Jak jsem kojila bez porodu

Aneb jak lze navodit laktaci pro kojení adoptovaných dětí a dětí z náhradního mateřství.

Tento text jsem napsala pro ženy, které čekají na adopci, nebo procházejí procesem náhradního mateřství. A pro všechna jejich miminka, která od přírody chtějí sát mateřské mléko. Věřím, že kojení je nádherný dar. Je úžasné, že se z něj mohou radovat i ženy, které své dítě neporodí.

Nabízím svoji osobní zkušenost, jako případné vodítko pro další ženy, které jsou v podobné situaci jako já a touží kojit.

O vyvolané laktaci obecně

Možnost kojit je dána všem ženám - i těm, které nikdy nerodily. Tuto zázračnou příležitost nám dala příroda. Sloužila kdysi jako šance pro miminka, která přišla o matku. Jsou známé příběhy z dávných dob, kdy kojenci zemřela máma a sousedce, která maličké držela v rukách, se spustilo mléko. Nebo existují svědectví z jiných kultur, kde miminko kojí současně matka i babička, které se po přikládání k prsu spustí laktace.

Naše společnost na tyto možnosti zapomněla, protože není-li mateřské mléko, nebo není-li ho dost, existuje jednoduchá náhrada - mléko tzv. umělé. I dnes existují situace, ve kterých by žena ráda kojila, i když své dítě neporodila. Mimo jiné i kvůli umělému mléku zázračné možnosti přírody upadly v zapomnění.

Dle zahraniční literatury (např. Breastfeeding Without Birthing, autorka Alyssa Schnell) zaměřené na téma kojení, se může dokonce rozkojit žena, která adoptuje starší, například čtyřměsíční miminko.

Mohou také kojit obě ženy v lesbickém páru, i když miminko porodila jen jedna z nich.
Přijde mi to úžasné, fascinující, dobrodružné. A co je navíc skvělé, není třeba použít žádné léky, nebo hormony - můj příběh je důkazem.

Můj příběh

Je mi 39 let a s manželem máme půlročního Hynečka, který se narodil díky náhradnímu mateřství. Náhradní mateřství jsme s manželem zvolili, po dlouhé snaze počít a porodit dítě přirozenou cestou, jako východisko z beznaděje.

Náš příběh začal před téměř šesti lety, kdy jsem přirozeně otěhotněla, ale záhy se embryo přestalo vyvíjet. Z důvodu zamlklého těhotenství jsem podstoupila revizi dělohy a při této „banální“ operaci mi byla poškozena děloha - tzv. Ashermanův syndrom. (Jedná se o gynekologickou poruchu, při které dojde ke srůstům dělohy. Má za následek zmenšení objemu děložní dutiny a poškození endometria. Nejčastěji se jedná o následky nitroděložních poranění při gynekologických zákrocích).

Mimochodem, tato fatální komplikace není úplně výjimečná. Před zákrokem jsem na toto riziko, stejně jako drtivá většina pacientek, nebyla upozorněna. Vzhledem k tomu, že jsem revizi podstoupila v osmém týdnu neprosperujícího těhotenství, považuju zpětně celou operaci za zbytečnou. Příroda by si s největší pravděpodobností s nevyvíjejícím se embryem poradila sama a odešlo by silnějším krvácením. To jen odbočka na okraj, která případně může být někomu osudově užitečná.

Po několika operacích, kdy mi byly rozrušovány srůsty v děloze vzniklé nepovedenou revizí, a po marném využití obvyklých i neobvyklých cest k dalšímu otěhotnění, jsem byla v zoufalé situaci. Přesto, že moje tělo produkovalo zcela kvalitní vajíčka, která se prokazatelně spojovala s manželovými spermiemi, stav mojí dělohy neumožňoval uhnízdění embrya.

Velkou nadějí se pro nás stala velkorysá nabídka kamarádky Radky, která přišla s nápadem, že nám miminko odnosí. Celou tuto část příběhu (rozhodování, pochybnosti, naděje, pocity) nebudu dopodrobna popisovat. Nestačí mi slova, je to pro mě příliš niterné a je to mimo téma tohoto textu. Jen to nejdůležitější - stal se zázrak!

Radka otěhotněla hned na první pokus. Dokonce z mého vajíčka odebraného v nativním cyklu, tedy bez hormonální stimulace. Mimochodem, kromě umělého sladění mého a Radčina cyklu, a Radčina užívání Utrogestanu v počátku těhotenství, se proces obešel bez léků a dalších hormonů. Celé Radčino těhotenství bylo bez komplikací. Hyneček se krásně vyvíjel, vše bylo v pořádku.

Pro mě bylo zároveň období velmi náročnou a bolestivou etapou mého života - naše vlastní dítě rostlo mimo mé tělo. Opravdu radostné období přišlo až v momentě, kdy jsem se fyzicky začala na miminko a jeho narození chystat vyvoláváním laktace. To byl pro mě ozdravný, naplňující a velmi záhy úspěšný proces.

Pro úplnost dodávám, že jsem nikdy nebyla v pokročilém stádiu těhotenství, a nikdy jsem nerodila.

Můj laktační plán

Na možnost kojit bez porodu jsem byla upozorněna svou blízkou kamarádkou, svým gynekologem, i psycholožkou - žel nikdo nevěděl, jak přesně na to. Naštěstí svět je díky internetu malý. Hledání nebylo dlouhé a brzy mi manžel objednal skvělou knihu Breastfeeding Without Birthing (Alyssa Schnell), která mi byla podrobným průvodcem během celého procesu.

Velmi stručně lze říci, že laktaci lze navodit pravidelným odsáváním prsní odsávačkou, bylinami, léky, hormony, i přikládáním miminka k prsu. Lze použít i pouze jednu z uvedených možností. V praxi se nejčastěji užívá kombinace. V knize Breastfeeding Without Birthing je popsáno několik základních protokolů, jak navodit laktaci. Například čistě bylinný protokol, nebo cesta intezivního odsávání.

Nejpoužívanější z protokolů se jmenuje The Newman Goldfarb Protocol. Jedná se o kombinaci pravidelného odsávání, nejméně 3,5 měsíce před narozením dítěte, užívání hormonů, bylin, léku Domperidone a masírování prsu. Tato kombinace je údajně vysoce efektivní a ženy jsou pak schopné pokrýt vlastním mlékem 60 – 100 % potřeb dítěte. Z vlastní zkušenosti doporučuji dohledat si dostupnou literaturu, s protokoly se seznámit, a dle svých pocitů a možností zvolit vlastní cestu. Já jsem se po přečtení nerozhodla pro žádný z uvedených protokolů v knize, ale vytvořila jsem si vlastní protokol.

Nejdříve jsem vyloučila užívání hormonů, rozhodla se užívat jen byliny a používat odsávačku. Lék Domperidone, u nás prodávaný pod názvem Motilium, je ordinovaný proti zvracení, pálení žáhy, nevolnostem. Jeho vedlejším účinkem je významné zvýšení množství produkovaného mléka. Zvažovala jsem jeho užívání na co nejkratší dobu, ideálně 6 týdnů před narozením Hynečka, a po jeho narození jsem chtěla lék opět vysadit. Nenašla jsem totiž přesvědčivé informace, že lék nemá negativní dopad na kojené dítě. Nakonec jsem tento lék nikdy nezačala užívat, laktaci se mi podařilo uspokojivě rozběhnout bez něj.

Dále jsem kontaktovala laktační poradkyni. Neměla sice s vyvolávanou laktací zkušenosti. Doporučila mi ale elektrický typ prsní odsávačky, další laktační pomůcky a podpůrné techniky, jakými jsou masáž prsu a stimulace bradavek. Zároveň mě během procesu přes telefon podporovala.

Nyní se pokusím podrobněji popsat „svůj protokol“.

Byliny

Začala jsem užívat jestřabinu lékařskou (Galega officinalis), která stimuluje rozvoj prsní tkáně, 4 měsíce před plánovaným narozením Hynečka. Bylinu jsem užívala asi tři týdny. Při užívání byliny jsem cítila tlak v prsou. Kniha Breastfeeding Without Birthing tuto bylinu opakovaně doporučuje. Jedná se o bylinu, která připravuje prsa na produkci mléka.

Po vysazení jestřabiny jsem začala užívat, cca 3,5 měsíce před plánovaným narozením, pískavici řecké senno (Trigonella foenum-graecum) a benedikt lékařský (Cnicus benedictus). Tyto dvě byliny jsem užívala až do Hynečkových 6 měsíců věku. Poté jsem mu začala dávat příkrmy a nepotřebovala jsem už udržovat maximální množství mléka. Obě byliny zvyšují tvorbu mateřského mléka. Byliny se údajně mají používat v množství, které je cítit z vaší kůže. To se mi nepovedlo, ale měla jsem pocit, že je ze sebe cítím při močení. Tyto byliny měly na množství mého mléka rozhodně vliv. Rozkojit bych se mohla asi i bez nich, ale množství mléka by bylo menší.

Bohužel nejsem schopna nabídnout přesné dávkování bylin. Sama jsem lehce experimentovala. Doporučuji obrátit se na laktační poradkyni, která by měla dávkování doporučit dle konkrétní situace.

Samozřejmě i užívání bylin může mít vedlejší účinky. U pískavice se uvádí zvýšená chuť k jídlu, nevolnost, průjem, migréna, vysoký krevní tlak, snížení cukru v krvi. U benediktu nevolnost, zvýšená chuť k jídlu. V prvních dnech užívání mohu potvrdit nevolnost a průjem, později tyto vedlejší účinky zmizely. Poslední dva měsíce užívání bylin jsem měla cítila tlak v oblasti žaludku. Možná to bylo i z kapslí, ve kterých jsem byliny užívala. Po vysazení bylin tlak na žaludek rychle zmizel.

Odsávání

Pravidelné odsávání mléka je, pro rozběhnutí laktace, z mého pohledu absolutně zásadní. Odsávat jsem začala 3,5 měsíce před předpokládaným porodem. Zpočátku jsem odsávala 3× denně, později kdykoliv jsem měla čas – až 8× denně, z toho 2× v noci. Používala jsem elektrickou i ruční odsávačku. S elektrickou jsem vydržela delší odsávací seanci. Ruční odsávačka se ukázala zase výkonnější a praktičtější, protože můžete odsávat kdekoliv.

Odsávala jsem i na zahradě, na výletě, dokonce ve vlaku, nebo v dálkovém autobuse pod kabátem :-) to bylo moje nejpovedenější odsávací dobrodružství.

Při odsávání se doporučuje, na samotné odsávání nesoustředit, navozovat si dobrou náladu například sledováním komedií, zábavných seriálů a podobně.

Odsávací „deník“

Hyneček se měl narodit v polovině listopadu. V polovině července začínám užívat jestřabinu lékařskou a 24/7 ji vysazuji. Začínám užívat pískavici a benedikt lékařský. Do toho začínám odsávat.

30/7 - (po týdnu) se na pravém prsu objevuje první kapka mléka - průhledná jako voda. Nemůžu tomu věřit, chvilku si myslím, že je to pot :-D

3/8 - dvě velké kapky u obou prsou - žluté neprůhledné. Jsem nadšená.

Potom následuje dlouhé náročné období, kdy každé odsávání končí pouze několika kapkami, které ani nestékají do odsávačky. Mám krize, ale vydržím a odsávám až 8× denně. Až najednou, uprostřed noci 24/8, první kapky stekly na dno lahvičky ruční odsávačky. Zjistím to až ráno na světle. Hurá, už jsem začínala být skeptická.

A pak to jde rychle.

1/9 - 5 ml na jedno odsátí.
8/9 - 20 ml na jedno odsávání.
9/9 - 30 ml na jedno odsávání.

13/9 - zamrazuji první mléko. Sbírka za celý den 100 ml (na jedno odsávání tak 20-30 ml, ale zamrazuji jen mléko ze sterilní odsávačky).

1/10 - 150-200 ml denně.

Do porodu je 6 týdnů a já se rozhoduji nezačít užívat lék Domperidone. Mám pocit, že mléka už odsávám hodně, množství ještě zvýším a že to zvládnu bez léku, o jehož bezpečnosti nejsem úplně přesvědčena.

7/10 se nečekaně předčasně narodil náš zázrak Hyneček.

A já jsem naštěstí téměř připravena :-)

Co mi pomohlo laktaci rozběhnout

Měla jsem silnou motivaci. Nikdy jsem nepochybovala o důležitosti kojení, nejen z důvodů fyzického zdraví dítěte. Kojení, je dle mého názoru i o něze, o útěše, o blízkosti, o vztahu. Velmi jsem toužila kojit. Dopřát Hynečkovi a mně všechny tyto bonusy, kompenzovat tak alespoň zčásti čas, kdy jsme před jeho narozením nemohli být spolu.

A když se objevila možnost kojit i bez porodu, nepochybovala jsem, že to dokážu. Měla jsem po celou dobu v sobě silný pocit, že nic není nemožné, že pokud to dokázaly jiné ženy, dokážu to také.

Celou dobu jsem poslouchala svou intuici, svůj rozum a ignorovala jsem skeptiky. Sehnala jsem si co nejvíce informací z internetu, z literatury, od laktační poradkyně. Měla jsem velkou podporu manžela.

Velmi mě motivoval deník jedné slovenské ženy o přípravách na kojení adoptovaného dítěte
http://www.mamila.sk/…eho-dietata/ Jak už jsem uvedla, průvodcem mi byla také kniha Breastfeeding Without Birthing.

Co mě limitovalo

Velká časová náročnost odsávání – minimálně 4 hodiny denně. Čímž nechci odradit ženy, které tolik času nemají. Existují i možnosti, jak tento čas zkrátit – pomocí hormonů nebo léku Domperidone.

Krizi jsem měla v dlouhém období, kdy se množství mléka nezvyšovalo. V tu chvíli jsem litovala, že neužívám Domperidone – vše by šlo asi rychleji a nebyla bych tak frustrovaná.

Limitem pro někoho může být i poměrně velká finanční náročnost (nákup všech laktačních pomůcek, pravidelné užívání bylin, případně léků, konzultace u poradkyně, atp.) Myslím, že výdaje jsou kompenzovány v době kojení – ušetříte na umělém mléku.

Po narození

Nedonošený Hyneček se ukázal jako supersavec a přisál se na první pokus. Sestřičky na oddělení nedonošenců pomáhaly mnoha matkám a dětem s kojením. My jsme se bez pomoci obešli hned od začátku. On se perfektně přisával a já měla z rozběhlé laktace dostatek mléka.

Tři dny po porodu se mi, po častém přikládání a intenzivním fyzickém kontaktu, rozjelo mléko proudem. Situace byla poměrné vtipná. Nemohla jsem nejdřív vůbec pobrat, od čeho jsem celá mokrá a musela jsem po nemocnici shánět prsní vložky. Prsa jsem měla k prasknutí.

Jediné co nám komplikovalo začátky v kojení byla Hynečkova žloutenka - při kojení, krátce po přisátí, usínal a občas se na kojení ani nevzbudil. Snažila jsem se ze všech sil využívat každé situace, kdy jevil zájem o jídlo. Mezi kojením jsem odsávala, aby mi mléko nekleslo. V nemocnici jsme strávili 18 dní.

Po návratu z nemocnice se mnoho nezměnilo. Hyneček neměl příliš chuti do jídla a žloutenka ho stále hodně unavovala. A já se začala bát že přijdu o mléko. Náš pediatr mi poradil, ať ho nechám napít, co nevysaje z prsa on, mám odsát odsávačkou. Při dalším kojení mu mám nabídnout ještě odsáté mléko - nebude se muset tolik snažit a vypije více. Zafungovalo to perfektně. Hynek se rozjedl a začal i z prsa sát více. Odsáté mléko jsem mu podávala cévkou upevněnou na stříkačku. Nejdříve spolu s malíčkem, který ho motivoval k sání. Později jsem cévku přikládala k bradavce, aby zároveň se sáním docházelo ke stimulaci a větší tvorbě mléka.

První dva měsíce kojení jsme zvládli pouze na mateřském mléku, přičemž druhý měsíc jsem někdy rozmrazila mléko z období před Hynečkovým narozením. Většinou podvečer, nebo večer, kdy jsem měla pocit, že mi mléko nestačí. Rozmražené mléko nikdy nepřesáhlo 10% denní dávky. Některé dny jsem pouze kojila. Za druhý měsíc Hynek přibral neuvěřitelných 1,36 kg.

Třetí měsíc byl nejnáročnější. Došlo mi zamražené mléko a musela jsem dokrmovat umělou výživou. Dokrm opět nepřesahoval 10% celkové denní dávky. Pro představu: dokrmovala jsem například při čtyřech kojeních z deseti. Pokaždé kolem 10-20 ml, výjimečně 30ml. V druhé polovině třetího měsíce jsem dokrmovala velmi málo, protože Hyneček začal odmítat cévku. Jakmile ji ucítil v ústech začal ji plivat a vytlačovat jazykem. Usoudila jsem tedy, že hlad nemá a nedokrmovala jsem. Stálo mě to ale hodně sebezapření, protože jsem byla pronásledovaná pocitem, že nemám dost mléka a moje dítě strádá.

Některé momenty byly velmi náročné. Věděla jsem, že nesmím rezignovat a nabídnout Hynečkovi kojeneckou lahvičku, protože bych tím přicházela o stimulaci, potažmo další vlastní mléko. A on by si zvykl na mlíčko „bez práce“. Nakonec jsme to zvládli. Za třetí měsíc Hynek přibral necelý 1 kg, což je z vnějšího pohledu krásný výsledek. Pro mě to byly nelehko vybojované gramy a mililitry mléka.

Na konci třetího měsíce jsem začala místo cévky na stříkačce používat suplementor. Jde o laktační pomůcku od Medely, kterou jsem na začátku zatratila pro náročnost jejího používání. A musela jsem přiznat, že je to geniální nástroj, který mi pomohl i při dokrmech udržet množství vlastního mléka. Motivoval Hynka k většímu sání a nakonec jsem díky němu začala téměř plně kojit.

Vysvětlení pro nezasvěcené: suplementor se skládá z lahvičky pro dokrm a dvou tenkých cévek. Dítě se přiloží zároveň k prsu a cévce, která je vedena podél matčina prsu k bradavce. Na rozdíl od kojenecké láhve (jakékoliv značky) nekazí techniku kojení a umožňuje během dokrmování stimulaci dvorců. Během dokrmování se tvoří v prsu zároveň další mléko, které miminko saje.

Čtvrtý až šestý měsíc dokrmuji suplementorem. Čtvrtý měsíc maximálně 3× z 10 kojení za den. Ostatní kojení jsou bez umělého mléka. V pátém měsíci dokrmuji pouze 1× denně, hlavně večer a mnohé dny vůbec. V šestém měsíci má Hyneček větší hlad. Dokrmuji více, ale vím, že už to zvládneme bez lahvičky a ohrožení kojení, protože brzy budu moci nabídnout jiné jídlo než mléko.

Po celých 6 měsíců umělé mléko nepřesáhlo 10% denní potřeby. Od konce 6 měsíce nastává nejlepší období. Kojíme a Hyneček nadšeně konzumuje cokoliv mu nabídnu z příkrmů. Odhazuji suplementor. Přestávám užívat byliny. Vybojováno :-) Hodlám i nadále kojit a velmi si to užívám.

Co mi pomohlo zvýšit množství mléka

Téměř nepřetržité kojení v prvních dvou měsících - Hynka jsem téměř nedala od prsa. Nebyl to úplně záměr, ale jeho nepřetržité sání si vynutila jeho střeva. Hodně ho bolelo bříško. Je možné, že jako výrazně nedonošené miminko, neměl ještě střeva připravená na trávicí dřinu. Sání u prsa bylo jediné, co ho uklidňovalo a zahánělo bolest. Nebylo mi zatěžko kojit téměř pořád - byl to náš čas, který jsme potřebovali… Vedlejší úžasný účinek, těchto našich nekonečných kojících chvílí, bylo zvyšování produkce mléka.

Mimochodem podle Alyssy Schnell, autorky knihy Breastfeeding Without Birthing, je kojení, při uměle navozené laktaci, obvykle častější než při klasické – 10× až 14× denně. Důvodem může být menší rozvinutí prsní tkáně během příprav na kojení, než při přirozeném rozvinutí tkáně v těhotenství. To má za následek menší kapacitu prsa. Mohu potvrdit, že 6× až 8× za den jsem rozhodně nekojila. Spíše 10× až 12×.

Dále věřím ve společné spaní a nošení v šátku. Myslím, že častý kontakt „kůže na kůži“ má pozitivní efekt na tvorbu mléka.

Suplementor. Velmi doporučuji, ač se jeho používání zpočátku jeví jako náročné.

Jak už jsem zmínila po celou dobu jsem užívala byliny. V některých obdobích jsem se mezi kojením snažila také odsávat, abych tělo motivovala k větší tvorbě mléka.

Poznámky na závěr

Tento text jsem napsala jako osobní svědectví. Kojící příběh, který jistě není absolutně zreplikovatelný, protože každá žena je jiná, každé tělo je jiné a každá situace je jiná. Moje názory a zkušenosti se mohou v některých bodech lišit od názorů odborníků či lékařů.

Věřím, že tyto řádky někomu pomohou a povzbudí ho. I kdyby jen jedno miminko a jeho matka měli, díky mým zkušenostem, možnost zažít kojení, měla moje snaha smysl :-)

Vím, že situace žen, které čekají na adopci, je složitější, protože si nemohou vytvořit téměř žádný časový plán. Nevědí, kdy přesně jejich miminko přijde. Ale i po narození dítěte je možné začít. Zvážila bych vážně v této situaci užívání Domperidonu, ale hlavně bych důvěřovala přírodě a nedala miminko z náruče a od prsa. I kdyby se laktace rozjela až za několik týdnů, a nepokryla většinu potřeb miminka. Každá kapka mateřského mléka je dobrá a každý moment, kdy je dítě u prsa, je úžasný.

Celkově musím konstatovat, že přípravná fáze pro mě byla nakonec méně psychicky náročná, než zvýšení množství mléka při samotném kojení a udržení tohoto množství při dokrmování. Určitě to bylo i mojí původní představou, že kojit budu, ale plně kojit se mi nepodaří. Vycházela jsem ze statistiky, že při uměle vyvolané laktaci ženy většinou pokryjí vlastním mlékem 25% až 75% potřeb dítěte. Od začátku jsem tedy byla přesvědčena, že budu mít málo mléka. Přitom k plnému kojení chybělo celých 6 měsíců jen pár mililitrů. Možná kdybych statistice tolik nevěřila, kojila bych snáze a vše by proběhlo bez stresů a dokrmů. Mám pocit, že nedostatek mléka byl spíše v mé hlavě než v prsou.

Co bych dnes udělala jinak během příprav

Našla bych si více času na sterilování odsávaček a lahviček na zamrazování mléka. Často jsem odsáté mléko nezamrazila, protože jsem neměla vše dostatečně čisté a později mi toto mléko chybělo. Mrazila bych odsáté mléko po maličkých objemech. V prvních měsících kojení jsem například potřebovala mléko jednou za dva dny po 20-40 ml. Měla jsem zamraženo nejméně po 100 ml. To znamená, že když jsem mléko rozmrazila, musela jsem ho často nespotřebované vylít.

Když jsem mléko odsávala a mrazila před synovým narozením, nedržela jsem žádnou „protiprdící“ dietu. Což se ukázalo jako celkem nepříjemné, protože Hyneček a jeho nedonošená střeva velmi trpěli ☹.

Otazníky, které neumím odpovědět

Nevím, jestli bych znovu kvůli psychické pohodě neužívala Domperidone. Znovu bych asi zjišťovala všechny dostupné informace o vedlejších účincích tohoto léku na matku i dítě.
Nabízí se také otázka, zda by se mi mléko rozjelo „samo“ po narození Hynečka a zda jsem si měsíce odsávání nemohla ušetřit. Je možné, že ano. Já ale věřím, že tělo a hormony začaly tak skvěle fungovat díky tomu, že už jsem byla nachystaná fyzicky a také psychicky. Viděla jsem, že moje tělo je schopné produkovat významnější množství mléka.

Rozhodně přípravné fáze nelituji. Svým způsobem to bylo moje těhotenství – moje tělo pracovalo pro Hynečka. A celý přípravný proces pro mě byl velmi léčivý a udržoval mě ve spojení se synem.

Poděkování

Děkuji Hynečkovi, že spolu se mnou za naše kojení zabojoval a nevzdal to ani ve chvílích, kdy já byla skeptická. Děkuji úžasné skvělé Radce, že nám Hynečka “upekla”. Svojí mámě, že mě v 70tých letech celý 1 rok kojila. Svému muži Ivovi, že mě bezmezně podporoval a nazýval mě mléčnou bohyní. :-) Kamarádce Káče, která mě podporovala trvale v přípravách i při kojení. Primáři Mudr. Jaroslavu Hulvertovi, za jeho „out of the box“ přístup. Mudr. Heleně Máslové za uklidňující nadhled. Dule Květě Cermanové za důležitý vhled. Primářce Mudr. Magdaleně Weberové a celému oddělení Intermediární péče pro novorozence Nemocnice v Havlíčkově Brodě, kde jsem po narození Hynečka dostala plnou podporu v kojení. Laktační poradkyni Martině Procházkové a všem ostatním optimistickým lidem, které jsem na této cestě potkala.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
820
12.10.18 01:22

smekám :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1522
12.10.18 08:05

Díky! Poučné, užitečné!

  • Nahlásit
  • Zmínit
44
12.10.18 11:59

Velmi zajímavé. Chci se zeptat, jak je to s tím zamrazováním mléka a jeho trvanlivostí? Myslela jsem, že to může být v mrazáku max tři měsíce… A pak mě taky zajímá, proč se ta laktace rozjíždí tak brzo? Jo a měla jsi klasicky mlezivo a pak normální mléko? Každopádně máš můj obrovský obdiv a respekt :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
12.10.18 13:02

Bravo :kytka: Myslim, ze krom MM jsi Hyneckovi dala do vinku i neuvěřitelnou vytvalost.Preji z celého :srdce: vse nejlepší.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4582
12.10.18 19:02

Po dlouhé době opravdu zajímavé počtení. :kytka: Ač už mám děti odkojené a odrostlé, článek byl velmi čtivý. Autorku obdivuji za její píli a snahu pokořit téměř nemožné. :palec:

Příspěvek upraven 12.10.18 v 19:03

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.10.18 20:46

Na jednu stranu smekám, že jsi to všechno podstoupila a hlavně vydržela. Na druhou stranu z mého pohledu možná trochu zbytečné....... Já osobně jsem syna kojila asi 4 týdny, respektive jsem o to pokoušela. Mám vpacene bradavky a i přes kloboučky to nešlo. Takže jsem odsavala a dávala přes stříkačky plus příkrm, mléka bylo málo. Bohužel odsávání a péče o miminko, které bylo hodně uplakane byla šílená, když malý spal já odsavala a pak myla a sterilizovala všechny možné pomůcky, pak jsem ho nakrmila a nanovo. Nevyspani, nepopsatelna únava a stres způsobili, že se mléko stratilo..... Po 4 týdnech jsem to vzdala a ve znamení hesla spokojená máma = spokojené dítě, jsme přešli na UM. Já jsem rozhodně pro kojení, když to jde. Ale ne za každou cenu.......

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.10.18 20:53

Zajímavé početní, dekuji a smekám.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12202
13.10.18 12:40

Moc zajímavé čtení. Děkuji za něj. Také jsem rodila v Brodě, a jakou péči nám věnovaly sestřičky a p.primářka, to opravdu smekám.

Bohužel ve světle tohoto článku, to vypadá, že všechny nemocnice jsou na nic,. :( https://zpravy.idnes.cz/…/domaci.aspx?…

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
13.10.18 14:18

Gratuluji, jsem ráda, že se ti to povedlo, je to úžasné. Z diskusí na emiminu je jasné, že jsou mezi námi ženy více a méně připravené přírodou na kojení, někomu to prostě stříká samo, jiná se s tím dost namoří.
Mám známou, která také kojila adoptované dítě - také tomu věnovala mnoho času i peněz (odhaduji, že záležitostmi kojení/odsávání strávila tak 16 hodin denně) a přesto se ani po mnoha měsících nedostala na víc, než na nějakých 250 ml. Když pak adoptovala druhé dítě, už se na to vybodla, neměla prostě čas - to je asi každému jasné. A ono to nakonec není tak důležité, skvělý vztah mají i tak, stejně tak, jako mám já se svými různě dlouho kojenými dětmi. Ani na zdraví se to nijak neodráží.

Tak jen aby bylo jasné, že když se chce, tak přesto stejně vždycky všechno nejde.
Kojení je podle mě taková falešná meta mateřství, která sebere mnoha prvorodičkám spoustu času a rodinné pohody.

Příspěvek upraven 13.10.18 v 14:18

  • Nahlásit
  • Zmínit
2341
14.10.18 13:52

To je úžasné. Super zkušenost :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.10.18 15:51

Moc děkuji za zajímavý a poučný deníček. Máte můj obrovský obdiv a smekám před vámi. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
15.10.18 22:22

Věděla jsem že je možná laktace bez těhotenství, ale neznala jsem žádný konkrétní případ. Moc děkuji za nádherný a poučný deníček a přeji celé rodině vše nejlepší. Kojení je super a Hyneček má tu nejlepší mámu :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21538
16.10.18 11:37

Gratuluji k vybojovanému kojení - je to krásný důkaz tvé mateřské lásky :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2160
3.11.18 19:15

Uzasny, uzasny, uzasny. Ty, manzel, Radka…jste uzasni, strasne me to dojalo. Hynecku ty se mas, mas uzasnou rodinu :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
553
4.11.18 23:53

Krásné, užili jste si tak oba tu blízkost při kojení a vynahradili si tak to, že jste nemohli být spolu v v těhotenství. Jsi skvělá maminka. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6.11.18 07:59

ty jo! :srdce: Krásný deníček.
Podle popisu to musela být občas pořádná makačka a si hustá, že si nehodila flintu do žita :hug:
A Hynečkovi do života přeju jen to nejlepší.

Jo a kamarádce Radce metál, protože tohle je hodně složité rozhodnutí a je úžasné, že takového člověka máte ve své blízkosti :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit