Jak jsem byla darovat...

V létě 2010, telecí léta skoro za sebou, život před sebou… Už ani nevím, jak jsem k tomu došla, ale po ne moc dlouhém uvažování jsem se rozhodla vstoupit do registru dárců dřeně… A pár dní poté už klepu na dveře v odběrovém místě k registraci do ČNRDD.

Hned zkraje mě odběrová sestra poučila o tom co a jak, vyplnila jsem dotazník a odevzdala pár mililitrů krve a odcházela jsem s dobrým pocitem, že třeba někomu zachráním jednou život. Šance, i přes to, že lidí nemocných je víc než dost, je poměrně velmi malá. U ženy tím spíš… A to bylo vše.

Uběhl rok, dva, tři, mezitím svatba, práce, dítě… A najednou telefonát z dárcovského centra, že jsem postoupila do „užšího kola“ výběru mezi vhodnými dárci. Dotaz, jestli má ochota darovat stále trvá, jestli jsem zdravá, netěhotná, nekojící atd. Vše se zdálo v pořádku, schůzka na odběr nové krve pro podrobnější výsledky domluvená… Byla jsem děsně nervózní, nicméně svým způsobem i vzrušená, co bude či nebude a jak to bude, bude to bolet, bude to OK…?

Ze tří potencionálních dárců zbyl jeden. Já. A protože jsem stále byla rozhodnutá, že do darování půjdu, čekalo mě další kolečko série vyšetření, dotazů a dotazníků, následoval „pohovor“ v Lochotíně, opět dotazníky, vyšetření z krve, jestli nemám HIV či syfilis, :-P EKG, rentgen a já nevím co dalšího… Prostě nezbytné martýrium.

Všichni byli opravdu úžasní, nikde jsem nějak nečekala, lékaři vždy vše vysvětlili… Následovalo rozhodnutí, do jakého darování jít, jsou vlastně dvě možnosti. První a více bolestivá, je odběr dřeně přímo z kosti, kdy se zavedou (prý) tenké jehličky do pánve, ze které se odebere potřebné množství dřeně. Druhá je něco jako když se odebírá plazma, jen s tím rozdílem, že se před samotným odběrem aplikují injekčně nějaké látky na „namnožení“ a vyplavení dřeně do krve, ze které je pak odebíraná a „filtrovaná“.

Rozhodla jsem se pro první možnost a to z důvodu, že tato varianta byla konkrétně pro „mého“ pacienta lepší. Nejsem lékař, takže proč, vám neřeknu.

V nemocnici mi vzali i pytlík krve, kterou mi pak vrátí při odebírání dřeně. Je to stejné, jako když máte plánovanou operaci, kde se se ztrátou krve počítá. Pro tělo je lepší dostat zpátky „svoji“ než „cizí“, poměrně běžná věc.

Za asi 3 týdny došlo k mému nástupu opět do Plzně, den předem opět vyšetření, pohovor ohledně anestezie, ujištění, že jsem zdravotně stále OK… Ráno si pro mě přijeli a jelo se na sál. Byl jsem komplet uspaná a zákrok netrval ani hodinu. Ležela jsem na břiše, pamatuju si jen pípání přístrojů na sále, zápach nemocnice a jak se mě sestřička ptala na věk dítěte a jméno. Byla jsem šíleně nervózní.

Po probuzení mě teda docela dost bolel zadek, asi bych to přirovnala, jak když spadnete na kostrč. Taková divná, nepopsatelná bolest. A moták, jak po draku. Docela bych řekla, že v pubertálním období normální sobotní stav. :D

Den poté jsem mohla jet domů, takže všehovšudy 2,5 dne v nemocnici.

Asi týden a půl jsem cítila ten zadek, i když jen mírně a spíš si myslím, že to bylo tím, že jsem se víc pozorovala.

Jinak kdo je na vážkách, jestli do toho jít, nebo ne… Nebudu vás nijak přemlouvat ani pošťuchovat, ale za sebe můžu říct, že to za těch pár dní nekomfortu stojí… Za peníze se to teda nedělá - jo, proplatí vám cestu, případně ubytování, dostanete odečet do daní, od pojišťovny (záleží jak která) kolem dvou tisíc na proplacení třeba masáží… Ale ten pocit, že jste někomu zachránili život, tak ten je fakt k nezaplacení.

Jako nejhorší z toho celého hodnotím ta vyšetřovací kolečka a odběry krve, protože mám paradoxně hrůzu z jehel. Pár lidí mě od toho dokonce i zrazovalo, že to může být nebezpečné (to může být i to, když ráno vyjdete na ulici), že to bude bolet, že není jistota, že to vůbec pomůže… Nebylo jich moc, ale hnidopich se občas našel. Mj. i mezi kolegy, v práci se solidarita skoro trestá.

A jestli bych do toho šla znovu? Bez váhání. ;)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
5070
9.1.17 00:17

Jste dobrá, já se nedokážu odhodlat ani k dárcovství krve :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 00:33

Někomu jste jistě dala krásný dárek v podobě naděje pro jeho dítě…Vy jste věděla věk i jméno dítěte? To se říká?

  • Nahlásit
  • Zmínit
6901
9.1.17 00:42

Take jsem v registru uz 10 let. Skoda, ze me nikdy nevybrali. Nevahala bych ani minutu. @Danulinka16 Příjemce ani darce se neznaji. Kde se píše, ze bylo prijemcem dite? Leukemii maji i dospělí. :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 01:37

Krásný skutek. @Danulinka16 Dle mne se jednalo o jméno a věk zakladatelky dítěte, ne o „obdarovaného“.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2573
9.1.17 05:52

Taky jsem zapsaná v registru. Rakovina už mi vzala dost milovaných a tak, když jsem se dozvěděla o hromadném náboru na jedné VŠ v Plzni ani na chvíli jsem neváhala.
Před tebou smekám. :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8768
9.1.17 06:16
:potlesk:
  • Nahlásit
  • Zmínit
2726
9.1.17 07:05

:potlesk: :palec: :hug: diky 2×. Jednou za darcovstvi a jednou za osvetu (ja s tim mela opravdu spojenou velkou bolest, nevim proc jsem si myslela, ze se to dela bez narkozy). :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2237
9.1.17 07:37

Taky se chystám na zápis, teď jsem musela čekat kvůli ockovani živou vakcínou ale v březnu jdu do toho. Děkuji za krásný článek, Já ten postup znala jen ze strany obdarovaného. me třeba štve že nemůže obdarovaný kontaktovat dárce :,( az po delší době pak dárce poslal dopis ale stejné nemůže napsat nic aby se nepoznal kdo to byl :(.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 07:47

Díky za ze tento deníček! Osvětlil mi mnohe! Badala jsem vždy nad tim, jak to cele probiha. Skoda, ze neudělají nějakou kampan, aby lidem osvetlili, ze to vlastně žádná šílenost není. Žádná ukrutna bolest, ztráty krve spod…az dotehotnim, dokojim a naberu par kil(zatím me nechteli ani mezi dárce krve), take bych chtela do registru.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
9.1.17 08:17

Jsi uzasna :hug:. Je to od tebe velmi pekne.

  • Upravit
9.1.17 08:53

Také jsem v registru, ale uz snad více jak deset let a zatím nic. Tobě :kytka: za odvahu

  • Nahlásit
  • Zmínit
2874
9.1.17 09:10

:potlesk: :potlesk: :palec: ja byla na tom separatoru a taky pohoda. Moje dren putovala dospelemu pacientovi a do zahranici. A taky pohoda. Uz to ke skoro 7 let.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 09:57
:hug: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
25837
9.1.17 10:06

Holky, představte si tu chvíli v rodině příjemce, když jim zavolají a řeknou „ano, ověřili jsme to, jde do toho“. :srdce: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 10:55

Super, smekám před vámi..

  • Nahlásit
  • Zmínit
476
9.1.17 11:29

Ty jsi pro mě borec a frajer největší!! :potlesk: Jak už tu někdo píše - jaká to musela být euforie, radost, vděk neznámému člověku, když jim lékaři řekli: Máme vhodného dárce a udělá to pro vás! Já doufám, že ti to osud v dobrém vrátí. Jinak mi to nedá, ale - @Danulinka16 - přesně takhle vznikají v běžném životě drby a dezinformace. Autorka píše, že se jí sestřička na sále ptá na věk a jméno dítěte (bez pochyby jejího vlastního) a ty z toho vyvodíš, že se jednalo o dítě a dárkyně dokonce zná jeho jméno i věk… :roll: Já chápu, že se jí sestřička na tohle ptala a co jí asi tak běželo hlavou…

  • Nahlásit
  • Zmínit
5586
9.1.17 11:53

Moc Te obdivuji. Udelala jsi minimalne jednoho cloveka velmi stastneho.

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
9.1.17 12:21

Máš můj obdiv. Já s fóbií z jehel nemůžu ani darovat krev, i když bych moc ráda :-( třeba při porodech pro mě bylo nejhorší napíchnutí infuze. Za měsíc jdu trhat moudrák a už od Vánoc skoro brečím že mě budou dávat umrtvovačky :-( pro někoho z rodiny bych to podstoupila, stejně jako bych darovala třeba ledvinu, ale byl by to masakr :-( můj partner by zas klidně daroval, krev i dřeň, ale není vhodný dárce, nechtějí ho.
Opravdu ti tleskám.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4593
9.1.17 12:54

Jsem myslela ze darovat vajicka :)
Dennicek hezky. Vic takovych lidi. Moje sestry jsou darkyne krve. Ja nemuzu kuli nizke vaze, jinak bych nevahala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 14:21

Super článek a deníček. Sama jsem nad dárcovstvím uvažovala. Je to hezký, nesobecký čin. Ale vyhrálo to, že jsem (zatím) sobec :oops: názor se mi změnil právě po tom, co jsem měla děti a také začala pracovat v nemocnici. Hlavně kdyby člověk věděl, že jeho „Dar“ přijde do dobrých rukou, že dotyčný si nového začátku (nové naděje na život) bude vážit. To ovšem nikdo nezaručí..dotyčnému daruju kostní dřeň a on se třeba za pár let uchlastá? Nebo je to nějaký lump co krade? :think: Brala bych to, kdybych věděla, koho zachráním. U dítěte bych neváhala třeba ani minutu. Ale jsem taková…jelikož odběrem se dle nějakých studií zkracuje průměrný věk dárce o nějakých 10 let, nakonec jsem couvla. Ano, někdo může namítat, že člověka může srazit zítra auto, že se mže stát kde co..možná časem změním názor, ale zatím si svůj život pro někoho anonymního krátit nechci :?

  • Nahlásit
  • Zmínit
TAPTINKA
9.1.17 15:20

Ahoj,

omlouvám se za inkognito, ale píšu z práce.

Autorka by zasloužila metál! :srdce:

Jinak - sama jsem v registru přes deset let. Jen přes IKEM.

V ČR jsou registry dva, jeden v IKEMu, druhý v Plzni. Je jedno kde se kdo registruje, oba jsou provázané do celého světa.

Vstup do registru - přes odběr krve, můžete se zeptat i v místě kde se daruje krev, někteří mají nasmlouvané odběr a vyšetří krev, aniž byste museli do Prahy nebo do Plzně. Praha (= IKEM) na základě žádosti zašle i sadu na odběr slin, kterou jim zpět pošlete poštou.

Vstup do registru je do 40let.

Odběry:

  1. při porodu, z pupečníku - je nutné předem domluvit, dělají snad jen tři porodnice v ČR
  1. odběr z krve - napojení cca 3hod na obě ruce. 4 dny předem injekce na podporu růstu buněk, pro dárce vedlejší příznaky jak při chřipce - bolest kloubů atd
  1. odběr z pánevních kostí - při narkóze. I u dospělého se používá stejná velikost jehel jako u novorozenců. Vedlejší účinky pro dárce - přesně jak píše autorka, bolest jako když si narazíte kostrč.

Darovat lze jen jednou, pouze v nutném případě stejnému dárci opakovaně. Kdo vstoupí do registru, může při kontaktu že je shoda odmítnout.

Hlavní důvod proč jsou potřeba dárci.. člověk má 10 znaků tzv. HLA. A ty mají být co nejvíce shodné pacient x dárce. 5 těchto znaků máme od matky, 5 od otce. Proto jsou na prvním místě, kdo by mohl darovat, sourozenci. A to je právě to.. v dnešní době mají sourozenci jiné tatínky.

Kdo by měl zájem a věděl by, že ví o více lidech kteří projevili zájem a chtějí do registru vstoupit, IKEM zajistí a přijede udělat přednášku (ale to je cca od 15lidí výš). Třeba jezdí za studenty, nebo hasiči organizují takové schůzky. Přijedou zdarma a i na místě s těmi, koho přednáška neodradí, sepíšou dotazník a předají odběrovou sadu na sliny.

  • Nahlásit
9606
9.1.17 18:09

Úžasný deníček. :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: Strašně dobře se mi četl. Jsem ráda za to, že jsou takoví lidé jako ty. :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: Uvažovala jsem také o dárcovství. Nejsem bohužel vhodný dárce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 20:30

@Alternativa
aha :) mě to ani nenapadlo :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 20:33

@Bábrdl

dodnes si pamatuju, jak strejdovi volali tenkrát z nemocnice, že mají pro něj dárce, byl zrovna u nás, brečel štěstím…bohužel to u nás nedopadlo…

Příspěvek upraven 09.01.17 v 20:34

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 20:43
:potlesk: :srdce: :palec:
  • Nahlásit
  • Zmínit
2527
9.1.17 20:56

Úžasné, já čekám na tento telefonát už téměř 11 let. Jsem v registru od dvaceti let a zatím mě nikdo nechce :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
9.1.17 22:54

Nádherný příspěvek :-)

Jste úžasná, podstoupila jste něco, co moc lidí jen tak sami od sebe neudělají kvůli pocitu, že někomu mohou pomoci. Snad vám to osud nějak hezky vrátil, protože to zaslouží odměnu :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
468
9.1.17 23:15

Připojuji se k jednomu příspěvku, děkuji 2× :potlesk: za čin a za osvětu :kytka: já jsem v registru 5 let a zatím jsem taktéž pro nikoho nebyla vhodná, každopádně vstoupit do něj je to nejmenší, co člověk může udělat. Pravděpodobnost vhodnosti je tak malá, ale každou osobou, co vstoupí se šance pro nemocné zvyšuje. Je škoda, že je tolik potencionálně vhodných, které to téma obchází. Chodím darovat krev, nemusí to dělat dobře každému, ale dárcovství dřeně je úplně něco jiného.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2353
10.1.17 14:47

Jste dobrá, mě ani nenapadlo, že se při odebírání kostní dřeně úplně uspává, všude ve filmech to dělají „zaživa“ :mrgreen: asi proto že je to hone honem :-D Proto mi to přijde tak děsivé.
Já jsem byla darovat plazmu - jednou. Krev ne, bála jsem se že by se mi udělalo mdlo. Bohužel ani té plazmy mi moc neodebrali protože přístroj pořád pípal, že se mi stahují žíly, podle sestřičky jsou na ten podtlak celkem tenké ale na krev by to mělo být v pohodě. Na odebírání plazmy to však není vhodné, proto jsem byla jen jednou. Skoukla jsem během odběru skoro celou Ordinačku v růžové zahradě, chlápek co přišel 15 minut po mě, odcházel pak o 15 minut dřív než já. Já tam ale byla snad hodinu a stejně mi neodebrali celé určené množství které bylo v plánu. A pokud mi prý není blbě při odběru plazmy nebude ani při krvi. Po odběru jsem dostala stravenku na oběd v místní kantýně..Tak možná příště. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
10.1.17 21:14

Jste skvělá!! :potlesk: :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
430
10.1.17 22:47

Pro mě poučné, sama jsem v registru od čerstvých 18. Šli jsme s kamarádku, které onemocněl přítel leukémií, ale naštěstí vše dobře dopadlo a za 2 měsíce ho pustili z nemocnice. Krev také daruji po vzoru tatínka, ale pouze 1 za půl roku. Častěji raději nechci, prvně mi bylo dost mdlo. Chodí se mnou i přítel.
Jediné co zatím opravdu nechci darovat jsou vajíčka, chtěla jsem, ale mamka mi to rozumně vymluvila. Je to hormonální bomba, případně poté až budu mít odrozeno. Sama to kvůli mně a bratrovi podstoupila a zbylá embrya pak darovali.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13536
11.1.17 07:58

@reinkarnace Mám to stejně jako ty. Neinvazivní zákroky klidně (už jsem takhle jedno netradiční dárcovství podstoupila),, ale jít ještě do narkozy kvůli cizímu, ještě navíc anonymnímu člověku, to bych neudělala.

Příspěvek upraven 11.01.17 v 07:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
13.1.17 13:38

@nenapadna Bez narkózy bych umřela :lol:

@Danulinka16 Jak už tu padlo, sestřička se ptala na věk mého dítěte :) O příjemci jsem nevěděla nic.

@En.Joy Doufám že ano, i když to asi úplně jednoduchý nebylo… Když vím, co je za různý komplikace po přijetí :( Buďme pozitivní, určitě to pomohlo! :)

@luloinka Já jsem taky posera co se jehel týče. Vždycky, když jdu darovat krev, mám tlak tak 130/80, běžně tak 110/60-70 :mrgreen: Ale chápu, třeba můj kolega pomalu odchází zvracet, jenom co jehlu či krev vidí

@Kiara28 Nene, vejce si ještě s dovolením nechám… Na to bych nešla, to podle mě není nic životazachraňujícího :nevim:

@reinkarnace Hele jasně, bohužel člověk neví, komu dřeň půjde. Jestli je ten člověk nějaká sociální vyžírka, gambler, možná mlátí ženy, co já vím.. Ale osobně si myslím, že každý člověk by měl zkusit začít od znova, tím spíš po takové hnusné nemoci. I tak bych do toho šla znovu. Víš, moje dobrá kamarádka přišla díky leukémii o dceru. Bylo jí 7 let. Bohužel, nesehnali dárce… To byl ve mně asi ten zlomový okamžik, kdy jsem se rozhodla, že do registru jednou půjdu. A bude mi jedno (pokud budu vhodná a vyberou mě), jestli zachráním „to“ dítě, jeho mámu, tátu, babičku či dědu. Každý má rodinu, pro kterou znamená fakt hodně.. A vím, že kdyby se v mé rodině tahle zrůda vyskytla, budu třeba chodit po městě a prosit, ať se lidi zapíšou. Pro mě je lidskej život fakt něco, co se nedá ničím jiným vyvážit, nahradit… A pokud můžu pomoct, tak prostě pomůžu. Ale tvůj názor samozřejmě beru, jen já osobně to mám jinak :kytka:

@LennaZS Tak třeba se taky jednou dočkáš, je to opravdu moc krásný pocit…

@klinerovi Já jsem ráda, že se v poslední době ten registr dostává do povědomí veřejnosti.. Jak z médií, tak mezi lidmi. Chápu, že pro spoustu lidí je to strašák, strach, že to bude bolet, že se něco stane, že třeba umřou dřív.. Paradoxně když mi někdo říká, že pro rodinu ano, pro cizího ne… Víš co se ptám? Jestli kdyby mu onemocnělo dítě/máma/sourozenec/kdokoli, a nikdo v rodině by nebyl vhodným dárcem, jestli by se prostě jen tak smířil s tím, že dotyčná osoba bohužel zemře, protože je někdo jinej „sobec“. Co myslíš..? :) Takže já doufám, že jsem třeba zachránila někoho, díky komu vstoupil do registru někdo, kdo zas zachrání někoho dalšího. Je docela častý, že právě rodina příjemce se na základě daru dřeně pro nemocného rozhodne do registru taky zapsat :) A to je moc dobře. Můžeme být sobci, ale „ocať pocať“

@Pennya Hihi, jj, já mám dobrou jenom jednu žílu, takže já chodím na krev/plazmu pouze velmi sporadicky. Nikdy tedy problém nebyl, 770ml plazmy mám do půl hodiny odčerpané, ale chodím vyloženě na zavolání, že mají málo a potřebují. Šetřím si tu žílu pro vlastní užití :) Jinak krev se daruje líp, aspoň co mám z vlastní zkušenosti, je to otázka 3-5 minut, jehla je tenčí než plazmová a teče to volným pádem, žádný podtlak ani přetlak, takže fakt v pohodě… :) Třeba to ještě někdy zkusíš :palec:

@Litta stejně jako pro reinkarnace, nicméně každý to vidíme prostě jinak :)

  • Nahlásit
13.1.17 16:32

@En.Joy neprud…

  • Nahlásit
  • Zmínit
476
13.1.17 21:43
  • Nahlásit
  • Zmínit