Jak jsem poslechla volání duše, opustila svůj starý život a našla nový

Ještě před rokem touto dobou jsem řešila velké dilema. Po 5 letech v krásném vztahu s přítelem jsem věděla, že už mi ke štěstí krásné dovolené a krásný byt nestačí. Půl roku jsem bydlela v novém krásném společném zrekonstruovaném bytě a pomalu jsem si začala uvědomovat, že to je tak vše, co mohu od nás dvou očekávat…

Jak jsem poslechla volání duše, opustila svůj starý život a našla nový

Něco mi chybělo…

Přestože jsme na sobě s Honzou dost viseli, najednou přišel moment, kdy jsem si uvědomila, že já v tom vztahu být dál nemůžu, že mi nic nedává. Nejdřív jsem se dost vyděsila. “Je mi 32, mám s ním byt, hypotéku, hezký život, mnoho společného a takříkajíc si nemám na co stěžovat,”, přesvědčovala jsem samu sebe. Jen o dítěti jsme nedokázali mluvit, přestože kdysi dávno jsme si řekli, že bychom ho časem chtěli. Teď, když byla zdánlivě dokonalá situace, přicházel neustále s návrhy na super aktivity, do kterých ale prostě dítě nepasuje (“Co kdybychom příští rok odjeli do Jižní Ameriky”… apod.)

Najednou jsem se cítila svobodná

Došlo mi to ze dne na den. Znáte ten pocit? Probudíte se a víte, že musíte pryč, ale že je to štěstí. Protože máte svůj život a je jedno, jestli teda nějaké dítě bude, nebo ne, jestli nebudete mít kde bydlet nebo co na to řeknou vaši úzkostní rodiče, kteří jsou rádi, že máte konečně pořádného muže, který se o vás postará… Honzu jsem v přátelském citu opustila, přerušila intimní kontakt a odstěhovala se do podnájmu s tím, že až tento svůj pocit poznám blíž, třeba ho opustím, ale třeba také ne. Zůstávat s ním ale bylo najednou bezpředmětné a zatěžující.

I bývalému se ulevilo

I když všechno utrpení, které jsem v tu chvíli odhodila, jakoby připadlo najednou na jeho hlavu, tak přesto jsem cítila, že se mu tak nějak beze mě lépe dýchá. Po letech začal hledat práci, která ho bude bavit, znovu se vrátil ke své životní lásce - klavíru, který se mnou bůhvíproč opustil (přestože já jsem zpěvačka a rozhodně jsem ho v tom podporovala). Měla jsem dobrý pocit, přestože v obou z nás zůstával vztah nedořešený.

Osud pracoval rychleji

V tu chvíli jsem nechtěla věnovat příliš myšlenek tomu, že bych měla mít děti, protože už mi je těch 33 (ano, čas pádil neúprosným tempem) a moji rodiče si dělají starost o to, abych nebyla náhodou stará panna. Říkala jsem si, že se z toho “potřebuju dostat”. Mírná, slušná a vždy střízlivá holka se ale najednou chovala jako utržená ze řetězu. Do života mi vstupovali jeden po druhém muži. Říkala jsem si, že si konečně užiju hromady valentýnek a květin, aniž bych v nich podporovala velké naděje na “pravou lásku”. Nechtěla jsem si ale se žádným z nich zadat a mít s nimi “něco víc”.

Konečně jsem ale narazila na Lukáše, který byl o něco starší, svobodný a ke mně ne zcela milý kluk. Narozdíl od ostatních se mi nijak zvlášť nedvořil, takže jsem měla dobrý pocit, že ho nezneužiju a že spolu tedy můžeme mít aspoň malé povyražení. To byl duben. Koncem dubna, ani nevím jak, jsem měla už jeho klíče, místo u něj ve skříni a v jeho koupelně se rozkládaly moje krémy (nebydleli jsme spolu) a pak jsme si jednou začátkem června vášnivě nedali pozor…

Netušila jsem, že se to může stát mně

Ve svých 33 letech jsem si neuměla představit, že po tom, co 11 let neberu antikoncepci, tak mohu být z jedné takové “epizodky” těhotná, ale povedlo se :D. V polovině června jsem stála nad těhotenským testem se smíšenými pocity a chystala se to sdělit Lukášovi. Z mého zdráhání ve zprávách na mobilu vytušil, že se něco vážného děje a ihned mi zavolal a chtěl, abych přiznala barvu. Řekla jsem mu, že mám druhou čárku na těhotenském testu a čekala na jeho reakci. Neprojevil ani stín zaváhání a řekl, že je nadšený a že to musí promyslet (Je to chlap, myslel tím prakticky :D).

Happyend, prozatím…

To nadšení mu trvá dodnes, oba se snažíme urychleně vše dát dohromady a těšíme se na miminko. Jsem už v 6. měsíci a mám krásné těhotenství. Před rokem bych nevěřila tomu, že se může něco takového udát a pokaždé se směju, když si uvědomím, jaký kotrmelec jsem v poslední době prožila.

Tak díky všem, co dočetli až na konec a držte mi palce!

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
367
23.10.20 09:29

Mám za sebou podobný kotrmelec, tak přeju, ať nám to vydrží a má vše pozitivní průběh (teda nikoliv streptokok a covid, samozřejmě :lol: )

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.10.20 21:39

Tak pokud se z Lukáše za pár měsíců nevyklube zase „ne zcela milý“ partner a nebude mít dalších pět takových románků, proč ne. To neví podle mě ještě ani on, jak se zachová, takže hodně štěstí. :mavam:

  • Nahlásit
20
26.10.20 08:38

:potlesk: Velká odvaha. Krásný život všem třem (časem třeba i jedenácti :lol::srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 10:02

Ahoj, tady autorka!

Musím říct, že mě všechny komentáře potěšily a pobavily :mrgreen: Díky za ně!

Nikdo nikdy neví, jak se zachová, ani po X letech vztahu… možné je vše.

Na těch 11 dětí jsem taky myslela :mrgreen: ale tak nějak „doufám“, že už jsem na to dost stará :nevim: :D

  • Nahlásit
7039
30.10.20 14:25

Ahoj autorko,
budoucnost je vždycky nejistá… a tak pokud nyní cítíš štěstí, tak je to hezké a užívej si to.
A že někdy životem uděláme pár nečekaných kotrmelců a najednou jdeme po jiné cestě, než jsme si kdy dokázali představit? To zažije skoro každý.
Tak držím palce.

  • Zmínit
  • Nahlásit
12
12.11.20 14:07

Pěkný příběh a přeji všechno nejlepší :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit