, než přijdou výsledky krve, to se pak přijdou omluvit se souhlasem k transfúzi. Zatímco mi do žíly tečou tři balíčky krve a dva plazmy, začne účinkovat potratová injekce a já cítím, že to, co ze mě mělo vyjít, je venku. Radostně to sděluji doktorce a domlouváme se, že další den udělá UTZ a podle toho rozhodne, jestli je nutná revize. Druhý den jsem od rána bez jídla a pití a kolem poledne přijde sestra, že ve dvě jdu na sál. Poprosím ještě o doktorku, přijde jiná, udělá UTZ, řekne, že dobrý, ale že tady něco a tam něco a že revize ano. Nejsem schopná odmítnout. Proberu se z narkózy a zbytek dne probrečím. Druhý den další ultrazvuk: no krásně to dopadlo, tady ještě něco a tam něco, tak dáme ještě jednu potratovou injekci a půjdete domů. Nechápu, takže mě vykuchali pro nic za nic?

Později jsem se dozvěděla, že covid způsobuje krevní sraženiny, to byl pravděpodobně důvod, proč krvácení neustávalo.

Pachuť zůstává ještě dnes po půl roce. Zatímco po prvním potratu jsem otěhotněla téměř hned a zachovala si na něj krásné vzpomínky, s druhým, potratem jsem se stále ještě úplně nevyrovnala.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1796
11.10.21 00:34

No tak ten první deníček byla šílenost. A na tohle už nemám slov…. Mě by zajímalo jak je možné cítit že v tobě zůstal kus tkáně?

  • Zmínit
  • Nahlásit
13285
11.10.21 06:04

Jak můžeš takhle riskovat, vzdyt máš dítě! Máš víc štěstí než rozumně. :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
11.10.21 07:17

@iamlenka ta tkáň uvízla někde u čípku, mohla jsem ji nahmatat rukou

  • Zmínit
  • Nahlásit
11.10.21 07:21

@eva valoi ano, bylo to pro mě velké poučení a souhlasím s tebou, byl to velký risk a pokud by se něco takového mělo opakovat, upalovala bych do nemocnice. I proto tady sdílím dva pohledy na stejnou věc, je třeba vždycky brát ohled na okolnosti

  • Zmínit
  • Nahlásit
1053
11.10.21 08:35

Masakr…a měla jsi nakonec sakra štěstí. Jako je fakt, že deníček je dobré poučení pro všechny, jsem ráda že jsi ho napsala i když víš, že jsi tenkrát hodně riskovala a že se tu možná strhne kritika :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
351
11.10.21 08:54

No měla jsi štěstí v neštěstí, já bych takhle neriskovala. Já u druhého potratu skončila v nemocnici s podezřením na mimoděložní, ten strach byl hrozný, ale ten druhý potrat byl po psychické stránce lehčí než ten první. Bylo to proto, že se mi ulevilo, že mimoděložní se nepotvrdilo a taky tím, že to bylo opravdu rané těhotenství, rozjelo se to vlastně nějaký 6. zpoždění.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8525
11.10.21 16:41

Ty jsi si ještě ohmatavala čípek? Infekce ti nic neříká. Opravdu jsi měla z… kliku a rozum v háji.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8320
11.10.21 20:51
8o 8o 8o 8o 8o
  • Zmínit
  • Nahlásit
4487
11.10.21 21:29

Promiň, ale mě to přijde děsné. Prožila jsem SP v 7. týdnu, krvácela jsem dost. Samozřejmě nemůžu a ani nechci srovnávat množství krve, bolestí atd. Ale co mi přijde naprosto děsné je prožívání potratu se svým dítětem. Syn měl v době mého potratu asi 20 měsíců a vůbec by mě nenapadlo, abych ho vystavila tomu, aby se musel dívat na krvácející matku ve vaně anebo jinak zničenou takovou situací. Úplně je mi úzko z toho, jak jsou malé děti v dnešní moderní době vystavovány zcela zbytečně takovým zážitkům. Ať už jsou to potraty anebo porody. Chápu, že pro ženu je to silné, emotivní. Ale to dítě je jen dítě. Máš fakt kliku, žes dopadla, jak si nakonec dopadla.

  • Zmínit
  • Nahlásit
760
12.10.21 05:23

Tak mě jsi ztratila jako “souznícího” čtenáře už u prvního deníčku a prvního nadpisu. Ale tohle je hukot:). No, ale každý máme nějaké nastavení. :kytka: Tak teď jen hodně štěstí do dalšího těhotenství :kytka:
P. S.: Jediná věc se mi vážně nezdá, a sice, že u prvního potratu (v prvním deníčku) byl doktor opravdu pro, abys v 10.tt čekala do konce 12.tt na samovolný potrat…. :think: Ale třeba jsem to špatně pochopila…

Příspěvek upraven 12.10.21 v 05:25

  • Zmínit
  • Nahlásit
13285
12.10.21 22:36

@Verurizeckova lidem hrabe.

  • Zmínit
  • Nahlásit
4
13.10.21 20:41

Tak já tě teda rozhodně obdivuju a naprosto chápu! Sama jsem si prošla SP a pod kontrolou gyndarky čekala na odchod plodových obalů 5 týdnů. A i když ten den potratu pro mě byl vyčerpávající a rozhodně náročnější, než se nechat uspat a vše ze sebe vyndat, tak bych neměnila. Po psychické stránce jsem se cítila skvělé a dodnes jsem na sebe a na svoje tělo pyšná, že to zvládlo. Takže máš moje plné pochopení a přeji ti, ať se se vším srovnáš a netrapíš se :kytka: jsi silná :srdce:

Pro rýpalky…vím, že je to riskantní a chápu, že je pro mnoho žen příjemnější to ukončit rychle
a za pomoci doktorů, jen se v dnešní době už tak málo dbá na důvěru v lidské tělo, že mě mrzí jak je někdo kritizován za to, že se snaží věřit v sebe a svůj instinkt

  • Zmínit
  • Nahlásit
8525
13.10.21 21:34

@Hominka tak hlavně svému instinktu vystavuj malé dítě a riskuj svůj život. Však když to neklapne, maximálně bude dítě bez maminky, za to to stojí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
13285
13.10.21 22:49

Pro pána krále!!! Co furt máte s tou důvěrou ve vlastní tělo? To jsou taková hov.na pořád.
Asi jste měly, dámy, malou důvěru ve vlastní tělo, když to vaše tělo selhalo a neudrželo plod. Příště tomu musíte dát víc důvěry. Čekat na to, až odumřelý plod samy potratíte je opravdu velká věc a zážitek. 8o
A ještě na to nechat koukat děcko.
Dělat z potratu zážitek. Svět se fakt už dávno v zadek obrátil.

Příspěvek upraven 13.10.21 v 22:50

  • Zmínit
  • Nahlásit
13285
13.10.21 22:53

Instinkt tady nemá místo. Když nebyla lékařská péče, tak se při potratu někdy umřelo a někdy to holt ženská vydržela (často s vypětím sil, vetší ztrátou krve, infekcí, následnou neplodností).
Ale proč takovou věc nezkusit jako za časů našich babiček. nějaký bylinný utrejch to jistí, k tomu horká vana, kojenec opřenej o vanu a vzhůru do skoro bezvědomí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
6336
14.10.21 06:39

@eva valoi věčně se tu píše, jak ženská nema chodit na potrat, že je vyšší riziko, že nebude moc mit děti. Ale revizi se tu posílá, jak na běžícím páse, i když he to to samé. Teda a psát, že ženský selhalo telo, když neudrží plod, je od teve dost neempaticky.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8525
14.10.21 12:34

@Pidulka1991 to, že po potratu nebude mít děti, je záležitost třicet a více let stará, kdy byl potrat větší gynekogická operace, už jsme za tu dobu medicinsky o kus dál. Takže u minipotratu v prvních týdnech to riziko je stejně, jakože tě srazí cestou na potrat autobus.
Pokud žena v sobě nosí mrtvý plod, tak je vysoké riziko infekce, následně velké operace a odebráním zasažených orgánů a pak teprve nebude moci mít děti.
Pokud doma vykrvaci, ještě před zraky batolete, tak taky už nebude mít děti a to stávající maminku. Čemuž jde zakladatelka hodně naproti, když si ohmatává čípek a následně leží ve špitále na krevních transfuzich. Kdyby jí manžel nezavolal sanitku, tak veškerý instinkt a důvěru ve vlastní tělo si může nechat napsat akorát na smuteční parte.
Co tam máš dál.

  • Zmínit
  • Nahlásit
179
14.10.21 13:52

8o mazec. zbytečný risk, dítě koukající na kvácející matku a na závěr transfuze. sama nelítám hned se vším do špitálu, ale toto je nechutný.

  • Zmínit
  • Nahlásit
13285
14.10.21 16:34

@Pidulka1991 To je reakce na něco, jestlis to nepobrala…

  • Zmínit
  • Nahlásit

Všechny deníčky uživatele