Jak jsem našel svůj klid

O životě

O tom, jak jsem skrze bolestné omyly a životní pády nalezl smíření sám se sebou a později i klid a spokojenost v žití. A také o tom, že štěstí leckdy vyjde z beznaděje.

Jak jsem našel svůj klid


Dosud jsem psal hlavně o lidech, které potkávám a co kolem sebe vidím. Možná nastala chvíle, kdy je dobré začít psát i o sobě. Důvodů k nespokojenosti najdeme vždycky dostatek. Máloco je v životě ideální, přestože bychom to přesně takové chtěli. Napíšu vám, jak se mi podařilo najít vnitřní klid.

K myšlence na tento deníček mě přivedla jedna z reakcí pod tím minulým. Totiž ta, že k určitému náhledu na život musí člověk dozrát. Vidím to také tak. A nebyla to v mém případě cesta jednoduchá. Ale asi jsem prostě potřeboval svůj čas zrání. A asi jsem ke svému klidu musel dojít cestou bolestných pokusů a omylů. Což ale, pokud je to možné, nedoporučuji vám :-).

Když člověk překročil práh dospělosti, opustil školu a nastal čas osamostatnit se od rodičů, měl celkem jasně definovaný cíl. „Teď už mě čeká jen práce, žena, děti a smrt,“ prohlásil jsem v lehkém alkoholovém opojení na rozlučkovém večírku, netuše, že takhle by to bylo příliš jednoduché. A to život obvykle nebývá.

A tak jsem se do toho dospělého žití pustil. Našel jsem si práci. Možná to bylo výchovou, možná naivitou, ale nebyl jsem připravený hned začít řídit projekty, obzvláště ty, kde již předtím vyhořeli dva zkušení manažeři. A tak první práce zrovna slavně nedopadla. A podobně dopadl první vážný vztah. Ta holka byla hodná, nic špatného jsme si neudělali, jen jsem se s ní nudil. Příšerně nudil. Vím, je to možná až hloupý důvod k rozchodu, a nejsem na to pyšný. Vím, že ji to tehdy hodně bolelo. A tak jsem rád, že si později našla přítele, se kterým založila rodinu a je šťastná. A pokud neumřeli, tak se spolu nudí dodnes :-) Pardon :-) Fakt jí přeji jen to nejlepší, život, který jí bude vyhovovat, a to jsem jí já dát nemohl.

A tak jsem po dvou letech měl jinou práci i partnerku. V nové práci jsem rostl a byl úspěšný, až jsem se po osmi letech vydrápal na úplný vrchol a ve svém oboru stanul mezi nejlepšími v zemi. A jak rostlo mé postavení a společenský význam, rostla i má pýcha. A jak známo, pýcha předchází pád. A ten byl fakt velký. A s ostudou. A doma? Možná jsem měl partnerku, jejíž společenskou uvolněnost i vzhled mi mnozí záviděli. Neviděli však, že je to jen velké divadlo. Z její i mé strany. Divadlo, které předstíralo spokojený vztah, i když doma to bylo špatné. Hodně špatné. Hrál v tom roli alkohol, narušená osobnost, nebylo to nic hezkého, možná se z toho vypíšu podrobně někdy jindy… Došlo to do stavu, kdy jsem viděl jen dvě možná řešení. Kdybych zvolil to první, již bych tyto řádky nepsal. Rozhodl jsem se zachránit odchodem.

A tak, když to zkrátím, jsem se jednoho deštivého dne ocitl na ulici s igelitkou v ruce. Bez bydlení, protože ve vlastním bytě jsem nechal tehdejší ženu, bez práce, jako společensky nežádaná osoba. Bylo to pro můj život to nejlepší, co se mi mohlo stát.
Nejprve jsem bydlel u sestry. Pak si našel místo na ubytovně. Hledal novou práci, což s pošramocenou kariérní pověstí nešlo vůbec lehce. A řešil rozvod, který žena, jíž jsem opustil, odmítala. A začal jsem přemýšlet, co v mém životě bylo špatně. Sice jsem dosáhl všeho, co jsem chtěl, byl jsem docela bohatý, úspěšný, ženatý, ale nebyl jsem šťastný.
Prvním krokem k nápravě bylo smířit se s tím, jaký jsem. Nejsem a nebudu dokonalý. Přesto mám vlastnosti, které jsou dobré. Nebudu vypadat líp, než vypadám, i když, jak partnerka říká, kdybych byl ošklivej, nebyla by se mnou. Nebudu chytřejší, vtipnější a kdoví, co ještě. Už asi nikdy v kariéře nevystoupám do pozic, kde jsem byl. A hlavně – nemohu zachraňovat lidi, kteří o to sami nestojí. Protože tím nezlepším život těch lidí, ale hodně zhorším ten svůj. „Jsem, jaký jsem, a nejsem a nebudu, jaký nejsem,“ napsal by autor Stoletého staříka, který vylezl oknem. Mám své klady i zápory a musel jsem svůj život poskládat tak, abych i jako nedokonalý člověk našel své místo. V práci, doma, a tak nějak celkově ve vesmíru :-)

A pak se to vše zlomilo. Nebyla to cesta zalitá sluncem, ale zase jsem šel a dávalo mi to smysl. Práci mi zajistil známý a já si jí moc vážil. A najednou zas i ostatní viděli, že asi něco umím. Nakonec o mě stálo více než jeden zaměstnavatel, a tak, i když to nebylo mým snem, mám již osm let firmu, která roste a roste, až dnes spolupracuje s těmi nejlepšími na trhu. A i když mě to nebaví jako někdejší profese, jsem za svou práci ve vlastní firmě rád.

Když rodina a přátelé viděli, že jsem se ne úplně poučil a lákají mě vztahy se ženami, které bych „mohl zachraňovat“, radši mě sami s někým seznámili. A k mému údivu, vybrali lépe, než bych si kdy vybral sám. Jsme spolu deset let. Poznali jsme se, když jsem byl na dně a nemohla o mně slyšet hezké věci. Fakt jsem tehdy nebyl dobrá partie. Pamatuji si ale, jak mi tehdy říkala, že vidí, jaký jsem. A já vím, že je to holka i do nepohody. A že by mi úmyslně neublížila. A že její úsměv nebo dotyk jsou něčím, co mi nestihlo zevšednět. A že až na dalším místě je to, že je i moc krásná. A že každý den po jejím boku je dobrým dnem. Sice ji někdy trochu vyděsím, když říkám, že s ní bych byl šťastný i jako chudý člověk, ale vím, že bychom i případný můj další kariérní držkopád zvládli. Vždy, když jeden z nás nemůže, druhý mu podá ruku a jdem společně dál.

Není totiž člověk, který nedělá chyby. Není člověk, který by se nedostal do situace, kdy to vypadá, že žádná dobrá cesta dál není. Ona ale je. Nevím, jak to život dělá, ale je to jak v tom zdánlivě nesmyslném refrénu jedné z písní skupiny Poletíme?: „Běž dál za každou zatáčkou,
můžeš potkat knedlík s omáčkou,
běž dál za každým rohem je,
tvůj někdo, kdo tě zahřeje,
běž dál…“

A tak vlastně celé mé současné radostné bytí začalo v okamžiku největšího pádu. A ve smíření se s tím, že nejsem dokonalý a nikdy nebudu. A jestli bych ve své minulosti něco změnil? Vidím hodně chyb, které bych nerad opakoval. Ale kdybych změnil byť třeba jen jedinou věc, nedošel bych životem tam, kde jsem. A tak radši nechám vše, jak bylo, i když to někdy hodně bolelo a leccos stále bolí. Dřív bych si totiž toho, co mám, tolik nevážil.

Váš příspěvek
rokris
Echt Kelišová 7530 příspěvků 31.12.18 01:16

Další krásný deníček. Děkuji. :)

LennyL1
Zasloužilá kecalka 554 příspěvků 31.12.18 09:10

Nádherný deníček, děkuji.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.12.18 10:03

Moc poučný deníček. Omlouvám se za anonym. Také stojím na té nechvalně známé křižovatce, kde jedna cesta končí.. Stojím na ní už několik let. I když jdiu dál, ta cesta, která končí jako by šla semnou… I přes to všechno doufám v lepší zítřky…

Lada84
Ukecaná baba ;) 2150 příspěvků 31.12.18 10:12

:potlesk: Před (N)novým rokem přímo ideální načasování. Občas se zastavit a vidět, jak věci jsou, co máme a co (ne)můžeme změnit.

Veveří
Ukecaná baba ;) 2264 příspěvků 31.12.18 16:54

Jak řekl klasik ze Sněženek: čeho se na nás dopustili jiní, s tím se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.
Díky @Premek_Orac a přeju ti do života vše nej :kytka:

Kfětoslava
Závislačka 2718 příspěvků 31.12.18 21:09

Moc hezky se to četlo, pády se nevyhýbají asi nikomu, ale jen někdo se z nich dokáže poučit, nestát se zapšklým a vyrůst :kytka:

sticky
Ukecaná baba ;) 1616 příspěvků 02.01.19 00:01

Velmi pěkná myšlenka, co se týče smíření se. A nalezení rovnováhy. :) Jen tak dál. :)

ShadowDancer
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.01.19 15:35
:hug:
MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 09.01.19 16:35

Hezká úvaha
Nejvíc se mi líbil tenhle odstavec:
"A já vím, že je to holka i do nepohody. A že by mi úmyslně neublížila. A že její úsměv nebo dotyk jsou něčím, co mi nestihlo zevšednět. A že až na dalším místě je to, že je i moc krásná. A že každý den po jejím boku je dobrým "
A potom poslední věta. Taky jsem názoru, že kdo nepozná v životě hodně drsný období, nemůže si vážit obyčejných veci

iriis
Ukecaná baba ;) 2391 příspěvků 12.01.19 18:46

Přeji hodně štěstí. :kytka:

Jančakecalka
Generální žvanilka 23524 příspěvků 30.01.19 14:54

Moc hezky napsáno :palec: :kytka:

Vložit nový komentář