Jak jsem poznala svou lásku ♥️

Aneb jak může sedmička vínka způsobit životní změnu :)

Jak jsem poznala svou lásku ♥️

Už se zase blížil. Ten proklatý únor a Valentýn. Já jsem opět a zase sama a jediné co mě bude čekat, je pelargonie od kolegy v práci (takový náš vtípek).

Ačkoliv jsem si řekla, že po těch trapasech a tragédiích, co jsem „našla“ na seznamce, už se tam moje oko neukáže… po sedmičce bílého jsem změnila názor a napsala jednoduchý inzerát - vadnoucí a suchá kytka hledá zahrádkáře, který mě zalije.

Jo zní to blbě, ale měla jsem hladinku a bylo to v jednu v noci. Jaké bylo mé překvapení, že hned ráno kolem osmé mě tam čekalo asi 50 odpovědí!! Brala jsem to od nejnovější. Každá začínala vzdělání/výška/věk - VŠ/180/34 např. To nesnáším, fakt nerada. Už jsem to chtěla vzdát, ale řekla jsem si, když už se chudáci ozvali, aspoň si je přečtu. Úplně na konci, tudíž vlastně úplně první člověk co se ozval, nic takového nebylo. Začalo to: Květinko, jsem smutný zahrádkář, co rád pomůže. Začli jsme si psát… A zjistili, že máme rádi stejné věci, jsme ze stejného kraje, fandíme stejnému hokejovému týmu… Začli jsme si psát samé pecky.

Ač se mi podle fotky nelíbil, něco mě k němu táhlo. Pak to přišlo, navrhl schůzku. Dojel a já si řekla: Bože to ne, fakt není můj typ… Ale dala jsem tomu šanci a nechala se pozvat do IKEA na kafe a zákusek. Čekala jsem trapné ticho jako v autě… Měla jsem dokonce připravenou únikovku - že musím do práce. Ale bomba. Pusy jsme nezavřeli, řehtali se jak koně… Dokonce jsem volala do práce a vzala si „volno“. A zjistili jsme, že jeho bratr si vzal holčinu, co pochází ze stejné vesnice jak já a naši dědové byli nejlepší kamarádi…

Bylo to osudové setkání? Určitě. Od toho dne uplynulo už 8 let! Doma nám teď běhá pětiletý kluk a v postýlce spinká 10měsíční holčička ♥️

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...